Zmije útočná (Bitis arietans)

je jedním z nejvíce rozšířených jedovatých hadů v Africe, který svým výskytem zasahuje až na Arabský poloostrov. Jak již pojmenování napovídá, jedná se o velice útočného hada, jemuž je připisován největší roční počet uštknutí člověka na africkém kontinentu. Je typovým druhem rodu Bitis, jehož zástupci se v ohrožení nafukují a vyskytují se pouze v Africe a na Arabském poloostrově.

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Reptilia (plazi)
Podtřída: Amniota (blanatí)
Řád: Squamata (šupinatí)
Podřád: Serpentes (hadi)
Čeleď: Viperidae (zmijovití)
Podčeleď: Viperinae (zmije)
Rod: Bitis (zmije)
Druh: Bitis arietans (zmije útočná)

Zmije útočná je široce rozšířená po celé Africe, vyjma Sahary a vlhkých bažinatých partií Konžské pánve, nížin Guinejského zálivu, oblastí středomoří a vysokohorských partií Afriky. Její nebezpečnost spočívá v tom, že při vyšším počtu ztrácí plachost a mnohdy odpočívá poblíž cest, kde není přes své dokonalé maskování vidět.

Jedná se o poměrně zavalitého hada s trojúhelníkovou hlavou, mohutným tělem a krátkým ocasem. Zpravidla nedorůstá větší velikosti jak jedem metr a hmotnosti kolem 5kg, nicméně jsou zaznamenány případy, kdy zmije byla dlouhá 1,9m. Zbarvení je dle oblasti výskytu poměrně variabilní. Na celém těle je výrazná kresba, kde se střídá světle krémově žlutá barva s hnědou a černou barvou. Vzor pak umožňuje dokonalé splynutí v listí či oblázcích. Na hlavě je výrazná kresba do písmene „V“, kopírující trojúhelníkový tvar hlavy. Oči jsou kulaté, zlatavé s podlouhlou, srpkovitou zorničkou.

Aktivita tohoto druhu je převážně noční a pozemní. Na svou kořist číhá na místě, kde splývá s okolím. Dovede i plavat a lézt po keřích. Pohyb je většinou housenkovitý, pomalý až neohrabaný, ale při vyrušení se dokáže pohybovat smýkáním v ohybech, jako většina hadů, až překvapivě rychle. Když se cítí v ohrožení, zvětší objem svého těla, zaujímá obranné postavení, kdy je většina těla stočena do půlkruhu, v jehož středu se nachází zdvižená hlava k útočníkovi a první třetina těla je zkroucena do písmene „S“. Z této pozice za syčení dělá první třetinou těla rázné útoky, při kterých zuby zanoří hluboko pod kůži oběti a vrací se zpět do útočné polohy, umožňující hned další útok. Jinými slovy, tento druh svou kořist po uštknutí pouští, na rozdíl třeba od zmije gabunské. Kořist pak nějakou dobu nechá a čeká až začne působit jed. Až pak oběť pozře. Loví menší savce, ptáky, obojživelníky a plazy.
Disponuje až 3,5cm dlouhými zuby. Jed je směs cytotoxinů a hemotoxinů, způsobující vnitřní krvácení a rozklad tkání. Tento druh mnohdy na jedno kousnutí aplikuje 150mg až 400mg, ale může být až 750mg jedu přičemž 100mg je pro dospělého člověka smrtelných. Smrt nastává většinou do 1 dne. Po podání protijedu, může dojít ke gangréně, která končí amputací. Úmrtnost se pohybuje mezi 20 a 65%.

Tento druh zmije je vejcoživorodý, tzn. vajíčka se vyvíjí v tele matky a mláďata se líhnou těsně před porodem, nebo při porodu. Obvyklý počet potomků je asi 50-60. Rekordní počet byl zaznamenán v chovu v ČR, kdy se narodilo 156 mláďat! Velikost háďat je 13-18cm. Dle IUCN je tento druh zmije řazen na nejnižší stupeň ohrožení.

Obrázky: Zmije útočná v Keni.