Zmije nosorohá (Bitis nasicornis), zmije pobřežní

je velký jedovatý had ze západní a centrální Afriky. Typickým znakem jsou výrůstky na nose, připomínající nosorožce.

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Reptilia (plazi)
Podtřída: Amniota (blanatí)
Řád: Squamata (šupinatí)
Podřád: Serpentes (hadi)
Čeleď: Viperidae (zmijovití)
Podčeleď: Viperinae (zmije)
Rod: Bitis (zmije)
Druh: Bitis nasicornis (zmije nosorohá = zmije pobřežní)

Zmije nosorohá je středně velký had rodu Bitis. Jejím domovem jsou okraje lesů západní a střední Afriky. Areál výskytu se nachází na území Guiney, Pobřeží slonoviny, Ghany, Středoafrické republiky, Jižního Súdánu, Ugandy, Rwandy a Keni. Vyhovuje jí okraj mokřadů, řek a jezer. Nevyskytuje se při pobřeží moře.
Jedná se o robustního a zavalitého jedovatého hada s mohutným tělem, krátkým ocasem a několika výrůstky, připomínající nosorožce nad nozdrami. Dospělý jedinci dorůstají do hmotnosti kolem 5kg a délkou 70-100cm, největší exempláře až 120cm. Pohlavní dimorfismus se projevuje větší velikostí samic. Trojúhelníková mohutná hlava je spojena s tělem úzkým krkem. Neurocranium je pokryto šupinami černé barva, vytvářející na hlavě tohoto hada vzor hrotu šípu, ohraničený bílým lemem a následně krémovým zbarvením až k úrovní očí. K ústům pak pokračují hnědé šupiny. Přes celý hřbet se táhne bílý pruh, prakticky začínající u nozder a končící ocasem. Na hlavě je přerušen výše zmíněným černým hrotem šípů, dále jsou to pak pravidelně vyrovnané kosočtverce černé barvy v počtu 14-18. Zbytek těla pak pokrývá mozaika v podobném vzoru, jako u zmije gabunské. Boky jsou pokryty sérií tmavě karmínových trojúhelníků, úzce ohraničených zelenými nebo modrými šupinami.Abdominální partie jsou převážně krémové s tmavými skvrnami a s absencí mozaiky, mnohdy ze zeleným či modrým nádechem.

Obrázek: Zmije gabunská a nosorohá (Bitis nasicornis) v Limbe v Kamerunu (Autor: Bernard DUPONT, Flickr.com)
Aktivita tohoto druhu je převážně noční a pozemní. Jsou dobří plavci a i když loví spíše ze zálohy, kdy využívají dokonalého maskování ve spadaném listí, nebo u kořenů stromů, může se nacházet i v lesních porostech ve výšce až 3m nad zemí. K pohybu ve větvích jim pomáhá částečně chápavý ocas. Tím, na rozdíl od jiných zmijí, je ocasní úchop nebezpečný, jelikož tento druh zmije může i přes robustní tělesnou stavbu zaútočit. Povahou jsou něco mezi zmijí útočnou a gabunskou. Na svou přítomnost v případě ohrožení upozorňují velice hlasitým syčením a nafukováním těla. Hlasový projev má prý nejsilnější ze všech afrických hadů. Loví menší savce, obojživelníky, plazy a nepohrdne ani rybami. Kořist je přiměřená velikosti jedince. Oběť po uštknutí a aplikaci jedu drží, stejně jako zmije gabunská. Velikost zubů se pohybuje od 1,5 do 2cm.
Jed je směs neurotoxinů a hemotoxinů, způsobující vnitřní krvácení a rozklad tkání. Primární složkou jsou hemotoxiny. Tento druh na jedno kousnutí aplikuje maximálně 200mg, přičemž 8,6mg je pro dospělého člověka smrtelných. Smrt nastává většinou do 1 až 3 dnů na vnitřní krvácení a zástavu srdeční činnosti. Po podání protijedu, může dojít k masivní nekróze tkáně, ke gangréně, která končí amputací.
Páří se na začátku období dešťů, od března do dubna (západní Afrika), s regionální odlišností. Tento druh zmije je vejcoživorodý, tzn. vajíčka se vyvíjí v tele matky a mláďata se líhnou těsně před porodem, nebo při porodu. Obvyklý počet potomků je asi 6-36, jejichž průměrná hmotnost se pohybuje 35g a délka 19-25cm.