Zebra Grévyho (Equus grevyi)

 

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Podtřída: Theria (živorodí)
Řád: Perissodactyla (lichokopytníci)
Podřád: Hippomorpha (koňotvární)
Čeleď: Equidae (koňovití)
Rod: Equus (zebra)
Podrod: Dolichohippus (zebra)
Druh: Equus grevyi (zebra Grévyho)

 

 

Zebry Grévyho obývají semiaridní oblasti a sušší travnaté savany s možností úkrytu ve stínu stromů. Své útočiště mají přesně mezi areály výskytu jiných koňovitých, a sice mezi osly a stepními zebrami. V nepříliš vzdálené minulosti areál výskytu sahal od Džibutska, Eritrey, Somálska po Keňu. Dnešní populace obývá jen území severní Keni a jihu Etiopie. Počet volně žijících jedinců se odhaduje na 1900 až 2 400.

 

 

Grévyho zebry jsou největšími ze zeber a z koňovitých je pak větší jen domácí kůň. Výška v kohoutku se pohybuje mezi 120 a 150cm, délka těla 120 – 145cm, hmotnost 350 – 450kg. Mají velké hlavy, mohutný krk, vzpřímenou bohatou hřívu a velké zaoblené uši. Celková stavba těla je, podobně jako u oslů, přizpůsobena rychlému pohybu v těžkých podmínkách. Okolí nozder a úst je hnědé, u starších jedinců se v hnědém poli mezi nozdrami objevuje bílé zbarvení – šednou. Hnědé zbarvení je odděleno bíle od zbytku hlavy pokryté klasickými černobílými pruhy. Lem ušních boltců je černý a zadní strana má jeden výrazný a silný černý pruh, jinak je srst bílá. Abdominální partie jsou bílé, zbytek těla má černobílé pruhování, každý jedinec jiného vzoru. Pruhy jsou úzké, po krku a těle svisle orientované, po nohou s vodorovnou orientací sahají až ke kopytům. Pruhy krku přechází i na hřívu, avšak vrchol hřívy je černý. Černá linka se táhne od neurocrania, přes hřívu a hřbet, až po černé ocasní žíně, které jsou až v poslední třetině ocasu. Pohlavní dimorfismus se projevuje o 10% větší velikosti hřebců. Pruhování mláďat je zrzavě hnědé.

 

 

 

Grévyho zebry se liší od ostatních koňovitých tím, že nemají stálou sociální strukturu. Jsou společenské zvířata vytvářející menší stáda, která se mohou v průběhu dne lišit počtem členů i vlastním osazením. Prakticky nejsilnějším společenským poutem je vztah matky ke hříběti a hřebce k teritoriu. Kobyly volně migrují přes teritoria hřebců a mohou vytvářet menší stáda vedená dominantním hřebcem. Velikost teritoria bývá 2 – 12km2. Z pravidla se jedná o pastvinu se zdrojem vody. Své území označují trusem a aktivně ho chrání po dobu cca 7 let, pak jsou nahrazeni mladším a silnějším hřebcem. Osamocení hřebci, bez harému kobyl, vytváří bakalářské skupiny s blíže nespecifikovaným postavením jednotlivých členů. Kobyly migrují za potravou a ve stádech s jedním hřebcem se drží v reprodukčním období. Za den mohou urazit až 80km. V období laktace potřebují kobyly pít vodu nejméně jednou za dva dny, mimo laktaci pak alespoň jednou za pět dní, čímž největší stáda se vytváří u vodních zdrojů.
Zebry jsou býložravci, jejich potravou jsou tedy pouze rostliny. Po většinu roku hledají potravu na pastvinách, kde vybírají šťavnatější stébla trav a bylin. V období sucha okusují listy a pupeny keřů a stromků. Listí pak může zastupovat až 30% přijímané potravy.

 

Zebry Grévyho jsou polyandrické. V období ovulace se klisna páří s jedním nebo i více samci, po jejichž území se pohybuje. Hřebci disponují poměrně velkým množstvím ejakulátu, čímž můžou genetickou informaci svého předchůdce doslova vypláchnout vlastní zásobou. Doba březosti je 13 měsíců a jedno hříbě se narodí od července do října, po období dešťů, kdy je dostatek potravy. Kobyly se po narození hříběte separují od stáda do ústraní, jelikož čerstvě narozená hříbata následují jakoukoliv kobylu, než se vytvoří vazba mezi hříbětem a matkou. Období laktace je kolem 275 dní. K úplnému osamostatnění dochází v jednom až třech letech od narození. Pohlavní dospělost nastává mezi třetím rokem u samic a šestým rokem života u samců. Ve volné přírodě se dožívají 12-15 let, v zajetí pak 20-30 let.
V 70. letech minulého století došlo k rapidnímu snížení počtu zeber Grévyho z důvodu nadměrného lovu pro exotické kožešiny. Nyní je lov tohoto druhu zakázán, což však neznamená, že k němu nedochází. Krom člověka je tento druh zebry loven lvy, levharty, gepardy, psy hyenovitými a hyenami. Dospělé kusy loví jen lvi, nemocné i psi hyenovití. ostatní dravci se zaměřují na mláďata.

V rámci IUCN je tento druh hodnocen jako ohrožený.