První ze série článku z našeho putování po jižní Africe Vám představí jeden z cílů naší cesty – zatmění Slunce…
Zatmění je Boží div. Frederick Chiluba, prezident Zambie
Dne 21.6.2001 proběhlo zatmění Slunce v jižním regionu Afriky. O tomto přírodním divu jsme v předstihu informovali dne 8.4.2001. V našem článku jsme se zmiňovali o místech, kde se zatmění proběhne. Z toho plynulo několik zajímavých věcí. Nejlepší podmínky pro pozorování zatmění poskytovala Angola. K její škodě se řada turistů neodvážila přijet do této země, vzhledem k velmi nejasné politické situaci, a nechtělo se jim tak riskovat své životy či majetek. Ostatní země – Zimbabwe, Mozambik a Madagaskar – naopak relativně neposkytovaly dostatečně atraktivní časy. Navíc v Zimbabwe není benzín a Mozambik letos opět postihly povodně.
Takový nadšený turista, cestující několik hodin v letadle, který za svou cestu utratil značné peníze, obětuje své pohodlí a vyrazí pro pár vteřin směrem západně. Byť by byl rozdíl sebenepatrný. Jeden limit však platí, chce zůstat naživu. Proto se nejatraktivnější zemí pozorovatelů zatmění slunce stala Zambie.
Takový nadšený turista, cestující několik hodin v letadle, který za svou cestu utratil značné peníze, obětuje své pohodlí a vyrazí pro pár vteřin směrem západně. Byť by byl rozdíl sebenepatrný. Jeden limit však platí, chce zůstat naživu. Proto se nejatraktivnější zemí pozorovatelů zatmění slunce stala Zambie.
Zambie je poměrně klidná země s uspokojující politickou kulturou. Její hlavní devizou jsou milí lidé, kteří nejsou nepřátelští či rasističtí, ale naopak velmi ochotní a zvídaví. Jinak je však Zambie pro nás poměrně drahá – za litr benzínu zaplatíte přibližně jeden dolar, evropské jídlo stojí asi o 1/4 více. Turistické služby jsou pro většinu lidí nevyhovující, pokud ovšem nepatříte mezi horních 10 tisíc. Silnice jsou zde velmi špatné a dostat se na místo nejlepšího pozorování – střed pásu totality – stojí trochu úsilí, pokud jste se nespokojili s Lusakou.
Do Zambie zamířilo asi 20 000 turistů, kteří zde utratili okolo 15 miliónů dolarů. Padl tak rekord, co do počtu návštěvníků této země od dob získání nezávislosti. Prezident Chiluba všem turistům ve svém projevu na mezinárodním letišti v Lusace poděkoval. Zde též zatmění pozoroval. Přesto si nelze nevšimnout, že 20 000 turistů je velmi málo. Zambie má co nabídnout z přírodního a kulturního hlediska. Z hlediska služeb je to však tragické. Ani jinak poměrně vyčerpávající knižní průvodce – Lonely Planet – nedokázal o této zemi zaplnit více jak 60 stran textu i s obrázky. Kdo nechtěl podstoupit určité strasti při cestování, opustil Zambii co možná nejrychleji.
Představitelé Zambia National Tourist board (ZNTB) se snažili varovat všechny lidi a turisty před možným poškozením zraku. Tato organizace rozdala ve všech provinciích dohromady na 14 tisíc speciálních brýlí na pozorování zatmění a vláda na tuto akci uvolnila asi 800 miliónů Kwacha (přibližně 8 miliónů korun). Akci připomínal všudy přítomný žlutý leták, který byl plný vysvětlujících informací podaných v profesionální kvalitě.
Do Zambie zamířilo asi 20 000 turistů, kteří zde utratili okolo 15 miliónů dolarů. Padl tak rekord, co do počtu návštěvníků této země od dob získání nezávislosti. Prezident Chiluba všem turistům ve svém projevu na mezinárodním letišti v Lusace poděkoval. Zde též zatmění pozoroval. Přesto si nelze nevšimnout, že 20 000 turistů je velmi málo. Zambie má co nabídnout z přírodního a kulturního hlediska. Z hlediska služeb je to však tragické. Ani jinak poměrně vyčerpávající knižní průvodce – Lonely Planet – nedokázal o této zemi zaplnit více jak 60 stran textu i s obrázky. Kdo nechtěl podstoupit určité strasti při cestování, opustil Zambii co možná nejrychleji.
Představitelé Zambia National Tourist board (ZNTB) se snažili varovat všechny lidi a turisty před možným poškozením zraku. Tato organizace rozdala ve všech provinciích dohromady na 14 tisíc speciálních brýlí na pozorování zatmění a vláda na tuto akci uvolnila asi 800 miliónů Kwacha (přibližně 8 miliónů korun). Akci připomínal všudy přítomný žlutý leták, který byl plný vysvětlujících informací podaných v profesionální kvalitě.
Jinou zajímavostí bylo Lusacké letiště. Odvážím se tvrdit, že takovýto nápor nepamatuje – je poměrně mladé :-). Na letišti bylo mnoho letadel a lidí, kteří neměli potřebná víza pro vstup do země a zatmění sledovali na speciální ploše na letišti. Po skončení zatmění odcestovali zpět. Takto naplánovanou akci mělo několik pozorovatelů z Rakouska, Francie a Jižní Afriky.
Co bylo však zarážející, alespoň z mého pohledu, bylo rychlé zdražení všech služeb – ubytování a vstupy na atraktivní místa, např. VicFalls. Cena ubytování v Lusace stoupla o plných 100% a vstup k vodopádům přes 300% (ze tří dolarů na plných 10). Ale oproti Zimbabwe je to pořád velmi levné. Taktéž ceny suvenýrů se výrazně zvedly a prodejci nebyli ochotni příliš smlouvat.
Jak jsme zatmění viděli my
Také my jsme se řídili jednoduchou rovnicí – vidět maximum, co nejdelší dobu a hlavně najít místo, kam bychom se dostali s naší Toyotou Condor. Toto jinak poměrně komfortní auto má náhon jen na zadní kola. Na mapě jsme si vybrali místo u Kalenda Mission v blízkosti města Mumbwa. Mumbwa leží na hlavní silnici Lusaka – Mongu v blízkosti Kafue N.P. Na jaké silnici leží Kalenda Mission je již těžké z mapy odhadnout. Již samo označení silnice neodpovídá, vypadá to spíš na spojnici , kterou projel buldozer.
Také my jsme se řídili jednoduchou rovnicí – vidět maximum, co nejdelší dobu a hlavně najít místo, kam bychom se dostali s naší Toyotou Condor. Toto jinak poměrně komfortní auto má náhon jen na zadní kola. Na mapě jsme si vybrali místo u Kalenda Mission v blízkosti města Mumbwa. Mumbwa leží na hlavní silnici Lusaka – Mongu v blízkosti Kafue N.P. Na jaké silnici leží Kalenda Mission je již těžké z mapy odhadnout. Již samo označení silnice neodpovídá, vypadá to spíš na spojnici , kterou projel buldozer.
Brzy ráno jsme vyrazili z Lusaky. Cesta zprvu ubíhala dobře, ale asi po 35 km se začaly objevovat na silnici díry. Hrdě nesly označení „potholes“ a ostudu svému jménu nedělaly – viz. obrázek. Po čtyřhodinové cestě jsme odbočili do města Mumbwa. Po „okružní jízdě městem“ jsme narazili na hlavní tah ke Kalenda Mission. Zprvu jsme pojali nedůvěru k místním obyvatelům, když nás posílali směrem a cestou podobnou našim úvozům. Ale po několika kterém optání a opětovném ujištění a ukázání správného směru jsme se odhodlali k cestě. Cesta to byla opravdu zlá, ale naše auto ji k našemu údivu a obdivu poměrně snadno zdolávalo. Jiná auta, která směřovala podle podobné mapy na Kalenda Mission, takové štěstí neměla. Pochopitelně toto platí pouze o autech s jednou hnanou nápravou – 2WD.
Pomalým tempem jsme se přibližovali k našemu cíli. Jeli jsme stromovitou savanou, která byla místy změněna v pole jednotlivých rodin. Po hodině jízdy nám bylo jasné, že k plánovanému cíli nedorazíme. Cesta byla horší a horší. Přesto jsme byli spokojeni, že jsme se přiblížili k maximu pásu totality a budeme si moci zatmění užít v savaně a o samotě. Našli jsme si příhodnou mýtinu a vybalili fotografické vybavení. Po půl hodině čekání jsme začali trochu litovat, že jsme mohli rozbít náš tábor poblíž nějaké vesničky a sledovat zatmění společně s místními obyvateli. Když začal Měsíc zakrývat Slunce přiběhla k nám skupina místních žen. Byly velmi schvácené, jak pospíchaly před podivným úkazem do svých domovů. Rozdali jsme jim část přebytečných 5 a čtvrt palcových disket. Při pohledu na sluneční kotouč, který již byl z 25% zakryt, vyrazily ze sebe zvuky úleku. Dál se s námi odmítly bavit a pospíchaly do vesnice. Bylo nám jasné, že naše ležení již nebude oázou klidu.
Za 10 minut dorazili muži z vesnice. Byli to 4 muži. Zajímavé bylo, že každý byl z jiného kmene (Bemba, Nyanja, Tonga a Kaonde). Jak nám prozradili, v jejich soužití to nehraje pražádnou roli. Jsou přeci z jednoho kostela. S podobným názorem se můžete setkat všude v Zambii. Nejdříve Vám řeknou ke kterému kostelu, a tím i církvi patří, teprve až na opětovnou žádost Vám sdělí i národnost. Na druhou stranu netvrdím, že jsme nemohli potkat nějaké výjimky potvrzující pravidlo. Ale politika vlády „One Zambia One Nation“ je poměrně úspěšná. Až na kmen Lozi, ale o tom až jindy. Vesničané byli milí a přátelští. Povídali nám o své vesnici, jak žijí. My jsme jim rozdali zbylé diskety a pečlivě jim vysvětlili nadcházející úkaz. Moc je to zajímalo. Zvláště chtěli vědět „Jak to, že Slunce vypadá jak Měsíc?“. Po desetiminutové přednášce jsme byli tak na 75% úspěšní.
Když bylo 13:05, vše se pomalu začalo halit do tmy. Začali kokrhat kohouti a savana okolo nás utichla. Jen mravenci začali být velmi aktivní. Ve 13:10 již Slunce bylo 100% zakryté. Ve vzniknuvší tmě se objevily hvězdy a my s našimi přáteli vše nadšeně komentovali. Byl to zvláštní pocit. Slunce a Měsíc vytvořili úchvatné divadlo. Citelně se ochlazovalo. Úkaz jsme pozorovali po dlouhé 3 a půl minuty. Pak vše „rychle“ skončilo. Po částečném odkrytí Slunce jsme pozorovali srpečky vzniklé „promítáním skrz dírkové kamery“ listů na stromech na naši karimatku. Když se i tento úkaz rozplynul, rozloučili jsme se s našimi přáteli a vydali se na zpáteční cestu do civilizace. Cestou jsme ještě viděli dozvuky zatmění. Mravenců bylo všude okolo značné množství a pomalu se opět stahovali do svých mravenišť. Ptáci se nesměle pouštěli do okolí ze svých krátkodobých nocovišť. Cesta uběhla poměrně rychle, stále jsme si sdělovali dojmy z toho co jsme viděli, obdivovali místní lidi a bavili se s dětmi. Po západu Slunce jsme se utábořili ve vypálené buši (z bezpečnostních důvodů – v našem létu celá jižní Afrika hoří. Vypaluje se stará tráva, kterou nespásl skot nebo divoká zvěř, aby se podpořila tvorba trávy nové. Prostě jsme nechtěli podstoupit nedobrovolnou kremaci.). V 19:00 jsme v hluboké noci již v klidu spali.