Zambezi – nejdelší řeka jižní Afriky

Na světě zůstalo jen několik málo veletoků, které si uchovávají svá tajemství, vyvolávají vzrušení, jsou neprobádané či ekonomicky málo využívané. Jednou z nich je právě řeka Zambezi – nejdelší řeka jižní Afriky.

 

 

Prvními ne-Afričany, kteří zkoumali Zambezi, byli arabští obchodníci. Ti řeku prozkoumali při jejím ústí v 10. století. Evropští průzkumníci se do oblasti dostali v 16. století s portugalskými námořníky zkoumající cestu do Indie. Portugalci zakládali zásobovací stanice na pobřeží Afriky. Řeka jim otevřela obchod se slonovinou, zlatem a otroky. První mapování provedl skotský misionář a cestovatel David Livingstone v padesátých letech 19. století, který podél řeky cestoval ze Sesheke skrz Viktoriiny vodopády k Indickému oceánu.

 

 

Zambezi je čtvrtou nejdelší řekou Afriky (po Nilu, Kongu a řece Niger) a 31. nejdelší řekou světa. Po Kongu je druhou nejvodnatější řekou Afriky. Odvodňuje větší část povrchu jižní Afriky. Protéká šesti státy – Angolou, Zambií, Namibií, Botswanou, Zimbabwe a Mosambikem. Na svém toku tvoří i přirozenou hranici mezi dotčenými státy a využívání jejích vod bylo předmětem řady mezinárodních dohod. Své označení získala z jazyka Tonga, kde slovo Zambezi znamená „Velká řeka“. Další alternativní názvy řeky jsou Zambesi a Zanbére. Vzhledem k tomu, že se jedná o velikou řeku a největší řeku Afriky tekoucí do Indického oceánu, je s podivem, jaké rozporuplné údaje lze o Zambezi najít. Délka jejího toku je 2 660 km (ČR), ale některé zdroje uvádějí též délku 2 574 km (Wiki), 2693 km, 2700 km až 3 540 km (Britannica). Plocha povodí činí 1 330 000 km², ale je též uváděna 1 300 000 km² nebo až 1 570 000 km². Co do rozlohy povodí je Zambezi 16-tá nejrozsáhlejší na světě. Průměrný průtok je uváděn 3 400 m³/s – 7 000 m³/s – 16 000 m³/s, což asi pramení z toho, že to nikdo nepočítá nebo záleží na ročním období.
Řeka pramení nedaleko města Mwinilunga v Zambii v mokřadech náhorní plošiny Kalene Hill (1 460m n.m. – 1 524m n.m.). V blízkosti pramene leží rozvodí mezi Kongem a Zambezi. Řeku nejvíce proslavily Viktoriiny vodopády, které leží na jejím středním toku. Řeka je splavná pouze v několika částech, zejména mezi městy Zumbo – Chicao a od Indického oceánu po město Tete.

 

Autor: UNEP – Program OSN pro životní prostředí

 

 

 

Jak bylo uvedeno, řeka pramení v severozápadním cípu Zambie, kde teče v délce cca 40 km než vstoupí na území Angoly. Angolou protéká při její východní hranici v délce cca 200 kilometrů a její koryto plní vodou více než dvanáct přítoků. Po opětovném vstupu na území Zambie se na jejím toku nacházejí vodopády Chuvama. Do tohoto bodu řeka rychle ztrácela svou nadmořskou výšku. Řeka po průchodu vodopádů teče k jihu a ztrácí svou prudkost v rozsáhlé homogenní Barotské pánvi, která je pravidelně zaplavována v letních měsících (listopad až březen). Záplava ovlivňuje nejen místní floru a faunu, ale i lidský život, kulturu a společnost národa Loziů – viz. proslavená ceremonie Ku-omboka. V pánvi Zambezi přijímá vodu z velkých řek Kabompo z východu a Lungué-Bungo (Lungwebungo) ze západu. Záplavové území Barotské pánve je široké 25 km a dlouhé 200 km. V tomto úseku je řeka splavná až po vodopády Ngonye, kde řeka opět mění svůj charakter. Opět má nevyrovnaný sklon až po hranice s Namibií (peřeje Katima Mulilo), kdy se střídají peřeje s úseky klidné hladiny, kde řeka ukládá množství neseného materiálu a vytváří mnoho ostrovů.

 

 

Od města Sesheke se řeka stáčí k východu. Začíná zde meandrovat v rozsáhlém širokém údolí.
U měst Kazungula/Kasane se vlévá pravostranný přítok Cuando (Kwando)/Chobe. Zde musí jako samostatné řeky překonat zlom Mambova. V období dešťů tvoří zlom „přehradu“ a vzniká zde rozsáhlá záplavová pánev s množstvím říčních kanálů. Jeden z nich – Kasai – propojuje obě řeky ještě před jejich soutokem. Když je vody opravdu hodně, tak Zambezi převádí část svých vod do řeky Cuando/Chobe skrz kanál Bukalo již kousek od města Sesheke.

 

Po překonání zlomu „Mambova“ řeka Zambezi tvoří hranici mezi Zambií a Zimbabwe. Řečiště se zde zužuje, přesto má šířku i 1 600 metrů. Zambezi překonává peřeje a v klidných úsecích vytváří písečné ostrovy. Stejný charakter má až k Viktoriiným vodopádům, které určují konec horního toku.
Říční úsek nad vodopády obklopují národní parky – Mosi-oa-Tunya (Zambie) a Victoria Falls National Park (Zimbabwe), kde nabízejí turistické kanceláře zajímavé vyžití – jízda na kajaku a říční plavby lodí. Tato oblast patří mezi nejhezčí úsek řeky s mnoha ostrovy a kanály, čistou vodou a písečnými plážemi, kde se volně prochází zvířena africké savany a žijí desítky druhů ptáků.

 

 

Viktoriinými vodopády začíná střední tok, kdy se vody propadají s hlubokým řevem do kaňonovitého a v mocných čedičových vrstvách zahloubeného údolí. Vznik vodopádů popisuje samostatný článek. Celý proces trval podle odhadů asi 500 tisíc let. Charakter říčního údolí se zprudka mění. Údolím je široké pouze 200 – 250 metrů se srázy vysokými 20 – 60 m. V této úzké soutěsce teče dalších 240 km až do nádrže přehrady Kariba postavené v roce 1959. Před výstavbou přehrad až sem zaplouval žralok bílý (Carcharodon carcharias), který se na dolním toku občas vyskytuje dodnes.
Divoká voda láká a agentury zde nabízí komerční rafting, který patří mezi nejobtížnější na světě se stupněm 5. Atraktivní jsou i jiné adrenalinové atrakce.

 

Kariba ve své době patřila mezi největší přehrady na světě, resp. do množství zadržované vody v přehradě ji stále patří první místo. Vodní hladina nádrže má plochu 5 580 km², délku 223km a maximální šířku 40km. Udávána maximální hloubka nádrže je 93m a průměrná hloubka 29m. Celkový objem vody dosahuje 185 km³. Na jezeře se nachází několik ostrovů, z nichž největší jsou Maaze, Mashape, Chete, Sekula, Sampa Karuma, Fothergill, Spurwing, Snake, Antelope, Bed a Chikanka. Na jezeře se provozuje komerční rybolov a projížďka lodí je pro turisty velmi lákavá. Lze při ní spatřit slony, hrochy a krokodýli.

 

V zaříznutém údolí, ale širším údolí řeka teče dalších 360km, než je přehrazeno dalším vodním dílem Cahora Bassa, která byla postavena v roce 1974. V tomto úseku se do Zambezi vlévají dva velké pravostranné přítoky. Řeka Kafue, která má délku 1 600km, přivádí do Zambezi 10 km3 vody každý rok. Kafue odvodňuje střední Zambii. Druhou řekou je Luangwa, která je dlouhá okolo 770km a odvodňuje východní Zambii.

 

Přehrada Cahora Bassa vznikla na místě nebezpečných peřejí Kebrabassa, které byly pro lodi nesplavné. Přehrada má plochu 2 739km², délku 292 km a maximální šířku 38 km. Udávána je maximální hloubka nádrže 157m a průměrná hloubka necelých 21m. Celkový objem zadržené vody dosahuje 55,8 km³. Výše uvedené přehrady patří k nejvýznamnějším zdrojům elektrické energie pro zúčastněné státy. V rámci využití vod Zambezi se velmi uvažuje s projektem přehrady Batoka, která by významně ovlivnila turistický ruch pod Viktoriinými vodopády.

 

Nyaminyami/Shingai Musasiwa/hadí bůh je bůh řeky Zambezi a jedním z nejdůležitějších bohů národa Tonga. Věří, že bůh je jejich patronem a poskytne jim potravu ve zlých časech. Podle pověstí bůh sídlil v místě výstavby přehrady Kariba. Přehrada ho oddělila od jeho manželky, bohyně podsvětí a podle Tongů se bůh hluboce urazil a odešel od lidí.
Vzhledem připomíná hada s rybí hlavou nebo draka. Vyobrazení Nyaminyami je běžný suvenýr či talisman u přehrady Kariba. Jeho podoba dřív hrála ceremoniální úlohu a jeho honosnější vyobrazení se vždy dávalo jako dar významným návštěvám Zambie.
V úseku středního toku jsou situovány dva národní parky – Lower Zambezi (Zambie) a Mana Pools (Zimbabwe).

 

Od Cahora Bassa Zambezi pozvolna sestupuje ze Středoafrické plošiny do pobřežní nížiny Indického oceánu v délce 650km a je splavná i pro velké lodě. V období sucha se však na mnoha místech objevují písčité mělčiny. Údolí je zde široké pět až osm kilometrů s výjimkou soutěsky Lupata, kde řeka protéká 200 metrů širokým údolím. Její břehy na dolním toku lemují většinou rákosiny. V blízkosti Vila Fontes se do Zambezi vlévá poslední velký přítok řeka Shire (160km od ústí), která odvodňuje jezero Nyasa (Malawi) ležící 210 kilometrů na sever. V deltě o rozloze 8 000 km² se Zambezi větví na čtyři velká, pět středních a řadu menších ramen. Hlavní ramena jsou Chinde, které je splavné, Muselo, Kvama a Inamisengu.
Delta byla ovlivněna vybudování přehrad a již nemá svou dřívější mohutnost. Při jižní straně ústí Zambezi se nachází národní park Marromeu.

 

Řeka má převážně dešťový režim, který je charakteristický velkými průtoky v létě, který mnohdy přetrvává až do podzimu. Vzestup hladiny začíná v prosinci, maximální úrovně řeka dosahuje v březnu a v dubnu a poté hladina klesá. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším měsíčním průtokem je desetinásobný. V blízkosti ústí jsou průměrné koncentrace celkových rozpuštěných pevných látek 113 miligramů na litr; odpovídající koncentrace celkových nerozpuštěných látek je 90 miligramů na litr. Roční snos pevných částic do Indického oceánu dosahuje 2.5×10⁷tun. Ukládání sedimentů v deltě ovlivňuje zemědělství.
Oproti jiným řekám jsou koncentrace živin nízké, jelikož na horním toku protéká Zambezi písčitou krajinou okrajových částí Kalahari. Koncentrace dusičnanů (dusíku) v horní Zambezi jsou typicky v rozmezí od 0,01 do 0,03 mg na litr. Od soutoku s Luangwou se koncentrace dusičnanů zvyšuje na 0,10 až 0,18 mg na litr.

 

Řeka Zambezi leží v tropech. Horní a střední tok řeky leží na náhorní plošině. Teploty jsou relativně mírné obvykle mezi 18°C a 30°C. V zimních měsících (květen až července) je podnebí suché, s teplotami v průměru 20°C. Mezi srpnem a říjnem teplota stoupá, a to zejména v údolí řeky samotné. Těsně předtím, než začnou deště, mohou denní teploty šplhat ke 40°C. Období dešťů trvá od listopadu do dubna. Srážky mají charakter přívalových srážek, kdy srážkové úhrny dosahují 150mm. Srážky během období dešťů jsou na horním a středním toku jediným zdrojem vody, což předurčuje značné rozkolísání průtoků. Zajímavostí je, že výstavba přehrady Kariba, způsobila v místě přehrady nárůst dešťových srážek. Dolní tok ovlivňuje letní monzun. Srážky a teploty jsou zde vyšší.

 

Vegetace podél horního a středního toku Zambezi je převážně savana a savanové lesy. Hlavními typem savanového lesa jsou mopanové lesy (Colophospermum Mopane), které se nacházejí zejména na aluviálních půdách. Dalšími běžnými dřevinami v povodí Zambezi jsou stromy rodu Baikiaea rostoucí na zamokřených půdách. Mají ekonomický význam, neboť jsou zdrojem cenného rhodéského teaku (Baikiaea plurijuga). Bohužel porosty jsou poničené kácením a pastvou. V okolí Zambezi se nacházejí i pralesy, kde rostou ebenová dřeva – tomel (Diospyros mespiliformis), malé keře, kapradí a známý krvokvět (Haemanthus). Pralesy se vyskytují například u Viktoriiných vodopádů. Na dolním toku Zambezi se na březích nachází rákosiny, husté křoví a stálezelené lesy, s palmami a ostrůvky mangrovů.

 

V řece žije na 190 druhů ryb. Největší původní druhy jsou: 117 cm dlouhá afrotetra botswanská nazývaná také binga pruhovaná (Hydrocynus vittatus), 175cm dlouhý africký strakatý úhoř indický (Anguilla bengalensis labiata), 120cm dlouhý úhoř dvoubarevný (Anguilla bicolor bicolor), 200cm dlouhý úhoř mramorovaný (Anguilla marmorata), 150cm dlouhý úhoř mosambický (Anguilla mossambica), 183 cm dlouhý Vundu/Sampa/keříčkovec egyptský (Heterobranchus longifilis), 150cm dlouhý rypoun úhořovitý (Mormyrops anguilloides), až 700cm dlouhý piloun malozubý (Pristis microdon), bahník západoafrický (Protopterus annectens) a bahník malý (Protopterus amphibius). Z velkých ryb uveďme též nepůvodní druhy: 170cm dlouhý severoafrický sumec keříčkovec červenolemý (Clarias gariepinus), 146cm dlouhý kapr obecný (Cyprinus carpio carpio), 150cm dlouhý tarpon indický (Megalops cyprinoides) a 120cm pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss). V deltě a na útesech při pobřeží žije: 400cm veliký žralok bělavý (Carcharhinus leucas), výše uvedený žralok bílý, 120cm dlouhý hadař krokodýlí (Brachysomophis crocodilinus) či 38cm dlouhý ježdíkovec sihama (Sillago sihama), 131cm dlouhý elops indooceánský (Elops machnata) a 20cm dlouhá a ekonomický významná ryba – sardel durbanská (Thryssa vitrirostris).
Zajímavé jsou i místně endemické ryby, jak z hlavního toku, tak i přítoků, mezi nejznámější patří štička africká (Hepsetus odoe = Kafue pike), parmička Barnadova (Barbus barnardi), parmička rhodéská (Barbus fasciolatus), parmička dvoupruhá (Barbus bifrenatus), peřovec ploutvatý (Chiloglanis macropterus), peřovec pardálí (Synodontis leopardinus), peřovec žlutolemý (Synodontis macrostigma), peřovec velkoústý (Synodontis macrostoma), peřovec kukaččí (Synodontis multipunctatus), peřovec podmračený (Synodontis nebulosus), peřovec mosambický (Synodontis zambezensis), peřovec komatský (Chiloglanis emarginatus), peřovec Woosnamův (Synodontis woosnami), labeo tugelské (Labeo molybdinus), některé druhy cichlid a tilapií. Až na tilapie, je většina těchto ryb menších rozměrů, což neumožňuje jejich hospodářské využití, avšak pro mnohé akvaristy tyto rybky představují klenoty ve sbírce.

Z velkých savců se přímo ve vodách Zambezi vyskytuje dugong (Dugong dugon), obývající její deltu. Dále proti proudu řeky najdeme hrochy (Hippopotamus amphibius), kteří obývají mělčiny a zákruty řeky. Samozřejmostí jsou sloni. V oblasti soutoku s řekou Luangwou a na horním toku řeky mezi Viktoriinými vodopády a Sesheke můžeme spatřit lvy a žirafy. Běžní jsou stále sudokopytníci a prasata. Vzácně lze v povodí Zambezi pozorovat gepardy a levharty. Opice – paviáni a kočkodani – obývají celý region.

 

 

V celém povodí je rozvinuto rybářství. Na zavlažování se používá jen v menší míře. Zambezi má obrovský hydroenergetický potenciál, zejména na středním toku. Přehrady poskytují vodu pro zavlažování plodin, ale to je zatím málo rozvinuto.

 

Zambezi je pro vodní dopravu souvisle využitelná pouze na dolním toku od ústí k přehradě Cahora Bassa, jinak její tok je přerušen několika vodopády, peřejemi a vodními díly. V období sucha znesnadňují plavbu mnohé mělčiny. Nad přehradou Cahora Bassa je Zambezi splavná v přehradním jezeře po soutok s řekou Luangwou. Dále je splavné jezero přehrady Kariba. Následuje dlouhý nesplavný úsek řeky po vodopády Ngonye. Od nich je Zambezi splavná pro lodě s malým ponorem až k hranicím Zambie a Angoly, tj. po vodopády Chavuma.

 

 

 

Pozoruhodné je, že na jejím dlouhém toku bylo postavenou pouze několik mostů. K dnešnímu dni to není o mnoho lepší:
Mozambik
Armando Emilio Guebuza Bridge (2009); Benga Bridge (2014); Dona Ana Bridge (1934 – dříve železniční, a nyní pro pěší); Samora Machel Bridge (1973)
Zambie – Zimbabwe
The Otto Beit Bridge (1939) a Chirundu Bridge (2002) – jsou situovány na stejném místě; pak následuje málo užívaná hráz přehrady Kariba (1959); Victoria Falls Bridge (1905 – pěší, silniční a železniční).

Namibie – Zambie
Katima Mulilo Bridge (2004)
Jinak dopravu přes řeku zajišťují trajekty.

 

 

 

Zambezi svým spádem s častými peřejemi o okysličenou vodou je vhodným revírem pro mnohé druhy ryb, více než 75 druhů, z nichž nejznámější je afrotetra botswanská. Na sportovní rybaření se zde specializuje mnoho turistických kanceláří či specializovaných rybářských organizací. Výhodou těchto kanceláří je spolehlivost a fixní ceny, aneb co si člověk domluví, to dostane. Samozřejmě až na úlovek. Pro dobrodružnější povahy, domluvit se s místními na safari na rybaření nebo jiných atrakcích. Vyjde to levněji a je to pozoruhodnější, jelikož místním jde více o spokojenost zákazníka a navíc podporujete místní komunitu a tím i zachování lokality. Výbornou zkušenost máme s Mumou Musondou (phone number: +260955040574, email: mumamusonda@hotmail.com), dokonale nás provedl po vodopádech, zařídil vstup na nádraží, provedl po městu Livingstone, a pozval na místní večeři, to vše za pětinu ceny, kterou nabízela turistická kancelář, jejíž služby kamarádi vůbec nechválili.

Horní tok Zambezi je poměrně divoká voda, plná peřejí. Okolní bažiny přispívají k zachování jedinečného krajinného rázu a zároveň nedovolují komerční rybolov. Proto je tato lokalita velice vyhledávanou rybáři i vodáky, zejména pro rafty, jelikož splavnost řeky je zde na vysokém stupni obtížnosti. Horní tok řeky, prakticky až po jezero Kariba je báječnou lokalitou pro lov na suchou mušku. V některých přítocích dokonce byly vysazeny lososovité ryby, které v chladnější přítocích velmi dobře prosperují. Vše je způsobeno sezónními záplavami, které zaplavují příbřežní nivy a nesou vodou spoustu potravy pro její obyvatele. Za močály Mongu se tok Zambezi rozšiřuje a proud zvolňuje. Zde je ideální revír pro lov sumců, afrotetry a rekordních tilapií.

Hloubka řeky zde umožňuje jízdu na výletních parnících, ze který jde pozorovat ptactvo a divokou zvěř. Výhodou vodního safari je to, že zvířata od vody neutíkají, nejsou plavidly rušena a k vodě chodí jako přirozenému napajedlu. Fauna okolo Zambezi patří k nejbohatším v Africe a migrace stád pakoňů v N.P. Kafue bývá mnohdy přirovnávána k Velké migraci v Seregeti.

 

Mekkou aktivit na Zambezi je Livingstone. V těsné blízkosti se nachází Viktoriiny vodopády, za Zambie je možné sestoupit až k jejich patě, projít skrze deštný prales při vodopádech, projít skrze lávku nad vodopády a totálně se během zlomků vteřin promočit, za nižšího stavu vody se koupat přímo nad srázem vodopádů do skalní průrvy v Devil´s Pool, skočit si z hraničního mostu mezi Zambií a Zimbabwe bunggejumping do rokle ve dne i v noci, projet se legendárním historickým vlakem přes most do Zimbabwe a zpět, absolvovat pěší safari v parku Moshi-oa-Tunia, nebo v Zimbabwe v N. P. Victoria Falls, projet se okolo Zambezi na koňském nebo sloním hřbetě, jízda na raftu, kajakem nebo kánoí peřejemi pod vodopády, let vrtulníkem nad vodopády, rybaření všemi možnými způsoby a mnoho dalšího.