Záchrana nosorožce tuponosého severního?

 

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Perissodactyla (lichokopytníci)
Podřád: Ceratomorpha
Čeleď: Rhinocerotidae (nosorožcovití)

 

Nosorožcovití se rozdělují na dva asijské rody Rhinoceros a Dicerorhinus a dva africké Ceratotherium a Diceros.

 

Do rodu Rhinoceros patří druh Rhinoceros unicornis – nosorožec indický, vyskytující se v Nepálu a Indii. Počet jedinců žijících ve volné přírodě je odhadován na 2 500. Disponují jedním rohem a kůži mají rozčleněnou do několika pohybujících se plátů. Dalším druhem tohoto rodu je Rhinoceros sondaicus – nosorožec jávský, který přežívá v asi 10 jedincích ve Vietnamu a asi 60 nosorožců žije na Jávě v N.P. Ujung Kulon. Poddruh z Indie již pravděpodobně vyhynul.

Do rodu Dicerorhinus se řadí jen jeden druh a sice Dicerorhinus sumatrensis – nosorožec sumaterský. Jak již latinský název napovídá, tento druh má dva rohy, kožní pláty jsou oproti předchozímu rodu redukované, ale stále zřetelné. Tělo má řídce pokryto srstí. Ve volné přírodě lze zatím zaznamenat výskyt asi 250 nosorožců v Malajsii a na ostrovech Sumatra a Borneo.

 

Rod Diceros obsahuje jen jeden druh nosorožce, Diceros bicornis – nosorožec dvourohý, známý spíše jako nosorožec černý. Ten bývá rozdělován ještě na nosorožce dvourohého jihozápadního, Diceros bicornis bicornis, který kdysi obýval Angolu, Namíbii, Botswanu a JAR, nosorožce dvourohého jižního, Diceros bicornis minor, vyskytujícího se od JAR po jih Tanzanie, nosorožce dvourohého východního, Diceros bicornis michaeli, žijícího od Tanzanie po Súdán a již vybitého nosorožce dvourohého západního, který se kdysi vyskytoval od Čadu k Senegalu. Posledních pár jedinců přežívalo v N.P Waza v Kamerunu, kde poslední jedinci podlehli pytlákům kolem roku 2005.

 

 

Posledním rodem je Ceratotherium – nosorožec tuponosý, obsahujícím dva poddruhy. Ceratotherium simum simum – nosorožec tuponosý jižní, známější jako bílý. Tento podruh, který byl počátkem 20. století na pokraji vyhynutí, díky usilovné snaze o záchranu patří dnes k nejpočetnějšímu poddruhu nosorožce.
Poddruh Ceratotherium simum cottoni – nosorožec tuponosý severní, jenž počátkem 20. století byl nejpočetnějším podruhem na kontinentu Afriky, je pravděpodobně odsouzen k záhubě. Poslední volně žijící zvířata byla hlášena z N.P Garamba. V zajetí se lze setkat s tímto poddruhem v zoo Dvůr Králové a San Diegu.

 

 

Nedávno vyšla opět na povrch zpráva, kterou již delší dobu řeší Dvůr Králové a sice co s nosorožci bílými – severní formou. Zoo je chce odeslat do JAR, jelikož tu mají problémy s mláďaty, respektive druhá generace od divočiny se již nemnoží. Projekt by se snažil spojit divoce žijící nosorožce z N.P. Garamba na hranici DRK a Súdánu s královédvorskými a dvěma kusy ze San Diega. Patrně se jedná o poslední šanci, jak by se mohli samovolně rozmnožovat. Situace je však riskantní v tom, že by si zvířata musela zvykat na nové prostředí, není jistota, že se budou pářit. Nosorožce v Kongu viděli naposledy před šesti lety a teď je již dva roky hledají, bez úspěchu. Poslední věcí pak může být ohrožení zvířat pytláky, jelikož nosorožec ze zoo přiběhne až k pytlákovi, když bude mít nějakou laskominu. Ukázkou toho, jak to může dopadnout by mohl být nosorožec dvourohý západní. Nejsem specialista, ale myslím, že pokud by vědci oplodněná vajíčka vpravili do náhradní matky nosorožce bílého jižního, bylo by to lepší, a snad i jistější, řešení.

 

A teď proč to píšu. Zajímal by mě názor čtenářů stránek AFRIKAonline.cz na záchranu tohoto poddruhu. Své názory, prosím, pište do komentářů pod článkem.(Poznámka od Jaromír Němec: Já si myslím, že to nakonec Súdán dožil důstojně a ostatní jsou spokojení, i přes všechny chyby. Láďa se mnou asi nebude souhlasit 🙂 )