Místo, kde Hérakles držel nebeskou klenbu.
Džabal Tubkal svou výškou 4167 m n.m. je nejvyšším vrcholem severní Afriky a nejvyšším vrcholem Vysokého Atlasu. Vysoký Atlas se rozprostírá středem Maroka ve směru východ – západ. Jiná geografická označení jsou vyjma Džabal Tubkal – Djebel Toubkal, Jebel Toubkal, Massif du Toubkal.
Výchozím bodem výstupu je vesnička Imlil. Do ní se dostanete po slušné asfaltce z Marrákeše přes městečko Asni. Za cca 10 Dh/osoba se dostanete Asni. Zde budete pravděpodobně čekat na nějaké grand taxi do Imlilu (doprava za dalších 15 Dh Asni – Imlil). V Asni se vyvarujte jakýmkoliv nabídkám na organizaci trekingu či koupi suvenýru. Nechci nějak paušalizovat, ale zde se setkáte spíše s podvodníky než obchodníky. V Imlilu cesta končí. Dál se už musí po svých. V Imlilu je dobré přespat a na cestu se vydat až brzy ráno. Nabídka ubytování je v Imlilu na marocké poměry nadstandartní. Výstup až na vrchol je pro normálně zdatného turistu dvoudenní, resp. 2 dny nahoru + jeden den na sestup.
Orientace je jednoduchá. Pokud plánujete výlet pouze na Džabal Tubkal, mapa není potřeba. Stačí si ji dobře prohlédnout v Imlilu či mít sebou Lonely Planet. Podle Lonely Planet má cesta do základního tábora trvat 5-6 hodin. Imlil leží ve výšce cca 1700 m n.m. v údolí Mizane. Cesta do základního tábora překonává převýšení kolem 1500 metrů. Pokud si ale nevezmete muly s průvodcem, které ponesou vaše zavazadla, trvá to mnohem déle (my jsme na cestě strávili sedm hodin). Není třeba propadat panice, až vás budou předbíhat ostatní bez batohů. Už vůbec se nevyplatí pospíchat, protože v základním táboře vzhledem k vyšší nadmořské výšce již netrénovaný/nepřizpůsobený organismus nedokáže účinně regenerovat. Ušetřenou energii využijete stoprocentně druhý den. Většina turistů ze „západu“ při výstupu muly využije, takže vás s úsměvem předběhnou. Vyplatí se vzít si sebou dostatek pitné vody. Je třeba si uvědomit, že v celém pohoří se pasou kozy a ovce a voda je zde bez pořádné desinfekce nepitná.
Už kousek za vesnicí Imlil se začínají otevírat výhledy podobné zdolávání vrcholů Himaláje. Cesta zprvu vede částečně vyschlým korytem říčky až za vesnici, po levé ruce leží vesnice Aroumd. Nedá se zabloudit cesta je zřetelná a sjízdná pro nákladní vozy a offroady. Až skončí poslední stavby Imlilu, stačí přejít koryto a držet se vyšlapané cesty při levém úbočí údolí (z pohledu výstupu) a neustále stoupat vzhůru. Okolo poledne dojdete k úplně poslední osadě Sidi Chamharouch. Je to pár chatek s prodejnou občerstvení, kde je poslední šance nakoupit vodu v plastu, pokud si ji nenesete již z Imlilu. V osadě cesta přejde po můstku na pravou stranu údolí a odtud to do základního tábora trvá tak tři až čtyři hodiny. Základní tábor u chaty Refuge Shelter (Toubkal Hut) se rozkládá ve výšce 3207 m n.m. V chatě se dá přespat. Částka je na marocké poměry jednou tak vysoká, ale to snad platí všude na světě v horách. Se stanem se utábořit můžete kdekoliv v blízkosti chaty.
V této nadmořské výšce je citelně chladněji. V létě to potěší. Pokud na vrchol nebude vystupovat v létě, na mnoha místech se bude držet ještě sníh. V zimě se zde dá provozovat i skialpinismus.
Vlastní výstup
Většina tábora vstává okolo 5:30h. My jsme si v klidu přispali. Po vydatné snídani vyrážíme. Bereme si na vrchol jen lehký batoh s potravinami, vodou a fotoaparátem. Vystupujeme suťovým polem na východ od chaty, které je značně prudké a sypké. Po jeho zdolání jsme drtivou většinu turistů dohnali. Trénink s batohy se vyplatil. Marocký průvodce potěšen naší kondicí se s námi dává do hovoru a jeho radu „Still and Slowly“ respektujeme. Ve vzájemném hovoru pokračujeme směrem k vrcholu. Většina jeho klientů, ale již začíná beznadějně lapat po dechu. On s nimi musí být, tak se loučíme a pokračujeme dál. Cesta již není tak obtížná, ale je nutné se vyhýbat větším kamenům a držet se cesty, jelikož vrchol ze sedla není vidět. Po několika metrech výstupu dává nadmořská výška o sobě vědět. Míše se trochu točí hlava. Každý krok je čím dál těžší i pro mě. Je to normální. Podle průvodců je v cílových 4167 m jen 70% kyslíku. K bolesti hlavy se Míše přidává nevolnost žaludku. Stále častěji stavíme.
Většina tábora vstává okolo 5:30h. My jsme si v klidu přispali. Po vydatné snídani vyrážíme. Bereme si na vrchol jen lehký batoh s potravinami, vodou a fotoaparátem. Vystupujeme suťovým polem na východ od chaty, které je značně prudké a sypké. Po jeho zdolání jsme drtivou většinu turistů dohnali. Trénink s batohy se vyplatil. Marocký průvodce potěšen naší kondicí se s námi dává do hovoru a jeho radu „Still and Slowly“ respektujeme. Ve vzájemném hovoru pokračujeme směrem k vrcholu. Většina jeho klientů, ale již začíná beznadějně lapat po dechu. On s nimi musí být, tak se loučíme a pokračujeme dál. Cesta již není tak obtížná, ale je nutné se vyhýbat větším kamenům a držet se cesty, jelikož vrchol ze sedla není vidět. Po několika metrech výstupu dává nadmořská výška o sobě vědět. Míše se trochu točí hlava. Každý krok je čím dál těžší i pro mě. Je to normální. Podle průvodců je v cílových 4167 m jen 70% kyslíku. K bolesti hlavy se Míše přidává nevolnost žaludku. Stále častěji stavíme.
Po třech a půl hodinách výstupu nás vítá vrcholový trojúhelník, zdatnější turisté, pastevec a stádo ovcí.
Byla to naše první čtyř tisícovka. Nahoře fotíme a užíváme si fantastického výhledu. Dáváme si oběd. Ovce na nás hladově civí a pastevci loudí cigarety. Pastevci zde mají dokonce těsně pod vrcholem kamennou ohradu proti větru a výška jim vůbec nevadí. Po chvíli snažení nacházím, čím se zde ovce živí. Není to kamení, ale drobné rostliny rostoucí skrovně mezi nimi v závětří a vlhku.
Po chvilce nás obklopuje dav turistů a spolu s výškovou nemocí Míši nás vyhání z vrcholu. Připadáme si tu najednou jak při výstupu na Sněžku.
Byla to naše první čtyř tisícovka. Nahoře fotíme a užíváme si fantastického výhledu. Dáváme si oběd. Ovce na nás hladově civí a pastevci loudí cigarety. Pastevci zde mají dokonce těsně pod vrcholem kamennou ohradu proti větru a výška jim vůbec nevadí. Po chvíli snažení nacházím, čím se zde ovce živí. Není to kamení, ale drobné rostliny rostoucí skrovně mezi nimi v závětří a vlhku.
Po chvilce nás obklopuje dav turistů a spolu s výškovou nemocí Míši nás vyhání z vrcholu. Připadáme si tu najednou jak při výstupu na Sněžku.
Je zajímavé pozorovat, jak s mizející nadmořskou výškou, se zlepšuje nálada. Míša dokonce přistupuje na rozhovor, že by bylo skvělé zdolat i Kilimandžáro.
Po dvouhodinovém sestupu do základního tábora jde Míša okamžitě spát. Já se procházím po okolí a fotím místní pastevce. Po večeři a marném lovu mojí blechy uléhám. Spalo se nám dobře, ale potřebné síly se dostavují až při pochodu dolů, kdy tělo začíná opět pracovat, jak má. V poledne jsme v Imlilu, kde si dáváme piknik s místními výletníky. Povídáme jim o výstupu. Bylo zajímavé slyšet, že je výstup na vrchol vůbec neláká. Oceňují spíš výlet do zeleně a chladu zdejších hor a setkání s přáteli a rodinou. Po dvou hodinách místo opouštíme.
Tipy
Pokud nemáte zkušenosti s pochody ve vysokých horách či se necítíte dostatečně zdatní nebo z jiných důvodů chcete použít služeb průvodce, najímejte si pouze oficiální průvodce a to nejlépe v Marrakéši. Dokáží vám pomoc při výškové nemoci či jiných problémech a hodně toho ví o zdejších horách. Navíc vám muly vezmou batohy a případně i vaší nemocnou schránku.
Pokud nemáte zkušenosti s pochody ve vysokých horách či se necítíte dostatečně zdatní nebo z jiných důvodů chcete použít služeb průvodce, najímejte si pouze oficiální průvodce a to nejlépe v Marrakéši. Dokáží vám pomoc při výškové nemoci či jiných problémech a hodně toho ví o zdejších horách. Navíc vám muly vezmou batohy a případně i vaší nemocnou schránku.
Nejlepší čas pro návštěvu je prý duben – květen či konec zimy, ale mohu zodpovědně říct, že i v létě (teploty i v horách nad 20°C) vám připadne výstup v rozpáleném Maroku jako dobrý nápad.
Nutnost vzít si sebou vodu, lékárničku, jídlo a oblečení není snad třeba připomínat.
Nad 2500m n.m. hrozí výšková nemoc, jelikož je zde nedostatek kyslíku. To může způsobovat mírné nebo i životu nebezpečné zdravotní problémy.
Nutnost vzít si sebou vodu, lékárničku, jídlo a oblečení není snad třeba připomínat.
Nad 2500m n.m. hrozí výšková nemoc, jelikož je zde nedostatek kyslíku. To může způsobovat mírné nebo i životu nebezpečné zdravotní problémy.
