Volubilis

 

 

Volubilis od obyčejných římských ruin odlišuje skoro čtyřicet zachovalých podlahových mozaik. Mozaiky zůstaly v zemi skryty a neporušeny stovky let, než je roku 1915 poprvé odkryli archeologové. Zobrazené výjevy jsou stále zřetelné. Pouze barvy nejsou již tak syté.

 

Město leží v úrodné plošině mezi údolími Oued Fertassa a Khoumane. Označení Volubilis je autentické a doloženo z historických textů i nápisů v ruinách. Slovo pravděpodobně pochází z berberského slova „Oualili„, které označuje údolí oleandrů. Tyto rostliny rostou dodnes v ruinách ve velkém množství, především na západní straně. Později Arabové přejmenovali město na „Walila“ a od 19. století byly ruiny označované jako „Ksar Faraoun“ – hrad faraonů.

Osídlení místa lze archeologicky doložit již od neolitu. Lidi lákal dostatek vody, dobré obrané pozice a úrodná půda. Planina je vhodná k pěstování obilí a svahy hory Džebel Zerhoun k pěstování oliv. Podobné zemědělské využití je v okolí i v dnešní době.
Vlastní město vzniklo na počátku třetího tisíciletí před Kristem a bylo součástí Punské říše. Původně to bylo malé město s opevněním z hliněných cihel na kamenných základech. Rozkládalo se na 12 hektarech. Podle uspořádání domů a centrálního chrámu lze zcela evidentně zařadit město k Punskému či severoafrickému původu. V centru města byl oltář a kaple.

Dynastie Mauretánských (Berberských) králů je z Volubilis doložena od 2. století př. n.l.. Dynastie ovládala severní Maroko a západní polovinu Alžírska. První král, který byl prezentován v historických pramenech jako z Volubilis, byl Juba II, syn Juby I. Juba II byl vychovaný v Římě a byl oženěn s osiřelou princeznou Kleopatrou Selenou, dcerou Kleopatry a Marka Antonia. Císař Augustus ho jmenoval králem Mauretánie a ačkoliv hlavním městem Mauretánie byla Caesarea (dnešní Cherchel v Alžírsku), trávil většinu času právě ve Volubilis (období 25 př.n.l. – 23 n.l.). Jeho syna Ptolemaia nechal zavraždit Kaligula v roce 40 n.l.. Tím došlo k zániku nezávislého Mauretánského království i celé dynastie. Hradby města byly strženy. Království bylo rozděleno na Mauretánii Caesariensis na východě (s hl. městem Caesarea) a Mauretánie Tingitana (s hl. městem Tingi (dnešní Tangier)). Volubilis bylo povýšeno na municipium.

 

Je zajímavé, že poznatky o době rozkvětu města jsou kusé. Město rychle rostlo do plochy až 40 hektarů. Bylo zde vybudováno několik nových chrámů, lázní a budov. V letech 60 – 70 byl vybudován vodovod. Domy byly vybaveny obchody či lisy na olivový olej, na kterém město zbohatlo. Mozaiky v domech vypovídají o vyspělém umění a bohatství města. Hlavními obyvateli byly pravděpodobně stále Berbeři.

V letech 168-169, v době Marca Aurelia, byly obnoveny městské hradby včetně 8 bran s věžemi. V roce 218 byl vybudován centrální chrám, basilika a reorganizován soud. Vítězný oblouk (Arch of Triumph) je přiřazován k vládci Caracalla stejné dynastie a vyjadřoval podporu Římu a daňové úlevy. Z tohoto období je i většina slavných pestrobarevných mozaik. V roce 285 římská armáda opustila Volubilis a jižní části Mauretánie Tingitana. Důvodem byly místní války a napadení Římské říše severskými národy.
Od té doby město upadalo. Obyvatelé se začali přesouvat z centra města na západní svah. Hned poté přestal fungovat vodovod. Vodu si obstarávali z říčky pod městem. Nová městská hradba oddělila obytnou západní čtvrť od starého města, které sloužilo jako hřbitov. Hroby nesou znaky křesťanských pohřbů (599 – 655) a stále se zde mluvilo latinsky.

 

Islamizace postupně začala již před vládou Idrisse I, který sem přišel po masakru šíitů v roce 788. V roce 791 zrušil město Volubilis. V započaté cestě pokračoval i jeho syn Idris II, který používal Volubilis jako zdroj mramoru pro své paláce v Méknes.
Později bylo město na krátkou dobu několikrát osídleno.

 

Archeologický výzkum započal v roce 1915 a pokračuje do dnes. Odkryto bylo jen asi 20 ha z doby římské, západní část města svá tajemství střeží dodnes. Volubilis je dnes Národním kulturním dědictvím Maroka a od roku 1997 je též na seznamu světového dědictví UNESCO (World Heritage site).

 

Turistické tipy
Město leží cca 3 kilometry na západ od marockého svatého města Moullay Idriss. Vstupné je 20 Dh. Dopravit se tam lze nejlépe z Meknés pomocí grand taxi či autobusu do Moulay Idriss. Odtud lze jít po svých či jet dalším taxíkem k ruinám. Podrobný průzkum Volubilis zabere spoustu času. K prohlídce mozaiek a popisu staveb postačí Lonely Planet. Ve večerních hodinách je cesta zpět do Méknes složitá. Za prohlídku stojí i vlastní Moullay Idriss, které je otevřeno pro nemuslimy teprve 80 let. Je zde nádherný pohled na město od Mausolea Moullay Idriss a jediný kulatý a zelený minaret v Maroku. 

 

Odkazy:
Archaeological Site of Volubilis, UNESCO – anglicky;
Mapy s archeologickými schématy – francouzky

 

Po prvních dvou fotkách ve Volubilis mi došly baterie ve fotoaparátu. V odpoledních hodinách jsme se vrátili do Méknes, kde jsem baterie zakoupil a byl zpruzený, že jsem z té krásy nic nevyfotil. Přes varování knižních průvodců jsem se odhodlal vrátit do Volubilis a ještě něco nafotit při západu slunce. Na zpáteční cestě jsem chytil jediný pravý autostop (tj. neplacený) v Maroku. Což byl takový malý zázrak jako zachovalé mozaiky Volubilis.