Vodstvo Afriky
Většina afrických řek je charakteristická nepravidelnými odtokovými poměry i různými tvary říční sítě. Vodní režim ovlivňují zejména rozdíly mezi srážkovými úhrny tropických vlhkých oblastí a suchými pouštěmi. Rozsáhlé bezodtokové oblasti zabírají skoro třetinu kontinentu a více než třetina Afriky odvádí své vody do Atlantského oceánu.
Pro celou Afriku je charakteristické málo pokročilé stadium vývoje jednotlivých říčních soustav. Řeky mají nevyrovnané spádové poměry s intenzivní erozí toků zejména ve výše položených okrajových oblastech kontinentu a na svazích vnitřních kotlin.
Ve srážkově bohatší historii byla Afrika převážně bezodtokovou oblastí, rozkládala se zde plošně obrovská jezera, která vyplňovala severní části Kalaharské a Konžské pánve, východní Afriky, oblasti Čadského jezera a pánev El-Džúf na jihozápadě Sahary. Teprve následkem tektonických zdvihů okrajů kontinentu v neogénu (třetihory) a na začátku čtvrtohor došlo k založení krátkých řek, které rychlou zpětnou erozí načepovaly staré říční systémy a bezodtokové pánve. Tyto procesy jsou na Africkém kontinentu dobře patrné dodnes. Tektonické procesy oživily erozi a došlo k rychlému zařezávání řek do svahů kotlin a pánví. V údolích afrických řek se tak střídají úseky starých říčních systémů s vyrovnaným podélným profilem a vývojově mladé úseky se stupňovitým podélným profilem. Proto není většina řek splavných po celé délce toku. Vyznačují se však obrovským hydro energetickým potenciálem, které představují potenciálně až 1/5 světových zdrojů.
Ve srážkově bohatší historii byla Afrika převážně bezodtokovou oblastí, rozkládala se zde plošně obrovská jezera, která vyplňovala severní části Kalaharské a Konžské pánve, východní Afriky, oblasti Čadského jezera a pánev El-Džúf na jihozápadě Sahary. Teprve následkem tektonických zdvihů okrajů kontinentu v neogénu (třetihory) a na začátku čtvrtohor došlo k založení krátkých řek, které rychlou zpětnou erozí načepovaly staré říční systémy a bezodtokové pánve. Tyto procesy jsou na Africkém kontinentu dobře patrné dodnes. Tektonické procesy oživily erozi a došlo k rychlému zařezávání řek do svahů kotlin a pánví. V údolích afrických řek se tak střídají úseky starých říčních systémů s vyrovnaným podélným profilem a vývojově mladé úseky se stupňovitým podélným profilem. Proto není většina řek splavných po celé délce toku. Vyznačují se však obrovským hydro energetickým potenciálem, které představují potenciálně až 1/5 světových zdrojů.
Velký vliv na vývoj říční sítě a odtokové poměry měl též vývoj dnešního klimatu. S jeho rostoucí ariditou docházelo k vysýchání řek a jezer vlhčího období. Převážná většina řek je závislá na dešťových srážkách. Pouze nepatrné množství řek je zásobováno vodou z tajícího ledu a sněhu. Týká se to v podstatě pouze řek pramenících na Kilimandžáru, Keni, Ruwenzori a řek Atlasu. Z celého povrchu Afriky odteče cca 4657km3 vody, což řadí Afriku až na čtvrté místo mezi kontinenty. K nejvlhčím oblastem patří oblast Guinejského zálivu, Konžská pánev a východní části Madagaskaru. Mezi nejsušší patří subtropické oblasti.
Dvě třetiny povrchu odvodňují řeky, které tečou do moře. Vzhledem k tomu, že hlavní rozvodí leží především v oblasti východního a jihovýchodního okraje kontinentu, patří více než jedna třetina jeho plochy povodí k povodí Atlantského oceánu.
Krátké africké řeky dobře odráží srážkové poměry. V pásu rovníkového podnebí mají dostatek vody po celý rok. V pásech rovníkových monzunů se na nich zřetelně projevuje sezónní kolísání s maximem průtoků ke konci období dešťů. Stejně tak jako vodnost se projevuje klima též na hustotě říční sítě. V pásů pouštního podnebí jsou řeky epizodické – suchá koryta se naplňují pouze v krátkém období srážek. Zde se tak uchovaly staré bezodtokové oblasti. Bezodtoké oblasti zabírají jednu třetinu Afriky. Patří sem Sahara, kotlina Čadského jezera, některá východoafrické jezera, Etiopský příkop, Afarská pánev a západní část Kalahari. Převážná část vody odtéká pěti největšími řekami – Nilem, Kongem, Nigerem, Zambezi a Oranje. Jejich povodí pokrývají až 1/3 plochy Afriky. Tyto veletoky lze označit za tranzitní, jelikož protékají několika klimatickými pásmy a mají tak složité odtokové poměry.
Dvě třetiny povrchu odvodňují řeky, které tečou do moře. Vzhledem k tomu, že hlavní rozvodí leží především v oblasti východního a jihovýchodního okraje kontinentu, patří více než jedna třetina jeho plochy povodí k povodí Atlantského oceánu.
Krátké africké řeky dobře odráží srážkové poměry. V pásu rovníkového podnebí mají dostatek vody po celý rok. V pásech rovníkových monzunů se na nich zřetelně projevuje sezónní kolísání s maximem průtoků ke konci období dešťů. Stejně tak jako vodnost se projevuje klima též na hustotě říční sítě. V pásů pouštního podnebí jsou řeky epizodické – suchá koryta se naplňují pouze v krátkém období srážek. Zde se tak uchovaly staré bezodtokové oblasti. Bezodtoké oblasti zabírají jednu třetinu Afriky. Patří sem Sahara, kotlina Čadského jezera, některá východoafrické jezera, Etiopský příkop, Afarská pánev a západní část Kalahari. Převážná část vody odtéká pěti největšími řekami – Nilem, Kongem, Nigerem, Zambezi a Oranje. Jejich povodí pokrývají až 1/3 plochy Afriky. Tyto veletoky lze označit za tranzitní, jelikož protékají několika klimatickými pásmy a mají tak složité odtokové poměry.
Africká jezera vyplňují především hluboké příkopové propadliny ve východní Africe. Většina jezer je tektonického původu. Jsou značně hluboká a lemovaná příkrými svahy. V pouštích a polopouštích leží řada občasných slaných jezer s nepravidelnou výškou hladiny. Největším sladkým jezerem aridních oblastí je Čadské jezero. Plošně největšími jezery jsou Ukerewe (Viktoriino jezero), Tanganyika, Njasa (Malawi) a Čadské jezero.
Nil – arabsky Bahr al-Nílu – řeka v severovýchodní Africe; délka 6 671 km, plocha povodí 2,3 mil. km2, průměrný průtok v Káhiře 1 600 m3/s. Nejdelší řeka Afriky a druhá na světě. Pramení jako Kagera na území Rwandy a Burundi. Po průtoku jezerem Ukerewe (Viktoriino jezero) nese název Viktoriin Nil, protéká jezerem Kyoga a ústí do Albertova jezera. Pod ním nese název Albertův Nil (v Súdánu Bahr al-Jabal). Od soutoku se Sobatem Bahr al-Abyad (Bílý Nil) a Bahr al-Azrak (Modrý Nil) v Chartúmu nese název Nil. Protéká Asuánskou vodní nádrží, kde ztrácí 40 % své vodnosti výparem a odběrem vody na zavlažování. Ústí deltou (24 000km2) v Egyptě do Středozemního moře.
Kongo je největší řekou střední Afriky; délka není zcela známa 4 500 km (4 670 km či 4 160km), plocha povodí 3,69 mil. km2, průměrný průtok 41 500 m3/s. Plochou povodí a vodností je první řekou Afriky a druhou na světě. Odvodňuje Konžskou pánev s okrajovými plošinami a jezero Tanganyika. Hlavní zdrojnicí je řeka Lualaba s přítoky Luvua a Luapula. Pramenná oblast řeky leží na hranicích Zairu a Zambie. Největší přítoky zprava jsou řeky Aruwimi, Ubangi, Sangha a zleva Lomami, Ruki a Kwa. Na celém toku jsou četné peřeje a vodopády (Boyoma, na dolním toku Livingstonovy vodopády). Řeka má nesouvislé splavné úseky. Ústí do Atlantského oceánu u přístavu Matadi.
Niger je největší řekou západní Afriky; délka 4 160 km, plocha povodí 2,1 mil. km2, průměrný průtok 8 000 m3/s. Třetí největší řeka v Africe. Pramení jako Dioliba v pohoří Loma Mansa na hranicích Guineje a Sierry Leone. Protéká Mali a pak vytváří rozsáhlou vnitrozemskou deltou u Ségou (80 000 km2) s jezery a bažinami, kde ztrácí 2/3 své vodnosti. Dále teče Nigerem (mezi Gao a Niamey jsou četné peřeje), Nigérií a ústí deltou o rozloze 28 000 km2 do Guinejského zálivu. Splavná je částečně v Mali a na svém dolním toku.
Zambezi je řeka v jižní Africe; délka 2 660 km, plocha povodí 1,3 mil. km2, průměrný průtok 16 000 m3/s. Pramení na plošině Lunda-Katanga v Zambii. Nejprve teče k jihu Zambií a k západu se ohýbá na hranicích mezi Zambií a Namibií a Zambií a Zimbabwe. Ústí v Mosambiku do Indického oceánu. Řeka má četné peřeje a vodopády. Největší jsou Viktoriiny vodopády s výškou 108 m. Největší přítoky jsou řeky zleva Kafue, Arwangwa a Shire (z jezera Malawi) a řeka Chobe zprava. Má významné vodní nádrže – Kariba a Cabora Bassa. Dolní tok je splavný.
Zambezi je řeka v jižní Africe; délka 2 660 km, plocha povodí 1,3 mil. km2, průměrný průtok 16 000 m3/s. Pramení na plošině Lunda-Katanga v Zambii. Nejprve teče k jihu Zambií a k západu se ohýbá na hranicích mezi Zambií a Namibií a Zambií a Zimbabwe. Ústí v Mosambiku do Indického oceánu. Řeka má četné peřeje a vodopády. Největší jsou Viktoriiny vodopády s výškou 108 m. Největší přítoky jsou řeky zleva Kafue, Arwangwa a Shire (z jezera Malawi) a řeka Chobe zprava. Má významné vodní nádrže – Kariba a Cabora Bassa. Dolní tok je splavný.
Orange (Oranje) je též řekou jižní Afriky; délka 1 860 km, plocha povodí 1 mil. km2, průměrný průtok 2 800 m3/s. Pramení v Dračích horách v Lesothu. Teče k západu převážně územím Jižní Afriky (Jihoafrická republika) a pak jako hraniční řeka s Namibií. Ústí do Atlantského oceánu. Je nesplavná a má četné peřeje a vodopády.
Obrázek: Hlavní africká povodí a řeky (zdroj: UNEP)
Dodatek
Podle výzkumníků z britské geologické služby a University College London (UCL) má Afrika „obrovské“ zásoby podzemní vody, které mají 100x větší objem, než veškerá povrchová voda na kontinentu. Dokonce země, které dnes trpí suchem, mají významné zdroje podzemní vody.
Podle výzkumníků z britské geologické služby a University College London (UCL) má Afrika „obrovské“ zásoby podzemní vody, které mají 100x větší objem, než veškerá povrchová voda na kontinentu. Dokonce země, které dnes trpí suchem, mají významné zdroje podzemní vody.
