Venda / VhaVenda

Stejně jako většina ostatních národů Jižní Afriky, přišel národ Venda z oblasti Velkých jezer ve střední Africe. První sídlo založil v horách Soutpansberg.

 

Úvod
Lidé Venda postavili své první město D’zata v horách Soutpansberg na severovýchodě Jižní Afriky. Zříceniny města je zde stále možné vidět.
Kultura Vendů v sobě obsahuje směs kultur sousedních národů či národů, které během své pouti minulostí potkali. V jejich kultuře objevujeme prvky z různých koutů východní Afriky, střední Afriky, národa Nguni a Sotho. Pár příkladů: Vendové zakazují konzumaci vepřového masa. Tento zákaz je typický podél východního afrického pobřeží. Praktikují mužskou obřízku, což je společné národu Sotho. Jazyk Vendů – Tshivenda / LuVenda – se objevuje jako zřetelný dialekt v 16. století. Tshivenda je zvukově podobná jazyku sesotho, ale gramatika sdílí pravidla s dialekty Šona, jimiž se mluví v Zimbabwe. Jazykem tshivenda mluví v Jižní Africe asi 875 000 lidí.
Historie Vendů sahá do 9. století, kdy založili království Mapungubwe. Jejich prvním králem byl Shiriyadenga. 
 

Z historie
Národ Venda je z poslední z černých skupin, které přešli řeku Limpopo. V 9. století založili království Mapungubwe, které se rozkládalo od hor Soutpansberg na jihu, přes řeku Limpopo na Matopos (Zimbabwe) na severu. Toto království zaniklo okolo roku 1240, kdy se centrum moci a obchodu se přestěhovalo na sever – do království Velké Zimbabwe. Následovníkem království Mapungubwe, bylo království Rozwi s orientací na mocenské centrum Khami v Zimbabwe. Kultura Vendů tak nezanikla a dále se intenzivně rozvíjela. Známá je vendská keramika od řeky Limpopo. V průběhu 14. až 15. století se do oblasti Vendů stěhují přistěhovalci z dnešního Zimbabwe mluvící jazykem Šona (Shona), kteří se usazovali v oblasti Lowveldu (plošina východně od Johannesburgu).

Historická tradice je spjatá s historií náčelnických domů, a to zejména těch, kteří pocházejí z legendárního předka – Thoho-ya-Ndou (překlad: Hlava slona/Vůdčí slon). Thoho-ya-Ndou měl svůj Kraal (dům/domovinu) ve městě D’zata a jeho pozůstatky byly prohlášeny za národní kulturní památku. D’zata mělo velký význam pro Vendy, protože zde pohřbívali své vládce. Po smrti Thoho-ya-Ndou, došlo k rozdělení kraalu mezi několik následovníků. V tradici Venda bylo nástupnictví na trůn složitou záležitostí. Historie Vendů se vyznačuje mnoha spory o obsazení trůnu. V současné době mají Vendové 26 náčelníků, z nichž jen někteří mají svůj původ odvozen od Thoho-ya-Ndou. Sami se člení do dvou skupin – západní a východní. Západní hledají svůj původ a nástupnictví od náčelníků Singo, Mphephu, Senthumule a Kutama. Východní se považují za potomky náčelníků Lwamonde, Rambuda, Tshivashe a Mphapuli. Z historických záznamů je zajímavý král Singo, který porážel své nepřátele za pomoci magického bubnu s názvem Ngoma Lungundo (buben smrti). Legenda vypráví, že když buben zazněl, vyvolával hrůzu v srdcích nepřátel a ti se obraceli v úprk. Singo se však z svého Kraalu jedné noci ztratil i se svým bubnem a už ho nikdo nespatřil. Vendové věří, že na místě Mashovhela (Místo, kde je možné slyšet buben), je možné buben zaslechnout. Mashovhela je vodní hladina mezi skalními útesy a je považovány za druhé nejposvátnější místo v kultuře národa Venda.

Asi nejzajímavější historickou událostí v životě Vendů, bylo a je soužití s africkými semity – Lemba. Lembové věřili, že jsou potomky semitských (arabských) obchodníků, kteří přišli do Afriky kolem roku 696. Lembové věří, že jsou potomci ztracených pokolení Izraele. Ačkoliv žili uprostřed Vendů, stále si drželi svou kulturu odděleně a sami sebe označovali Vhalungu (nečerní či respektovaní cizinci). Lembové byli velmi dobří obchodníci a řemeslníky (zpracování kovů a hrnčířství). Korálky, které s sebou přinesli z dalekých zemí, se staly ceněným zbožím a výrazem kultury Vendů. Korálky jsou používány při věštění a dalších magických obřadech.

První kontakt mezi Vendy a bílými přistěhovalci byl v roce 1836, jak zaznamenal vůdce Voortrekkerů Louis Trichardt. Voortrekkeři se u Vendů usadili v roce 1848 a zřídili osadu s názvem Schoemansdal. Král Makhado však osadníky pronásledoval a jeho válečné úsilí vedlo k tomu, že přistěhovalci v roce 1867 osadu opustili. Syn krále Makhado – Mphephu – v pronásledování bílých osadníků pokračoval, přesto válku nakonec prohrál a musel uprchnout do Zimbabwe. Během období apartheidu byla zřízena pro Vendy „domovina“. Jednalo se o 6 500 kilometrů čtverečních půdy s hlavní městem Thohoyandou (na počest velkého krále Vendů). Domovina Vendů dokonce získala 13. srpna 1979 na Jižní Africe „nezávislost“. Byla republikou a měla vlastní vládu i prezidenta. Oficiálně byla rozpuštěna 27. dubna 1994. Dnes je opět součástí Jižní Afriky a administrativně náleží provincii Limpopo.

 

Společenský a kulturní život
Obchod, válčení a sňatky s národy Tsonga, Lobedu, Zulu, Swazi a dalšími národy zanechaly otisky na kultuře Vendů. Lidé Venda praktikují mnohoženství, klaní se svým předkům a chrání své zájmy. Členové různých klanů Venda mohli pracovat a žít v kterémkoli z kmenových území, neboť kmen byl čistě politická a územní jednotka složená z lidí, kteří se rozhodli složit věrnost vládnoucí náčelnické dynastii. Každý náčelník měl pod sebou ještě další menší vůdce, kteří zodpovídali za správu okresů kmenu. Tito správci náleželi k rodině náčelníka. Toto uspořádání je vysledovatelné až do ranné minulosti Vendů, kdy dorazili do hor Soutpansbergu. Od 18.století je zřetelné značné sociální rozdělení společnosti Venda na prosté občany (vhasiwana) a náčelníky, děti náčelníků a jejich potomků (vhakololo) – klasická feudální společnost. Často se stávalo, že mladí či neúspěšní členové vládnoucí vrstvy odcházeli se svými věrnými hledat štěstí mimo své kmenové území, aby si mohli založit svůj vlastní kraal.

 

Náboženství
Kultura Vendu je postavena na proměnlivém mýtickém systému víry. Voda je důležitým tématem víry. Území Vendů je také protkáno mnoha posvátnými místy, kde je možné vyčarovat duchy předků. Vyznávají / věří v zwidutwane (duchy vody) žijící ve spodních částech vodopádů. Z těchto bytostí lze spatřit jen jednu polovinu. Mají jen jedno oko, jednu nohu a jednu ruku. Jedna polovina žije v tomto světě a druhá polovina ve světě duchovním. Vendové jim nabízejí obětiny – nejčastěji potraviny, protože zwidutwane je nedokáží pod vodou pěstovat.

Nejposvátnější místo je jezero Fundudzi, které napájí řeka Mutale. Vendové věří, že jezero zpívá píseň Tshikona.
Vendové mají velmi zvláštní vztah s krokodýly. Oblasti, kde žijí, je plná těchto nebezpečných plazů. Vendové je nikdy neloví, protože věří, že mozek krokodýla je velmi jedovatý.

 

Rituály
Iniciace – Domba – je dnes předmanželským rituálem mladých dívek. Rituál probíhá u náčelníka /nebo jiné autority zvaného – domba. Přípravy mají na starosti rodiny dívek. Je nutné připravit vše potřebné – korále, peníze pro vládce, látky apod. Dříve pobývali mladí obou pohlaví na dvoře náčelníka 3 roky a 3 měsíce. Dnes z důvodů školní docházky pouze víkend.

Dříve se Domby zúčastňovali chlapci i dívky. Zasvěcení probíhalo z části odděleně. Rituál Vusha a Tshikanda byl pro dívky a Murundu (obřízka) pro kluky. Teprve po příchodu misionářů byly chlapci a dívky striktně odděleny.

Dívky se během Domby učí, jak se připravit na svou roli ženy (o sexu, rodinném plánování, porodu a péči o dítě, jak zacházet s manželem. Dnes je součástí i výuka rizika onemocnění AIDS).

Ne všechny rituály Vendů jsou dobře známy. Přesto pokud se během domby tančí hadí tanec (had=krajta), rozhodl se náčelník vzít si za ženu jednu z dívek. Hadí tanec vypadá tak, že mladí lidé stojí jeden za druhým, tělo na tělo a drží se za lokty (Stejně jako náš tanec had, ale těsněji.).

Dalším tancem i hudbou je tshikona, což je tradičně mužský tanec, ve kterém každý tanečník má píšťalu vyrobenou z rákosu, který roste jen na několika málo místech v okolí Sibasa a Thohoyandou. Každý tanečník píská pouze jednu notu a společně tvoří melodii. Tshikona je královský tanec, každý panovník nebo vůdce má svou vlastní kapelu. Tshikona se hraje při různých příležitostech – pohřby, svatby nebo náboženské obřady. Tshikona je národní podkladem Vendů.

Tshigombela je ženský tanec. Tančí ho vdané ženy. Je to slavnostní tanec, který je tancován ve stejné době jako tshikona.
Tanec tshifhasi je podobný tshigombela, ale tančí ho mladé svobodné dívky (khomba).

Mimo píšťal hrají Vendové na mbiry. Ale dnes to ovládají pouze staří lidé. Styl hraní na Mbiru (Mbilu) u Vendů je odlišný od toho, co známe v Zimbabwe, Zambii nebo Mosambiku.

Z hudebních nástrojů hrají ústřední roli bubny. Bubny nesou legendy a jsou pomalované symboly s legendami spojené. Většina sad bubnů je uchovávána v bytech náčelníků a vůdců! Sadu bubnů tvoří jeden buben Ngoma, jeden thungwa a 2 nebo 3 murumba. Symbolickou moc nese buben Ngoma a mimo náčelnický byt ho nenajdete. Zbylou sadu lze nalézt u vážených lidí. Bubny nesou osobní jména. Na bubny hrají zásadně ženy!!! Existuje jen několik málo výjimek, kdy mohou hrát muži.

 

Vendové dnes
Vendové v době apartheidu měli vlastní domovinu, kde si samosprávné záležitosti spravovali sami. Po pádu apartheidu přišly společenské změny, které na společnost Vendů měly velký vliv. Přesto si Vendové uchovali vlastní zvyky, tradice i víru. Zásadní roli sehrála i početnost Vendů a místo kde žijí – horské a odlehlé regiony. Přesto stále více Vendů odchází do měst, resp. do Thohoyandou na řece Limpopo.