Velké Zimbabwe (Great Zimbabwe)

Celá stavba je opředena tajemstvími, která si z části podržela dodnes. Velké Zimbabwe leží na 20°16´ jižní šířky a 30°54´ východní délky. V běžné řeči to znamená, že leží přibližně 30 kilometrů na jihovýchod od zimbabwského města Masvingo. Leží v savanovém lese mezi kopci. V roce 1986 se Velké Zimbabwe stalo součástí světového dědictví UNESCO.

Ruiny jsou od příchodu Evropanů centrem mnoha spekulací a dějištěm ideologií. První průzkumníci se domnívali, že stavbu nestavěli Afričané, kteří spíše používají ke stavbě dřevo a hlínu. Proč začali používat kamene je záhadou, protože ani v pozdějších letech po zániku Velkého Zimbabwe se k tomuto materiálu a v této kvalitě nevrátili. Proto vznikli různé fantaskní teorie. Především bílí osadníci dlouho odpírali původ pevnosti Afričanům. Nejznámější je teorie, že se jedná o bájné doly krále Šalamouna (doly Ofíru) či město královny ze Sáby. Původ byl přičítán též Féničanům, Arabům, Římanům či Indům.

Záhadou je i vlastní slovo „Zimbabwe“. V řeči národa Šona (bantusky mluvící národ, potomci stavitelů Velkého Zimbabwe) nalezneme dvě možná vysvětlení: „ziimba remabwe“ – skalnatý dům či „dzimba woye“ – uctívaný dům. Třetí nám nabízí kniha Da Asia, podle ní lidé označovali své město „Symbaoe“ – nádvoří, králův dvůr.

Prvním Evropanem, který spatřil tuto jedinečnou stavbu, byl v roce 1868 Adam Renders. Německý dobrodruh, který zde lovil zvěř. Později oblast navštívil německý cestovatel a geolog Karl Mauch, který je poprvé spatřil 5. září 1871. Právě on založil tradovanou teorii, že objevil palác královny ze Sáby. V podobných omylech (nemyšleno nijak hanlivě, dnešní pohled je na základě poznání jiný) pokračovali i jeho nástupci.
Je též možné, že fungující město v 15. století navštívili někteří Portugalští obchodníci. V roce 1552 v knize Da Asia Portugalec Joâo de Barros vylíčil, že mezi řekou Limpopo a Zambezi leží ohromné stavby z kamene s věží 22m vysokou a země se nazývá Symbaoe. Není ale jisté, zda místo navštívil či vše zaslechl v přístavních městech od arabských a afrických obchodníků.

 

Teprve léta pečlivého archeologického výzkumu dovedly vědce k závěru, že Velké Zimbabwe bylo vybudováno mezi roky 1250 až 1450. Staviteli byli Afričané, tj. předci dnešních obyvatel Zimbabwe.
Celý komplex byl vybudována z malých žulových kvádrů podobných tvarem a velikostí cihlám. Jednotlivé kameny jsou na sebe naskládány velmi pečlivě bez použití pojiva.

 

V této rozsáhlé zřícenině lze vymezit několik hlavních staveb:
Akropolis (kopcové pevnost) – Hill Complex
Velká ohrada – Great Enclosure complex
Stavby v údolí – Valley Complex

 

Mezi první (nejstarší) stavby patřila Akropolis. Později byla vybudována Velká ohrada a jako poslední byly vybudovány stavby v údolí a obranné zdi. Celé město obývalo pravděpodobně 10 až 20 tisíc lidí. Rozkládalo se na cca 7km2.
Akropole leží na vysokém kopci a přístupná je pouze pěšinou od Velké Ohrady. Podle ústní tradice scházel král do údolí jen jednou za rok. Celá stavba je velmi složitá a různě členěna. Mezi spodním a horním patrem je výškový rozdíl až padesát metrů. Podle průzkumů byly nejstarší kameny Akropole položeny již v roce 900. Kamenné zdi jsou více než šest metrů široké a jedenáct metrů vysoké. Na nejvyšším místě se tyčí obrovský balvan s dobrým výhledem. Na jeho jižní straně je jeskyně z níž je lidský hlas zřetelně slyšet ve Velké ohradě. Akropoli lze rozdělit na dvě části – východní a západní ohradu. V západní části bylo 14 domů se střechou, východní pravděpodobně byla obřadní či slavnostní. Byly zde nalezeny sochy dravých ptáků (asi orlů) a jiné sochy.

Velká ohrada je elipsovitá stavba, po obvodu měří 253m. Přibližný poloměr stavby je 89m a plocha je podobná fotbalovému hřišti. Výška zdi se pohybuje od 4,9 po 10,7m a její šířka činní minimálně 1,2m až 5m. Do vnitřního prostoru vedou tři úzké vchody, které však byly poničeny hledači pokladů. Vnitřek je složitě členěn. Nachází se zde úzká chodba, tři plošiny, několik místností a věž.

Kónická věž je velkým tajemstvím celého komplexu Velké ohrady. Tento devět metrů vysoký válec s obvodem základny 17 metrů je ukázkou umu skládání kamene na sucho. Její účel je neznámý. Nenalezneme zde žádné dveře, okna, či schody. Někteří badatelé přikládají věži falický význam. Jiní se domnívají, že to byla signální věž předávající ohňové signály nebo astronomická pozorovatelna. Předpokládá se, že jen výstavba Velké Ohrady trvala 18 000 pracovních hodin.

Údolní stavby a obvodové zdi nejsou tak dobře zdokumentovány.

 

Jak bylo řečeno na území Akropole bylo nalezeno osm cca metr vysokých soch dravých ptáků (po jedné se plazí krokodýl), které jsou pokládány za symboly panovníka či víry. Jsou z minerálu steatit, odrůdy mastku – nejměkčí nerost. Tento symbol síly a identity je též umístěn na vlajce a mincích Zimbabwe. Zajímavými nálezy jsou též ingoty zlata a mědi ve tvaru X, které svědčí o možném indickém vlivu. Malé ingoty X z mědi sloužili jako platidlo. Velké Zimbabwe mělo též důležitou náboženskou funkci. Mnoho vědců hovoří o styku s duchy, ženské iniciaci (Mě osobně též připomíná tvar Velké Ohrady z perspektivy lidský plod) a uctívání nejvyššího šonského boha Mwariho.

Podobné stavby jako Velké Zimbabwe nalezneme po celé oblasti jihovýchodu jižní Afriky (Jižní Afrika, Zimbabwe, Mozambik, Botswana). V současné době je jich známo na 8000. Některé lze datovat až do let 600 – 1000. Nejznámější jsou Khami ruins.

Velké Zimbabwe bylo pravděpodobně sídlem krále říše Munhumutapa (dále Mhunhumutapa či Monomotapa či Mwanamutapa), která se rozprostírala především na území dnešního Zimbabwe a Mozambiku. Bylo významným politickým, náboženským a obchodní centrum. Ve městě bylo objeveno na 300 staveb. Přesto je možné, že Munhumutapa je pouze následovníkem říše Velkého Zimbabwe. Podobně i říše Butua.

Munhumutapa byla nejrozsáhlejší středověkou říší jižní Afriky, která dosáhla vrcholu okolo roku 1441. Zdrojem moci bylo zlato, měď, slonovina a otroci. Obchod pravděpodobně umožnil velký rozvoj Velkého Zimbabwe. Obchodní cesty směřovali do přístavních měst u Indického oceánu. Vyváželi zlato, měď, slonovinu a otroky a dováželi látky, skleněné korálky a keramiku. V ruinách byla nalezena perská váza z 13 století, čínská keramika a indické předměty. Je též známo, že Sofala (město říše Kilwa u Indického oceánu) obchodovala s arabským světem, Indií i Čínou.

Proč Velké Zimbabwe zaniklo je záhadou. Důvodem asi bylo několik faktorů – degradace půdy, politickými problémy se sousedy, ale nejpravděpodobněji kvůli krachu obchodu se zlatem s objevem Ameriky. Zánik vedl i k úpadku přístavních měst.

Poměrně úspěšná říše se neobjevila z ničeho. Okolo roku 300 do oblasti přicházeli první farmáři. Pěstovali proso a čirok, chovali ovce a kozy. Jídelníček si zpestřovali lovem. Neměli trvalé vesnice, ale ovládali již zpracování železa a mědi. Vyráběly z nich šípy, nože a ozdoby. Jako ozdoby též používali mušle a skleněné korále. Mezi roky 1000 – 1250 zde kvetla kultura Leopardí Kopje (Nthabazingwe). Tato společnost přišla od západu se stády dobytka. Přesto pokračovali ve farmaření jako předešlá kultura, resp. na ni navázali a převzali všechnu technologii. Pěstované plodiny rozšířili o banány, které sem zavlekli arabští obchodníci. Jak se zdá, byli to přímí předci obyvatel Velkého Zimbabwe a ovládali stavbu z kamene – stavěli impozantní zdi.

Ovládali technologii tkaní a keramiky. Pak mezi roky 1250 až 1450 kvetlo Velké Zimbabwe. Obyvatelé rozšířili dále pěstování plodin o různé luštěniny. Tavili kovy, znali sekery a zvony. Byli zruční kovotepci, jak dokládá množství ozdob. Znali všechny uvedené technologie a byli výteční kameníci. Tězba zlata se neomezovala jen na rýžování, ale též aktivně těžili zlato ze šachet až 30m hlubokých. V době rozkvětu těžili až tunu zlata ročně!!! (Z našeho nějbohatšího dolu u Jílového se toto množství vytěžilo v rozmezí let 1958 – 1969). Mezi lety 1450 – 1700 bylo Velké Zimbabwe opuštěné. Říše pravděpodobně pokračovala jako Mwene Mutapa u řeky Zambezi.

 

Známí vladaři říše Munhumutapa
Nyatsimba Mutota (1430–1450)
Matope Nyanhehwe Nebedza (1450–1480)
Mavura Maobwe (1480)
Mukombero Nyahuma (1480–1490)
Changamire (1490–1494)
Kakuyo Komunyaka (1494–1530)
Neshangwe Munembire (1530–1550)
Chivere Nyasoro (1550–1560)
Chisamharu Negomo Mupuzangutu (1560–1589)
Gatsi Rusere (1589–1623)
Nyambo Kapararidze (1623–1629)