Veleskokan goliáší (Conraua goliath)

největší známý druh žáby na světě, kdy dospělý exemplář může vážit přes 3kg, což je trochu noční můra pro lidi trpící batrachofobií, či ranidafobií, ale fantastická věc pro místní gurmány, pro které patří k vyhledávaným pokrmům. Vyskytuje se na poměrně malém území v Guinejském zálivu a její stavy poměrně klesají.

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Amphibia (obojživelníci)
Podtřída: Lissamphibia (praví obojživelníci)
Řád: Anura (žáby)
Podřád: Neobatrachia
Čeleď: Petropedetidae (skáloskokanovití)
Rod: Conraua (veleskokan)
Druh: Conraua goliath (veleskokan goliáší)

Obývá proudné úseky čistých řek s kamenitým nebo písčitým dnem. Prakticky se s touto žábou lze setkat v povodí kamerunské řeky Sanaga a řeky protékající Rovníkovou Guineou Rio Benito, Wolo, a Mbini. Tento omezený výskyt ji řadí dle IUCN mezi zranitelné druhy s klesající tendencí velikosti populace. Může za to jak zvýšený lov člověkem, tak i znečištění řek, tak i pomalý reprodukční cyklus.
Preferuje úseky řek bohaté na kyslík v deštných lesích, kde je poměrně stálá teploty a vysoká vlhkost. Pro rozmnožování je nutný výskyt rostlin rodu Dicraeanthus, což je také podmínkou jejich výskytu. Poslední podmínkou výskytu je dostatek potravy v podobě hmyzu, nicméně zatím jsem v Africe nenarazil na řeku, která by tuto podmínku nesplňovala.

Veleskokan goliáší dorůstá do velikosti 20-33cm, s nataženými zadními nohami tak může mít skoro metr, a hmotnosti 0,6-3,5kg. Hlava je trojúhelníková, zploštělá, ostatně jako celé tělo. Oči jsou až 2,5cm velké! Přední nohy jsou nápadně kratší než zadní. Všechny končetiny jsou opatřeny plovacími blánami. Hřbet je hrubší, zelenkavý s hnědými skvrnkami, břicho žlutohnědé.

Obrázek: Veleskokan goliáší (Autor: adrigu&flickr.com).
Veleskokan goliáší nedisponuje akustickým vakem, umožňujícím typické žabí kvákání a skřehotání. Ozývá se pískotem, vznikajícím vydechováním z pootevřených úst. Takto vábí samec samice. Po spáření samice naklade až několik set 3,5mm vajíček na vodní rostliny rodu Dicraeanthus. Po vylíhnutí se pulci zdržují v mělčích tůňkách. Jejich velikost j totožná s jinými pulci a za cca 65 dní vyrostou na 5cm. Až po metamorfóze v žábu nastává vyšší růst, kdy nejrychlejší fáze růstu je mezi 75 a 90 dnem života.
Mladší žáby se zdržují spíše ve vodě, starší naopak na březích. Mohou se dožívat v zajetí až 10-ti let, ve volné přírodě patrně nižšího věku. Při útěku prý může dospělý jedinec provést několik skoků o délce až 5m, po několika skocích se však unaví, čehož využívají domorodci při jejich lovu. Pulci a dospívající jedinci mezi 75-90 dnem jedí hmyz, členovce, korýše, obojživelníky, ryby, malé savce a bezobratlé živočichy všeobecně. V dospělosti pak přecházejí na rostlinnou potravu, kdy preferují rostlinu (Dicraea warmingii).

Největším predátorem současné doby je člověk, ale bývají kořistí některých druhů plazů, zejména pak krokodýli, krajty, kobry pobřežní a kobry jezerní. Dle IUCN je jejich stav řazen jako zranitelný, což je vztaženo k nadměrnému lovu, devastaci biotopu těžbou dřeva a chemickým znečištěním řek.