Poměrně málo známý druh primitivního papouška vyskytujícího se na Madagaskaru, Komorách a Seychelách. V zajetí je málokdy viděn, jelikož nemá příliš pro chovatele atraktivní zbarvení, kombinace černé a šedé. Kdo však nahlédne hlouběji k těmto papouškům, zjistí že se mnohdy jedná o velice přátelské opeřence, nenáročné na velikost voliéry a zastřené mnoha tajemstvími.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Neognathae (letci)
Řád: Psittaciformes (papoušci)
Čeleď: Psittacidae (papouškovití)
Podčeleď: Psittacinae (papoušci)
Rod: Coracopsis (Vaza)
Druh: Coracopsis nigra (Vaza malý)
Vaza malý obývá lesnaté části Madagaskaru, Komorských ostrovů a Seychel. Může být spatřen i v savanách, na polích i v plantážích poblíž vesnic. Na rozdíl od vazy velkého se vyskytuje vždy jen poblíž velkého souvislého lesa, nebo přímo v něm. Vyskytuje se od pobřeží oceánu do 2 000m nad mořem. Na Madagaskaru nežije v Centrální Vrchovině, kde se na něj kvůli škodám na polích pořádaly hony. Jejich stavy jsou spíše odhadovány, jelikož je plachý a vyskytuje se v korunách stromů.
Rozpoznává se ve čtyřech poddruzích:
- Vaza malý západní (Coracopsis nigra libs) – žije v západní části ostrova Madagaskar.
- Vaza malý východní (Coracopsis nigra nigra) – žije ve východní části Madagaskaru.
- Vaza malý komorský (Coracopsis nigra sibilans) – Poměrně malá populace žije na Komorách (ostrovy Anjouan a Grande Comore).
- Vaza malý praslinský (Coralopsis nigra barklyi) – posledních pár desítek jedinců přežívá na seychelském ostrově Praslin, v minulosti se vyskytoval i na ostrově Mahé. Tento poddruh bývá někdy vzhledem k některým odlišnostem vyčleňován jako samostatný druh. Bohužel, vzhledem k jeho nízkým počtům, pokud se nepodaří odchovem zvrátit bilanci, bude brzy Vaza praslinský patřit na Seychelách k minulosti.
Vaza malý je středně velký papoušek o velikosti dospělého jedince okolo 35cm a hmotnosti 315g. Peří je hnědočerné, jen rýdovací pera a spodní letky jsou šedé. Při pohledu na peří záleží na úhlu dopadajícího světla, z jednoho úhlu se peří jeví černé jak uhel z jiného hnědé jak kakao, popřípadě je vidět modrý odstín, nebo fialový. Odstín je závislý na ročním období, na stravě a na poddruhu. Nohy, okolí oka a zobáku je šedé. Zobák je černý, nárůstem koncentrace hormonu zesvětlá do hnědožluté, samcům po páření začne zobák opět tmavnout, u samic se změny v barvě začnou projevovat až když mláďata opustí hnízdo.
Obrázky: Vaza malý východní (Coracopsis nigra nigra), Vaza malý západní (Coracopsis nigra libs) s černým zobákem a Vaza malý v ZOO Plzeň.
Vytváří hejna, ale až na nálety na rýžové, prosné, kukuřičné a čirokové plantáže, lze velikost hejn, vzhledem k pobytu v korunách stromů v hloubi pralesa, jen těžko pozorovat. Hnízdí od října do ledna v dutinách vysokých stromů. Potravou jsou především semena, ovoce, dužnaté a šťavnaté výhonky stromů, květy, pupeny a listy. V oblibě mají i semena palem, především (Chamaerops humilis), Trachycarpus a plody pandánové palmy Pandanus. V oblibě mají i různé bobule a místní fíky. Nepohrdnou ani kořínky a hlízami, za kterými slétávají na zem.
Od října do prosince je období toku, doba inkubace je pouhých 14-16dní, což je nejkratší ze všech papoušků! Snůška činí 2-5 vajec. Hnízda jsou v dutinách statných stromů jako jsou baobaby, pandány a fíky. Když samice sedí na vejcích, krmí jí samec. Zvláštností trochu je, jak až dokáže při krmení natáhnout krk a jelikož se většinou rozběhne, připomíná mi to spíše přidávání paliva do kotle, než krmení partnerky. Mláďata se opeří do 5 týdnů a vylétnou z hnízda. Pohlavní dospělosti dosahují mezi třetím a čtvrtým rokem. Jsou to dlouhověcí papoušci dožívající se až 50 let.
První odchov vazy malého se podařil až v roce 1977 v Německu. Po roce 1989 bylo pár kusů přivezeno i do ČR, v zoologické zahradě se s ním lze setkat v Plzni. Dokáží napodobovat různé zvuky i lidskou řeč, ale musí je dostatečně zaujmout. Milují sluníčko a mnohdy lze pozorovat, jak se mu vystavují podobně, jak milovníci opalování.
Při chovu na rozdíl od jiných papoušků, neničí, nekřičí, melodicky zpívá, jak říkají Malagaši… Změna nastává v období toku, kdy potřebují dloubat nějaké to dřevo a vábení samečka je energičtější a hlavně hlasitější než lecjaké poplašné zařízení. Pro odchov je tedy nutné bydlet na samotě, nebo mít velice tolerantní sousedy.
Podle IUCN jsou vazové malý řazeni na nejnižší riziko ohrožení, jen poddruh ze Seychel, kde je mimo jiné národním ptákem, je označen jako zranitelný druh.