Vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia)

Vanilka je druh aromatického koření, rostoucího na orchidejích rodu vanilovník, které je ihned po šafránu druhým nejdražším kořením. Důvodem je specifické ruční opylení květů. Jejími největšími producenty jsou Madagaskar, přilehlé ostrovy a Indonésie. Někdejší přechod velkých potravinářských koncernů na syntetický vanilín představoval závratný propad ekonomiky Malgašské republiky. Nyní se však upřednostňují přírodní suroviny a tak cena vanilky nadále roste.

Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Liliopsida (jednoděložné rostliny)
Řád: Asparagales (chřestotvaré)
Čeleď: Orchidaceae (vstavačovité)
Rod: Vanilla (vanilovník)
Druh: Vanilla planifolia (vanilovník plocholistý=vanilka pravá)

Vanilka pravá je tropická rostlina, původem z Jižní Ameriky, dnes rozšířena v tropech celého světa. Mezi nejznámějšími producenty jsou samozřejmě země Jižní Ameriky, ale i země jihovýchodní Asie zejména Indonésie, za Afriky zejména Madagaskar a Reunion, kde teplota v noci neklesá dlouhodobě pod 15°C.
Do Evropy se plody vanilky dostaly po roce 1520 a až do roku 1841 držely Španělé celosvětový monopol na vanilku, jelikož neopylené květy z jiných tropických oblastí, neposkytovaly plody. Ve své domovině jsou květy vanilky opylovány včelami rodu Melipona, ve všech ostatních domovinách třeba ručního opylení pomocí tyčky či klacíku a přitlačení prašných váčků na bliznové papily. Tento způsob opylení pochází z Réunionu, který se dřív jmenoval Ile Bourbon, dle druhu vanilky.

Obrázky: Vanilka a pepřovník, vlevo nahoře je vidět nedozrálá tobolka (vanilkový lusk); Dolní fotka – čerstvě vysazená vanilková plantáž na Madagaskaru.

Rostlina

Vanilkovník je vytrvalá tropická liána, vytvářející z uzlin úponu listů četné adventivní kořeny, které mohou nahradit původní. Dužnatá lodyha může dorůstat délky několika metrů. Listy jsou ve střídavém postavení, krátce řapíkaté, 6-14cm dlouhé, dužnaté, podlouhlé, vejčité. Květy jsou sestaveny v úžlabní hrozny na dlouhé stopce, ze šesti podlouhlými okvětními lístky, z nichž tři vnější jsou delší a ze tří vnitřních je jeden metamorfován ve vakovitý pysk v němž jsou obsaženy pohlavní orgány. Srůstem čnělky s tyčinkou vzniká sloupek, na jehož vrcholu se nachází prašník s brylkou (slepená pylová zrna). Blizna je rozdělena na tři sekce, přičemž prostřední část vytváří výrůstek, neplodný zobánek, chránící plodnou část blizny a tím bránící opylení. Právě při ručním opylení je tento zobáček nutné odtlačit a bliznu odkrýt. Z opylených květů vzniká masitá tobolka podobná lusku, proto se plody nesprávně označují jako vanilkový lusk. Tobolky jsou až 30cm dlouhé, dužnaté, naplněné šedavým míškem se spoustou drobných, většinou neklíčivých semen. Generické rozmnožování je vázáno na symbiotickou houbu, vytvářející hodné médium ke klíčení. Až na šlechtění nových kultivárů se používá vegetativní způsob množení – řízky. Plodné jsou rostliny od třetího roku a do osmého roku jsou na vrcholu plodnosti. Po dvanáctém až patnáctém roce klesá pomalu výnos, proto jsou rostliny postupně nahrazovány mladšími. Životnost rostliny je 30 – 50 let.

Obrázky: Květ vanilky na Réunionu a Madagaskaru.

Využití vanilky

Po osmi měsících od opylení dozrávají tobolky vanilky. Jedna rostlina může vyprodukovat až kolem stovky plodů. Sklízejí se polodozrálé, když začínají žloutnout. Sklizené tobolky se musí nechat zfermentovat, aby se hydrolizoval glukovanilin na jednoduchý cukr glukózu a aromatický aldehyd vanilin (4-hydroxy-3-methoxybenzaldehyd), který může za typickou vůní vanilky. V plodech je po fermentaci zastoupen v množství 1,5-3%. Fermentace se provádí mokrým způsobem – spařením horkou vodou a následným sušením, druhým způsobem je zavadnutí tobolek ve stínu a následné sušení na slunci – tento suchý způsob se používá vzácněji, jelikož je zde vysoké riziko rozvoje sporulujících mikroorganismů. V průběhu fermentace se mění barva lusků na červenohnědou, až černou, s bílým popraškem vanilinu a glukózy.

Vanilka se stala nedílnou součástí, společně s kakaovníkem, čokolády, cukrovinek, likérů, alkoholických i nealkoholických nápojů. Hlavními průmyslovými odběrateli byli výrobci kolových nápojů. S příchodem použití syntetického vanilínu do průmyslové výroby v 90. letech minulého století, zaznamenaly ekonomiky mnoha producentských zemí téměř krach, ze kterého se ani po návratu k přírodním surovinám ještě nedostali. Příkladem tohoto může být například Malgašská republika.
Své uplatnění nalézá vanilka i při výrobě parfému a kosmetickém průmyslu, okrajově i ve farmaceutickém průmyslu. Některé zdroje uvádí vanilku v lidovém léčitelství, jako stimulant srdeční činnosti, afrodiziakum a všeobecné povzbuzovadlo.