Tsonga/Shangaan

Lidé národa Tsonga jsou velmi různorodí lidé, kteří obývají jižní pobřežní pláně Mosambiku, části Zimbabwe a Svazijska a provincie Mpumalanga a Limpopo v Jižní Africe. V současnosti jich žije okolo 4,5 miliónů osob. Jednotícím znakem je jazyk tsonga (xitsonga) a s jistou nadsázkou i záliba v silném pivu.

 

Tsongové patří k jihovýchodním Bantuům. Jejich pravlastí je pravděpodobně oblast jižního Mosambiku v okolí Maputa a v údolí řeky Limpopo a Changane. První lidé národa Tsonga přišli na území bývalého Transvaalu (Jižní Afrika) pravděpodobně v průběhu 18. století. Jednalo se o obchodníky, kteří následovali řeky do vnitrozemí. Obchodovali s látkami, korálky, slonovinou, mědí a solí. Tradičním způsobem obživy je smíšené zemědělství. Základní plodinou je maniok, kukuřice, proso, čirok a další plodiny. Na polích pracují hlavně ženy. Dnes se živí hlavně námezdní prací. Pro své fyzické dispozice jsou vyhledávanou pracovní silou do dolů.
Obyvatelstvo tvoří několik etnických skupin/kmenů Tsongů – Shangaan (Jižní Afriky), Thonga (Mosambik) a Tonga (pozor nejsou příbuzní s Tongy žijící v Zambii). Nepočetná skupina žije i ve Svazijsku – 20 tisíc lidí. Dalším rozlišovacím znakem tohoto nehomogenního národa je různá příprava piva.
Označení Shangaan znamená „kmen stromu nebo stonek“.

 

Obrázek: Historická mapa etnických skupin Tsongů. Zdroj: Henri Junod – Life of a South African Tribe

 

První království Tsongů se datuje do období zuluských kmenových výbojů, které se označují jménem Mfecane. Kmenové boje probíhaly v letech 1815 až 1840. Během těchto výbojů se podařilo většině Tsongů udržet si nezávislost.

Tsongy žijící v severním Transvaalu a jižním Mosambiku přesto nakonec dobyl zuluský vojevůdce Soshangane (Manukosi), kterého do oblasti vyslal král Shaka během Mfecane. Soshangane našel úrodnou zemi obývanou společenstvem mírumilovných lidí a rozhodl se, že se ke králi Shakovi nevrátí.

Během sjednocování svého nového území tvořili Tsongové/Shangaanové směs lidí mluvících nguni (Swazi, Zulu a Xhosa) a tsonga (Ronga, Ndzawu, Shona, Chopi a Tswa). Soshangane trval na tom, že hlavní řečí bude Nguni. Mladí muži Tsonga byli přiděleni do armády – nesli označení „mabulandlela“ (ti, kteří otevírají cestu). Soshangane založil zuluský vojenský systém panství a učil lidi i způsoby boje Zulů.

Následně Soshanganeho armáda obsadila portugalské osady v Mosambiku – Delagoa Bay, Inhambane a Sena. Během následujících několika let založil království Kwa Gaza, kterou pojmenoval po svém dědečkovi (Gaza). Království se rozkládalo v ploše jihovýchodního Zimbabwe, po jižní Mosambik (provincie Sofala, Manica, Inhambane, Gaze a Maputo) a sousední části Jižní Afriky.
Král Shaka si nechtěl tuto vzpouru nechat líbit a vyslal proti Soshanganemu armádu pod velením Dingane a Mhlangana. Díky hladu a malárii v zuluské armádě je Soshangane roku 1828 odrazil.

V roce 1830 se několik skupin Tsongů (mluvících tsonga) stěhovalo na jih do oblasti severního Natalu, jiní zase na západ do Transvaalu. Usadili se v oblouku táhnoucím se od Soutpansberg na severu až k městům Nelspruit a Barberton. Několik skupin žije i dále na západě (např. Rustenburg).

Po smrti Soshanganeho v roce 1856 bojovali jeho synové o nástupnictví. Soshangane předal trůn Mzilovi, ale vypudil ho z trůnu Mawewe. Mzila opustil Mosambik a zamířil do hor Soutpansberg v Transvaalu. Mzila se pak spojil s Portugalcem João Albasini. Albasini byl portugalský místopředseda v Zuid Afrikaansche Republiek (ZAR). S Albasiniho pomocí se postupně Mzilovi vracela moc a v roce 1862 porazil Maweweho. Mawewe uprchl do Svazijska, kde hledal pomoc u krále Mswati I. a nakonec se usadil v severním Svazijsku na hranicích Gazalandu. Následovníkem Mzily byl Ngungunyane, který byl poražen Portugalci v roce 1895. Tato porážka způsobila kolaps království.

 

Obrázek: Vesnice Tsongů – došková střecha a tyrkysová barva (Jižní Afrika)

V roce 1960 se během apartheidu stala oblast obývaná národem Tsonga-Shangaan domovinou Gazankulu a v roce 1973 i samosprávou. Ekonomika závisela na těžbě zlata a malém výrobním sektoru.
Tradiční rodina Tsonga měla vlastní „vesnici“ – kraal – složenou z několika domů, palisády a hospodářských staveb, které byly obklopeny poli a pastvinami.

Od roku 1964 vláda apartheidu začala usazovat lidi ve venkovských obcích, které tvořilo 200 až 400 rodin. Sestěhování přineslo obrovské změny v životě lidí – některé k lepšímu (silnice, školy, voda, atd.), některé k horšímu (rozptyl rozšířené rodiny, nedostatek soukromí, problémy s dobytkem, vzdálenost polí, a tak dále).

 

Mimo pěstování plodin a chovu slepic a koz měl důležitý význam rybolov. Chov dobytka ztěžovala v pobřežních nížinách hojná bodalka tse-tse. To pravděpodobně vytvořilo zvláštní sociální systém, kdy Tsongové žili v malých a nezávislých vesnicích, kde majetek přecházel na bratry, spíše než na syny, což je v jižní Africe vzácné. Dnes dědí první syn od první manželky. Zajímavostí je, že péči o dobytek přebírají mladí chlapci od sedmi let věku s povinností dojit mléko. Tsongové věří, že ženy by na dobytek mohly přenést infekci skrz sůl používanou při vaření.

Sociální struktury jsou složité. Nejmenší jednotkou je dům s klasickou rodinou. Tsongové mohou mít i více žen. Společenské jednotky byli pouze rodové – potomci téhož předka. Dnes jsou vazby na kmenové bázi. Skupina lidí uznává autoritu náčelníka (hosi), často poslance, a obývá určité území (tiko ra hosi).

Jejich domy v kraalu mají tradičně doškovou a kónickou velkou střechu. Dům má kruhový základ. Barva omítky je v modrých odstínech.

Tsongové se zdobí širokými korálkovými náhrdelníky a těžkými kovovými náramky. Dřív si muži tetovali nosy. Chlapci se podrobují obřízce (Matlala), teprve pak se stávají muži.

Tradičně se muži odívali do kůží, které nosí i dnes při slavnostech. Ženy se odívaly do minceka (dvě obdélníková plátna omotaná kolem těla tak, že díl prochází pod jednou paží a dvěma cípy se sváže na protějším rameni a druhý díl opačně). Minceka se zdobí korálky, výšivkami, zavírací špendlíky, … Hlavním znakem žen je nošení vrstevnaté sukně, které vzbuzovaly dojem velkých pasů a boků.

Jsou považováni za výborné tanečníky a hudebníky.
Proslavilo je též řemeslné, resp. umělecké zpracování dřeva.

 

Obrázek: Tradiční oděv minceka

 

Dnes většina Tsongů vyznává křesťanství – okolo 60%. Zbytek populace vyznává tradiční víru, kdy v náboženských představách převládá víra v předky. Úcta předkům je vyjadřována do dnes tím, že děti jsou pojmenováváni po svých předcích, aby byla zajištěna kontinuita. Každý klan má několik pohřebišť, kde konají modlitby a oběti na usmíření duchů předků.

Obzvláště těžké to měli vyznavači animismu v Mosambiku, kdy v letech 1975-1980 byla jejich víra zakázána. Vyznavači byli pronásledováni a to je možná důvodem, že uctívání předků přežilo v Mosambiku pouze ve venkovských oblastech. Přesto věří i v nejvyšší bytost „Tilo“, která stvořila lidstvo a jeho domov je v nebi.

Tsongové věří, že člověk má fyzické tělo (mmiri) a duchovní tělo se dvěma atributy – moya a ndzuti. Moya je spojena s duchem a vstupuje do těla při narození a po smrti se spojí s předky. Ndzuti odráží lidské vlastnosti. Po smrti opouští tělo. Věřili tak v posmrtný život a silnou vazbu na místo, kde žili.

S tím souvisí obřady, kdy členové rodiny pomáhali duším zemřelých v přechodu do duchovního světa, následné očišťovací obřady a vyjádření úcty předkům.

Kromě své víře v duchy předků, věří v magii, která může být použita pro zlé (vuloyi) i dobré účely a věštbu. Tradiční léčitelé (tin’anga) navazovali spojení s duchy předků „házením“ kostí (tinholo), skořápek a jiných artefaktů a byli tak schopni určit příčinu neštěstí a navrhnout způsob, jakým se zbavit příčiny. Tradiční léčitelé úspěšně praktikovali bylinkářství (mirhi).

 

Obrázek: Tančící chlapci – kůži nahradily střapce.

 

V kultuře Shangaan-Tsonga vypráví příběhy a historii babička nebo starší žena z rodiny. Respektovanou vypravěčku nazývají „Garingani“.
Tsongové milují hudbu. Vynalezli řadu hudebních nástrojů – „fayi“ – malou zavalitou flétnu; „xitende“ – strunný nástroj se smyčcem.
Jsou též výteční tanečníci. Jejich typickým tancem je „muchongolo“, kterým oslavují úlohu žen ve společnosti, válečná vítězství a rituální obřady.
Ženy Tsongů si obličej zkrášlují jizvami – branding. Tato tradice možná vznikla jako reakce na arabské otrokářství. Zjizvení obličeje mělo lovce otroků odradit. Následně bylo považováno za symbol krásy. Dnes se už často nevidí.

 

Obrázek: Tančící dívky v nařasených sukních.

V Jižní Africe byl otevřen v roce 1999 památník kultuře Shangaanů – „Cultural Village“ – v blízkosti Hazyview, Mpumalanga, který si klade za cíl posílit cestovní ruch, přispět k vytváření pracovních míst a ekonomickému rozvoji kraje.