Tsodilo Hills
Tsodilo Hills – Hory bohů – leží v severovýchodním rohu Botswany, asi 53 km jihozápadně od města Shakawe, v Ngamilandu, západně od bažin Okavanga. Na rozdíl od blízké delty Okavanga neláká hojností zvěře při březích řeky, ale hlavní turistickou atrakcí jsou zde skalní kresby. Kromě neuvěřitelných obrazů, vyzařuje místo určitou atmosféru či-li geniem loci, která tyto kopce obklopuje, a která láká člověka k návratu. Skalní kresby Tsodilo Hills jsou dobře zdokumentovány, přesto má člověk pocit, že objevuje panenskou půdu pod nohama a zkoumá odkazy z historie člověka, kterých bylo svědkem jen málo lidí. Možná je to i tím, že před několika lety bylo místo velmi obtížně přístupné a turistická infrastruktura je na botswanské poměry skromná.
Vše se změnilo, když Výbor pro světové dědictví zapsal v roce 2001 na Seznam světového dědictví Tsodilo Hills jako místo s nejvyšších koncentrací skalního umění na světě. Tsodilo je právem nazýváno „Louvrem pouště„ nebo „Louvrem pod širým nebem„. Více než 4.500 obrazů se nachází na ploše pouhých 10 km2 v „poušti“ Kalahari (je to správně polopoušť a místy savana). Archeologické záznamy v této oblasti poskytují chronologický přehled o lidských činnostech a změnách životního prostředí v průběhu nejméně posledních 100.000 let. Místní komunity, které stále žijí v tomto nehostinném prostředí, respektují kopce Tsodilo jako místo uctívání, které navštěvují duchové jejich předků.
Tsodilo Hills se skládá ze čtyř kopců, které leží zhruba v řadě v severojižním směru. I největší skalní útvar se objeví teprve při blízkém odstupu, přestože nad okolní krajinu (cca 1.000m n.m.) vystupuje o tři sta dvacet metrů. Sanové (bušmeni), kteří místo obývali před příchodem bantuských kmenů a bělochů, označují největší jižní kopec jako „Samce/Muže“, menší ležící severně vedle něj jako „Samici/Ženu“ a poslední jako „Dítě“. Čtvrtý a nejsevernější kopec je oddělen od ostatních, nese nyní jméno „Vnouče“, ale Sany pojmenován nebyl. Legenda říká, že čtvrtý kopec byla první manželka Samce, kterou opustil kvůli mladší ženě a nyní číhá v pozadí, dívá se na něj se smutkem a trápením. Tswanské jméno „tsodilo“ bylo převzato ze jména „sorile“ z jazyka simbukušú (bantuské etnické skupiny Hambukušú), což znamená „pán“. První Evropané je označovali jako Hladké hory.
Více než 4.500 individuálních skalních kreseb je koncentrováno na přibližně 350 místech uvedených kopců (některé zdroje uvádějí více než 6.000 kreseb). Kresby nejsou náhodně umístěné, ale nacházejí se podél stezek v kopcích. Lokality s kresbami jsou často umístěny na vysokých útesech s dobrým výhledem na krajinu. Návštěvník by měl strávit v Tsodilo minimálně dvě noci, aby zahlédl ty nejdůležitější kresby, ale pokud má někdo něco víc času, může. Prohlédnout veškeré popsané kresby Sanů zabere cca týden intenzivní prohlídky. Vznik obrazů se datuje mezi lety 800 – 1300 n.l. – nejstarší kresby nebudou starší než z období 400 n.l.. Předpokládá se a je na tom obecná shoda, že červené malby byly provedeny předky Sanů. U bílých kreseb je přisuzován původ bantuům (černošské kmeny hovořící bantuskými jazyky), protože archeologové doložili osídlení bantuů v Tsodilo v uvedeném časovém rozpětí vzniku kreseb (otázkou je, zda to byly obchodníci cestující při řece Okavango, řemeslníci či trvalé osídlení). Místní bantuové kmene Hambukušú jsou rybářští zemědělci a od řeky jsou kopce přeci jen daleko. Obecně se nyní soudí, že kresby vytvořené bílou barvou jsou mladší a dílem černošských kmenů a starší červené kresby byly provedeny Sany. Z celkového počtu kreseb je na 51 % zobrazeno zvíře, 35 % geometrické symboly, 12 % tvoří lidé a 2 % otisky rukou. Několik kreseb znázorňuje zvířata žijící až v Atlantském oceánu (tučňák a velryba)!
Osídlení v místě sahá hluboko do minulosti člověka. Sanské lovce a sběrače lákaly kopce jako útočiště před slony a dravou zvěří. Navíc v sousedství kopců před 27.000 až 12.000 lety leželo stálé sladkovodní jezero hluboké až 7 m. Na stezce Divuyu (slovo ze simbukušú pro „Baobab„) se nachází místo rané doby železné (750 př. n.l.). Vykopávky odhalily šperky ze pštrosích vajec, keramiku, artefakty železa i nástroje z doby kamenné. Mezi další zajímavé nálezy z Tsodilo patří skleněné korálky z Indie. Korálky jsou důkazem spojení mezi rannými obyvateli Tsodila s východoafrickými obchodními sítěmi podél řeky Zambezi. K rozmachu obchodu došlo v sedmém až třináctém století, kdy místo bylo spojeno obchodem s mnoha oblastmi Afriky, což dokládají i měděné šperky (přirozený výskyt mědi je buď v jižní Africe nebo na hranicích Zambie a DR Konga). David Livingstone nezmiňoval kopce Tsodilo ve svých denících, i když je zahrnul na mapě své cesty, kterou vytvořil při své návštěvě jezera Ngami v roce 1849. Je možné, že mu o kopcích řekli místní lidé. Německý geolog a průzkumník Passarge navštívil kopce v roce 1893 a některé obrazy velmi podrobně popsal a zkreslil.
Tsodilo je zajímavé i z hlediska geologického vývoje. Tsodilo Hills je shluk inselbergů, které se tyčí 350 m nad Kalahari. Okolní povrch je pokrytý sedimenty „Karoo“ a lávou z období „Botsberg“, které vznikly před rozpadem Gondwany před 135 miliony lety. Křemence (jedná se přesněji o kvarcit, což je hornina mírně přeměněná nikoliv usazená) a svory (slídnato-křemenná břidlice) jsou základní horninou Tsodilo Hills. Svory a kvarcity jsou metamorfní horniny sedimentárního původu, které prošly změnami (metamorfózou) za obrovských tlaků a vysokých teplot. Svůj původ mají v mělkém šelfovém moři na okraji kratonu Kongo (kraton je jádro kontinentální desky), kde se ukládaly písky a jíly před 1,9 – 1,1 miliardami let.
Na Ženském kopci je několik prehistorických dolů (cca 20) na hematit, který byl těženy od doby kamenné do 19. století a obchodovalo se ním po celé jižní Africe. Konkrétně se jedná o odrůdu hematitu (Fe2O3, dřívější český název je krevel) spekularit, také nazývaný jako železitá slída či rubínová slída. Nazván je podle zrcadlového vzhledu. Nerost je červenočerný až černý, silně stříbřitě kovově lesklý, tence tabulkovitý či jemně šupinatý. Dále na Samici byly vykopány depoty strusky a tavící pece (včetně fragmentů šperků a kovových nástrojů z železa a mědi). Z místa to činí jedno z mála nalezišť rané doby železné v jižní Africe s důkazy o zpracování kovů.
Geomorfologické rysy pohoří Tsodilo Hills dokládají procesy fyzikálních i chemických modifikací hornin. Strmé svahy kopců Tsodilo vykazují výraznou stupňovitou morfologii a místy lze nalézt i pseudokrasové útvary.
Oblast vytvarovaly dva erozní cykly. Kontinentální zalednění Dwyka (karbonsko-permské období), kdy pohoří Tsodilo tvořilo nunatak ((Nunaettak z jazyka Inuitů) je označení pro skalnatý vrchol hory vystupující z pevninského ledovce). V okolí kopců je dodnes velmi zřetelná exarace (brázdění – z latinského exaratio = vyorávání, je druh ledovcové eroze) ve velkém měřítku, což je zřetelně viditelné z letadla a ještě lépe z družicových snímků. Vyhloubené rýhy mají délku desítky až stovky kilometrů s orientací zhruba východ – západ. (Pro úplnost: na povrchu jsou nyní nánosy písků tvořící tzv. lineární duny a některé práce to i tak citují (i NASA) a datují vznik před 60 až 30 tisíc let, duny přesně kopírují zmíněnou exaraci povrchu, tak si vyberte – díváte se na mladé duny nebo pozůstatek druhohorního kontinentálního ledovce v Africe 😉 Duny, jakožto tvar na povrchu, už vědecky nemají původ jen díky působením větrů, ale i vody). Druhý erozní cyklus bylo post-karoo formování afrického povrchu (pozdní křída) charakteristické intenzivním rozrušováním a transportem povrchu.
Vegetace v blízkosti kopců má charakter stromovité savany. Stromy při úpatí kopců nabízejí vynikající kempovací místa. Porosty se skládají z druhů jako je okoralka známá jako ptačí švestka (Phyllogeiton discolor též Berchemia discolor), marola (Sclerocarya birrea), křídlok či kiaat (Pterocarpus angolensis) a majestátný strom mongongo (Ricinodendron rautanenii) se stříbřitě lesklou kůrou. Mongongo poskytuje jedlé ořechy, které jsou hlavním dodavatelem tuků, nenasycených mastných kyselin, vitamínů a bílkovin pro obyvatele této části Kalahari. Pláně v okolí kopců pokrývají řídké miombové lesy s druhy jako jsou teaky (Baikiaea plurijuga), pryšce (Croton gratissimus) či nápadné stromy (Kirkia acuminata).
Fauna v okolí kopců není bohatá na zvěř. S výjimkou kudu, můžete spatřit antilopu travní (Raphicerus campestris) a chocholatku schovávanou (Sylvicapra grimmia). Trhliny a díry kopců obývá varan stepní (Varanus exanthematicus albigu-laris), který v případě ohrožení předstírá mrtvého, ale dokáže se i bránit bolestivým kousnutím. Unikátním stvořením je gekon (Pachydactylus tsodiloensis), který se nevyskytuje nikde jinde (endemit kopců Tsodilo). Poprvé byl popsán v roce 1966. Gekon je asi 13,5 cm dlouhý s šedohnědým kruhem od nosních nozder po oči. Zbarvení těla poskytuje ochranu díky sérií tmavých pruhů v mramorovaném vzoru.
Co se týče návštěvy, tak aktuálně je nejlepší silnice od Ncamasere, která byla opravena do sjízdného stavu poměrně nedávno. Stále se jedná o silnici bez asfaltového povrchu, ale sjízdnou i pro „normální“ vozidla. Zkontrolujte si, zda máte palivo, jelikož najezdit můžete tam a zpět i 100 km. Ostatní dříve používané cesty zpustly. Písčité a obtížně sjízdné cesty jsou průchozí jen pro vozidla s pohonem 4×4. Cesta po nich může trvat i tři hodiny. U Tsodilo Hills je letecká dráha. Každá osoba, která si přeje použít letiště, musí získat povolení od ředitele Národních muzeí a uměleckých galerie, PO Box 114, Gaborone, Botswana. U Tsodilo Hills je malé návštěvnické centrum se zázemím, kde si lze prohlédnout skromné muzeum a najmout průvodce do skal (občas nemusí být průvodce dostatečně vybaven vědomostmi). Vstupné se pohybovalo okolo 50 Pula (cca 85 CZK podle kurzu 2023) a průvodci si říkají okolo 170 Pula za výpravu do skal. Dříve bylo v okolí skal několik divokých kempů, v současné době je v provozu jeden kemp u vstupu. Nejsou zde skoro žádné služby a připomíná divoký kemp. Vhodné je využívat zázemí dobře vybavených kempů na březích Okavanga.
Skály lze navštívit po celý rok. Nejlepší doba pro cestování je mezi dubnem a říjnem. Naopak nepříjemná návštěva by mohla být v období dešťů (od ledna do února). Letní vedra mohou návštěvu také znepříjemnit. Návštěvníci by měli při své prohlídce respektovat, že skály jsou stále považovány z posvátné a pohybovat se pouze po značených cestách. Při návštěvě kopců je nezbytné být zcela soběstačný. Mějte při sobě vždy dost jídla a pití.
Většinu skalních obrazů naleznete na ženském kopci. Na Samici je stezka při útesu Divuyu (kde je i několik zdrojů vody), Nosorožčí stezka a Lví stezka. Na Mužském kopci (Samci) je stezka skrz vrchol. Na Tsodilo asi nejvíc upozornila kniha Ztracený svět Kalahari od Laurens Van der Post, vydaná u nás v roce 1967.
Ke kopcům se váže mnoho legend, například lidé kmene Hambukušú (či Mbukušú) věří, že jejich bůh Nyembe na kopci Samice vypustil lidi a jejich dobytek na zem. Jejich podpůrným důkazem jsou otisky kopyt jasně vyrytých do skály vysoko na kopci. Vysvětlením by mohlo být, že by se mohlo jednat o stopy dávných dinosaurů (též velmi nepravděpodobné vysvětlení s ohledem na původ hornin, ale často se to cituje, tak abyste se necítili ochuzení), ale pravděpodobněji se jedná o erozní úkazy či skalní umění Sanů. Protože Sanové věří, že na Samci, kde jsou obdobné prohlubně, se jedná o otisky kolen prvního ducha Kunga, který se zde modlil, když stvořil svět. Většina obrazů a míst v kopcích Tsodilo má a měla náboženský nebo duchovní význam. Sanové v okolí kopců nikdy neloví, jelikož smrt u posvátných hor, kde sídlí různí bohové, kteří vládnou světu, by jim mohla přinést smůlu a neštěstí.
