Umění starého Egypta je stále živé a jeho barevnost a stálost nepřestává udivovat širokou veřejnost. Výstavy s tématikou starého Egypta nepřestávají lákat návštěvníky. V umění však vládla pevná pravidla, symbolika a tradičnost.
Sochařství
V sochařství bylo využíváno veškerých dostupných materiálů, nejčastěji dřevo, kámen, mramor či slonovina. Kámen byl používán nejčastěji, protože byl nejvariabilnější. Dalo se vybírat z mnoha barev a pevnosti. Sochy byly také často barveny.
Stejně jak amarnské malířství, tak i sochařství se stalo realističtějším a zobrazovalo lidi takové, jací opravdu byli a při práci tak, jak opravdu vypadali, nikoliv ve stylizovaných pózách. Po smrti Achnatona se však stát i umění vrátili ke starým pořádkům.
Sochy vždy následovaly přesná pravidla. Dlaně musely spočívat na kolenou, všechny části těla měly jasně dané poměry k celku. Na tvorbě jedné sochy mohlo tedy pracovat více sochařských dílen, jednotlivé části se poté dopravily na místo určení a tam byla socha sestavena, přičemž všechny části do sebe přesně zapadaly. Mnoho soch stojí čelem k místu, kde se předpokládalo konání rituálů či k místu, které mělo zvláštní důležitost. Sochy v různých městech mohou například směřovat čelem k sídelnímu městu faraona či k jeho přechodnému sídlu, sochy faraonů mohou směřovat k východu, aby vždy sledovaly, zda toho dne vyjde slunce, což mělo původ ve víře, že v noci bůh Ra bojuje s hadem a pokud hada porazí, na východě vždy vyjde slunce. Až jednou had vyhraje, nastane konec světa. Sochy faraona měly tímto zajistit ochranu lidu před koncem světa.
Některé sochy byly vytvořeny pro náboženské rituály. Některé z nich byly oblékány a nošeny při procesích, aby byla duše zemřelého přítomna a zajistila úspěšnost rituálu. Těmto sochám byly často přinášeny obětiny, někdy seděly v čele hodovních tabulí a byly i zdobeny květinami.
Obrázky: Achnaton a Nefertiti v Karnaku, socha Rammesse II. v Abú Simbelu, Memnonovy kolosy.
Obecně byly sochy vytvářeny v životních i nadživotních velikostech. Jejich majestátnost způsobovala jejich jistá strnulost a nehybnost. Hlavními sochařskými náměty byly sfingy nebo kolosy. Dosud nejznámější jsou Memnónovy kolosy. Jedná se obecně o volně stojící sochy lemující např. přístup k chrámu nebo vstup do budovy.
Symbolika
Důležitou roli hrály i symboly. Symbolika, spojená s faraonem či jednotlivými bohy byla všudypřítomná. Často dopomáhala identifikaci jednotlivých postav, ačkoli většinou byly malby doprovázeny kartušemi se jmény či hieroglyfy.
Mezi symboly patřila například zvířata. Bohyně Hathor byla často zpodobňována jako kráva se slunečním kotoučem mezi rohy, bohyně Sachmet zase jako lvice, bůh Sutech jako šakal apod. I barvy hrály důležitou roli. Například u bohyně Isis to byla převážně modrá a červená.