Slon africký (Loxodonta africana)
Slon se nedá zaměnit s žádným podobným tvorem díky svému chobotu. Slon je největší suchozemské zvíře na Zemi. Jeho chobot je velmi dlouhý, obratný a citlivý….
Třída: savci (Mammalia)
Řád: chobotnatci (Proboscidea)
Čeleď: slonovití (Elephantidae)
Předkové tohoto řádu se na Zemi objevili před 50 milióny let. Pravděpodobný předek pochází z Asie a byl velikosti prasete divokého. Postupně nabývali velikost a svůj vrchol prožili ke konci třetihor. Postupně osídlili skoro celý svět, vyjma Austrálii a Antarktidu. Na celém světě žilo 352 druhů chobotnatců. Postupně však vymřely celé čeledě, vyjma mastodonta v severní Americe, který vyhynul až s příchodem moderního člověka, podobně jako mamut (příbuzný slonů). Do dnešních dnů přežili pouze dva zástupci čeledě slonovití – slon africký a slon indický.
V Africe žije slon africký ve dvou poddruzích Loxodonta africana cyclotis, tzv. pralesní slon a Loxodonta africana africana – savanový slon. Již poměrně dlouho však vědci uvažují nad tím, že se pravděpodobně jedná o dva samostatné druhy, jelikož morfologické znaky a genetické informace buněk vykazují značné odchylky – více v článku Existují v Africe dva druhy slona afrického? Stále je však možné vzájemné křížení, ačkoliv je v přírodě díky rozdílným nárokům na prostředí zcela nepravděpodobné. Savanová forma slona má mnoho dalších forem, které jsou pravděpodobně jeho poddruhy.
Samec pralesní formy slona dorůstá v kohoutku 2,35 m, samice pouze 2,1 m. Váha kolísá u samců od 2,8 – 3,2 tuny, samice jsou lehčí 1,8 – 2,5 tuny. Savanová forma slona afrického je robustnější. Výška v kohoutku je u samců 3,2 – 4 metry, samice jsou nižší 2,5 – 3,4 m. Celková délka těla je u samců 7 – 9 m, u samic 6,5 – 8,5 m. V přírodě se dožívají okolo 60 let.
Slon se nedá zaměnit s žádným podobným tvorem díky svému chobotu. Slon je největší suchozemské zvíře na Zemi. Jeho chobot je velmi dlouhý, obratný a citlivý. Říká se, že slon dokáže ze země sebrat jehlu a podat ji ošetřovateli. Jedná se o nejsložitější svalový orgán ve zvířecí říši, který má přes 100 000 různých svalových vláken. Vznikl přeměnou nosu. Na konci chobotu se nacházejí dva citlivé hmatové „prstíky“. Leží na proti sobě (na hoře a dole). Tento znak ho odlišuje od slona indického, který má pouze jeden prstík na hoře. Mláďata se v prvních měsících života učí, jak správně s chobotem zacházet.
Hlava je robustní, přesto lebka slona je velmi lehká. Obsahuje spoustu dutin, které lebeční kosti odlehčují.
Dva mohutné zuby (kly) mu vyrůstají z horní čelisti. Některé populace slona však kly postrádají. Kly jsou přeměněné řezáky a najdeme je u obou pohlaví a rostou po celý život. Podle opotřebení jednoho z klů, lze rozeznat, zda je slon „pravák“ či „levák“. Nejmohutnější kel byl zaznamenán u slona zastřeleného v Keni. Vážil 102 kilogramů a měřil 3,47m. Z klů se získává ceněná slonovina.
Kromě klů (2 zuby) mají též třenové zuby (12 zubů) a ploché mohutné stoličky (12 zubů), které se vymění 6-krát za život. Po ztrátě posledních stoliček slon uhyne hlady.
Sloni mají velmi jemný čich a dobrý sluch, kterým vnímají i pro lidi neslyšitelné infrazvuky (5-24 Hz). Tyto zvuky též vydává a dorozumívá se tak na velké vzdálenosti. Navíc vnímají i otřesy půdy, způsobené například pohybem vzdálených zvířat, a zaznamenávají změny atmosférického tlaku. Pravděpodobně slyší přicházející déšť, jelikož projevují značný neklid, pokud se déšť blíží.
Nejslabším smyslem je zrak.
Kůže slona postrádá srst a její barva je šedohnědá. Osrstěný je pouze konec ocasu. Kůže je pokrytá hmatovými chlupy. Na chobotu a pyscích jsou hmatové chlupy ve větší hustotě. Pokud je slon zbarven jinak, je to způsobeno bahnem, kterým se pokrývá. Bahno slouží jako ochrana před komáry a klíšťaty. Zároveň jim zjemňuje pokožku. V neposlední řadě je bahno důležité v termoregulaci. Chrání před přímým sluncem a při odpařování vody z bahna i chladí. Bahno tak nahrazuje slonům chybějící mazové a potní žlázy.
Obrovskou tíhu nesou sloupovité nohy. Sloni jsou prstochodci a došlapují jako baletky jen na špičky prstů. Ty jsou zarostlé ve svalech a kůži, takže vzniká plocha „chodidla“. Chodidlo je vyztuženo pružným vazivovým polštářem, který tlumí otřesy a způsobuje, že se sloni dokážou navzdory své mohutnosti pohybovat naprosto tiše. Tímto polštářem vnímají též otřesy půdy. Na předních končetinách má obvykle 4 – 5 prstů na zadních 3 – 4.
Sloni jsou aktivní po většinu dne. Potravu shánějí 16 denně a pouze zbytek je věnován spánku (mezi 3 – 7 ranní hodinou). Sloni slyšitelně chrápou.
DVA DRUHY?
Pralesní forma se značně liší od savanového typu. Pralesní slon obývá tropické pralesy Afriky. Je celkově menší. Hlava nemá výrazné čelo, které od chobotu ustupuje – viz. obrázek výše vpravo. Charakteristický je též jiný tvar uší a rovnější kly. Chobot je štíhlý a směřuje kolno k zemi.
Sloni v současnosti žijí na jih od Sahary. Do 11.století však žili též u Středozemního moře. V současné době je populace slonu roztříštěna do několika izolovaných skupin. Zvláště je to patrné v západní Africe. Slon obývá snad všechny ekosystémy Afriky, vyhýbá se pouze afroalpínskému pásu. K životu potřebuje pouze dostatek potravy a vodu.
POPULACE
Za poslední desetiletí je pozorován značný úbytek slona. Původní populace čítala 5 až 10 miliónů jedinců. Lov pro jejich slonovinu (kly) znamenal vážné ohrožení. V roce 1992 bylo zaznamenáno již jen 600 tisíc jedinců. Po zákazu obchodu se slonovinou začínají početní stavy v jižní Africe opět růst. V západní Africe je však populace slona stále ohrožena.
POTRAVA
Sloni se živí rostlinou potravou. V savanách žerou trávu, v období sucha se živí též různými částmi dřevin. Pomocí klů dokáží drtit kmeny stromů či vyhrabávat kořínky. Rád se živý různými plody a květy. Denní spotřeba potravy je u dospělých jedinců mezi 150 – 300 kilogramy. Složení potravy je závislé na ročním období. U savanového typu tvoří trávy v období dešťů 80% potravy. V období sucha podíl travin klesá na 40% a zbytek tvoří dřeviny. Pralesní forma preferuje různé plody.
Vody vypijí mezi stem až 220 litry, někdy je uváděn údaj 80 l. Voda je pro život nezbytná a sloni dokáží pro ukojení žízně hloubit ve vyschlých korytech řek hluboké jámy – studny.
Zvláštností jsou sloni obývají poušť Namib. Dospělí sloni si dokáží v hrtanu (hrtanové kapse) uchovat vodu, kterou si pak při teplotách nad 40°C nabírají chobotem a kropí si s ní uši, aby se ochladili.
Důležitou složkou potravy jsou též minerální hlíny bohaté na soli.
Nezbytnou roli při trávení potravy hrají mikroorganismy (obrvení prvoci), které u slonů nežijí v žaludku, jak to známe u přežvýkavců, ale v tenkém a slepém střevě. Vzhledem k tomu, že nepřežvykují, jejich trávení potravy není příliš efektivní (stráví pouze 44% zkonzumované potravy), proto se slon musí živit skoro po celý den a v enormním množství. Jejich trávicí systém vydává slyšitelné zvuky, jak v trávicím traktu kvasí potrava.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Při rozmnožování hraje pravděpodobně svou roli délka penisu slona (mladý samec se může pářit se slonicí, přesto ji však není schopen oplodnit). U dospělých samců je penis dlouhý 1 metr a je esovitě prohnutý. Jeho konec směřuje vzhůru. Samice má 40 cm dlouhou pochvu, která je umístěna mezi zadníma nohama nikoliv pod ocasem. Při páření se samec musí postavit na zadní nohy. Před vlastním aktem samec samici pronásleduje a jeli ochotna k páření, vzájemně se dotýkají choboty a těly. Vlastní akt páření trvá asi minutu.
Po 22 měsících březosti rodí samice zpravidla jediné slůně, které váží okolo 120 kg a je vysoké 1 metr. Porod probíhá v noci a je velmi rychlý. Mládě je hned od narození pohyblivé. Po porodu přicházejí k mláděti ostatní členové rodiny a chobotem ho očichávají. Slůně se živí mateřským mlékem z prstních žláz samice. Žlázy se před porodem nalijí mlékem a jsou umístěny mezi předními končetinami. Slůně mléko pije zprvu tlamou, protože chobotem se to naučí až za půl roku. Sloní mléko obsahuje 9% tuku, 7% laktózy (mléčný cukr) a 4% bílkovin. Zbytek tvoří voda. S jedním litrem mléka přijme slůně cca 880 kcal a slůně ho denně zkonzumuje 12 litrů. Slůně přibere každý měsíc 9 až 20 kg. Samci rostou rychleji. Růst se pravděpodobně nezastaví až do smrti (To pravděpodobně vysvětluje rozdílnou váhu starých jedinců, která se liší až o dvě tuny). Samice se o mládě stará dva roky.
Většina mláďat se zpravidla rodí v období dešťů. Jelikož v savaně je v tomto ročním období dostatek potravy. Pralesní slon však žádnou vazbu na dostatek potravy nemá a mláďata se rodí v průběhu celého roku. Sloní samci pohlavně dospívají ve věku 25 let. Samice dospívají ve věku 10 – 12 let. Interval mezi dvěma obdobími březosti samice je mezi 4 – 9 lety, vše záleží na dostupnosti potravy.
Sloni jsou společenská zvířata a drží se pohromadě ve vysoce organizovaných matriarchálních (samičích) skupinách, tzv. rodinách, ve kterých nalezneme pouze samice a dospívající mláďata. Základ rodiny tvoří dominantní samice, často již neplodná, a její příbuzné (většinou dcery). Při ztrátě dominantní samice je stádo dezorientováno. Nejstarší slonice se však brzy ujme vedoucí role ve stádě. Typická rodina slonů má okolo 10 jedinců. Mohou se však v období hojnosti potravy seskupit do větších stád, která jsou však vždy příbuzenském vztahu – tzv. klanů. Pokud se různé rodiny slonů sloučí v klan. Jednotlivý sloni se radostně vítají (troubí, plácají ušima a dotýkají se choboty). V ojedinělých případech se mohou sloučit i jednotlivé klany a pak dosáhne stádo až 1000 kusů.
Domovské území rodiny je velmi závislé na dostupnosti potravních zdrojů. Plocha území činí např. v nížinných lesích (Manyara NP, Tanzanie) jen 14 km2 po 3500 km2 v aridních oblastech.
Dospívající samci skupinu opouštějí ve věku 12 let a na krátkou dobu vytváří mládenecké stáda o velikosti od 2 do sta samců. Mládenecká stáda migrují po rozsáhlých územích. V období, kdy sloni pohlavně dospějí, opouštějí stádo a žijí „samotářsky“, resp. ve skupině s jedním či více „kamarády“, kteří jsou vždy nablízku. V době páření, které se nazývá „musth“ přicházejí samci na krátkou dobu do samičích stád a soupeří o možnost spáření se samicemi, zpravidla se svými „kamarády“. Tyto střety však nejsou přímé, ale častěji slabší jedinec ustoupí silnějšímu.
Velmi staří samci žijí po zbytek života na jednom místě.
Slon v přírodě v podstatě nemá přirozených nepřátel. Pouze velmi mladí jedinci se mohou stát obětí hyeny skvrnité či lva. Sloni se brání seskupením v těsnou skupinu, kterou vytvoří neproniknutelnou hradbu těl. Mláďata jsou při této formaci vždy uprostřed stáda. Pokud hrozí přímé nebezpečí, vůdčí slonice okamžitě zaútočí. Typickou hrozbou je roztažení uší a slyšitelné troubení.
SLONOVINA
Pro slony je největší hrozbou člověk, který měl odnepaměti zájem o slonovinu. Především zpracování slonoviny v Asii a Evropě přivedlo slony na okraj vyhubení. V předminulém a minulém století se z Afriky oficiálně vyvezlo na 1000 tun slonoviny, což každý rok představovalo zabití 100 tisíc slonů. Číslo však nebude úplné, jelikož na konci minulého století kvetl nelegální obchod se slonovinou. V současné době je obchod se slonovinou přísně regulován.
