Severní Afrika II.
V minulém díle jsme si představili vymezení severní Afriky a horskou soustavu Atlasu s jeho přírodními podmínkami. Dnes bude dokončení – Sahara a Sahel.
Sahara
Sahara je pruh pouští táhnoucí se přes celou šířku kontinentu od Atlantiku až k Rudému moři. Rozloha je neskutečných 8,7 mil km2. Na severu je ohraničena horskou soustavou Atlasu a Středozemním mořem. Jižní hranice je nezřetelná a leží na západě na 18°s.z.š. na východě klesá na 16°s.z.š..
Písečné duny – Libye; foto: Vladimír Zikán
Geologická stavba Sahary je poměrně jednoduchá a tvoří ji před paleozoické vrásy a egyptský alpský eogén. Celý povrch je tvořen sedimenty, ze kterých izolovaně vystupují krystalické horniny (Nubie, západní Sahara) a žulové intruze, často se sopečnými tvary (pohoří Ahaggar, Tibesti). Plošiny a masívy mají mírné svahy. Pouze k Rudému moři spadá Sahara příkrou příkopovou propadlinou. Pouště jsou charakteru písčité (ergy), štěrkovité (seríry), kamenité (hamády) a hlinité (sebhy) pouště.
Sahara není jen písek; foto: Vladimír Zikán
Oblast Sahary leží v oblasti suchých pasátů, které ovlivňují celý ráz klimatu. To znamená málo srážek a intenzivní sluneční záření. Ročně srážky dosahují v průměru jen 50 mm! Dalším typickým znakem je jejich nepravidelnost. Často se stává, že zaprší celý srážkový úhrn během jediného dne. Příznivější srážkové podmínky mají pouze nejvyšší vrcholy a masívy. Sluneční záření má významný vliv na chod teplot. Během dne se povrch silně ohřívá a v noci rychle chladne. Amplituda teplot dosahuje 25°C. V noci mohou být teploty i pod 0°C. Stálý vítr způsobuje vysokou prašnost. Větrné bouře (zvané chamsin, gibli, samum apod.) s prachem jsou obávané. S nedostatkem srážek souvisí i nedostatek povrchové vody. Na Sahaře s výjimkou Nilu, který Saharou jen protéká, netečou žádné trvalé toky. Nacházíme zde pouze vádí, ale jejich říční síť je poměrně intenzivní. Vádí zásobují vodou významné a plošně rozsáhlé podzemní zdroje. Výrony podzemní vody vedly ke vzniku oáz, které jsou silně obydlené. Nedostatek vody se odráží ve sporé vegetaci. Vegetaci tvoří převážně jednoleté druhy, druhy halofilní (slanomilné), půdopokryvné rostliny a lišejníky. Vody je dostatek jen v oázách a ve vyšších pohořích. Proto zde nalezneme i bohatší vegetaci. Symbolem saharských oáz je datlová palma a jiné kulturní rostliny. Na severním okraji Sahary rostou pistácie, tamaryšky, akácie. Střední a jižní Saharu pokrývají suché savany s druhy Sahelské oblasti. Z živočichů nalezneme pouze druhy, které se přizpůsobili extrémnímu nedostatku vody. Žijí zde pštrosi, ze savců hlodavci, které slouží za potravu fenkovi (Vulpes zerda) a hadům. Ostatní plazi jsou též častí. Oázy a několika málo jezer na Sahaře jsou významnou zastávkou tažných ptáků.
Oáza – Tunisko; foto: Vladimír Zikán
Sahel
Sahel leží na jih od Sahary a probíhá též celým kontinentem ve směru východ – západ. Jižní hranice leží na západě na 12°s.z.š.. Na východě klesá k 8°s.z.š.. Jedná se o přechodnou oblast mezi Saharou a vlhkými tropy. Celková rozloha je 5 mil km2. Na současné zvětšování šířky pásu Sahelu má vliv i člověk, jelikož kácí lesy a jeho stáda dobytka intenzivně přepásají savanu Sahelu.
Charakteristický je jednotvárný rovinatý terén, který má střední výšku mezi 400 – 500m n.m.. Celkem nezáživnou krajinu oživují svědecké hory. Typické jsou rozsáhlé pánve velkých řek a jezer (jezero Čad, řeky Niger, Bílý Nil, Senegal, Gambie). Povrch tvoří sedimenty, zvětraliny a náplavy. Toto podloží je na několika místech zpestřeno žulovými masivy, krystalickými břidlicemi a vulkanickými horami.
Charakteristický je jednotvárný rovinatý terén, který má střední výšku mezi 400 – 500m n.m.. Celkem nezáživnou krajinu oživují svědecké hory. Typické jsou rozsáhlé pánve velkých řek a jezer (jezero Čad, řeky Niger, Bílý Nil, Senegal, Gambie). Povrch tvoří sedimenty, zvětraliny a náplavy. Toto podloží je na několika místech zpestřeno žulovými masivy, krystalickými břidlicemi a vulkanickými horami.
Sahel = břeh Sahary – Burkina Faso; foto: Vladimír Zikán
Pro podnebí Sahelu jsou typické změny v proudění vzduchu mezi během roku. V zimním období zde vane suchý severovýchodní pasát harmattan (v jižní části Sahelu vane východním směrem). V létě nad Sahel proniká z rovníkové oblasti vlhký monzun, který přináší srážky. V nejjižnější oblasti má dvě srážková maxima, které se na severu spojují v jedno dešťové maximum. Na jihu trvá období sucha dva měsíce, na severu až deset měsíců. Na jižní části spadne v průběhu roku až 2 000mm srážek, na východě 1 000mm a na severu jen 100mm. Pro růst stromů je hranice celkového ročního úhrnu srážek 1 300mm. Nejvyšší teploty jsou před nástupem období dešťů. V centrálních částech dosahují průměrné teploty v dubnu a květnu 30 – 35°C. Naopak nejchladnější je červenec až prosinec. Amplitudy teplot v průběhu roku jsou však malé (3 – 5°C), denní však až 10 – 15°C.
Křovitá savana – Burkina Faso; foto: Vladimír Zikán
Většina oblasti má stálé toky, které často pramení ve vlhkých jižních oblastech. V nejsevernějších oblastech jsou vádí. Sahelem protékají dva veletoky – Niger a Nil. Dalšími významnými řekami jsou Senegal, Gambie, Šari s mnoha přítoky jezera Čad a Bílý Nil s přítoky. Oblast Sahelu je porostlá mnoha formacemi savany, která se mění s rostoucí ariditou – od suchých opadavých lesů, savanové lesy, přes otevřené formace stromovité a keřovité savany až po savanu travnatou. Typickým stromem Sahelu je baobab (Adansonia digitata), akácie (kapinice – Acacia) a další stromy a křoviny (Cochlospermum spp., Jatropha spp., Prosopis spp., a Ziziphus spp.). Hlavními druhy rostlin jsou však trávy (řád: lipnicotvaré (Poales)) a ostřice (Carex). Savany Sahelu jsou známy především díky početným populacím velkých savců. Malí živočichové a jiné životní formy, mající svou aktivitu v nočních hodinách nebo v období dešťů, zůstávají návštěvníkovi skryti. Živočichové z hlediska zoogeografického členění patří k etiopské oblasti. Charakteristické taxony jsou lichokopytníci (Perissodactyla), sudokopytníci (Artiodactyla), opice (Anthropoidae), myšovití (Muridae), jeřábi (Gruidae), dropi (Otididae), datlovití (Picidae), pěnkavovití (Fringillidae) atd.. Nejběžnějšími bezobratlými živočichy jsou členovci – zejména uveďme termity, kteří hrají zásadní roli ve zpracování biomasy travin savany.
Stromová savana – severní Benin; foto: Vladimír Zikán
Článek (v upravené verzi) vyšel v časopisu VELbloud 3/2010, Severní Afrika
