Na začátku je nutné si položit otázku, co je vůbec severní Afrika. Kde ji nalezneme? Lze ji vyčlenit na základě států? Atd.
Vymezením severní Afriky na základě geografických a sociálních činitelů či pouze pomocí geografické orientace musíme dojít vždy k různým výsledkům. Pro účely článku však zcela postačuje jednoduché vymezení severní Afriky na základě výskytu a využívání velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius) označovaném jako dromedár. Pouze je nezbytné oddělit Etiopii, Somálsko, severní Keňu, kde panují zásadně odlišné klimatické podmínky a tradičně svou kulturou náleží k Africe východní.
Velbloud jednohrbý (Camelus dromedarius) – dromedár; foto: Linda Kalašová
Dále je nutné zodpovědět otázku, co podmiňuje přírodu Afriky jako celku? Charakteristickým rysem zeměpisné polohy Afriky je nerovnoměrné rozložení jejího povrchu na sever a na jih od rovníku. Území ležící na sever od rovníku je více než dvakrát širší než území na jihu. Toto rozložení hmoty kontinentu ve spojení s rovinatostí reliéfu se odráží v zonálnosti přírodních oblastí, které kopírují základní klimatická pásma. Směrem na sever Afriky jsou přírodní oblasti seřazeny vzorně podle rovnoběžek – od rovníkových pralesů, přes savanové lesy, savany, tropické polopouště a pouště po subtropické suché a věčně zelené lesy a křoviny. Na jihu Afriky je kontinent zřetelně pod vlivem oceánů a základní přírodní pásmovitost kopíruje poledníkové uspořádání. Více v článku „Podnebí Afriky„.
Pásmovitost základních geografických činitelů v severní Africe určuje přírodní, tj. fyzicko-geografické oblasti Afriky. V severní Africe leží tři snadno odlišitelné přírodní oblasti: horská soustava Atlasu, Sahara a Sahel (známý i jako Súdán).
Tyto tři oblasti splňují též naše základní vymezení, jelikož se jedná o suché a teplé oblasti, které plně vyhovují životním nárokům velblouda, či zde může být chován a využíván. Navíc lze dohledat v uvedeném vymezení i jistou kulturní spřízněnost, která se odráží ve využívání přírody lidmi.
Horská soustava Atlasu
Horská soustava Atlasu leží na severozápadním okraji Afriky. Je ze tří stran obklopena moři – na severu a východě Středozemním mořem a na západě Atlantským oceánem. Jižní hranice je nezřetelná a udává se v linii od Véd Dráa a Antiatlasu k tuniským šótům a zálivu Malá Syntra. Pohoří Atlas a jeho blízké okolí má na rozdíl od ostatní Afriky značně odlišnou fyzicko-geografickou charakteristiku, tj. podnebí, geologii, geomorfologii a tím rostlinstvo a částečně i faunu. Horská soustava Atlasu je považována za jakýsi přechod mezi Afrikou a Evropou. S Evropou má i společnou geologickou minulost. Jižní okraj pohoří Atlas vznikal projevy hercynského vrásnění a severní část pak vlivem alpinského vrásnění, které zformovalo dnešní podobu 2 000km dlouhého pohoří. Výška některých horských pásem Atlasu přesahuje 4 000m n.m.
Pohoří Vysokého Atlasu – pohled z Džabal Tubkal 4 125m n.m.
U pobřeží Atlantiku začíná pásmo Antiatlasu, oddělené sníženinou Sús od nejvyšší části oblasti Vysokého Atlasu (Džabal Tubkal 4 125m n.m.). Na severovýchodě navazuje Střední Atlas (Džabal er Rahel 3 290m n.m.) a dále na východě Malý Atlas, jdoucí podél pobřeží Alžírska až k mysu Ben v Tunisku. Nejdelším horským pásmem je Velký (Saharský) Atlas, oddělený od Vysokého Atlasu sníženinou Saura. Podél východního pobřeží Maroka se táhne Rifský Atlas. Všechna posledně jmenovaná tři horská pásma nepřesahují 2 500m n.m. Horské řetězy jsou odděleny plošinami a náhorními rovinami. Nížiny leží pouze při západním (Atlantská nížina) a východním pobřeží (Tuniská nížina). Mnohá území v okolí tuniských šotů jsou pod úrovní moře (-30m n.m.).
Malý Atlas; foto: Vladimír Zikán
V létě je horská soustava Atlasu pod vlivem pasátů, což přináší jasné a teplé počasí beze srážek. V zimě leží v pásmu mimotropické cirkulace, jelikož oblast vyššího tlaku leží nad Saharou. Charakteristický je zde suchý a horký vítr scirocco vanoucí ze Sahary. Na celkový ráz klimatu Atlasu má nejvýznamnější vliv poušť Sahara. V zimě leží průměrné teploty mezi 10 – 12°C v létě pak mezi 24 – 27°C. Nejteplejším měsícem je srpen. Ve vnitrozemí jsou typické značné rozdíly teplot mezi dnem a nocí (v létě amplituda teplot přesahuje 15°C) a celkově drsnější zima. Zima může trvat až čtyři a půl měsíce, na horách i s teplotami pod – 17°C. Teploty na pobřeží zmírňuje vliv moře.
Srážek je v celé oblasti málo. Nejvíce na návětrných svazích pohoří a při pobřeží. Celkový úhrn dosahuje cca 800mm a většina jich spadne od ledna do května. Plošiny mají srážek méně, okolo 400mm.
Říční síť je řídká, řeky jsou krátké a málo vodnaté. Pouze největší toky (Chéliff a Sabú) jsou stálé, ostatní vysychají (tzv. vádí). Plošina šotů má značné množství slaných jezer (šoty).
Šot el Džerid – Chot el-Djerid – Tunisko; foto: Vladimír Zikán
Rostlinstvo a živočišstvo náleží ke středomořské provincii s výrazným vlivem Sahary. Převládají zde stepi s dominantními travinami rodu kavyl (Stipa). Stepí je porostlé Tunisko, Alžírská a Marocká meseta, Velký Atlas. Pobřežní zóna v Maroku a Alžírsku je většinou porostlá formacemi macchií. Macchie jsou křovinaté formace a rostou často na místech člověkem zničených lesů. Typické jsou keře – planika, lentišek, cist, oleandr a některé druhy bylin – šalvěje, devaterníky, tymián obecný (Thymus vulgaris), rozmarýn, levandule. Lesy jsou zachovány pouze v západním Maroku a Alžírsku na návětrných svazích a nejvyšších částech hor. Typickými stromy jsou buk korkový a dub cesmínový, z jehličnanů cedr atlantský a borovice halepská. Z živočichů zde žijí některé evropské druhy (zajíc, prase divoké) a dokonce i mnohé druhy etiopské. Početní jsou zde plazi a suchomilný hmyz.
Borovice halepská (Pinus halepensis); foto: Adam Axon
Článek (v upravené verzi) vyšel v časopisu VELbloud 3/2010, Severní Afrika