Robert Mugabe – profil
Robert Mugabe získal prezidentský úřad v roce 1987, zemi však vedl od roku 1980. Nastoupil do svého úřadu po desetiletích koloniální nadvlády a občanské války. Z „miláčka“ se však postupně stal tyran.
Robert Mugabe se narodil v roce 21.2.1924 a od rodičů dostal jméno Robert Gabriel Mugabe. Byl vychován v římsko-katolické víře a studoval na misijní základní škole, pak nastoupil na exkluzivní střední školu Kutama College. Chtěl se stát učitelem. Vysokou školu začal studovat v Jižní Africe na Fort Hare University, ale v roce 1951 ji opustil. Později studoval v Driefontein (1952), Salisbury (1953), Gwelo (1954) a Tanzanii (1955–1957). Svou dráhu učitele započal v Zambii (1955–1958) a následně v Ghaně (1958 – 1960), kde potkal svou první ženu Sally Hayfron (zemřela v roce 1992, jejich syn zemřel v roce 1966 na malárii). A nejen to, v Ghaně započala jeho politická činnost, kdy byl pod silným vlivem ghanského premiéra Kwame Nkrumah.
Během života získal několik čestných doktorátů na mnoha univerzitách světa a v roce 2003 mu byl udělen řád „Knight Commander of the Order of the Bath“ od britské královny Elizabeth II.
Během života získal několik čestných doktorátů na mnoha univerzitách světa a v roce 2003 mu byl udělen řád „Knight Commander of the Order of the Bath“ od britské královny Elizabeth II.
V roce 1960 se vrátil do Rhodesie (dnešní Zimbabwe), kde se připojil k hnutí Zimbabwe African People’s Union (ZAPU), kterou vedl Joshua Nkomo. O tři roky později se však připojil k Zimbabwe African National Union (ZANU), která byla silně ovlivněna levicovými myšlenkami a maoismem. Zastával ve straně funkci generálního tajemníka.
V roce 1964 byl za „podvratné hovory“ uvězněn bez soudu na 10 let. Ještě když byl vezněn, stal se v roce 1974 „vládce“ ZANU. Po svém propuštění opustil Rhodesii a uchýlil se do Mosambiku. Zde založil vojenské jednotky ZANU a vedl krvavé gerilové boje proti vládě Ian Smithse.
V roce 1979 po měsících jednání v Salisbury (dnešní Harare), které vedl biskup Abel Muzorewa, ukončil v září boje a země se začala připravovat na velkou změnu. Tou měl být únor 1980, kdy měla vzniknout nová ústava, nová republika Zimbabwe a uskutečnit se pluralitní volby. Mugabe však v obavě o svou bezpečnost stále setrvával v Mosambiku. V prosinci 1979 se slavně do země vrátil – jako hrdina.
Ve volbách získalo ZANU 57 křesel z 80 (dvacet křesel měla automaticky zajištěna Rhodesian Front Ian Smithse) a 4.3.1980 se Mugabe stal Premiérem Zimbabwe. Zprvu hovořil o kooperaci, demokracii, sociálních změnách a míru, ale přeci jen začal více podporovat svou domovinu národa Šona na severu země. V začátcích se pokusil zapojit do vlády ZAPU, která měla silnou podporu u národa Ndebele, ale vše se zvrhlo v novou občanskou válku (1982 – 1985); úplný mír byl nastolen až v roce 1987, resp. 22.12.1988, kdy ZAPU byla začleněna do ZANU a vznikla Zimbabwe African National Union-Patriotic Front (ZANU-PF). Konflikt si vyžádal na 10 až 30 tisíc civilních obětí na straně národa Ndebele.
Pod jeho vedení se země začala nenápadně ekonomicky propadat a Mugabe začal sklouzávat k rasistickým výrokům a hledání viníků. Obvinil 75 tisícovou menšinu bílých Zimbabwanů, že přivedli zemi do nesnází. Silné výroky pravděpodobně posílilo ukončení finanční podpory farmářů ze strany Británie. A v roce 1995 zakázal homosexuální vztahy s trestem 10 let vězení.
Druhou ženou se v roce 1996 stala jeho bývalá sekretářka Grace Marufu, se kterou má tři děti – syny Bona a Robert Peter Jr. a dceru Bellarmine Chatunga.
V roce 1997 byla zrušena pozice premiéra a Mugabe se stal prezidentem. Svou pozici prezidenta uhájil ve všech následujících volbách v roce 1990, 1996 a 2002. Ačkoliv volby 2002 byly zcela jistě manipulovány.
Skutečné potíže však nastaly v roce 1998, kdy Zimbabwe vstoupilo do „Druhé Konžské války„, která zemi ekonomicky zruinovala. Ačkoliv Mugabe předpokládal atraktivní zakázky pro svou zemi, nikdy je nedostal.
V roce 2000 se proto pustil do nejodvážnějšího podniku své kariéry, kdy se z mezinárodního státníka stal diktátor, POZEMKOVÉ REFORMY (Podle dohody z Lancaster House v roce 1997 byla pozemková reforma plánovaná s odkladem na deset let. Bohužel ji nikdo pečlivě neplánoval, protože se žádný obyvatel Zimbabwe nevěřil, že proběhne. Do pozemkové reformy vlastnilo 46,5% země 6000 soukromých farem bílých obyvatel).
12 a 13. února roku 2000 byla přijata nová ústava, která umožnila půdní reformu, tj. znárodnění půdy bílých obyvatel země bez náhrady a její redistribuci. Ústavní soud s tím nesouhlasil, ale Parlament vše přehlasoval. V druhé polovině roku 2000 začalo násilné zabírání farem a krvavé střety s obránci farem (bělochy a především černými dělníky farem, kteří zde měli od vlastníků zřízenu obdobu „kibuců„). Celá akce měla za následek totální rozvrat země.
O své domovy při ní přišlo na 700 tisíc lidí a následné negativní dopady postihli 2,4 milionů lidí. Zemi si rozdělili příznivci ZANU-PF a půda ležela většinou ladem. Obilnice Afriky začal trpět hlady.
V roce 1964 byl za „podvratné hovory“ uvězněn bez soudu na 10 let. Ještě když byl vezněn, stal se v roce 1974 „vládce“ ZANU. Po svém propuštění opustil Rhodesii a uchýlil se do Mosambiku. Zde založil vojenské jednotky ZANU a vedl krvavé gerilové boje proti vládě Ian Smithse.
V roce 1979 po měsících jednání v Salisbury (dnešní Harare), které vedl biskup Abel Muzorewa, ukončil v září boje a země se začala připravovat na velkou změnu. Tou měl být únor 1980, kdy měla vzniknout nová ústava, nová republika Zimbabwe a uskutečnit se pluralitní volby. Mugabe však v obavě o svou bezpečnost stále setrvával v Mosambiku. V prosinci 1979 se slavně do země vrátil – jako hrdina.
Ve volbách získalo ZANU 57 křesel z 80 (dvacet křesel měla automaticky zajištěna Rhodesian Front Ian Smithse) a 4.3.1980 se Mugabe stal Premiérem Zimbabwe. Zprvu hovořil o kooperaci, demokracii, sociálních změnách a míru, ale přeci jen začal více podporovat svou domovinu národa Šona na severu země. V začátcích se pokusil zapojit do vlády ZAPU, která měla silnou podporu u národa Ndebele, ale vše se zvrhlo v novou občanskou válku (1982 – 1985); úplný mír byl nastolen až v roce 1987, resp. 22.12.1988, kdy ZAPU byla začleněna do ZANU a vznikla Zimbabwe African National Union-Patriotic Front (ZANU-PF). Konflikt si vyžádal na 10 až 30 tisíc civilních obětí na straně národa Ndebele.
Pod jeho vedení se země začala nenápadně ekonomicky propadat a Mugabe začal sklouzávat k rasistickým výrokům a hledání viníků. Obvinil 75 tisícovou menšinu bílých Zimbabwanů, že přivedli zemi do nesnází. Silné výroky pravděpodobně posílilo ukončení finanční podpory farmářů ze strany Británie. A v roce 1995 zakázal homosexuální vztahy s trestem 10 let vězení.
Druhou ženou se v roce 1996 stala jeho bývalá sekretářka Grace Marufu, se kterou má tři děti – syny Bona a Robert Peter Jr. a dceru Bellarmine Chatunga.
V roce 1997 byla zrušena pozice premiéra a Mugabe se stal prezidentem. Svou pozici prezidenta uhájil ve všech následujících volbách v roce 1990, 1996 a 2002. Ačkoliv volby 2002 byly zcela jistě manipulovány.
Skutečné potíže však nastaly v roce 1998, kdy Zimbabwe vstoupilo do „Druhé Konžské války„, která zemi ekonomicky zruinovala. Ačkoliv Mugabe předpokládal atraktivní zakázky pro svou zemi, nikdy je nedostal.
V roce 2000 se proto pustil do nejodvážnějšího podniku své kariéry, kdy se z mezinárodního státníka stal diktátor, POZEMKOVÉ REFORMY (Podle dohody z Lancaster House v roce 1997 byla pozemková reforma plánovaná s odkladem na deset let. Bohužel ji nikdo pečlivě neplánoval, protože se žádný obyvatel Zimbabwe nevěřil, že proběhne. Do pozemkové reformy vlastnilo 46,5% země 6000 soukromých farem bílých obyvatel).
12 a 13. února roku 2000 byla přijata nová ústava, která umožnila půdní reformu, tj. znárodnění půdy bílých obyvatel země bez náhrady a její redistribuci. Ústavní soud s tím nesouhlasil, ale Parlament vše přehlasoval. V druhé polovině roku 2000 začalo násilné zabírání farem a krvavé střety s obránci farem (bělochy a především černými dělníky farem, kteří zde měli od vlastníků zřízenu obdobu „kibuců„). Celá akce měla za následek totální rozvrat země.
O své domovy při ní přišlo na 700 tisíc lidí a následné negativní dopady postihli 2,4 milionů lidí. Zemi si rozdělili příznivci ZANU-PF a půda ležela většinou ladem. Obilnice Afriky začal trpět hlady.
Mugabe hledal vinu všude možně, začal potlačovat opozici všemi prostředky, obviňoval celý svět a neměl pochopení ani pro 10 tisíc lidí bez domova v chudinských čtvrtích u Harare, které nechal v roce 2005 rozprášit.
Jediným primátem zpackané půdní reformy byla rekordní inflace ve výši stěží uvěřitelných 100 000%/1. čtvrtletí 2008.
V těchto dnech se očekávají výsledky prezidentských voleb v Zimbabwe, ale podle výsledků to vypadá, že žádný kandidát nezískal požadovaných více než 50% hlasů – Tsvangirai vyhrál s 47,9% hlasů, Mugabe získal 43,2% a Simba Makoni 8,3%.
Prezidentské volby budou mít své druhé kolo 23.5.2008?
Jisté je, že během souběžných parlamentních voleb ZANU-PF ztratila v parlamentu většinu – 99 křesel pro MDC ku 97 pro ZANU-PF.
Jediným primátem zpackané půdní reformy byla rekordní inflace ve výši stěží uvěřitelných 100 000%/1. čtvrtletí 2008.
V těchto dnech se očekávají výsledky prezidentských voleb v Zimbabwe, ale podle výsledků to vypadá, že žádný kandidát nezískal požadovaných více než 50% hlasů – Tsvangirai vyhrál s 47,9% hlasů, Mugabe získal 43,2% a Simba Makoni 8,3%.
Prezidentské volby budou mít své druhé kolo 23.5.2008?
Jisté je, že během souběžných parlamentních voleb ZANU-PF ztratila v parlamentu většinu – 99 křesel pro MDC ku 97 pro ZANU-PF.
Doplnění:
Volby 2008
Nakonec druhé kolo proběhlo 27. června 2008 a volební komise zveřejnila výsledky o dva dny později. Kampaň před druhým kolem provázelo násilí na opozici, při němž zemřelo na 80 odpůrců Mugabeho a došlo i na porušení ústavy, protože druhé kolo mělo proběhnout 21 dní po kole prvním.
„Výsledky“ nakonec ohlásily, že Mugabe získal v druhém kole 85,5% hlasů a Tsvangirai získal pouze 9,3%hlasů. Mugabe prostě druhé kolo voleb ukradl!
Nakonec druhé kolo proběhlo 27. června 2008 a volební komise zveřejnila výsledky o dva dny později. Kampaň před druhým kolem provázelo násilí na opozici, při němž zemřelo na 80 odpůrců Mugabeho a došlo i na porušení ústavy, protože druhé kolo mělo proběhnout 21 dní po kole prvním.
„Výsledky“ nakonec ohlásily, že Mugabe získal v druhém kole 85,5% hlasů a Tsvangirai získal pouze 9,3%hlasů. Mugabe prostě druhé kolo voleb ukradl!
Volby 2013
Situace v zemi se výrazně nezměnila. Volební účast byla nízká. Tsvangirai již není v zemi brán jako hlavní mluvčí opozice, protože od 11. února 2009 je premiérem Zimbabwe („i když letos jistě premiérem nebude„). Mugabe tak v prvním kole voleb (31. 7. 2013) dostal 61 procent hlasů a jeho strana si v parlamentu zajistila dvoutřetinovou většinu. 22. 8. 2013 složil již šestý prezidentský slib. Volby přesto budí silné pochybnosti.
Dne 21. listopadu 2017, krátce po úspěšném armádním puči a sesazení z čela Zimbabwské africké národní unie – Vlastenecké fronty (ZANU-PF), ohlásil svou rezignaci na prezidentský úřad. Zimbabwe vládl 37 let. Jeho politika je popisována jako Mugabeismus.
Zemřel v nemocnici v Singapuru dne 6. září 2019. A 11. září 2019 bylo tělo dopraveno zpět do Zimbabwe. Pohřben byl 28. 9. 2019 na dvoře rodinného domu.
