Faraon, Egypťanům známý jako Userma´atre´setepenre (= ten, který dbá o harmonii a rovnováhu, silný v právu, vyvolený bohem Ra), byl třetím faraonem devatenácté dynastie.
Žil v letech 1279 – 1213 a za svou vládu si vysloužil přídomek Veliký.
Dokázal využít jakékoliv příležitosti k tomu, aby si vylepšil reputaci u svých poddaných, kněží a sousedů.
Přestože je hlavně spojen s biblickým exodem, zapsal se do historie jako stavitel a válečník. Dožil se 67 let, měl více než 200 manželek a milenek, 96 synů a 60 dcer.
Ramessův původ
Ramesse byl synem faraona Setiho I. a jeho manželky královny Tuje. Již od mládí doprovázel svého otce na válečná tažení a ve věku 22 let vedl své vlastní vojenské tažení do Núbie se svými syny. Krátce poté byl jmenován spoluvládcem faraona Setiho. Společně se zasloužili o obnovu některých náboženských míst a vybudovali nový palác v Avarisu.
Ještě před dobou vlády Setiho I. se Egypt dostal do konfliktu s Chetitským králem Šupiluliumašem a ztratil území Sýrie a Kanaánu. Setimu se podařilo dobýt zpět Kadeš v Sýrii, ale odvetnou akcí ho opět dostal do svých rukou chetitský král Muvatališ II. Po smrti Setiho se Ramesse rozhodl obnovit Egypt v původních hranicích a dobýt zpět Kanaán a Sýrii, ochránit obchodní cesty a navrátit Egyptu bývalou sílu a věhlas.
Již ve druhém roce vlády Ramesse musel Egypt odolávat nájezdům tzv. mořských národů, které Ramesse v deltě Nilu odrazil, když jejich loďstvo nechal taktickým manévrem obklíčit a jen málo lodí z obklíčení uniklo. Někteří přeživší vojáci vstoupili do služeb egyptského vojska a část z nich dokonce sloužila jako elitní garda pro ochranu samotného faraona.
V odvetu, neboť Ramesse věřil, že mořské národy jsou ve vojenském spojenectví s Chetity, zaútočil na Kanaán a tuto zemi rychle ovládl. V tomto období bylo Ramessemu 25 let, měl již minimálně sedm dětí a nyní přivážel do Egypta bohatou kořist a kanaánské vládce jako zajatce. Po tomto úspěchu začal plánovat další vojenské tažení, tentokrát do Kadeše, aby toto symbolické místo navrátil Egyptu a pokořil Chetity. Po bitvě, která dopadla nerozhodně, se s chetitským králem usmířil, opustil plán získat Kadeš a dohodli se i na rozdělení sfér vlivu. Od tohoto vojenského tažení se věnoval téměř výhradně posilování pozice vlastního státu a jeho zvelebování.
Nechal vybudovat komplex dnes zvaný Ramesseum v Thébách, chrámy v Abú Simbelu a v Karnaku (hlavně hypostylový sál), dokončil pohřební chrám svého otce v Luxoru, komplex v Abydosu a stovky dalších budov, monumentů a chrámů. Mimo jiné nechal vystavět nové město v deltě Nilu a nazval ho Pi-Ramesse a později bylo přejmenováno na Ramessopolis. Toto město se brzy proslavilo krásou svých zahrad, umělých kanálů a sadů. V Núbii postavil alespoň šest chrámů. Jeho vláda byla vrcholem egyptské architektury a kultury, jak dokládá například hrobka královny Nefertari. Nefertari byla Ramessovou hlavní a nejoblíbenější manželkou, ačkoli zemřela poměrně brzy, pravděpodobně při porodu.
Obrázky: Ramessův kolos v Memphisu (Autor:a rancid amoeba, flickr.com), Ramesse II. před chrámem Abú Simbel (VZ) a Ramesse II. v Luxorském chrámu (VZ)
Ramessova rodina
Po smrti Nefertari si vyvolil za svoji hlavní manželku Isinofret, se kterou se pravděpodobně teprve oženil. Ta brzy získala vliv na jeho politiku především na severu. Porodila mu několik dětí, hlavně minimálně tři syny. První z nich byl pojmenován Ramesse, druhý zemřel nejspíš brzy po narození a třetí syn (v celkovém pořadí čtvrtý) Chamuaset, je považován za prvního egyptologa v historii. Navrhl také „bludiště“ pro posvátného býka Apise v Sakkaře. Přesto se zdá, že na Nefertari nikdy nezapomněl.
Z dalších manželek, které se staly hlavními manželkami po smrti Isinofret, známe dvě jména – Merytamun a Matnefrure, chetitské princezny.
Obrázek: Chrám ve Wadi as-Sebua; autor: Mr. Dennis G. Jarvis. Chrám byl vybudován libyjskými válečnými zajatci. Jsou zde vyobrazeny Ramessovi potomci – 53 princů a 54 princezen, docela smysl pro vyváženost… Chrám sloužil koptům a egyptské malby byly dlouhou dobu zakryté omítkou, proto se poměrně dochovaly. Vzhledem k předělávání chrámu koptskými mnichy jsou zde vidět jedinečné scény jako je Ramesse II., přinášející obětiny svatému Petru!
Exodus
Ačkoliv v Bibli není faraon zmiňován přímo jmenovitě, moderní doba přisuzuje právě Ramessovi setkání s Mojžíšem a pronásledování Židů, ač se o to tento panovník nikterak nepřičinil.
Historicky neexistuje žádný důkaz pro biblické vyprávění o útěku Židů z Egypta. Spojení se jménem Ramesse se dostalo do obecného povědomí až díky moderní kinematografii. Stejně tak historicky nesedí řada důležitých detailů zmiňovaných v Bibli.
V době vlády faraona se na stavbu pyramid, chrámů a ostatních budov zaměstnávali placení odborní řemeslníci a nikoliv otroci. Nekvalifikovaná pracovní síla se rekrutovala z dobrovolníků, kteří byli také placeni státem. Tato dobrovolnická činnost je dobře zdokumentovaná v dobových malbách a papyrech. Není tedy pravděpodobné, že by hebrejští otroci pracovali na něčem tak významném, jako byla stavba chrámů a pyramid.
Ramesseho vláda je také proslavena tím, že sám faraon přikázal zaznamenávat veškeré události za dobu jeho vlády. Ať už kladné nebo záporné. Je tedy velmi zvláštní, že by kronikáři „zapomněli“ zaznamenat sedm egyptských ran a útěk židovských otroků. Badatelé se v této oblasti však nespoléhají jen na zdroje královského archivu, ale i na spisy královských poddaných, z nichž většina udržovala své vlastní domácí kroniky. V žádném z těchto záznamů není ani zmínka o velké populaci židovských otroků, natož o jejich masovém útěku. Spojení Ramesse a bezejmenného faraona z Bible tedy došlo jen díky filmařům a nemá žádný reálný základ.
Obrázek: Porážka chetitského krále Ramessem II., vyobrazení v Abú Simbelu.
Vláda
Názory na samotnou vládu se však i u Ramesse liší. Jedni ho vidí jako opravdu výjimečného faraona, jiní jako mluvku a muže, který díky propagandě dokázal vše využít ve svůj prospěch. Důkazy, které nám zůstaly do současnosti, podporují spíše první variantu. Díky psaným i stavebním důkazům můžeme vidět ramessovský Egypt jako stabilní a prosperující stát. Ramesse zajistil pevné hranice, stát značně obohatil a rozšířil obchodní styky země.
Ramesse žil dostatečně dlouho a také si udržoval fyzickou i duševní kondici. Dvakrát se účastnil slavnosti Heb Sed, což byl fyzicky náročný obřad konaný každých 30 let, aby obnovil panovníkovu sílu. Sloužil však i jako demonstrace faraonovy síly.
Jeho mumie ho ukazuje jako 1,82 metru vysokého muže silných čelistí, tenkého nosu a rtů. Je patrné, že měl problémy se zuby, trpěl artritidou a kornatěním tepen a pravděpodobně zemřel na infarkt. Přežil mnoho svých dětí, jeho následníkem se stal až jeho třináctý syn. Ramessovo jméno mělo předurčovat jeho následovníky k velkým činům a u mnoha z nich to vedlo k tomu, že jsou vnímáni jako lepší faraoni, než kdy byli (např. Ramesse III.).
Po jeho smrti byl Egypt donucen zaujmout spíše obranné postavení a následující faraoni museli vojensky bránit území, které Ramesse a jeho otec Seti pro Egypt získali. Podařilo se jim udržet Palestinu a další přilehlá území, s dalším nájezdem mořských národů však ztratili veškerá území mimo hranice Egypta.
Ramesse II. musel být dobrým vojákem, administrátorem a v jistém smyslu i architektem. Údajně se částečně podílel na vzezření a dispozicích chrámů. Byl ale i zdatným propagátorem své osoby. V době jeho vlády jeho jméno nebo postava byly naprosto nepřehlédnutelné a na poddané shlíželi snad ze všech staveb a písemností. Z mýtu kolem jeho postavy dodnes čerpají nejen filmaři, ale i spisovatelé, např. Christian Jacq, který napsal celou sérii knih volně založenou na faraonově postavě.
Obrázek: Mumie Ramesse II., (Autor: tutincommon, flickr.com – licence CC)