Nil je nejdelší řekou Afriky. Jeho životodárná voda založila jednu z nejúspěšnějších civilizací v dějinách lidstva. Egypt by byl bez Nilu pouhou pouští bez života. Za egyptskou dávnou slávou jezdí do země tisíce turistů. Voda Nilu je i dnes žárlivě střeženým bohatstvím Egypta. Egypt na základě dávných smluv vykonává dozor nad jeho vodami. To se však nelíbí zemím výše v povodí.
Nil je nejdelší řekou Afriky. Jeho povodí zasahuje do území deseti států, což představuje zhruba 10% rozlohy Afriky (přibližně 3 000 000km2). Na vodě v nilském povodí jsou závislí více než 160 miliónů lidí. Obzvláště v oblasti dolního toku je voda vzácností, což bylo důvodem k vybudování několika přehrad a vytvoření projektů k dalším stavbám. Tyto přehrady pomáhají regulovat hladinu Nilu v období dešťů, vytvářejí zásobu vody pro místní obyvatelstvo, umožňují rozvoj zemědělství a zejména jsou přírodním zdrojem elektřiny. Mají i své negativní dopady. Prvně jde o porušování lidských práv při odsunu obyvatel ze zátopové oblasti přehrad, dále pak zvyšování hladiny podzemních vod, změnu původního prostředí a ekosystémů, snížení jakosti kvality vody v toku, změnu místního klimatu, …
Největší diskuze se vedou nad ovlivněním, resp. snížením, průtoku na dolním toku způsobenou obrovským odparem vody z vodních ploch nádrží.
Dopady na ekosystémy a obyvatelstvo původního toku jsou neomluvitelné. Bez přehrad by situace mohla být daleko kritičtější, jelikož nedostatek pitné vody a potravin by vedl k hladomorům a válečným konfliktům.
Jaké jsou stávající přehrady na Nilu a co jejich stavba přinesla? Jaká byla daň, za jejich stavbu? Jaké přehrady se plánují, co by měly přinést a jaké to bude mít dopady? To jsou témata, kterým se v tomto článku budeme věnovat.
Dopady na ekosystémy a obyvatelstvo původního toku jsou neomluvitelné. Bez přehrad by situace mohla být daleko kritičtější, jelikož nedostatek pitné vody a potravin by vedl k hladomorům a válečným konfliktům.
Jaké jsou stávající přehrady na Nilu a co jejich stavba přinesla? Jaká byla daň, za jejich stavbu? Jaké přehrady se plánují, co by měly přinést a jaké to bude mít dopady? To jsou témata, kterým se v tomto článku budeme věnovat.
- Přehrady ve Rwandě
- Přehrady v Keni
- Přehrady v Ugandě
- Přehrady v Jižním Súdánu
- Přehrady v Etiopii
- Přehrady v Súdánu
- Přehrady v Egyptě
V rámci společného rozvoje a využívání vod nilských vod vzniklo v únoru 1999 sdružení NBI (Nile Basin Initiative). Cílem sdružení států je zajistit spravedlivější sdílení vod Nilu, tj. přínosů staveb nových přehrad s podmínkou zajištění míru a bezpečnosti v regionech povodí Nilu. Ve sdružení jsou všechny členské státy povodí, tzn. Burundi, Rwanda, Uganda, Keňa, Tanzanie, Jižní Súdán, Eritrea, Etiopie, Súdán a Egypt. Sdružení má vytvořit náhradu smluv z koloniální éry Afriky. Smlouvou o novém využití vod podepsala v květnu 2010 Etiopie, Keňa, Uganda a Burundi. Rwanda se připojila až v roce 2011. DRK podpis smlouvy zvažuje. Eritrea má status pozorovatelského státu. Egypt a Súdán však nové rozdělení práv striktně odmítají, jelikož stavby na horním toku Nilu podle nich sníží množství vody v povodí dolního toku a nadále trvají na respektování smlouvy o zavlažování, kterou uzavřel Egypt se Spojeným Královstvím v roce 1929, resp. smlouvy z roku 1959 mezi Egyptem a Súdánem o rozdělí vod Nilu.
Smlouva z roku 1959 garantuje Egyptu a Súdánu téměř 90 procent vod Nilu o celkovém objemu 55,5 miliard m3 pro Egypt a 18,5 miliardy m3 Súdánu. Smlouva bohužel nezahrnovala ostatní země a zejména Etiopii, která přispívá do povodí Nilu 85 procenty veškeré vody. Egypt má též právo veta pro jakýkoliv vodohospodářský projekt na Nilu na základě ustanovení přenesených z dohody podepsané s Británií v roce 1929.
Není divu, že se Egypt (ani Súdán) nechce vzdát svých historických výsad. Egypt vidí zachování svého podílu vod jako otázku národní bezpečnosti a své historické právo. Argumentuje, že země výše po proud z mají jiných vodních zdrojů nadbytek. Naopak ostatní státy vnímají výše uvedené smlouvy jako nespravedlnost, a to zejména emancipovaná a ekonomicky rostoucí Etiopie.
Smlouva z roku 1959 garantuje Egyptu a Súdánu téměř 90 procent vod Nilu o celkovém objemu 55,5 miliard m3 pro Egypt a 18,5 miliardy m3 Súdánu. Smlouva bohužel nezahrnovala ostatní země a zejména Etiopii, která přispívá do povodí Nilu 85 procenty veškeré vody. Egypt má též právo veta pro jakýkoliv vodohospodářský projekt na Nilu na základě ustanovení přenesených z dohody podepsané s Británií v roce 1929.
Není divu, že se Egypt (ani Súdán) nechce vzdát svých historických výsad. Egypt vidí zachování svého podílu vod jako otázku národní bezpečnosti a své historické právo. Argumentuje, že země výše po proud z mají jiných vodních zdrojů nadbytek. Naopak ostatní státy vnímají výše uvedené smlouvy jako nespravedlnost, a to zejména emancipovaná a ekonomicky rostoucí Etiopie.
Obrázek: Vegetační pásma Afriky
Je nutné si uvědomit, že Egypt je a bude bez Nilu poušť. Navíc patří mezi největší světové dovozce potravin a rád by využil vodu k zajištění své potravinové soběstačnosti. Navíc se předpokládá, že v roce 2017 rostoucí populaci Egypta nebude současné využití Nilu stačit. Egypt se ale dosud nechová jako země mající žízeň. Vodou na zavlažování plýtvá na pěstování bavlny a rýže. Voda na závlahy je pro zemědělce zdarma. Buduje nesmyslná jezera jako rezervoáry vody, kde se většina vody odpaří, atd..
Přes nesouhlas Egypta probíhá v Etiopii výstavba Grand Ethiopian Renaissance Dam (více o přehradě níže). Díky politické nestabilitě v Egyptě, který nyní řeší hlavně vnitropolitické problémy, se na stavbě finišuje. Etiopie ve stavbě přehrady vidí své základní právo využívat své vodní zdroje bez omezení koloniálních smlouvy, kterou ani nepodepsali a dnes ohrožuje jejich hospodářský rozvoj.
Může využití vod vést k otevřené válce? Ano může. Vše bude záležet na vůli Egypta chránit své historická práva. Politická rétorika v Káhiře na téma vody bez ohledu na režim byla vždy velmi vypjatá až válečná. Politici často hovoří o projektech přehrad výše po proudu jako o genocidě egyptského obyvatelstva. Egypt si nárokuje právo vojensky zasáhnout v jakékoliv zemi, pokud ohrozí jeho bezpečnost ohledně zásobování vodou.
Ozbrojený konflikt s Etiopií pravděpodobně nenastane. Egyptské úřady připustily, že stavby přehrad na Modrém Nilu významně neohrožují egyptskou bezpečnost. Přestože má Egypt jednu z největších armád v severní Africe, tak mnohem menší Etiopská armáda nejsou žádní nováčci, ale mají zkušené vojáky z bojů v Eritrei a Somálsku vyškolené v USA a Jižní Africe.
Dovolíme si předpovědět, že pokud se v brzké době Egypt nebude angažovat politicky či vojensky proti libovolné přehradě porušující historické smlouvy o využití vod Nilu, bude nucen přistoupit na novou dohodu NBI. Možná si vymíní proces schvalování, ale to bude vše. Svůj podpis pak připojí i Súdán.
Přehrady výše v povodí Nilu pak porostou jako houby po dešti.
Druhou variantou, kterou nelze zcela vyloučit, bude první africká válka o vodu.
Přes nesouhlas Egypta probíhá v Etiopii výstavba Grand Ethiopian Renaissance Dam (více o přehradě níže). Díky politické nestabilitě v Egyptě, který nyní řeší hlavně vnitropolitické problémy, se na stavbě finišuje. Etiopie ve stavbě přehrady vidí své základní právo využívat své vodní zdroje bez omezení koloniálních smlouvy, kterou ani nepodepsali a dnes ohrožuje jejich hospodářský rozvoj.
Může využití vod vést k otevřené válce? Ano může. Vše bude záležet na vůli Egypta chránit své historická práva. Politická rétorika v Káhiře na téma vody bez ohledu na režim byla vždy velmi vypjatá až válečná. Politici často hovoří o projektech přehrad výše po proudu jako o genocidě egyptského obyvatelstva. Egypt si nárokuje právo vojensky zasáhnout v jakékoliv zemi, pokud ohrozí jeho bezpečnost ohledně zásobování vodou.
Ozbrojený konflikt s Etiopií pravděpodobně nenastane. Egyptské úřady připustily, že stavby přehrad na Modrém Nilu významně neohrožují egyptskou bezpečnost. Přestože má Egypt jednu z největších armád v severní Africe, tak mnohem menší Etiopská armáda nejsou žádní nováčci, ale mají zkušené vojáky z bojů v Eritrei a Somálsku vyškolené v USA a Jižní Africe.
Dovolíme si předpovědět, že pokud se v brzké době Egypt nebude angažovat politicky či vojensky proti libovolné přehradě porušující historické smlouvy o využití vod Nilu, bude nucen přistoupit na novou dohodu NBI. Možná si vymíní proces schvalování, ale to bude vše. Svůj podpis pak připojí i Súdán.
Přehrady výše v povodí Nilu pak porostou jako houby po dešti.
Druhou variantou, kterou nelze zcela vyloučit, bude první africká válka o vodu.
Přehrady na Nilu
Přehrady ve Rwandě
Rusumo
Je plánovaná vodní elektrárna na řece Kagera, jejíž výkon by měl být kolem 80MW. Vyrobená elektrická energie by dle dohody měla být rovným dílem rozdělena mezi Tanzanii, Rwandu a Burundi. Součástí elektrárny by měla být i přečerpávací nádrž. Pravděpodobně pod touto stavbou zmizí vodopády Rusumo (Rusumo Falls), nacházející se u hraničního přechodu mezi Rwandou a Tanzanií. Předpokládá se, že elektrárna nebude mít významnější dopad na místní ekosystém.
Je plánovaná vodní elektrárna na řece Kagera, jejíž výkon by měl být kolem 80MW. Vyrobená elektrická energie by dle dohody měla být rovným dílem rozdělena mezi Tanzanii, Rwandu a Burundi. Součástí elektrárny by měla být i přečerpávací nádrž. Pravděpodobně pod touto stavbou zmizí vodopády Rusumo (Rusumo Falls), nacházející se u hraničního přechodu mezi Rwandou a Tanzanií. Předpokládá se, že elektrárna nebude mít významnější dopad na místní ekosystém.
Obrázek: Rusumo Falls na řece Kageře; Autor: SteveRwanda.
Nyabarongo
Vodní elektrárna ve výstavbě je umístěna výše proti proudu na jednom z přítoků Kagery, řece Nyabarongo. Předpokládaný výkon by měl být 28MW. Opět se předpokládá, že stavba nebude mít podstatný vliv na místní ekosystém.
Vodní elektrárna ve výstavbě je umístěna výše proti proudu na jednom z přítoků Kagery, řece Nyabarongo. Předpokládaný výkon by měl být 28MW. Opět se předpokládá, že stavba nebude mít podstatný vliv na místní ekosystém.
Přehrady v Keni
Sondu Miriu
Je vodní elektrárna dokončená v roce 2007 s výkonem 60MW. Množství zadržované vody dosahuje 1,1 milionů m3. Leží na řece Sondu, která je jednou ze šesti hlavních zdrojnic Viktoriina jezera.
Je vodní elektrárna dokončená v roce 2007 s výkonem 60MW. Množství zadržované vody dosahuje 1,1 milionů m3. Leží na řece Sondu, která je jednou ze šesti hlavních zdrojnic Viktoriina jezera.
Nzoia dam
Vodní elektrárna s přehradou na řece Nzoia, jednou z přítoků jezera Viktoria. Vzhledem k vydatnosti přítoku je dopad této stavby ne ekosystém Nilu opravdu minimální. Podobně jako předchozí přehrada má množství zadržované vody okolo 1 milionů litrů krychlových.
Pro srovnání: Hostivařská přehrada v Praze zadržuje stejně vody, jako obě keňské přehrady dohromady.
Vodní elektrárna s přehradou na řece Nzoia, jednou z přítoků jezera Viktoria. Vzhledem k vydatnosti přítoku je dopad této stavby ne ekosystém Nilu opravdu minimální. Podobně jako předchozí přehrada má množství zadržované vody okolo 1 milionů litrů krychlových.
Pro srovnání: Hostivařská přehrada v Praze zadržuje stejně vody, jako obě keňské přehrady dohromady.
Přehrady v Ugandě
Kikagati
Navrhovaná elektrárna na řece Kagera, by měla stát na místě původní, která byla zničena během války Tanzanie s Idi Aminem v roce 1979. Její výkon by měl dosahovat 16MW. Stavební povolení bylo vydáno čínské společnosti a o elektřinu by se měla dělit Uganda s Tanzanií.
Navrhovaná elektrárna na řece Kagera, by měla stát na místě původní, která byla zničena během války Tanzanie s Idi Aminem v roce 1979. Její výkon by měl dosahovat 16MW. Stavební povolení bylo vydáno čínské společnosti a o elektřinu by se měla dělit Uganda s Tanzanií.
Nalubaale
Je známější pod původním názvem Owen Falls Dam. Byla dokončena v roce 1954 a nádrží, která je za ní, je v podstatě Viktoriino jezero. (Nalubaale je pojmenování jezera v Gandštině, původnímu jazyku obyvatel jižní Ugandy). Její výkon je 180MW. Výstavbou přehrady došlo k zaplavení vodopádů Ripon Falls, kterými původně začínal Nil. Došlo k zvednutí hladiny jezera o několik metrů. Smlouva mezi Ugandou, Súdánem a Egyptem zajišťovala, že průtok Nilu nebude přehradou nijak významně ovlivněn. V roce 1990 byla provedena rekonstrukce hráze a elektrárny. V roce 2001 byla uvedena další elektrárna Kiira, nacházející se zhruba 1 km pod Nalubaale. Turbíny elektrárny jsou mimo jiné ohrožovány přemnoženou tokozelkou nadmutou (Eichhornia crassipes), někdy označovanou jako vodní hyacint, která se zaplétá do lopatek. Eutrofizace a s tím i spojené vymírání živočišných druhů, přemnožení vodní vegetace a zvýšené riziko bilhariózy je spíše způsobeno nárůstem populace lidí okolo jezera, nadměrným hnojením na plantážích květin a vysazením nepůvodních druhů ryb.
Je známější pod původním názvem Owen Falls Dam. Byla dokončena v roce 1954 a nádrží, která je za ní, je v podstatě Viktoriino jezero. (Nalubaale je pojmenování jezera v Gandštině, původnímu jazyku obyvatel jižní Ugandy). Její výkon je 180MW. Výstavbou přehrady došlo k zaplavení vodopádů Ripon Falls, kterými původně začínal Nil. Došlo k zvednutí hladiny jezera o několik metrů. Smlouva mezi Ugandou, Súdánem a Egyptem zajišťovala, že průtok Nilu nebude přehradou nijak významně ovlivněn. V roce 1990 byla provedena rekonstrukce hráze a elektrárny. V roce 2001 byla uvedena další elektrárna Kiira, nacházející se zhruba 1 km pod Nalubaale. Turbíny elektrárny jsou mimo jiné ohrožovány přemnoženou tokozelkou nadmutou (Eichhornia crassipes), někdy označovanou jako vodní hyacint, která se zaplétá do lopatek. Eutrofizace a s tím i spojené vymírání živočišných druhů, přemnožení vodní vegetace a zvýšené riziko bilhariózy je spíše způsobeno nárůstem populace lidí okolo jezera, nadměrným hnojením na plantážích květin a vysazením nepůvodních druhů ryb.
Obrázek: Nalubaale (nebo také přehrada Owen Falls) přehrada leží ve městě Jinja; Autor: Fredrick Onyango.
Bujagali
Tato vodní elektrárna se nachází na Viktoriině Nilu, poblíž Bujagali Falls, necelých 10km od města Jinja. V současné době je se svým výkonem 250MW nejsilnějším zdrojem elektrické energie v Ugandě. Stavba elektrárny byla komplikovaná, jelikož mnozí velcí investoři po dlouhých a vleklých námitkách ekologů projekt opustili.
Tato vodní elektrárna se nachází na Viktoriině Nilu, poblíž Bujagali Falls, necelých 10km od města Jinja. V současné době je se svým výkonem 250MW nejsilnějším zdrojem elektrické energie v Ugandě. Stavba elektrárny byla komplikovaná, jelikož mnozí velcí investoři po dlouhých a vleklých námitkách ekologů projekt opustili.
Isimba
Je plánovaná elektrárna, která by měla být postavena pod Bujagali. Předpokládaný výkon by měl být 140MW.
Je plánovaná elektrárna, která by měla být postavena pod Bujagali. Předpokládaný výkon by měl být 140MW.
Karuma
Elektrárna na Viktoriině Nilu ve výstavbě, asi 100km od Masindi, výchozího města do N.P. Murchison Falls. Její výkon by měl dosahovat 600MW. Se stavbou započala indická stavební společnost. Dle průzkumu by přehrada měla mít jen minimální vliv na životní prostředí.
Elektrárna na Viktoriině Nilu ve výstavbě, asi 100km od Masindi, výchozího města do N.P. Murchison Falls. Její výkon by měl dosahovat 600MW. Se stavbou započala indická stavební společnost. Dle průzkumu by přehrada měla mít jen minimální vliv na životní prostředí.
Ayago
Další plánovaná přehrada na hranici N.P. Murchison Falls. Její výkon by měl být 140MW.
Další plánovaná přehrada na hranici N.P. Murchison Falls. Její výkon by měl být 140MW.
Přehrady v Jižním Súdánu
V oblasti Horského Nilu je navrhováno několik přehrad:
- Fula dam
- Lakki dam
- Shukoli dam
- Bedden dam
Kanál Jonglei měl trochu vyrovnávat problematiku ztráty vody odparem. V bažinách pod městem Juba se ukrývá značné množství vody, které by při prokopání kanálu mohlo v Egyptě posloužit k zavlažování. Z touto myšlenkou přišli hydrogeologové již v roce 1930. Od té doby se podniklo několik kroků, ale podstatná část kanálu zatím vykopána nebyla. Na jednu stranu by asi zlepšila zemědělské využití bažinatého regionu a na chvíli by pomohla Egyptu, ale naprosto by to zdecimovalo poslední kus prakticky nedotčené divočiny obrovského rozsahu. Odpar vody je zde obrovský, podobně jako ve vnitrozemské deltě řeky Niger. Tato obrovská vodní plocha ovlivňuje proudění vzdušných mas od Kamerunu po Eritreu a podél Příkopových propadlin na jih. Vzhledem k pravděpodobnému vysušení tohoto území, je snad i dobře, že člověk tyto bažiny zatím nepřetvořil.
Obrázek: Jonglei kanál v bažinách Jižního Súdánu, zdroj: USAID.
Přehrady v Etiopii
Tana Beles
Je vodní elektrárna pod jezerem Tana. Zatím není plně v provozu a stále se dostavuje. Již její částečné uvedení do provozu bylo diplomaticky řečeno velmi negativně vnímáno Egyptem. Regulací odtoku z jezera Tana by mohla dosahovat výkonu až 460MW. Elektrárna využívá výškového rozdílu mezi jezerem a Modrým Nilem pod kaskádou vodopádů Tis Abay (Tis Issat). Vodopády po spuštění elektrárny mají po většinu roku zachován pouze minimální průtok. Vstupní kanál z jezera Tana je 43m široký a 11m vysoký, průtok je řízen pěti stavidly. Projekt výstavby byl jedním z prvních schválených a uskutečněných NBI.
Je vodní elektrárna pod jezerem Tana. Zatím není plně v provozu a stále se dostavuje. Již její částečné uvedení do provozu bylo diplomaticky řečeno velmi negativně vnímáno Egyptem. Regulací odtoku z jezera Tana by mohla dosahovat výkonu až 460MW. Elektrárna využívá výškového rozdílu mezi jezerem a Modrým Nilem pod kaskádou vodopádů Tis Abay (Tis Issat). Vodopády po spuštění elektrárny mají po většinu roku zachován pouze minimální průtok. Vstupní kanál z jezera Tana je 43m široký a 11m vysoký, průtok je řízen pěti stavidly. Projekt výstavby byl jedním z prvních schválených a uskutečněných NBI.
Obrázek: Tis Abai – Blue Nile Falls; Autor J. Němec
Tekezé
Je vodní elektrárna na řece Tekeze, přítoku Atbary. Nádrž se nachází v jednom z nejhlubších kaňonů na světě, který umožňuje sevření vody 188m vysoké obloukovité hrázi. Svou výškou zaujímá prvenství v rámci afrického kontinentu. Výkon elektrárny je 300MW. Tato stavba výrazně ovlivňuje krajinný charakter i vodní režim a zbytky fauny v řece.
Je vodní elektrárna na řece Tekeze, přítoku Atbary. Nádrž se nachází v jednom z nejhlubších kaňonů na světě, který umožňuje sevření vody 188m vysoké obloukovité hrázi. Svou výškou zaujímá prvenství v rámci afrického kontinentu. Výkon elektrárny je 300MW. Tato stavba výrazně ovlivňuje krajinný charakter i vodní režim a zbytky fauny v řece.
Fincha
Patří mezi nejstarší přehradní hráze s elektrárnou (rok výstavby 1973) v Etiopii (nejstarší je na řece Akaki z roku 1932). Její výkon je 100MW a je na Modrém Nilu.
Patří mezi nejstarší přehradní hráze s elektrárnou (rok výstavby 1973) v Etiopii (nejstarší je na řece Akaki z roku 1932). Její výkon je 100MW a je na Modrém Nilu.
Grand Ethiopian Renaissance Dam
Stavba přehrady byla zahájena na jaře 2010. Stavbu investuje Itálie, Etiopie a Evropská investiční banka. Přehrada leží na Modrém Nilu asi 40km od súdánských hranic. Po ukončení výstavby to bude největší vodní elektrárna v Africe a sedmá na světě. Proto bývá označována jako „Přehrada tisíciletí“. Její výkon by měl být 6 000MW a za přehradou se bude ukrývat kolem 63 bilionů kubických metrů vody. Egypt proti této stavbě tvrdě vystupuje, avšak od arabského jara jeho vyjednávací síla mnohonásobně poklesla. Hráz by měla mít délku 5km a výška sedla bude 50m. O vyrobenou elektrickou energii by se měla Etiopie „podělit“ se Súdánem a snad i s Egyptem. Mohla by posloužit jako zásobárna vody v období sucha nejen pro Etiopii, ale i pro příhraniční část Súdánu. Zemědělští investoři z Číny v Etiopii i Súdánu mají o její vodu velký zájem. Dále pomůže vyřešit zvyšující poptávku po elektrické energii v regionu. Jezero by se mělo naplňovat 5 – 15 let.
Ohledně dopadů na životní prostředí se zatím vedou diskuze, a to hlavně o velikosti projektu. Zda je nutné, aby stavba byla tak gigantická. Zda by vodní energii efektivněji využila menší elektrárna. Ohledně osídlení a tím nutnosti přesídlit lidi v dané oblasti, je uváděno, že zde žije méně jak 12 osob na km2 včetně kočovných kmenů. Což vzhledem k tomu, že průměrné osídlení v Etiopii je kolem 76 obyvatel na km2 a k výhodnosti lokality pro zemědělství přímo u řeky, nám to přijde hodně zkreslené! Co se odparu a tím i ztráty vody týká, je podáván argument, že odpar je zde nižší, než v aridních oblastech Súdánu a Egyptě, kde se také staví přehrady a umělá jezera.
Stavba přehrady byla zahájena na jaře 2010. Stavbu investuje Itálie, Etiopie a Evropská investiční banka. Přehrada leží na Modrém Nilu asi 40km od súdánských hranic. Po ukončení výstavby to bude největší vodní elektrárna v Africe a sedmá na světě. Proto bývá označována jako „Přehrada tisíciletí“. Její výkon by měl být 6 000MW a za přehradou se bude ukrývat kolem 63 bilionů kubických metrů vody. Egypt proti této stavbě tvrdě vystupuje, avšak od arabského jara jeho vyjednávací síla mnohonásobně poklesla. Hráz by měla mít délku 5km a výška sedla bude 50m. O vyrobenou elektrickou energii by se měla Etiopie „podělit“ se Súdánem a snad i s Egyptem. Mohla by posloužit jako zásobárna vody v období sucha nejen pro Etiopii, ale i pro příhraniční část Súdánu. Zemědělští investoři z Číny v Etiopii i Súdánu mají o její vodu velký zájem. Dále pomůže vyřešit zvyšující poptávku po elektrické energii v regionu. Jezero by se mělo naplňovat 5 – 15 let.
Ohledně dopadů na životní prostředí se zatím vedou diskuze, a to hlavně o velikosti projektu. Zda je nutné, aby stavba byla tak gigantická. Zda by vodní energii efektivněji využila menší elektrárna. Ohledně osídlení a tím nutnosti přesídlit lidi v dané oblasti, je uváděno, že zde žije méně jak 12 osob na km2 včetně kočovných kmenů. Což vzhledem k tomu, že průměrné osídlení v Etiopii je kolem 76 obyvatel na km2 a k výhodnosti lokality pro zemědělství přímo u řeky, nám to přijde hodně zkreslené! Co se odparu a tím i ztráty vody týká, je podáván argument, že odpar je zde nižší, než v aridních oblastech Súdánu a Egyptě, kde se také staví přehrady a umělá jezera.
Přehrady v Súdánu
Jebel Aulia
Stavba přehrady s vodní elektrárnou byla započata v roce 2003 na Bílém Nilu, prakticky hned pod Chartúmem. Výkon elektrárny je pouze 30MW. Důvodem stavby přehrady bylo zásobování hlavního města Súdánu vodou i v období sedmileté periody sucha.
Stavba přehrady s vodní elektrárnou byla započata v roce 2003 na Bílém Nilu, prakticky hned pod Chartúmem. Výkon elektrárny je pouze 30MW. Důvodem stavby přehrady bylo zásobování hlavního města Súdánu vodou i v období sedmileté periody sucha.
Obrázek: Jebel Aulia a soutok Modrého a Bílého Nilu z vesmíru; Autor: NASA.
Kajbar
Plánovaná vodní elektrárna na Nilu s výkonem 360MW poblíž třetího kataraktu. Oblast v blízkosti vesnice Sabu, kde se elektrárna nalézá je známou archeologickou lokalitou, obsahující stovky skalních maleb, třeba žiraf z období neolitu, ruiny staveb od období Říše Kush až po křesťanskou éru. Dopady stavby budou patrně označeny jako minimální a nepodstatné, ale vodní hladina o rozloze 110km2 zaplaví kolem 90 vesnic, odkud se bude muset vystěhovat přibližně 10 000 lidí a zničí se k 500 archeologických lokalit sahajících svou historií až 10 000 let zpět.
Plánovaná vodní elektrárna na Nilu s výkonem 360MW poblíž třetího kataraktu. Oblast v blízkosti vesnice Sabu, kde se elektrárna nalézá je známou archeologickou lokalitou, obsahující stovky skalních maleb, třeba žiraf z období neolitu, ruiny staveb od období Říše Kush až po křesťanskou éru. Dopady stavby budou patrně označeny jako minimální a nepodstatné, ale vodní hladina o rozloze 110km2 zaplaví kolem 90 vesnic, odkud se bude muset vystěhovat přibližně 10 000 lidí a zničí se k 500 archeologických lokalit sahajících svou historií až 10 000 let zpět.
Merowe
Přehrada a vodní elektrárna blízko 4. kataraktu, nad vesnicí Hamadab, zhruba 350km severně od Chartúmu. Důvodem pro vybudování bylo získání zdroje elektrické energie. Přehrada má délku 9 km a výšku 67m. Konstrukce hráze je částečně sypaná. Objem vody, který zadržuje, je 12 500 000 000m3, což odpovídá 20% celkového ročního průtoku. V plánu je zaplavit ohromné území v délce 150 km. Výkon elektrárny v plném zatížení by měl být 1250 MW.
Plán na výstavbu hráze v těchto místech pochází již z první poloviny 19. století. Po vyhlášení nezávislosti chtěl Egypt regulovat průtok Nilu sám, a proto se dala přednost stavbě Nízké asuánské přehrady. V 70. letech téhož století byla opět tendence ke stavbě přehrady v tomto místě, a to nejen z důvodu zavlažování plantáží bavlny a sisalu, ale i z důvodu výroby elektřiny, po které v Súdánu rostla exponenciálně poptávka. V té době však súdánská vláda nesehnala dostatek financí k uskutečnění tohoto projektu. Situace se významně změnila se zahájením těžby ropy a na přelomu tisíciletí již byly prostředky na stavbu k dispozici. Finance pocházely ze zemí Arabského poloostrova, Číny a Súdánu. Na výstavbě se podílely Čína, Německo a Francie.
Stavba přehrady a zaplavování území je spojeno s přesídlováním obyvatelstva z původního úrodného břehu Nilu. Většina vesnic byla vzhledem k odříznutí od okolního světa soběstačná a vydělávala na pěstování datlí. Místní lidé dostali náhradu, nicméně k tradičnímu způsobu života v původní oblasti, těžko se v nových domovech uplatňují na trhu práce. Stává se z nich nižší sociální vrstva. Nomádské kmeny, které byly úzce vázané na zemědělce, žádnou refundaci nedostali, jelikož nejsou považováni za místní. Jejich počet je zhruba stejný jako núbijských zemědělců, tedy kolem 70 000.
Údolí Nilu v místech nynější přehrady bylo již od pradávna obýváno a zachovalo se zde spoustu pozůstatků lidské činnosti od pravěku po současnost. Na rozdíl od Asuánské přehrady zde nebylo vyvinuto tolik úsilí a investováno tolik peněz na záchranu památek. Některé artefakty se dostaly do depozitu muzeí. Archeologové, kteří na výzkum dostali jen zlomek času, zaznamenali co se dalo, a to co se uchovalo po tisíce let zůstane nyní pohřbeno pod vodami Nilu.
Z hlediska mezinárodních vztahů stavba neodporuje smlouvě s Brity a Egyptem, kdy Egyptu připadá 82% nilské vody, Súdánu 18%. Vodní plocha přehrady Merowe představuje kolem 700m2, odpar vody zde představuje přibližně 8% z celkového průtoku vody (čím větší plocha, tím větší odpar vody).
Přehrada a vodní elektrárna blízko 4. kataraktu, nad vesnicí Hamadab, zhruba 350km severně od Chartúmu. Důvodem pro vybudování bylo získání zdroje elektrické energie. Přehrada má délku 9 km a výšku 67m. Konstrukce hráze je částečně sypaná. Objem vody, který zadržuje, je 12 500 000 000m3, což odpovídá 20% celkového ročního průtoku. V plánu je zaplavit ohromné území v délce 150 km. Výkon elektrárny v plném zatížení by měl být 1250 MW.
Plán na výstavbu hráze v těchto místech pochází již z první poloviny 19. století. Po vyhlášení nezávislosti chtěl Egypt regulovat průtok Nilu sám, a proto se dala přednost stavbě Nízké asuánské přehrady. V 70. letech téhož století byla opět tendence ke stavbě přehrady v tomto místě, a to nejen z důvodu zavlažování plantáží bavlny a sisalu, ale i z důvodu výroby elektřiny, po které v Súdánu rostla exponenciálně poptávka. V té době však súdánská vláda nesehnala dostatek financí k uskutečnění tohoto projektu. Situace se významně změnila se zahájením těžby ropy a na přelomu tisíciletí již byly prostředky na stavbu k dispozici. Finance pocházely ze zemí Arabského poloostrova, Číny a Súdánu. Na výstavbě se podílely Čína, Německo a Francie.
Stavba přehrady a zaplavování území je spojeno s přesídlováním obyvatelstva z původního úrodného břehu Nilu. Většina vesnic byla vzhledem k odříznutí od okolního světa soběstačná a vydělávala na pěstování datlí. Místní lidé dostali náhradu, nicméně k tradičnímu způsobu života v původní oblasti, těžko se v nových domovech uplatňují na trhu práce. Stává se z nich nižší sociální vrstva. Nomádské kmeny, které byly úzce vázané na zemědělce, žádnou refundaci nedostali, jelikož nejsou považováni za místní. Jejich počet je zhruba stejný jako núbijských zemědělců, tedy kolem 70 000.
Údolí Nilu v místech nynější přehrady bylo již od pradávna obýváno a zachovalo se zde spoustu pozůstatků lidské činnosti od pravěku po současnost. Na rozdíl od Asuánské přehrady zde nebylo vyvinuto tolik úsilí a investováno tolik peněz na záchranu památek. Některé artefakty se dostaly do depozitu muzeí. Archeologové, kteří na výzkum dostali jen zlomek času, zaznamenali co se dalo, a to co se uchovalo po tisíce let zůstane nyní pohřbeno pod vodami Nilu.
Z hlediska mezinárodních vztahů stavba neodporuje smlouvě s Brity a Egyptem, kdy Egyptu připadá 82% nilské vody, Súdánu 18%. Vodní plocha přehrady Merowe představuje kolem 700m2, odpar vody zde představuje přibližně 8% z celkového průtoku vody (čím větší plocha, tím větší odpar vody).
Roseires
Přehrada a vodní elektrárna na Modrém Nilu postavená v 70. letech minulého století. Nyní prochází rekonstrukcí. Nachází se těsně nad městem Er Roseires. Jedná se o 68m vysokou sypanou hráz, původně postavenou pro zavlažování a regulaci průtoku. Dnes má význam spíše jako elektrárna.
Přehrada a vodní elektrárna na Modrém Nilu postavená v 70. letech minulého století. Nyní prochází rekonstrukcí. Nachází se těsně nad městem Er Roseires. Jedná se o 68m vysokou sypanou hráz, původně postavenou pro zavlažování a regulaci průtoku. Dnes má význam spíše jako elektrárna.
Obrázek: Modrý Nil v Chartúmu cca 150m před soutokem s Bílým Nilem; Autor: V.Z.
Rumela
Jsou vlastně plánované dvě přehrady, první (Rumela) na řece Atbara a druhá (Burdana) na řece Tekezé (Selit) asi 20km před soutokem s Atbarou. 80km po proudu od plánované přehrady leží nádrž Khashm el-Girba – postavená v rámci projektu Nová Halfa k zavlažování zemědělských usedlostí v poušti, kam byli přesídleni Núbijci ze zaplaveného území pod Násirovým jezerem. Přehrada Rumela by měla být 55m vysoká, Burdana 50m, obě nádrže by dohromady měly pojmout kolem 2,7mld. m3 vody a výkon obou nainstalovaných elektráren by měl být 135MW. V provozu by měly být střídavě, aby nebyl významně ovlivněn průtok Atabary kolísáním vodní hladiny.
Jsou vlastně plánované dvě přehrady, první (Rumela) na řece Atbara a druhá (Burdana) na řece Tekezé (Selit) asi 20km před soutokem s Atbarou. 80km po proudu od plánované přehrady leží nádrž Khashm el-Girba – postavená v rámci projektu Nová Halfa k zavlažování zemědělských usedlostí v poušti, kam byli přesídleni Núbijci ze zaplaveného území pod Násirovým jezerem. Přehrada Rumela by měla být 55m vysoká, Burdana 50m, obě nádrže by dohromady měly pojmout kolem 2,7mld. m3 vody a výkon obou nainstalovaných elektráren by měl být 135MW. V provozu by měly být střídavě, aby nebyl významně ovlivněn průtok Atabary kolísáním vodní hladiny.
Sennar
Přehrada na Modrém Nilu. Důvodem její existence je zavlažování polí v semiaridní zóně Súdánu. Přehrada je 3km dlouhá a 40m vysoká. Důvodem stavby bylo zavlažování polí nad Chartúmem.
Zajímavý odkaz: Stavba Sennarské přehrady.
Přehrada na Modrém Nilu. Důvodem její existence je zavlažování polí v semiaridní zóně Súdánu. Přehrada je 3km dlouhá a 40m vysoká. Důvodem stavby bylo zavlažování polí nad Chartúmem.
Zajímavý odkaz: Stavba Sennarské přehrady.
Shereyk/Shereik
Plánovaná vodní elektrárna na Pátém kataraktu řeky Nil s výkonem 350MW.
Plánovaná vodní elektrárna na Pátém kataraktu řeky Nil s výkonem 350MW.
Dal dam
Plánovaná vodní elektrárna na Druhém kataraktu řeky Nil v blízkosti města Wadi Halfa.
Plánovaná vodní elektrárna na Druhém kataraktu řeky Nil v blízkosti města Wadi Halfa.
Sabaluka dam
Plánovaná přehrada na 6. kataraktu (Sabaluka waterfall) jen pár desítek kilometrů jižně pod Chartúmem. Přesna vize stavby zatím není známa.
Plánovaná přehrada na 6. kataraktu (Sabaluka waterfall) jen pár desítek kilometrů jižně pod Chartúmem. Přesna vize stavby zatím není známa.
Přehrady v Egyptě
Asuán
Nízká Asuánská přehrada byla vystavěna Brity v letech 1898-1902. V té době sice byla nejvyšší přehradní nádrží, nicméně nepostačovala potřebám Egypta a nebyla schopna udržet povodňovou vodu, proto byla dvakrát zvýšena a to poprvé v letech 1907-1912 o 5m a následně pak 1929-1933 o 9m. I tak byla nedostačující. Proto byla v pozdějších letech vystavěna o 6km jižněji Vysoká Asuánská přehrada. První pokus o stavbu této přehrady však sahá až do 11. století, kdy Peršané chtěli nějak regulovat Nil. Stavba, která by udržela vody Nilu při záplavách, byla v oné době nemožná.
Výška Nízké Asuánské přehrady dosahuje 50m, na šířku má 30-11m a je dlouhá dva kilometry. 180 stavidel, kterými přehrada disponuje, se otvíralo v období záplav a tím se udržoval přirozený cyklus nánosu plavenin a zúrodnění orné půdy.
Do přehrady bylo instalováno 11 Kaplanových turbín (drtivá většina přehrad na Nilu má naopak Francisovy turbíny) o výkonu 592MW.
Výška Nízké Asuánské přehrady dosahuje 50m, na šířku má 30-11m a je dlouhá dva kilometry. 180 stavidel, kterými přehrada disponuje, se otvíralo v období záplav a tím se udržoval přirozený cyklus nánosu plavenin a zúrodnění orné půdy.
Do přehrady bylo instalováno 11 Kaplanových turbín (drtivá většina přehrad na Nilu má naopak Francisovy turbíny) o výkonu 592MW.
Obrázky: Pohled z tělesa Nízké Asuánské přehrady na Núbijské vesnice pod ní; pohled na těleso hráze Nízké Asuánské přehrady z nádrže; Autor: V.Z.
Vysoká Asuánská přehrada – plánování stavby Vysoké přehrady začalo již v padesátých letech minulého století a do konkrétní podoby se dostalo po egyptské revoluci v roce 1954. V té době jednal prezident Egypta Gamal Abdel Nasser jak s USA tak i s SSSR ohledně partnerství při stavbě přehrady. Sám sebe prezentoval jako neutrálního arabského vůdce. Situaci trochu zkomplikoval stav v Gaze, kde se Egypt účastnil války s Izraelem se Sovětskou i Československou výzbrojí nakoupenou skrz tehdejší Československo, aby nevypukl otevřený konflikt mezi USA a SSSR. Otevřený válečný konflikt eskaloval, když se Francie a Spojené Království snažily svrhnout Násira za pomoci Izraele, který okupoval Sinajský poloostrov. Vzhledem k neúčasti USA a tlaku OSN se ozbrojené síly Francie a Anglie z Blízkého východu stáhly. Podpora SSSR a jeho satelitních zemí pomohla stáhnout Izrael ze Sinaje. To vše mělo za následek, že západní země svou účast v stavbě Vysoké přehrady zamítly.
Vysoká (Násirova) přehrada byla postavěna Sověty v letech 1960-1971. Hloubka vody činí až 180m a vodní plocha má rozlohu 6 000km2 a část vodní plochy je i v sousedním Súdánu. Samotná hráz má výšku 111m, šířku 980m a délku 3,8km. Voda jezera se může vypouštět 6 šachtami o průtoku až 11 000m3/s. Přehrada plně reguluje tok Nilu v Egyptě, pomáhá zavlažovat obrovské plantáže a pohání hydroelektrárnu o výkonu 2 100MW. Zde vyrobená elektrická energie pokrývá většinu energetické potřeby Egypta. Negativem je změna mikroklimatu způsobená obrovským množstvím odpařené vody a stoupající hladina podzemních vody, což souvisí s možností poškození památek vlhkostí, erozí půdy a zvýšením její salinity a též zdravotními problémy obyvatel u jezera.
Na projekt stavby Násirova jezera navazuje projekt Nové údolí, konkrétně jezero Toška (Toshka project, East Uweinat agriculture…). Na západním břehu by se měl vytvořit systém nových jezer, která by zásobovala vodou plantáže v regionu Uweinat, kde je úrodná půda, ale nedostatek vody. Projekt byl naplánován sice již v 70. letech, ale do aktivnější fáze projekt vstoupil až roku 1997. Projekt by měl být hotov v roce 2020. Současná politická situace v Egyptě tomu i přes účast zahraničních investorů moc nenapomáhá. Již teď je možné tři nová jezera spatřit na satelitních snímcích, stejně jako obrovské zelené plantáže uprostřed nehostinné pouště. Tento projekt výrazně snižuje stav vody v Nilu a pobuřuje výše umístěné země povodí Nilu. Jelikož Egypt využívá vody Nilu, a přiznejme, že dost nehospodárně, k zajištění produkce potravin pro své obyvatelstvo. Ostatní země však takto využít Nil nemohou.
Vysoká (Násirova) přehrada byla postavěna Sověty v letech 1960-1971. Hloubka vody činí až 180m a vodní plocha má rozlohu 6 000km2 a část vodní plochy je i v sousedním Súdánu. Samotná hráz má výšku 111m, šířku 980m a délku 3,8km. Voda jezera se může vypouštět 6 šachtami o průtoku až 11 000m3/s. Přehrada plně reguluje tok Nilu v Egyptě, pomáhá zavlažovat obrovské plantáže a pohání hydroelektrárnu o výkonu 2 100MW. Zde vyrobená elektrická energie pokrývá většinu energetické potřeby Egypta. Negativem je změna mikroklimatu způsobená obrovským množstvím odpařené vody a stoupající hladina podzemních vody, což souvisí s možností poškození památek vlhkostí, erozí půdy a zvýšením její salinity a též zdravotními problémy obyvatel u jezera.
Na projekt stavby Násirova jezera navazuje projekt Nové údolí, konkrétně jezero Toška (Toshka project, East Uweinat agriculture…). Na západním břehu by se měl vytvořit systém nových jezer, která by zásobovala vodou plantáže v regionu Uweinat, kde je úrodná půda, ale nedostatek vody. Projekt byl naplánován sice již v 70. letech, ale do aktivnější fáze projekt vstoupil až roku 1997. Projekt by měl být hotov v roce 2020. Současná politická situace v Egyptě tomu i přes účast zahraničních investorů moc nenapomáhá. Již teď je možné tři nová jezera spatřit na satelitních snímcích, stejně jako obrovské zelené plantáže uprostřed nehostinné pouště. Tento projekt výrazně snižuje stav vody v Nilu a pobuřuje výše umístěné země povodí Nilu. Jelikož Egypt využívá vody Nilu, a přiznejme, že dost nehospodárně, k zajištění produkce potravin pro své obyvatelstvo. Ostatní země však takto využít Nil nemohou.
Obrázek: Přehradní zdrž Delta Barrage po Káhirou; Autor: Jana Pízová.
Přehradní zdrže pod Asuánem
Pod Asuánem leží další menší přehrady na Nilu, které mají zejména význam z hlediska produkce potravin.
Pod Asuánem leží další menší přehrady na Nilu, které mají zejména význam z hlediska produkce potravin.
- Esna – přehrada z roku 1908 byla postavena z důvodu zajištění dostatku vody pro závlahu, následně byla mezi roky 1989-94 přestavěna tak, že krom zavlažování může posloužit i výrobou elektrické energie. Rozdíl hladin by neměl být vyšší než 3m, proto by se dalo spíše hovořit i jako o regulovaném jezu s elektrárnou o výkonu 90MW.
- Naga Hammadi – přehrada z 19 století, původně sloužící k zavlažování, nová přehrada byla postavena o 3,5km po proudu k roku 2008. Rozdíl hladiny je 8m. Do jezu byla instalována vodní elektrárna o výkonu 65MW.
- Asjút – přehrada byla postavena mezi lety 1898 a 1903, aby odváděla při nízkém stavu Nilu vodu do Ibrahimiya kanálu, který jde souběžně s Nilem. Kanál na délku měří cca 350km, je rozdělen do několika větví, z nichž některé jsou splavné. Při rekonstrukci v letech 2000 – 2005 byla dostavěna vodní elektrárna o výkonu 40MW, hráz byla zvýšena na 11m.
- V Deltě Nilu jsou další hráze, které byly vystavěny ještě za faraónských časů, aby bránily pohybu hladiny v řece způsobeného přílivem a odlivem Středozemního moře. Dále pak hráze Zifta a Edfina regulující průtok vody do zavlažovacích kanálů Delty Nilu.
Obrázek: Náčrtek systému přehrad a zavlažovacích kanálů v Egyptě; Autor: R. Oosterbaan.
Přesidlování obyvatel – Núbijci
Nejvíce zasaženým etnikem při stavbách přehrad na Nilu (jak Asuán, Merowe, tak plánované Kajbar) byli a jsou Núbijci. V rámci společného nesouhlasu vzniklo sdružení Nubian Liberation Front (dále jen NLF), které mělo mít větší vyjednávací sílu vůči súdánské vládě a jejím plánům.
Již při stavbě Asuánské přehrady bylo vysídleno několik núbijských vesnic z úrodných oblastí podél Nilu do pouštních osad. V Egyptě se jednalo o přesun v rámci projektu Nové údolí do oáz Západní pouště – k jezeru Toška a do pouštní oblasti Východní Uweinat. V Súdánu proběhl přesun obyvatel na jih od města Wadi Halfa do umělé osady New Halfa vybudované v roce 1964, kde byla vybudována přehrada Khasm el-Girba pro zavlažování polí.
Podobná situace a násilné stěhování nastalo při stavbě přehrady Merowe. NLF několikráte protestovalo proti stavbě přehrady a porušování lidských práv při vysídlování z území budoucí přehrady. Upozornilo i na fakt, že jistá kompenzace, i když nesrovnatelná podmínkami, v rámci bydlení byla poskytnuta pouze núbijským vesnicím a obyvatelům, žijícím ve vesnicích u řeky, nikoliv však nomádským etnikům, které na obchodu se zemědělci a řemeslníky z údolí řeky byli přímo závislí. Situaci v regionu řeší ozbrojené státní složky. V roce 2007 byl protestující dav rozehnán, čtyři lidé to zaplatili životem a více jak 20 bylo vážně zraněno.
Výstavbou přehrady Kajbar by se museli Núbijci opět stěhovat.
Spekuluje se, zda situace potlačování práv místních obyvatel kvůli stavbě přehrady Kajbar nepřeroste až v ozbrojený konflikt.
Již při stavbě Asuánské přehrady bylo vysídleno několik núbijských vesnic z úrodných oblastí podél Nilu do pouštních osad. V Egyptě se jednalo o přesun v rámci projektu Nové údolí do oáz Západní pouště – k jezeru Toška a do pouštní oblasti Východní Uweinat. V Súdánu proběhl přesun obyvatel na jih od města Wadi Halfa do umělé osady New Halfa vybudované v roce 1964, kde byla vybudována přehrada Khasm el-Girba pro zavlažování polí.
Podobná situace a násilné stěhování nastalo při stavbě přehrady Merowe. NLF několikráte protestovalo proti stavbě přehrady a porušování lidských práv při vysídlování z území budoucí přehrady. Upozornilo i na fakt, že jistá kompenzace, i když nesrovnatelná podmínkami, v rámci bydlení byla poskytnuta pouze núbijským vesnicím a obyvatelům, žijícím ve vesnicích u řeky, nikoliv však nomádským etnikům, které na obchodu se zemědělci a řemeslníky z údolí řeky byli přímo závislí. Situaci v regionu řeší ozbrojené státní složky. V roce 2007 byl protestující dav rozehnán, čtyři lidé to zaplatili životem a více jak 20 bylo vážně zraněno.
Výstavbou přehrady Kajbar by se museli Núbijci opět stěhovat.
Spekuluje se, zda situace potlačování práv místních obyvatel kvůli stavbě přehrady Kajbar nepřeroste až v ozbrojený konflikt.
Připravili: Vladimír Zikán a Jaromír Němec