Pavián pláštíkový (Papio hamadryas)
Paviáni pláštíkoví jsou nejseverněji žijící paviáni. Při východu slunce pokřikují, což bývá přirovnáváno ke zbožnému svolávání k modlení do mešit. Bývali proto považováni některými kulturami za posvátné.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Papio (pavián)
Druh: Papio hamadryas (pavián pláštíkový)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Papio (pavián)
Druh: Papio hamadryas (pavián pláštíkový)
Paviáni pláštíkoví žijí v oblasti okolo Rudého moře a to nejen v Africe, ale i v Asii. Lze se s nimi setkat v Etiopii, Somálsku, Eritrey, Džibutsku, Jemenu a Saudské Arábii.
Obývají hornaté oblasti s množstvím skalisek, od polopouští, stepí, horských luk, až po savany. Zdržují se hlavně na zemi a na stromech, pokud v dané lokalitě žádné nejsou, vyskytují se zde velmi omezeně.
Tento druh je svým vzhledem naprosto specifický. Pohlavní dimorfismus je zde vysoce rozvinutý. Dospělí samci dosahují hmotnosti okolo 21,5kg a samice jen kolem 9,5kg. Délka těla se pohybuje od 61cm do 76cm, ocas bývá 38-61cm dlouhý. Tělo je pokryto delší srstí, u samic žlutohnědé barvy s lehce olivovým nádechem, u samců od sněhově bílé, přes stříbřitě šedou, tmavší šeď, až ke hnědošedé barvě. Zbarvení samců je ovlivněno především věkem zvířete, stravou a krajinou výskytu. Lícní hříva, kterou mají jen samci, je sněhově bílá. Anogenitální oblast je růžová až červená, v období páření se u samic probarvuje do ruda v důsledku zvýšeného prokrvení. Samci mají větší špičáky a nadočnicové oblouky. Čenich je poměrně ostře zakončený. Obličej je u samců červenavý u samic je barva krémová až pastelová.
Obývají hornaté oblasti s množstvím skalisek, od polopouští, stepí, horských luk, až po savany. Zdržují se hlavně na zemi a na stromech, pokud v dané lokalitě žádné nejsou, vyskytují se zde velmi omezeně.
Tento druh je svým vzhledem naprosto specifický. Pohlavní dimorfismus je zde vysoce rozvinutý. Dospělí samci dosahují hmotnosti okolo 21,5kg a samice jen kolem 9,5kg. Délka těla se pohybuje od 61cm do 76cm, ocas bývá 38-61cm dlouhý. Tělo je pokryto delší srstí, u samic žlutohnědé barvy s lehce olivovým nádechem, u samců od sněhově bílé, přes stříbřitě šedou, tmavší šeď, až ke hnědošedé barvě. Zbarvení samců je ovlivněno především věkem zvířete, stravou a krajinou výskytu. Lícní hříva, kterou mají jen samci, je sněhově bílá. Anogenitální oblast je růžová až červená, v období páření se u samic probarvuje do ruda v důsledku zvýšeného prokrvení. Samci mají větší špičáky a nadočnicové oblouky. Čenich je poměrně ostře zakončený. Obličej je u samců červenavý u samic je barva krémová až pastelová.
Obrázek: Dominantní samec paviána pláštíkového
Paviáni pláštíkoví vytvářejí poměrně složitá uskupení. Přes noc se scházejí do obrovské megakomunity, čítající až několik set jedinců. Toto společenství se skládá z několika klanů. V klanech vládne jeden dominantní samec a je podporován dalšími samci, se kterými je většinou v příbuzenském vztahu. Samci z klanu vytváří své skupinky s jednou až devíti samicemi, se kterými se páří. V rámci klanů nedochází k přebírání partnerek, dalo by se tedy říci, že pokud má samec se samicí mládě, patří do jeho skupiny. Při výběru partnerek hraje velkou roli postavení v hierarchii klanu. Přednost mají ti, kteří jsou výše postavení a dominantní samec má prakticky neomezený výběr. Nejníže společensky postavení samci, jenž nedostanou příležitost k získání partnerky a tím i založení své skupiny (rodiny), zpravidla opouštějí klan a zkouší své štěstí jinde. Jelikož se členové klanu podporují, jsou šance na jejich úspěch velice omezené. Proto většinou končí jako kořist dravců.
Obrázek: Sociální hra paviánů pláštíkových
Při úmrtí otce, synové zdědí jeho harém a dle hierarchie si partnerky mezi sebe rozdělí. V zajetí bylo pozorováno, že pokud nově příchozí samec byl na určitou dobu umístěn do vedlejší klece, ze které mohl pozorovat společenské vztahy v tlupě, po vpuštění nesváděl boje o samice. Pokud by v megakomunitě existoval příbuzenský vztah mezi samci, může zde pak vládnout jeden dominantní samec s neomezenou mocí. V ostatních případech záleží na tom, zda –li je ostatními dominantními samci z jednotlivých klanů podpořen. Většinou zde pak vzniká vláda několika rádců a panovníka. V okamžiku vícenásobných rozporů se tato komunita rozpadá na menší. Všeobecně se mají lépe samice patřící do harému dominantního samce. Jsou jim k dispozici lepší potravní zdroje a nejsou vystavovány riziku predace, jelikož jsou po boku samce uprostřed tlupy. V případě nástupu nového dominantního samce se snaží dostat do jeho harému. Pokud nejsou v laktaci, napodobují estrus otokem genitálií a nabízejí se k páření. I když nezabřeznou, snižují tak riziko zabíjení mláďat od nového partnera, který naopak její potomky adoptuje. Svazky mohou vznikat i způsobem, že samec adoptuje nedospělou samici ve věku mezi 1,5 a 3 roky. Při dosáhnutí pohlavní dospělosti se s ní páří. Pro ostatní samice je daleko atraktivnějším partnerem, když již není sám. Asi 70% samic se spojí s ženichem tímto způsobem. Samec si svůj harém patřičně hlídá a pokud si všimne, že nějaká jeho družka se toulá dále od něj, nebo dokonce koketuje s jiným samcem, fyzicky je napomíná. Tím se snaží vyloučit možnost, že by nebyl otcem svých potomků.
Obrázek: Grooming – upevňování sociálních vazeb – péče o srst paviánů pláštíkových.
Estrus trvá 31-35 dní. Samice se páří pouze s jedním samcem. Délka březosti je 170 – 174 dní. Rodí se zpravidla jedno mládě černého zbarvení, vážící asi 600-900g. Po narození je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne pohybovat samo. Odstavení od mateřského mléka je 6. a 15. měsícem od narození. Délka laktace se pohybuje od 6-15 měsíců. Délka intervalů mezi porody je 12-36 měsíců, průměrně 24 měsíců. Puberta nastává mezi 5.-7. rokem u samců a kolem 4. roku od narození u samic. Plné velikosti dosahují samci v desátém roce života. Péči o mláďata provádějí hlavně matky. Spočívá nejen v potravě, kterou byť v mléce nebo jiné stravě mláďata zásobují, ale i v ošetřování, péči o srst, transportu, hrách a zábavě. Otcové chrání své potomstvo, zásobují je stravou, úlovky, hrají si s dětmi a pomáhají s jejich transportem při přesunu tlupy. Pokud samec mládě neuzná vlastním, dojde k infanticidě (mládě zabije). Samice, která přijde o mládě, je pak rychleji připravena k páření. Otcové jsou vůči svým potomkům velice přívětiví, rádi si s nimi hrají a jsou s mláďaty trpěliví.
V zajetí se paviáni pláštíkoví dožívají až 37 let, ve volné přírodě je to o něco méně. Pohyb po zemi je kvadrupední. Prostor obývaný megakomunitou může dosahovat až 40km2, jednotlivé klany obývají území o velikosti od 6,5 do 19,5 km2.
Vzhledem k menším možnostem výběru potravy snědí skoro vše, co jim přijde pod ruku. Bývají to například oddenky, traviny, lusky akácií, kořínky, hlízy, arabská guma (pryskyřice vylučovaná akáciemi), květy akácií, vejce, hmyz a menší obratlovce.
Do nejznámějších projevů vizuální komunikace patří upřený pohled, často doprovázený prezentací špičáků, popřípadě i štěkavým křikem – výhružný projev, používaný především k odhánění dravců. K dalším projevům patří různé nahrbování, pózování, prezentace pohlavních orgánů…
K nejčastějším projevům dotekové komunikace patří péče o srst, nebo zavěšování mláďat při přesunech, případně dotýkání se nosy…
Akustická komunikace se skládá z poměrně pestré škály vřískání, štěkání, chroptění, skřípání zuby, cvrlikání mláďat, vrčení, pištění…
Mezi potencionální dravce patří leopardi, orel damaní (Aquila verreauxii) a lidé.
Vzhledem k menším možnostem výběru potravy snědí skoro vše, co jim přijde pod ruku. Bývají to například oddenky, traviny, lusky akácií, kořínky, hlízy, arabská guma (pryskyřice vylučovaná akáciemi), květy akácií, vejce, hmyz a menší obratlovce.
Do nejznámějších projevů vizuální komunikace patří upřený pohled, často doprovázený prezentací špičáků, popřípadě i štěkavým křikem – výhružný projev, používaný především k odhánění dravců. K dalším projevům patří různé nahrbování, pózování, prezentace pohlavních orgánů…
K nejčastějším projevům dotekové komunikace patří péče o srst, nebo zavěšování mláďat při přesunech, případně dotýkání se nosy…
Akustická komunikace se skládá z poměrně pestré škály vřískání, štěkání, chroptění, skřípání zuby, cvrlikání mláďat, vrčení, pištění…
Mezi potencionální dravce patří leopardi, orel damaní (Aquila verreauxii) a lidé.
Obrázek: Sošky paviána plaštíkového z Egyptského muzea v Káhiře.
Již ve starobylém Egyptě byli paviáni pláštíkoví vnímáni jako velice chytrá zvířata. Proto staří Egypťané svým bohům přisuzovali i podobu paviána. Byl to například patron písařů, moudrosti a měsíce Thovt. Dále byli paviáni pláštíkoví vnímáni jako silní, agresivní démoni. Sexuální síla byla přiřazována bohovi Babi, od kterého byl odvozen anglický název pro paviány. Dalším bohem mající podobu paviána je jeden ze čtyř synů boha Hora a bohyně Hathor, bůh Hepi (ochránce plic uložených v kanopě v hrobce zemřelého, dále pak bůh severu a severního větru).
Paviáni byli do Egypta dováženy z Núbie, případně z pobřeží Rudého moře a to buď živí, kteří sloužili pro zábavu, nebo mrtví, jenž byli používáni k rituálním obřadům. Z hieroglyfů lze vyčíst, že paviáni sloužili lidem jako pomocníci. Tato vyobrazení bývají považována spíše za humorné vyobrazení těchto primátů, než jako důkaz o ochočení. Největší pohřebiště paviánů se nachází v Saggaře a v Tuna el-Gebel. Největší pohřebiště pocházejí z 26. dynastie.
Paviáni byli do Egypta dováženy z Núbie, případně z pobřeží Rudého moře a to buď živí, kteří sloužili pro zábavu, nebo mrtví, jenž byli používáni k rituálním obřadům. Z hieroglyfů lze vyčíst, že paviáni sloužili lidem jako pomocníci. Tato vyobrazení bývají považována spíše za humorné vyobrazení těchto primátů, než jako důkaz o ochočení. Největší pohřebiště paviánů se nachází v Saggaře a v Tuna el-Gebel. Největší pohřebiště pocházejí z 26. dynastie.
Obrázek: Dominantní samec paviána pláštíkového v ZOO Frankfurt.
V rámci IUCN jsou paviáni pláštíkoví řazeni do nízkého rizika ohrožení.
