Pavián babuin (Papio cynocephalus)

 

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Papio (pavián)
Druh: Papio cynocephalus (pavián babuin)

 

Paviáni babuini žijí ve střední Africe a sice od západního pobřeží Atlantického oceánu v Angole až po pobřeží Indického oceánu v Mosambiku, Tanzanii, Keni a Somálsku, které je i nejsevernější hranicí jejich výskytu. Jižní hranicí jejich výskytu je Mosambik, Zambie a Angola. Obývají savany, řídké i galeriové lesy. Na rozdíl od paviána anubi nežijí v horských ekosystémech. Preferují oblasti s dostatkem vody. Nejčastěji se s nimi lze setkat v blízkosti akácií.

Babuini se vyskytují v těchto poddruzích:

 

Babuini jsou to středně velcí primáti a jsou druzí největší z rodu Papio. Tělo mají pokryté srstí žluto-šedé barvy. V lícní části je srst světlejší. Lysá kůže v obličeji, uších a sedacích partiích je tmavé barvy. Neurocranium (mozková část lebky) je kulatější než u paviána anubi a čenich je se zřetelnými hřebeny a jeví se ostřejší a kulatější. Ocas bývá ze čtvrtiny držen vzpřímeně, úhel se oblastně liší. ¾ ocasní délky pak bezvládně visí. Samci jsou průměrně 120cm dlouzí, ocas mívají dlouhý 45-71cm a dosahují hmotnosti okolo 26kg. Samice jsou průměrně 98cm dlouhé a dosahují hmotnosti jen okolo 11kg. Samci mají též delší špičáky. Celkový počet zubů dospělého jedince je 32. Poddruhy jdou nejlépe rozeznat podle zbarvení mláďat. U P. c. cynocephalus jsou novorozenci černého zbarvení, u P. c. ibeanus jsou novorozenci bělavého zbarvení a u P. c. kindae jsou novorozenci červenavého zbarvení. Dožívají se v divočině okolo 25 let a v zajetí byly hlášeny případy, kdy se jedinec dožil 40 let.

Samicím se v období páření probarvuje anogenitální oblast do růžova, někdy až do červena. Paviáni babuini vytváří početné samco – samicové skupiny, ve kterých má každý samec šanci spářit se s samicí. Vzniká zde proto značná rivalita, kde v bojích mezi uchazeči o partnerky vítězí ti, kteří jsou větší, silnější a většinou i mladší. V potyčkách dochází ke spolupráci mezi nápadníky proti jiným a tím i k přelévání sil a vlivů v hierarchii skupiny. V rámci přízně, kterou milenci svým družkám věnují, jak v pomoci při péči o mladé, tak i v úplatkách ve formě masité potravy, nebo i ve společnosti, kterou jim dělají a tělesné stavby či postavení ve skupině, se pak samice rozhodují, kterým dají najevo připravenost k páření. Pokud si tohoto náznaku v období ovulace všimne silnější, v hierarchii výše postavený jedinec, prosadí se k páření sám. Estrus trvá 32 dní. V tomto období se samice většinou spáří hned s několika samci. Tato časté promiskuita je důležitá, aby v tlupě nedocházelo k infanticidě (zabíjení mláďat).

Délka březosti trvá 175 – 181 dní. Rodí se zpravidla jedno mládě vážící v průměru okolo 854g. Po narození je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne pohybovat samo. Odstavení od mateřského mléka nastává po dosažení jednoho roku. Pokud by matka umřela, dítě může být adoptováno jinou samicí, popřípadě je–li odstaveno od mateřského mléka, pečuje o něj otec. Pokud by mládě zemřelo dříve, než je odstaveno od mateřského mléka, může se matka znovu pářit. Jinak se intervaly mezi porody pohybují od 21 do 27 měsíců v závislosti na potravních možnostech a společenském postavení mezi samicemi. Kojení má za následek značný úbytek hmotnosti matky, který pak následně musí dohnat. To může značně oddálit období říje.
Pohlavní dospělost nastává u samic mezi 5. a 6. rokem, u samců mezi 4. a 7. rokem. V období puberty opouští rodnou skupinu 70-97% dospívajících samců. Mladí samci odcházejí z rodné tlupy sami, nejsou vyháněni staršími jedinci. Při integraci do nové tlupy musí počítat s ataky svých věkových vrstevníků. Důvodem vyhledávání nové skupiny jsou samice, se kterými nejsou v příbuzenském vztahu, a pro které jsou neznámí přistěhovalci zajímavější. O přijmutí přistěhovalců rozhodují hlavně samice ve skupině. Pokud by se s ním nějaká spářila bude přijat, pokud však bude odmítnut, bude muset hledat šanci jinde. Migrace samic byla také zaznamenána. Péče matek o své potomky spočívá nejen v potravě, kterou byť v mléce nebo jiné stravě mláďata zásobují, ale i v ošetřování, péči o srst, transportu, hrách a zábavě. Starší matky se věnují svým potomkům daleko více, déle je kojí, více je hlídají a jsou jim déle na blízku. Samice s mládětem postupuje výše v hierarchii tlupy. Otcové chrání své potomstvo, zásobují je stravou, úlovky, hrají si s dětmi a pomáhají s jejich transportem při přesunu tlupy. U otců mohou předpubertální samci najít útočiště a ochranu před ostatními členy skupiny.
Vztahy ve skupině jsou matrilineární – samice ve skupině povětšinou zůstávají. Hierarchii tak nepřímo ovlivňují matky, dle svého postavení. Spolupráce mezi samicemi je pak závislá na společenském vztahu mezi nimi. Starší matky, které měly více mláďat, jsou výše postavené. Postavení matek bývá částečně přenášeno i na dcery, čímž se vytváří rodinný klan samic.

Obrázek: Dominantní samec paviána babuina hlídkujícího na akácii v N.P. Lake Manyara.

 

Jejich pohyb po zemi je kvadrupední. Běžná tlupa má okolo 20-180 členů. Přesuny skupiny jsou vysoce organizované a platí zde pravidlo, že nového stanoviště musí celá skupina dosáhnout ještě před soumrakem. Přes den se zdržují na zemi a na večer, zhruba po 16. hodině, vyhledávají úkryt v korunách stromů, nejčastěji akácií, kde nocují v bezpečí před dravci. Vzhledem k velikosti skupin nocují na několika stromech.
Paviáni mezi sebou komunikují mnoha způsoby. Mezi hlavní projevy patří vizuální komunikace – upřený pohled, často doprovázený prezentací špičáků, popřípadě i štěkavým křikem – výhružný projev, používaný především k odhánění dravců. K dalším projevům patří různé nahrbování, pózování, prezentace pohlavních orgánů… K nejčastějším projevům hmatové komunikace patří péče o srst, nebo zavěšování mláďat při přesunech, případně dotýkání se nosy… Akustická komunikace se skládá z poměrně pestré škály vřískání, štěkání, chroptění, skřípání zuby, cvrlikání mláďat, vrčení, pištění… Chemická komunikace spočívá především v produkci alifatických kyselin v období estrus.
V potravě se pavián babuin řadí mezi omnivory. Jsou z paviánů nejvíce vybíraví. Konzumují plody, listy, pupeny, traviny, lusky, kořínky, hlízy, cibulky, oddenky, květy, semena, hmyz, vejce a menší obratlovce. Z rostlin nejčastěji hodují na listech, pupenech, luscích a mízou si ochucují i ztrouchnivělé časti dřeva kapinice žluté (Acacia xanthophloea) a kapinice zkroucené (Acacia tortilis). Jsou známé případy, kdy pořádali lov na zajíce, kočkodany obecné (Chlorocebus aethiops), nebo komby ušaté (Galago senegalensis).
Naopak babuiny loví lvi, gepardi, levharti, hyeny, krajty, šakali, karakal, psi a lidé. S výjimkou člověka, loví predátoři jen mláďata, staré, nemocné a oslabené kusy.

Obrázek: Pavián babuin vyprazdňující licní torby po pastvě.

 

Vzhledem k blízké genetické příbuznosti paviánů k lidem, bývají babuini používáni k vědeckým experimentům a to především v oblasti fyziologie, výzkumu krve, kardiovaskulárního systému, neurologie a endokrinologie. Bývají též používány pro modely lidských nemocí a problémů jako je epilepsie, vysoký krevní tlak, alkoholizmus a podobně..

 

V rámci IUCN jsou paviáni babuini řazeni do nízkého rizika ohrožení.