Palma olejná (Elaeis guineensis)
Palma olejná je tropickou palmou z Guinejského zálivu. Místo jejího původu je známo slonovinou, zlatem, pepřem, kořením, otroky, nedávno i ropou a piráty. Její olej se používal již za Staré říše v Egyptě. Z Afriky se rozšířila po tropech celého světa. Na mnohých místech se stala doslova prokletím, jelikož pro její pěstování se například na Borneu vytěžily a vypálily původní porosty. Tím došlo k absolutní likvidaci původního životního prostředí mnoha rostlin a živočichů. Nepřímo tak tato perla Guinejského zálivu stojí za vymizením mnoha druhů.
Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Liliopsida (jednoděložné rostliny)
Řád: Arecales (arekotvaré)
Čeleď: Arecaceae (arekovité)
Rod: Elaeis (olejnice)
Druh: Elaeis guineensis (palma olejná)
Patří k nejvýznamnějším světovým olejninám a i proto se její plantáže významně rozšiřují po celém tropickém světě. Původní výskyt byl v pobřežním pásu Guinejského zálivu, kde se rozrostla, nebo byla rozšířena v rámci liberijského (guinejského) deštného pralesa, delty řeky Niger a konžského deštného pralesa, prakticky od Gambie po Angolu. Roste v nížinách při pobřeží moře a v galeriových lesích při řekách. Ještě před příchodem Evropanů byla rozšířena do východní Afriky. Známá byla i faraonům, ke kterým je dovážely obchodní karavany, putující skrze Afriku. V současnosti je rozšířena v tropech celého světa mezi 16° severní a jižní šířky. Mnohde se pěstuje i v méně příznivých podmínkách mimo tento pás jako okrasná rostlina. V Africe se vyskytuje na okrajích pralesů ve smíšených lesích, kde představuje důležitý zdroj potravy pro mnohá zvířata, včetně kočkodanů, mangabejů, paviánů a drilů. Právě zvěř přestavuje důležitý vektor pro rozšiřování semen po okolí. Rozmnožuje se výhradně generativně. Ideální teplota pro růst je 25-35°C, pro klíčení semen pak kolem 35°C. Kromě teploty je náročná i na dostatek vláhy a živin v půdě.
Rostlina
Dorůstají do výšky kolem 20m. Kmen je pokryt zbytky listových pochev. Koruna je tvořena až 25 lichozpeřenými listy, které jsou až 7m dlouhé a mají řapíky lemované krátkými trny.
Květenstvím je velká lata, vyrůstající z úžlabí listů. Z pravidla jsou rozdělené samčí a samičí květy. Samčí květy jsou velice bohaté na pyl, voní lehce po anýzu a obsahují šest tyčinek.
Plodem je peckovice o hmotnosti 5-30g a délky 1,5-5cm. Exokarp je tenký, červené barvy, mezokarp je 1-6mm tlustá dužina, u některých druhů vláknitá, oranžově zbarvená. Endokarp je tvrdá pecka, různé tloušťky, obsahující namodralý endosperm s embryem. Jedna palma vytváří několik plodenství o hmotnosti až 45kg, složených z 800 – 2000 plodů.
V prvních letech je růst bujný, následně se zpomaluje. S příjmem živin rostlinou je to naopak. Vzrostlé plodící palmy vyžadují dostatečné zásobování živinami, jinak výrazně klesá jejich plodnost. Plodí kolem 7. roku, vrchol plodnosti mají kolem 15. roku, kolem 25. roku přestává plodit a odumírá. Spotřeba živin a vody palem olejných je tak vysoká, že i bohatým sopečným půdám hrozí, že po doplození palem olejných budou tak vyčerpané, že se současné plantáže přes neúrodnou step promění v polopoušť.
Dle plodů se rozděluje na tři hlavní hybridy:
Květenstvím je velká lata, vyrůstající z úžlabí listů. Z pravidla jsou rozdělené samčí a samičí květy. Samčí květy jsou velice bohaté na pyl, voní lehce po anýzu a obsahují šest tyčinek.
Plodem je peckovice o hmotnosti 5-30g a délky 1,5-5cm. Exokarp je tenký, červené barvy, mezokarp je 1-6mm tlustá dužina, u některých druhů vláknitá, oranžově zbarvená. Endokarp je tvrdá pecka, různé tloušťky, obsahující namodralý endosperm s embryem. Jedna palma vytváří několik plodenství o hmotnosti až 45kg, složených z 800 – 2000 plodů.
V prvních letech je růst bujný, následně se zpomaluje. S příjmem živin rostlinou je to naopak. Vzrostlé plodící palmy vyžadují dostatečné zásobování živinami, jinak výrazně klesá jejich plodnost. Plodí kolem 7. roku, vrchol plodnosti mají kolem 15. roku, kolem 25. roku přestává plodit a odumírá. Spotřeba živin a vody palem olejných je tak vysoká, že i bohatým sopečným půdám hrozí, že po doplození palem olejných budou tak vyčerpané, že se současné plantáže přes neúrodnou step promění v polopoušť.
Dle plodů se rozděluje na tři hlavní hybridy:
- Dura – endokarp představuje 25-55%, mezokarp 35-55% hmotnosti plodu. Tvoří velká plodenství.
- Tenera – endokarp představuje 1-35%, mezokarp 60-94% hmotnosti plodu. Tvoří menší plodenství než předchozí hybrid, avšak početnější.
- Pisifera – plod neobsahuje endokarp (chybí dřevnatý obal pecky, ale obsahuje endosperm a embryo), je nejmenší a jen zřídka pěstovaný.
Obrázky: Koruna palmy olejné na Madagaskaru, květ palmy opylovaný včelami (Autor: Scamperdale; Flickr.com), plantáž palmy olejné na hranici DRK a Ugandy.
Využití palmy olejné
Jak již název napovídá, palma je primárně využívána pro lisování oleje ze semen a oplodí. Tak jak tomu bývá, z palmy se využije vše co jde, alespoň v Africe.
- Kořeny palmy se využívají v tradiční africké medicíně jako všelék. Nejčastěji se používají jako laxativum v lehce povařeném stavu. Z odvaru je pak diuretikum. Kořeny bez tepelné úpravy jsou mírně jedovaté, snad právě proto se používají na léčbu kapavky, menstruačních obtíží, revmatizmu, bronchitidy, bolestí hlavy, dezinfekci ran či jako povzbuzující protijed. Navíc kořeny obsahují tanin, proto bývají využívány jako barvivo a jako lék na střevní parazity.
- Kmen palmy se využívá zejména ve stavebnictví, jako opora, nebo trám. Na Madagaskaru byly z kmenu palem stavěny tradiční obydlí, podobné roubenkám, jen s využitím kmenů palem se směsí jílu a kravského trusu. Místně byly kmeny využívány k výrobě menších plavidel. Srdce palmy (dužnatý růstový střed kmene), podobně jako u ravenaly či kokosovníku, bývá sklízeno a konzumováno v salátech, džusech, nebo jako obalovaná pochoutka.
- Listy palem slouží pro pokrytí střech, či se z nich vyrábí rohože, košťata, mísy, košíky a podobně.
Míza palmy bývá využívána k výrobě fermentovaných nápojů ve stylu vína či piva, případně pro výrobu pálenky. Rovněž se z ní získává poměrně chutný sirup. - Květ palmy je důležitým zdrojem nektaru, palma olejná je důležitou medonosnou rostlinou.
- Plody palmy olejné jsou jednak konzumovány, ale to je dnes jejich spíše okrajový význam. Jsou surovinou k výrobě levného palmového oleje a vysoce kvalitního palmojádrového oleje.
Palmový a palmojádrový olej
Palmový olej je lisován z oplodí palmy olejné. V mezokarpu je ho mezi 40 – 60%. Má načervenalou barvu, kvůli vysokému obsahu beta-karotenu, a je nejobchodovanějším olejem na světě. Jen pro představu, pro stejné množství surového oleje je třeba třikrát více řepky olejné, čtyřikrát u slunečnice a šestkrát vyšší než u sóji. To je hlavní důvod, proč některé státy bezhlavě tolerují megalomanské plantáže palem olejných.
Obrázek: Nečiřený palmový olej (oranžový), palmojádrový olej, plody palmy olejné a jádra palmy olejné (hnědá vpravo) =>Autor: TK Naliaka; FR. Wikipedia.
Surový palmový olej má specifickou vůni, červenohnědou barvu, je čirý až jiskrný, sladký s příjemnou chutí, bod tání mezi 27°C a 42°C v závislosti na složení. Při rafinaci se karoten odstraňuje, olej tak ztrácí na barvě a nabírá na zákalu. Obsahuje kolem 50% nasycených mastných kyselin, kokosový olej kolem 85% a palmojádrový (viz níže) kolem 82%. Právě tyto tři zmiňované oleje jsou jedny z mála tuků s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin, které jsou při pokojové teplotě polotekuté a jsou vhodné i pro použití za vyšších teplot (smažení a fritování). Pomalu oxiduje, nepřepaluje se a zachovává své nutriční hodnoty. Statistické údaje z roku 2015 udávaly, že průměrná spotřeba tohoto oleje na osobu je 7,7kg. I přesto, že na podmínky ČR může vypadat tato cifra přemrštěná, najdeme palmový tuk skoro všude, od kosmetiky, farmacie, přes potravinářské výrobky, zejména pak v čokoládě a jejích derivátech, mlékárenských výrobcích (u nás jen velmi omezeně, v okolních zemích velmi často), arašídové máslo, pomazánky – „tuky k namazání na chleba“, máslo, pekárenské produkty atd. Své využití nachází i při výrobě bionafty.
Palmojádrový olej – se získává z jader plodů palmy olejné. V endospermu je obsažen 49-51% palmojádrového tuku. Má lehce nažloutlé zbarvení. Své využití nachází jak v potravinářství, kde je výhodou pomalá oxidace, tím i delší trvanlivost a odolnost při vyšších teplotách, nicméně oproti palmovému tuku žlukne rychleji a proto se obtížněji skladuje. Často se používá pro výrobu mýdel a v kosmetickém průmyslu. Byl použit jako jedna ze dvou hlavních složek k výrobě napalmu.
Obrázek: Plody palmy olejné na tržišti v Burkině Faso (Autor: Jan Grodza).
Ekologický dopad
V Africe se ve větším měřítku palma olejná pěstuje v Nigérii, Ghaně, Beninu, Togu, Kamerunu a Keni. Ačkoliv ve 30. letech minulého století byla Nigérie největším světovým producentem palmového oleje a je stále největším africkým producentem, v porovnání třeba s Indonésií nejsou plantáže takovou hrozbou. Největší růst plantáží je vidět v Ghaně, ale orientace zde je spíše směřována ke kakaovníku a kakaovým plantážím, přesto si vzpomínám, že trsy plodů palem na jihu země doslova lemovaly okraje silnic a cest.
Mimo Afriku přestavují plantáže obrovskou ekologickou katastrofu, spojenou s mýcením pralesů, likvidací živočišných a rostlinných druhů, vyčerpání půdy – mnohdy se pěstují na rašeliništích a nejúrodnějších půdách v oblasti, degradaci a následnou desertifikaci, kdy po plantážích zbude jen měsíční krajina.
