Otevřete oči a mysl

 

Nebudu zde dlouze rozebírat bezpečnostní situaci v Jižní Africe. O tuto „reklamu“ se média starají poměrně solidně a pan Krejčíř nás tam v tomto ohledu také výborně reprezentuje. Přes původní obavy jsem záhy pochopila, že když budu mít oči otevřené a nebudu se nebezpečí přímo vystavovat, nemusím chodit spát s pistolí pod polštářem. Musíte si uvědomit, že většina obyvatel Jihoafrické republiky žije v naprosté chudobě a pro pár randů by udělala cokoliv. Práce pro tyto lidi bez vzdělání však není. Některá místa jsou tak vytvářena uměle, ať aspoň ti nejsnaživější dostanou šanci. Uklízečky pro skoro každou domácnost, obsluha u čerpacích stanic (vše zařídí tak, že ani nemusíte vystupovat z vozu) či paní, co vám u pokladny skládá zboží do tašek. Hádám, že odměna za tyto práce není vysoká, aspoň však mají někteří obyvatelé ze slumů (tzv. townships), jakous takous možnost uživit svých v průměru pět až osm potomků.

 

 

Je až s podivem, jak krátký čas stačí člověku na to, aby si uvědomil svou pohodlnost a netečnost. V Jihoafrické republice máte jedinečnou příležitost podívat se na život v Evropě, potažmo v České republice, z jiné perspektivy. Pořád si na tu něco stěžujeme, nejsme spokojení a nadáváme jeden na druhého. Vždy mě pobaví, když se Moraváci malicherně odlučují od Čechů a Češi se naopak vysmívají Moravákům. Moji přátelé v Kapském Městě nás mají všechny za Rusy, v lepším případě za Čechoslováky. Kdybychom tak raději všichni pohromadě dělali něco pro to, aby se naše země v nějakém dobrém smyslu zapsala do paměti lidem v dalekém zahraničí. Každý, třeba i nepatrný úspěch českého rodáka bychom měli slavit, ne řešit jestli on či ona pochází z Prahy nebo Brna.

 

V Jižní Africe si našinec nemůže nevšimnout, že i přes její vyzdvihovanou ekonomickou vyspělost stále některé pro nás běžné věci nefungují bez problémů. Zvykli byste si třeba na úplnou absenci městské či meziměstské veřejné dopravy? Ta tam totiž teprve vzniká a o bezpečnosti při jejím využívání můžeme hovořit jen s velkou nadsázkou. Taxi služba či propůjčené auto je asi vhodnějším způsobem, jak se večer vrátit domů z města. Musíte se také připravit na občasné výpadky elektřiny. Nezřídka zasahují celou provincii a trvají i několik hodin (v minulosti nebyly výjimečné několikadenní problémy se zásobováním elektrickým proudem).

 

 

Pokud byste chtěli jet do Kapského Města v zimním období, nečekejte, že se nějak zvlášť ohřejete. Právě naopak! Běžně domy nemají žádné centrální vytápění a tak se i 10°C může stát značně nepříjemnou teplotou (když ji máte v noci doma). Láhev slivovice nebo jiný prostředek udržující tělo v teple se bude hodit.

 

 

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se před cestou nebála a že jsem v některých situacích nebyla dosti rozčarovaná. Lžou ovšem i ti, kteří mluví o Jižní Africe pouze negativně a říkají, že se tam nedá žít. Pravda se ukrývá někde uprostřed. Je dobře schovaná pod ukazateli míry kriminality, rasově motivovaným násilím (i když – upřímně si myslím, že pokud v JAR máte peníze a úspěch, tak jste v nebezpečí bez ohledu na barvu své pleti) a nevídanou mírou korupce. Kapské Město a jeho neopakovatelný charakter však přirůstají k srdci dokonce až podezřele snadno. Tamější lidé jsou zvyklí na přítomnost cizinců a dokonce se snaží vycházet nám všemožně vstříc. Ovzduší je protkáno směsí spalujícího žáru slunce, závanu slaného oceánského větru a vůní grilovaného masa. A atmosféra? To je na posouzení každého z vás. Mně přišla přátelská, energická, velmi kultivovaná a zároveň mírně rozverná. Oblíbila jsem si Jižní Afriku, i když mám samozřejmě na paměti, že situace za branami civilizovaných měst zůstává nadále žalostná a momentálně pro ni asi neexistuje řešení.

 

Text a fotografie: Zuzana Šindlerová