Osidlování Jižní Afriky

Dne 6.dubna 1652 zřídila holandská Východoindická společnost zásobovací osadu ve Stolové zátoce v Kapsku, v jejímž čele stál Jan van Riebeeck. Postupem času osada přerůstala v kolonii, osadníci osídlovali nejprve okolí Kapského města a odsud pronikali do vnitrozemí. Byli to pastevci a rolníci, kteří žili ve značné izolaci, a tak si vytvořili vlastní jazyk – afrikánštinu. Mezi osadníky a domorodými černými obyvateli začala vznikat určitá forma společenské segregace...

Dne 6.dubna 1652 zřídila holandská Východoindická společnost zásobovací osadu ve Stolové zátoce v Kapsku, v jejímž čele stál Jan van Riebeeck. Postupem času osada přerůstala v kolonii, osadníci osídlovali nejprve okolí Kapského města a odsud pronikali do vnitrozemí. Byli to pastevci a rolníci, kteří žili ve značné izolaci, a tak si vytvořili vlastní jazyk – afrikánštinu. Mezi osadníky a domorodými černými obyvateli začala vznikat určitá forma společenské segregace.

Prvními domorodci, se kterými se osadníci setkali byli Khoikhoiové (známí též jako Hotentoti) . Khoikhoiové byli pastevci dobytka, kteří přišli podél západního pobřeží na území jižní Afriky a vytlačili do vnitrozemí původní obyvatelstvo – Sany (Křováky). Holanďané nakládali s Khoikhoii velmi mírně, uzákonili vzájemný pozdrav objetím a dokonce J.v.Riebeeck nedovolil potrestat viníky za vraždu mladého Holanďana.

Roku 1659 vznikla první koloniální válka v Jižní Africe. Její příčinou bylo ukradení několika kusů dobytka devíti vojákům, kteří se jako první osadníci po vypršení služby usadili jihovýchodně od Kapského města. Khoikhoiové byli ve dvou půtkách poraženi. Během bitvy bylo zabito sedm domorodců.

V roce 1672 prodali khoikhoiští pohlaváři Holanďanům část půdy. Osadníci, kteří si říkali „svobodní občané“ byli v počátcích osidlování země pouze pracovní silou. Prodávat mohli jen Východoindické společnosti a od ní dostávali vše potřebné. Časem se domohli svobodného obchodu. V roce 1688 dosáhl počet osadníků 600 a v letech 1688-1689 dopravila Východoindická společnost 300 francouzských a piemontských Hugenotů, kteří sem imigrovali. Růst populace osadníků a jejich práva a povinnosti, které museli plnit z příkazu společnosti, vyvolával neustále nepokoje.

Roku 1786 se dostalo osidlování vnitrozemí až do Karooské stepi, kde žili Sanové. Osadníci vyhubili všechnu zvěř, a tak byli Sanové nuceni lovit boerský dobytek. Boerové během osmi let zabili na dva a půl tisíce Sanů. Boerů přišlo o život asi dvě stě.
I doktor Emil Holub nazval tuto část historie osidlování země jako „…nejohyzdnější skvrna v dějinách Kapska“. Ve východním Kapsku narazili osadníci na Xhosy a zesilujícím bojem o pastviny a dobytek vypukla roku 1779 první z devíti pohraničích válek.

V roce 1780 odepřelo Nizozemí pomoc Anglii při potlačení vzpoury na americkém kontinentě. Anglie vyhlásila Nizozemí válku a neúspěšně se pokusila anektovat Kapsko. Dne 14.října 1795 zabrala Kapsko Velká Británie. A tak se nepodařilo vyhlásit republiku, když se osadníkům v témž roce podařilo vyhnat úředníky Východoindické společnosti. Za osm let se kolonie vrátila na tři roky k Batavské republice ovládané Holanďany. Roku 1806 Kapsko ovládli Angličané. Anglie dala Nizozemí náhradu v podobě třiceti miliónů zlatých.

Dále citace: Jižní Afrika – základní informace, South Africa Foudation 1995

Koloniální vláda znepokojená nestabilitou na východních hranicích Kapska přivážela ve velkém počtu osadníky, jejichž přítomnost posilovala pocit afrikánské identity. S pokračujícím neklidem na hranicích 12 000 Xhosů zahájilo v roce 1834 útok přes řeku Keiskamma, který britská vojska odrazila. V té době se skupina osadníků vydala dále na východ a usadila se v Port Natal, později nazvaném Durban.

V té době již Afrikánci žili v zemi téměř dvě stě let. Byli rozčarováni britskou nadvládou a rozhněváni zrušením otroctví. Ve třicátých letech zahájili hromadnou migraci do vnitrozemí, která je známá jako Velký trek a její účastníci jako trekkeři nebo voortrekkeři. Britští osadníci i afrikánští trekkeři narazili na uprchlíky z povstání, které začalo v Natalu a vyvolalo vlnu násilí, jež způsobila neklid na východním pobřeží a ve značné části vnitrozemí. Za vlády krále Shaky se jednotlivá zuluská království stmelila v jeden velký bojující celek. Voortrekkeři se střetli s Shakovým nástupcem Dinganem v roce 1838 u Blood River, zatímco Britové měli pocítit zuluskou sílu v roce 1879 u Isandlwany, než na hlavu porazili krále Cetshwaya téhož roku u Ulundi.

Woortrekkeři postupovali na sever přes řeku Orange a potom na východ přes pohoří Drakensberg do Natalu. Založili dvě nezávislé búrské republiky, jednu mezi řekami Orange a Vaal, druhou pak mezi řekami Vaal a Limpopo. Méně úspěšní byli v Natalu, kde se jejich republika Natalia rozpadla po ztrátách, jež utrpěli z rukou Zuluů a britských sil. Klíčovími událostmi, které změnily tvář země, byly objevy diamantů v Kimberley roku 1867 a zlata na Witwatersrandu v roce 1886. Nejenže přinesly příval nových přistěhovalců a vytvořily Johannesburg jako hospodářské srdce země, ale převážně zemědělskou a pasteveckou ekonomiku postupně do padesátých let tohoto století proměnily v ekonomiku modernizující a industrializující se. To podnítilo rychlou urbanizaci černých i bílých obyvatel s jejími hlubokými politickými důsledky.

Sílící napětí mezi britskými osadníky a transvaalskými úřady způsobilo, že v roce 1880 vypukla válka. Po ponižující porážce u Majubi byla Británie nucena vrátit transvaalské Jihoafrické republice právo na samosprávu. Další válka vypukla v roce 1899, když prezident Paul Kruger a lord Milner nedohodli o právech britských osadníků. Konflikt trval tři roky a zanechal po sobě trpkost, kterou některé afrikánské kruhy pociťují dodnes.

Anglo-búrská válka skončila v roce 1902 britským vítězstvím. Podmínky mírové dohody z Vereenigingu však byly k poraženým velkomyslné a čtyři kolonie (Kapsko, Natal, Svobodný stát Oraňský a Transvaal) se sešly v roce 1908 na národní konvenci, aby položily základy nového státu. Dne 31.května 1910 se zrodila Jihoafrická unie jako dominium v rámci Britského impéria. V letech od vzniku unie do poválečných voleb z roku 1948 se Jižní Afrika přetvořila v moderní průmyslový stát. Začala také stavět na právní základ segregaci mezi bělochy a černochy, která byla ve společnosti vždy přítomná. Afrikánské sebeurčení nalezlo sílící výraz v Národní straně, zatímco nespokojenost černochů vyústila již v roce 1912 v založení Afrického národního kongresu (ANC).

Ve střetu mezi afrikánským a černošským nacionalismem, který v Jižní Africe nastal, se většina Afrikánců sjednotila po roce 1948 v Národní straně ve snaze chránit svůj jazyk, kulturu a tradice před černou většinou a upevnit svou hospodářskou a politickou nezávislost na britské nadvládě. Na základě existující politiky vytvořily systém apartheidu jako naprosté území, společenské a politické segregace černochů a bělochů. V roce 1961 vystoupila Jižní Afrika z Commonwealthu a stala se republikou.

Krátce nato vytvořil ANC ozbrojené křídlo, Umkhonto we Sizwe (Kopí národa), a zahájil kampaň sabotáží, což vedlo k zatčení Nelsona Mandely a dalších předáků. Mandela byl odsouzen na doživotí a poslán na ostrov Robben u Kapského Města.

Po zavraždění předsedy vlády H.F.Verwoerda v roce 1966 jeho nástupci B.J.Vorster a P.W.Botha podnikli některé kroky k reformě apartheidu a zároveň posilovali vnitřní bezpečnost. S postupem doby však černošská opozice a sílící vzájemná hospodářská závislost černochů i bělochů v modernizující a urbanizující se ekonomice činily tento systém odděleného vývoje rostoucí měrou nefunkčním. V červnu 1976 se vzbouřily černošské školní děti v Sowetu a roznítily tak kampaň odporu, která měla učinit černošská sídliště a nakonec celou zemi neovladatelnou. Několikanásobné vyhlášení výjimečného stavu klid a pořádek neobnovilo. Od sedmdesátých let nastal ústup od apartheidu, podporovaný společensko-ekonomickými a demografickými realitami, směrem ke sdílení moci a k demokracii. Tuto politickou proměnu podtrhují změny, které nastaly za uplynulé desetiletí v ekonomice. Modernizující se hospodářství vyžaduje kvalifikovanou, vzdělanou a stabilní pracovní sílu a rostoucí černošský spotřební trh. Průměrné příjmy černochů od roku 1970 výrazně stouply a černošská kupní síla již činí více než polovinu celkové kupní síly a stále roste.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy skončila studená válka, byl P.W.Botha vystřídán mnohem mladším F.W.de Klerkem. Nový prezident rychle zrušil zákaz ANC a Jihoafrické komunistické strany, propustil Nelsona Mandelu z vězení a zahájil jednání o novém politickém uspořádání země. Po zdlouhavých rozhovorech, jichž se zúčastnilo široké spektrum politických sil, byla dohodnuta prozatímní ústava a Jižní Afrika přistoupila v dubnu 1994 k volbám poprvé jako jednotná země. ANC ve volbách s velkou převahou zvítězil a Nelson Mandela se stal 10.května 1994 prvním černošským prezidentem Jižní Afriky.

Ihned nato byly zrušeny všechny zbývající sankce proti Jižní Africe. Země získala zpět své křeslo ve Valném shromáždění OSN, vstoupila do Organizace africké jednoty a stala se znovu členem Commonwealthu.