Orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus)
Uvedený orel je nejsilnějším orlem afrického kontinentu. Dokáže skolit kořist dosahující až osminásobku jeho vlastní hmotnosti. Jeho specializací je lov primátů, zejména kočkodanů.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Řád: Accipitriformes (dravci)
Čeleď: Accipitridae (jestřábovití)
Rod: Stephanoaetus (orel)
Druh: Stephanoaetus coronatus (orel korunkatý)
Orel korunkatý je velký jestřábovitý dravec žijící v lesnatých oblastech subsaharské Afriky. Je velice obratný v letu, což mu umožňuje i lov v hustém porostu pralesa. 98% jeho potravy představují savci, přičemž až 80% mohou představovat primáti, především pralesní kočkodani (Cercopithecus) a lesostepní kočkodani (Chlorocebus). Jeho výskyt je od deštných pralesů po stromové savany. Velice vzácně se s ním lze setkat i v otevřenějších travnatých savanách.
Orel korunkatý je jedním z největších a nejsilnějších afrických orlů. Zbarvení je poměrně pestré, ale zároveň i variabilní. Hlava, záda a horní část křídel jsou tmavě hnědé. Ventrální partie jsou kropenaté (černo/hnědo-bílé), podobně jako nohy, které směrem ke žlutým pařátům, přecházejí v bílé. Spodní část letek a rýdovacích per má čtyři tmavé pruhy u samců a tři u samic, zbytek je šedý. Vztyčitelná korunka per na hlavě je černá. Duhovka oka je žlutá. Zobák je žlutý, popřípadě žlutošedý, zahnutá špička je černá. Délka těla dospělých jedinců dosahuje 0,8-1m, rozpětí křídel 1,5-1,8m a hmotnost 2,5-4,8kg. Pohlavní dimorfismus se projevuje tím, že samice jsou o 12-15% větší než samci. Opeřené nohy jsou velice silné a pařáty mají velké drápy, které jsou používány k rychlému zabití kořisti a následně i k jejímu porcování. Mláďata a adolescenti jsou světlejšího zbarvení, většinou šedí a především v abdominálních partiích. Dospělého zbarvení dosáhnou až pátým rokem.
Obrázek: Orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus), autor: N. Myburg. Photo courtesy Roberts Multimedia Birds CD-ROM.
Z hlediska potravy se jedná o striktního dravce. Dokáže ulovit i kořist dosahující skoro osminásobku jeho hmotnosti, unese však pouze kořist do své hmotnosti. Větší kořist nechá na místě a pokud ji nezkonzumuje jiný dravec, i po několik dní se z ní stravuje. Nejčastější kořistí jsou kočkodani. Pokud loví v páru, většinou jeden upoutává pozornost a nahání, zatímco druhý skrytý v záloze čeká na nejlepší příležitost k útoku. Při této technice lovu nemají ani chytří primáti jako kočkodan, nebo pavián šanci. Úspěšnost lovu je vyšší jak 90%. Loví i další savce, od králíků, myší, damanů, po menší antilopky. Mladí jedinci mohou lovit i ještěrky a hady. Loví i ptáky. Skrývá se v baldachýnu pralesa a rychlým výpadem překvapí. Zabíjí stiskem mohutnými pařáty. Pokud najde rybu uvízlou v mělčině, může se stát jeho potravou. Velice zajímavé, je pozorovat jeho útok v lese, kdy je schopen rychlého a strmého stoupání a při průletu skrze stromoví za letu stahuje křídla, přičemž manévruje pouze rejdovacími pery a spoléhá na kinetiku letu.
Hnízdí v silných větvích vysoký stromů ve výšce mezi 15-55 metry. Hnízda mají v průměru kolem 2 m a jsou využívána víckrát za sebou. Při námluvách, podobně jako například orel jasnohlasý, nastoupají do výšky až 1km a různě zavěšeni do sebe padají střemhlav k zemi. Samice snáší jedno až dvě vejce, v období od července do května, nejčastěji však mezi srpnem a říjnem (dle oblasti). Doba inkubace je 49-51 dní. Silnější mládě po nějaké době slabší zabije. Mládě krmí oba rodiče. Po 4-5 měsících mládě opouští hnízdo, ale je na rodičích závislé ještě po další rok, proto mají orli korunkatí mládě jednou za dva roky.
Největším ohrožením pro tento druh orla jsou lidé a to buď nadměrnou krajinou úpravou, nebo přímým lovem. Kořistí orlů mohou být i domácí zvířata a proto jsou mnohde považováni za škůdce, což jim bývá osudným. V rámci IUCN jsou řazeni na nejnižším stupni ohrožení.
