Orel a Kuře (Etiopie)
Před mnoha a mnoha lety žili jako dobří přátelé kuře a orel. Jednou se kuře nudilo a rozhodlo se opravit a zašít si svá poničená křídla. Nemělo však jehlu, a tak šlo poprosit orla, aby mu jehlu půjčil. Orel rád kuřeti vyhověl. Kuře si tak mohlo křídla opravit, ale když si opravená křídla zkoušelo, ztratilo při tom půjčenou jehlu. Kuře bědovalo a snažilo se jehlu najít, bohužel bez úspěchu.
Za nějaký čas přišel orel za kuřetem na návštěvu a při té příležitosti požádal o navrácení zapůjčené jehly. Kuře se přiznalo, že jehlu ztratilo. „Víš, stále ji hledám a zítra ti ji snad už vrátím,“ řeklo kuře. „Pokud ji nenajdu, koupím ti novou, aby si neutrpěl škodu.“
Navzdory velkému úsilí jehlu nenašlo, hledalo dlouho do noci a zapomnělo i na slíbenou návštěvu orla.
Navzdory velkému úsilí jehlu nenašlo, hledalo dlouho do noci a zapomnělo i na slíbenou návštěvu orla.
Další den opět přišel orel za kuřetem a chtěl jehlu zpět, ale kuře se ze studu před orel ukrylo a neotevřelo mu svůj příbytek. Při své smůle nemělo ani peníze na nákup nové jehly.
Proto se dodnes kuřata před orly stále schovávají, protože nemůžou vrátit půjčenou jehlu.
Naopak orel za nesplacenou půjčku, kdykoli může, kuře chytí a sní.
Kuřata by se ráda hněvu orla zbavila, a tak stále hledají jehlu. Svýma nohama stále hrabají v zemi a hledají kdysi ztracenou jehlu. Jsou tím hledáním tak zaměstnané, že si od těch dob nespravují křídla, a proto nemohou létat.
