Národní parky a přírodní krásy Súdánu a Jižního Súdánu II.

V Jižním Súdánu se lze setkat se savanou, vlhkou lesnatou savanou přecházející v deštný prales, bažiny a mokřady. Na rozdíl od jiných území v Africe zde nejsou návaly turistů a krajina je turisty prakticky nedotčená. Dlouhé boje mezi etniky, občanské války, rebelující ozbrojené armády, pytláci a lovci se negativně podepsali na počtech zvěře, druhové rozmanitosti a bezpečnosti v regionu. Nicméně i tak zde lze pozorovat největší migraci velkých savců na světě, ovšem za nemalé peníze.

Jižní Súdán je proslulý spíše negativně – válkou, etnickými nepokoji, nestabilitou, nedostatečnou a nerozvinutou infrastrukturou, nemocemi, hladomorem a humanitárními krizemi. Oproti tomu je však proslulý i svou prakticky téměř nedotčenou přírodou. Je zde největší migrace velkých savců této planety a Nil zde vytváří vnitřní deltu s množstvím ramen a zátopových jezer. Jsou zde časté deště a tím i zdejší vegetace je doslova přírodním rájem pro zvěř. Většina národních parků zde vznikla z důvodu ochrany nosorožce tuponosého severního. Bohužel, vzhledem k nízké infrastruktuře, válkám a sílícímu vlivu Asie se předpokládá, že zde již jsou nosorožci vyhubeni.

Od března do června, na začátku období dešťů se obrovská stáda zvěře přesouvají z bažin a mokřadů Sudd do národního parku Bandingilo a Boma.
Od listopadu do ledna, v období sucha, stáda migrují do mokřadů Sudd.

Obrázky: Žirafa kordofanská (Autor: Mathae), nosorožec Cottonův (širokohubý severní) a hroch obojživelný.

Národní park Southern

Nachází se v jihozápadní části Jižního Súdánu. Národní park Southern byl založen v roce 1939 a je nejstarším a největším národním parkem Jižního Súdánu. Zasahuje svou rozlohou do tří regionů – Západní rovníkový stát, Jezera a Západní Bahr al Ghazál. Rozprostírá se přibližně na 23 000km² a jeho charakter dotváří tři řeky – řeka Sue vytváří západní hranici parku, řeka Gel vytváří východní hranice a spolu s řekou Ibba tekoucí středem parku vytváří v období dešťů bažiny. K tvorbě bažin napomáhá i fakt, že se park nachází na lateritové půdě. Nachází se zde deštný prales, galeriové lesy, lesnatá savana, savana a travnaté mokřady. Park je řídce obydlený a návštěvy turistů jsou velice vzácné. Nejbližší město je Rumbek. Nejsnadnější přístup do parku je letecky, jízda terénním vozem je zdlouhavá a ne vždy sjízdná.

Park byl známý pro své obrovské počty slonů, vodušek, buvolců a buvolů, stejně jako jedno z posledních útočišť nosorožců tuponosých severních. Dvě občanské války, pobyt rebelujících armád, nízká ochrana parku (nízký počet strážců) a množství pytláků se na stavech zvěře v parku negativně podepsalo. U nosorožců, kteří zde byli spatřeni naposledy v roce 2006 se předpokládá, že zde již byli vyhubeni. Bylo zde provedeno množství pozorovacích letů a stopování a nic přítomnost nosorožců nepotvrdilo. Traviny v parku v období dešťů dorůstají do výšky i více jak 2m a tak je možné, že se zde ještě nějaký nosorožec ukrývá, nicméně nic to nemění na výsledné situaci.

I přes neúspěch v ochraně nosorožců má park nedozírný význam pro početnou populaci slonů, která zde není jako například v jižní Africe, ve střetu s místními zemědělci. Proto tento park představuje jedinečnou příležitost k zachování divoké populace divoké zvěře, v tomto okamžiku především slonů. Důležitou roli zde má i jedinečný mokřadní ekosystém, deštný les a galeriové lesy.
V parku se nachází početná populace slonů, žiraf kordofanských, buvolce modrého, antilop Derbyho, vodušek – v několika druzích, buvolce stepního, bahnivce, oribi a prasat pralesních. Žijí zde i lvi, levharti, gepardi, šakali, psi hyenovití a kdysi se zde vyskytoval i nosorožec tuponosý severní. V lesích se lze setkat s paviány, kočkodany, guerézami a kombami. Zajímavé jsou i početné druhy ptáků a ryb – bichiři, bahníci, gymnarchové, tilapie, bingy… Je zde i velice početná populace hrochů a krokodýlů.

Obrázky: levhart, pavián anubi (Autor: Michal Šváb) a prase savanové.

Národní park Boma

Národní park Boma je šesté největší chráněné území v Africe zabírající 22 000km² a druhé v Jižním Súdánu. V Africe jsou větší Mudumu NP v Namíbii, Selous GR v Tanzanii, Central Kalahari v Botswaně, Namib – Nankluft v Namíbii a Southern NP. V parku se nachází kolem 1,3 milionu antilop, což je nejvíce v Africe, které migrují v období sucha do mokřadů Sudd, kam migruje více než 2 miliony antilop ze dvou chráněných území, čímž se dle odhadů dostává tato migrace před Serengeti a před Kafue.

Nachází se ve východní části Jižního Súdánu, při hranici s Etiopií, kde na tento park navazuje národní park Gambela. Poloha obou parků je unikátní v tom, že ačkoliv se oba parky na poměrně ploché nížině, nachází se na úpatí hor z východu a mokřadů Sudd ze západu. Tato vlastnost předurčuje oblast parků jako přirozený koridor k migraci mezi horami a mokřady. Park by založen v roce 1986. Většinu parku tvoří travnatá savana, pobřežní nivy a záplavové území.

V roce 2010 zde byl za spolupráce s National Geographic proveden průzkum pohybu stád slonů. Někteří sloni byli vybaveni límci s vysílačkou a sledováni v průběhu roku.

Nejvýznamnějším zvířecím druhem je voduška kob bělouchá (Kobus kob leucotis), který je současně i nejzastoupenějším druhem kopytnatce v migraci. Dalšími druhy vyskytujícími se v parku jsou buvolci modří korigum (Damaliscus lunatus korrigum), gazela mongalla (Eudorcas albonotata), která je v Jižním Súdánu endemická, žirafa núbijská, buvolec lelwel (Alcelaphus buselaphus lelwel), antilopa losí (Taurotragus oryx), přímorožec beisa (Oryx gazella beisa, Oryx gazella gallarum), zebra bezhřívá (Equus quagga borensis), voduška velká (Kobus ellipsiprymnus), voduška abok (Kobus megaceros), kudu malý (Tragelaphus imberbis), bongo nížinný (Tragelaphus eurycerus eurycerus), antilopa Derbyho (Taurotragus derbianus gigas), gazela velká (Nanger granti), prasata savanová a buvoli kaferští. Z dravců zde žijí lvi, levharti, gepardi, servalové, hyena skvrnitá, hyena žíhaná, pes hyenovitý, šakal obecný a šakal pruhovaný. V okolí vodních ploch je spousta krokodýlů a hrochů. Národní park je významným útočištěm mnoha druhů ptáků, dokonce i vzácného, bizardně vzhlížejícího člunozobce. Z primátu jsou zde k vidění kočkodani, paviáni a komby.

Krom fauny a flóry bývá návštěva parku mnohdy spojována s poznáním místních kmenů a tradičního života. Seznámit se zde lze s etniky Murle, Anyuah, Suri, Jie a Toposa. Kmen Murle jsou polokočovní pastevci, jejichž pokožka je zdobena jizvami. V minulosti musel mladík zabít lva, aby se stal mužem. Ženy kmene Suri nosí ve rtech talířky, známé spíše z Etiopie, a roztahují si i ušní lalůčky. Pro kmen Toposa jsou zase typické náušnice pod spodním rtem a opět zjizvená pokožka.

Návštěva parku je nejlepší přes cestovní kancelář, jelikož je sem poměrně složitý přístup, v parku je jen málo cest, které jsou mnohdy zcela nesjízdné, a proto se většina pozorování zvěře provádí ze vzduchu. Národní park Boma byl značně poškozen na počtech zvěře válkou, kdy zdejší fauna byla zdrojem potravy pro armády. Pro zajímavost, v roce 1982 bylo provedeno sčítání žiraf, jejich počet se odhadoval kolem 6 000, v roce 2007 jich bylo již jen 404. I tak jsou však počty zvěře v tomto parku stále vysoké, ve srovnání s jinými národními park v Africe, a i přes vysokou cenu a náročnost návštěvy, je safari v tomto parku nezapomenutelné.

Obrázky:

voduška kob, ženy etnika Mursi (Carsten ten Brink, Flickr.com) a afričtí turovití

Národní park Shambe

Národní park Shambe byl založen roku 1985, nicméně již předtím existoval jako chráněné území. Nachází se přibližně uprostřed republiky Jižní Súdán a jedná se prakticky o začátek mokřadu Sudd. Při Bílém Nilu se nachází travnatá savana, při řece Shambe je lesnatá savana a galeriový les, což dává ideální prostředí pro mnoho živočišných druhů. Park se rozkládá na ploše kolem 620km². Nejlepším výchozím bodem pro safari vozem je město Rumbek. Cesty jsou však sjízdné pouze za období sucha, v období dešťů je návštěva parku možná pouze na lodi.

Z území parku pochází mnoho zvířat odlovených Josefem Vágnerem, zakladatelem ZOO Dvůr Králové. Nejznámějšími zvířaty z tohoto parku jsou nosorožci širokohubí severní. Park byl donedávna jejich útočištěm, nicméně neutichající válečný konflikt a stoupající cena nosorožčích rohů byl pro pytláky dobrým důvodem k postupnému vyhlazení tohoto nejen z tohoto parku.

Park je vyhlášený zejména mezi ornitology, jelikož se zde nachází početné druhové spektrum ptáků, přičemž mnoho druhů je zde endemických. Je zde početná populace hrochů, krokodýlů, slonů, antilop a gazel. Zajímavostí tohoto parku jsou žirafy, jelikož se právě zde setkává žirafa núbijská, žirafa Rothschildova a žirafa kordofanská. V lesích se lze setkat s primáty, prasaty pralesními, štětkouny a prasaty savanovými, žijí zde luskouni, hrabáči, z dravců se zde lze setkat se lvi, levharty, gepardy, šakaly, hyenami, servaly, karakaly a psy hyenovitými.

Park je dosažitelný z Juby jak letecky, tak i po silnici. I přesto, že tento park je poměrně snadno dosažitelný, je v něm spousta věcí k vidění a patří k TOP FIVE mezi přírodními krásami Jižního Súdánu, nebývá turisty příliš navštěvován.

Obrázek: mapka národních parků – (Autor:Keitsist, EN wikipedia, Licence CC)