Nil (Bahr-Al Nil)
Jméno Nil pochází z řeckého Neilos, které znamená údolí nebo údolí řeky. Řeka na severu zaplavuje velké území Egyptu a zanechává zde po staletí černé sedimenty. Proto staří Egypťané nazývali řeku Ar nebo Aur – Černá. Řekové a Egypťané předtím dali řece název Kem či Kemi, které lze též přeložit jako černý. Tato „černota“ řeky Nil dala základ pro vývoj mnoha civilizací…
Nil je svou délkou 6 671 km druhou nejdelší řekou na světě. Pramení v Burundi jižně od rovníku a teče na sever přes severovýchodní Afriku a nakonec se vlévá do Středozemního moře. Nil má tři hlavní zdrojnice. V Etiopských vysočinách teče voda z Modrého Nilu a Atbary. Hlavní tok Bílého Nilu protéká Viktoriiným jezerem, jezerem Kyoga a Albertovým jezerem. Povodí Nilu je velmi rozsáhlé a zabírá plochu okolo 1/10 celého afrického kontinentu. Toto území zahrnuje konkrétně Tanzanii, Burundi, Rwandy, DR Konga, Keňu, Ugandu, Etiopii, Súdán a Egypt. Odhaduje se, že odvodňuje plochu 3 349 000 km2.
Jméno Nil pochází z řeckého Neilos, které znamená údolí nebo údolí řeky. Řeka na severu zaplavuje velké území Egyptu a zanechává zde po staletí černé sedimenty. Proto staří Egypťané nazývali řeku Ar nebo Aur – Černá. Řekové a Egypťané předtím dali řece název Kem či Kemi, které lze též přeložit jako černý. Tato „černota“ řeky Nil dala základ pro vývoj mnoha civilizací. Lidé žijící v okolí řeky vylepšili dovednost a um v obdělávání půdy a byli jedněmi z prvních, kteří využívali pluh a zavlažování.
Nil nikdy nevysychá a dovoluje zemědělsky využívat půdu na svých březích po celý rok. Společně s vyššími teplotami dávají pole úrodu několikrát do roka. Dochází zde však k velkým ztrátám vody v důsledku vypařování.
Vedle základní role v zemědělství hraje Nil také důležitou úlohu v dopravě. Během záplav je řeka v podstatě jedinou dopravní tepnou. Během 20. století však tuto úlohu pomalu přebírá letecká a automobilová doprava. Nová výstavba cest, letišť a železnice jsou dnes hlavními konkurenty Nilu.
Fyziografická charakteristika
Nil podle současných představ vznikl v období třetihor – asi pře 30 milióny let. Jeho hlavním tokem byla řeka Atbara. Povodí se však postupně vyvíjelo a rozrůstalo. Povodí Nilu lze v současnosti rozdělit na 7 hlavních regionů.
Nil podle současných představ vznikl v období třetihor – asi pře 30 milióny let. Jeho hlavním tokem byla řeka Atbara. Povodí se však postupně vyvíjelo a rozrůstalo. Povodí Nilu lze v současnosti rozdělit na 7 hlavních regionů.
· Jezerní oblasti Východní Afriky
· Bahr – Al-Džabal
· Bílý Nil
· Modrý Nil
· Atbara
· Dolní tok Nilu zahrnující oblast od Chartúmu po deltu Nilu
· Nilská delta
· Bahr – Al-Džabal
· Bílý Nil
· Modrý Nil
· Atbara
· Dolní tok Nilu zahrnující oblast od Chartúmu po deltu Nilu
· Nilská delta
Nil má několik zdrojnic. V jezerní oblasti východní Afriky tvoří několik drobných toků Bílý Nil. Za hlavní pramen Nilu je považována burundská řeka Ruvuvu (v Tanzánii se nazývá Kagera, ve Rwandě Akagera), na horním toku nese jméno Ruvironza. Od jejího pramene se počítá i délka celého Nilu. Ruvironza pramení u severního cípu jezera Tanganyika a jako Karega se vlévá do Viktoriina jezera. Odtud teče již řeka Nil severním směrem skrz Ugandu, kde nese označení Viktoriin Nil, až po Albertovo jezero. V blízkosti ugandského jezera Kyoga má charakter bažinaté oblasti. Od jezera Kyoga teče řeka směrem na západ a stéká do Východoafrického riftového systému. Zde se vlévá do Albertova jezera. Když jeho vody toto jezero opustí, nese až k hranici Súdánu označení Albertův Nil. Údolí Nilu je zde široké a splavné. Za hranicemi Ugandy nazýváme Nil jako Bahr – Al – Džabal (Horský Nil). Část Nilu je tu díky peřejím nesplavná. Peřeje vznikají v místech s nízkým průtočným profilem – skalní soutěsky. Od města Juba teče Nil rozsáhlou rovinatou oblastí. Hlavní tok teče středem této pláně a v období dešťů je celá oblast zaplavována. Celá pláň je zarostlá bujnou vodní vegetací. Část této vegetace je unášena proudem řeky a znemožňuje plavbu, protože zanáší jednotlivé kanály. V těchto pláních přibírá Nil značné množství vody z jiných toků, ale dochází i k velkým ztrátám v důsledku vypařování a transpirace rostlin.
V blízkosti města Malakal nese již Nil označení Bílý Nil. Stéká se s řekou Sobat (v Etiopii označované jako Baro). Po dalších 800 kilometrech získává řeka nepatrné množství vody ze svých přítoků. Tato část Nilu je široká a voda teče velmi pomalu. Podél toku se v úzkém pásu vyskytují bažinaté oblasti. Bažiny přispívají ke ztrátám vody vsakováním, transpirací a zvýšeným odpařováním.
Jiná zdrojnice Nilu – Modrý Nil – odvádí vody z Etiopské vysočiny. Modrý Nil klesá z nadmořské výšky 1 800 m a jeho délka činí 1 529 km. Pokračuje severním a severovýchodním směrem přes Súdán až do Bílého Nilu, se kterým se slévá v blízkosti Chartúmu. Bílý Nil má relativně konstantní průtok po celý rok, naopak Modrý Nil je značně rozkolísaný. Modrý Nil pojme během období dešťů (konec června do října) značné množství vody z Etiopské vysočiny. Každoroční záplavy, které se vyskytují v Egyptě, má na svědomí právě nárůst objemu unášených vod Modrého Nilu.
Další velký přítok Nilu, řeka Atbara, se do něj vlévá 322 kilometrů severně od Chartúmu. Atbara je zásobována řekami Angereb a Tekeso. Tyto přítoky taktéž přivádějí v období dešťů značnou část vody z Etiopské vysočiny. Odsud již teče „spojený“ Nil. Asi po 1 330 kilometrech se vlévá do Nasserova jezera, což je přehradní nádrž s plochou 4 640 km2 a délkou 600 km. Vznikla díky přehradě v Asuánu. Asuán leží asi 800 km jižně od Káhiry. U Nasserova jezera má řeka šířku 16 až 50 km. Mezi Chartúmem a Asuánem leží 5 známých peřejí – skalních stupňů tvořených krystalickými horninami. Tyto peřeje znamenají přerušení vodní dopravy po Nilu. Než se řeka dostane do Káhiry protéká nejúrodnější částí země. Nil zde vystupuje až na samou hranu svého údolí a vydatně zavlažuje svůj levý břeh.
V blízkosti města Malakal nese již Nil označení Bílý Nil. Stéká se s řekou Sobat (v Etiopii označované jako Baro). Po dalších 800 kilometrech získává řeka nepatrné množství vody ze svých přítoků. Tato část Nilu je široká a voda teče velmi pomalu. Podél toku se v úzkém pásu vyskytují bažinaté oblasti. Bažiny přispívají ke ztrátám vody vsakováním, transpirací a zvýšeným odpařováním.
Jiná zdrojnice Nilu – Modrý Nil – odvádí vody z Etiopské vysočiny. Modrý Nil klesá z nadmořské výšky 1 800 m a jeho délka činí 1 529 km. Pokračuje severním a severovýchodním směrem přes Súdán až do Bílého Nilu, se kterým se slévá v blízkosti Chartúmu. Bílý Nil má relativně konstantní průtok po celý rok, naopak Modrý Nil je značně rozkolísaný. Modrý Nil pojme během období dešťů (konec června do října) značné množství vody z Etiopské vysočiny. Každoroční záplavy, které se vyskytují v Egyptě, má na svědomí právě nárůst objemu unášených vod Modrého Nilu.
Další velký přítok Nilu, řeka Atbara, se do něj vlévá 322 kilometrů severně od Chartúmu. Atbara je zásobována řekami Angereb a Tekeso. Tyto přítoky taktéž přivádějí v období dešťů značnou část vody z Etiopské vysočiny. Odsud již teče „spojený“ Nil. Asi po 1 330 kilometrech se vlévá do Nasserova jezera, což je přehradní nádrž s plochou 4 640 km2 a délkou 600 km. Vznikla díky přehradě v Asuánu. Asuán leží asi 800 km jižně od Káhiry. U Nasserova jezera má řeka šířku 16 až 50 km. Mezi Chartúmem a Asuánem leží 5 známých peřejí – skalních stupňů tvořených krystalickými horninami. Tyto peřeje znamenají přerušení vodní dopravy po Nilu. Než se řeka dostane do Káhiry protéká nejúrodnější částí země. Nil zde vystupuje až na samou hranu svého údolí a vydatně zavlažuje svůj levý břeh.
Poslední částí Nilu je jeho delta. Delta je obrovská rovinatá plocha tvořena říčními sedimenty, které zde tvoří pouze bahno. Většina tohoto 15 až 23 m hlubokého bahna má svůj původ v Etiopii. Delta Nilu je nejúrodnější půdou celé Afriky. Pláň o rozloze 160 x 190 km2 se v minulosti pomalu rozšiřovala severním směrem (až o 4 metry ročně), po výstavbě Asuánské přehrady stagnuje či ustupuje na jih. Při ústí Nilu do Středozemního moře se objevují sladkovodní a brakická jezera a solné bažiny.
Mapa povodí Nilu (zdroj Světová Banka – The World Bank)
Podnebí
V severní pouštní části v oblasti Egypta a Súdánu se během léta nevyskytují žádné srážky. Teploty zde dosahují 47°C, srážky dosahují sotva 25 mm na jihu a 200 mm v pobřežních oblastech. V jarních měsících jsou pro tuto oblast charakteristické písečné bouře. Pouštní bouře trvají i několik dní (3 až 4), s modrým sluncem a fatou morgánou. V egyptské poušti je zimní období charakterizováno chladnějšími teplotami. V jižních částech Súdánu má podnebí vlhčí charakter s více než 1 300 mm srážek. Severněji je srážek méně, i období dešťů je zde kratší – červen až srpen. V centrální částech Súdánu začíná sezóna studeným a suchým podnebím s teplotami (prosinec až únor), v březnu se počasí mění na horké a suché s teplotami okolo 40°C. Až v červenci přicházejí deště a počasí je teplé a deštivé. Srážky dosahují 200 až 500 mm. Severně od Chartúmu srážky klesají na 100 mm. Naopak v jižní části Etiopské vysočiny se v letních měsících vyskytují mohutné deště . V období od října do května jsou tyto oblasti relativně suché. Daná oblast je totiž pod vlivem severovýchodních pasátů.
Oblasti východoafrických jezer a v jihozápadní Etiopii jsou pod vlivem rovníkového a tropického podnebí. Všude v těchto regionech se objevují srážky po celý rok, hlavní úhrn srážek je během dubna a října. Teplota kolísají mezi 16°C a 26°C, s relativní vlhkostí okolo 80%.
Celé povodí Nilu se rozkládá přes tři podnebné pásy – rovníkové, tropické a subtropické.
V severní pouštní části v oblasti Egypta a Súdánu se během léta nevyskytují žádné srážky. Teploty zde dosahují 47°C, srážky dosahují sotva 25 mm na jihu a 200 mm v pobřežních oblastech. V jarních měsících jsou pro tuto oblast charakteristické písečné bouře. Pouštní bouře trvají i několik dní (3 až 4), s modrým sluncem a fatou morgánou. V egyptské poušti je zimní období charakterizováno chladnějšími teplotami. V jižních částech Súdánu má podnebí vlhčí charakter s více než 1 300 mm srážek. Severněji je srážek méně, i období dešťů je zde kratší – červen až srpen. V centrální částech Súdánu začíná sezóna studeným a suchým podnebím s teplotami (prosinec až únor), v březnu se počasí mění na horké a suché s teplotami okolo 40°C. Až v červenci přicházejí deště a počasí je teplé a deštivé. Srážky dosahují 200 až 500 mm. Severně od Chartúmu srážky klesají na 100 mm. Naopak v jižní části Etiopské vysočiny se v letních měsících vyskytují mohutné deště . V období od října do května jsou tyto oblasti relativně suché. Daná oblast je totiž pod vlivem severovýchodních pasátů.
Oblasti východoafrických jezer a v jihozápadní Etiopii jsou pod vlivem rovníkového a tropického podnebí. Všude v těchto regionech se objevují srážky po celý rok, hlavní úhrn srážek je během dubna a října. Teplota kolísají mezi 16°C a 26°C, s relativní vlhkostí okolo 80%.
Celé povodí Nilu se rozkládá přes tři podnebné pásy – rovníkové, tropické a subtropické.
Hydrologie
Hladina Nilu v Egyptě stoupá v létě. Je to zapříčiněno velkými srážkami v tropických a rovníkových oblastech a hlavně v Etiopské vysočině.
V dubnu začínají povodně v jižním Súdánu. Oblasti Asuánu v Egyptě dosáhne povodeň v červenci. Ta vrcholí v září . Do Káhiry dorazí až v říjnu. Během listopadu a prosince povodeň rychle opadá. Nejnižší hladinu má Nil mezi březnem a květnem. Každoroční záplavy jsou dnes regulovány prostřednictvím Asuánské přehrady.
Celkové množství vody je značné, z Viktoriina jezera vytéká průměrně 23 km3 za rok. Z Albertova jezera je odtok 25 km3 za rok (asi 800m3/s).
Toto velké množství má hlavní zásluhu na relativně stálé hladině vody v průběhu roku. Bílý Nil odevzdá 80% své vody Nilu, 20% se vypaří. Bílý Nil je zásobován vodou z řeky Sobat z Etiopských vysočin a ostatní řeky tečou z oblasti východoafrických příkopových propadlin.
Hladina Nilu v Egyptě stoupá v létě. Je to zapříčiněno velkými srážkami v tropických a rovníkových oblastech a hlavně v Etiopské vysočině.
V dubnu začínají povodně v jižním Súdánu. Oblasti Asuánu v Egyptě dosáhne povodeň v červenci. Ta vrcholí v září . Do Káhiry dorazí až v říjnu. Během listopadu a prosince povodeň rychle opadá. Nejnižší hladinu má Nil mezi březnem a květnem. Každoroční záplavy jsou dnes regulovány prostřednictvím Asuánské přehrady.
Celkové množství vody je značné, z Viktoriina jezera vytéká průměrně 23 km3 za rok. Z Albertova jezera je odtok 25 km3 za rok (asi 800m3/s).
Toto velké množství má hlavní zásluhu na relativně stálé hladině vody v průběhu roku. Bílý Nil odevzdá 80% své vody Nilu, 20% se vypaří. Bílý Nil je zásobován vodou z řeky Sobat z Etiopských vysočin a ostatní řeky tečou z oblasti východoafrických příkopových propadlin.
Křivka průtoků Nilu během roku pod Asuánskou přehradou. Na obrázku je vidět i podíl jednotlivých zdrojnic Nilu.
Křivka průtoků Nilu (v m3/s) během roku pod Asuánskou přehradou. Na obrázku je vidět i podíl jednotlivých zdrojnic Nilu
Hlavní zásluhu na vzniku povodní na Nilu má zvláště Modrý Nil . Během období dešťů v Etiopii (červen – září) hladina Modrého Nilu rychle roste, v září dosahuje u Chartúmu svého maxima – 6 metrů. Modrý Nil touto záplavou zadrží vody Bílého Nilu, která začne zaplavovat okolí. Proto byla na Bílém Nilu, jižně od Chartúmu, vystavěna přehrada Jebel Aulia, která zadržuje v tuto dobu vody Bílého Nilu a zmírňuje účinky takto vzniklé povodně – dobře patrné ze satelitních snímků. Na Modrém Nilu leží dvě hydroelektrárny Roseires a Sennar, které poskytují 80% elektrické energie Súdánu.
Atbara taktéž odvádí vody z Etiopské vysočiny. Řeka Atbara se rozvodňuje ve stejnou dobu jako Modrý Nil. Nicméně na rozdíl od Modrého Nilu nemá Atbara v době sucha stálou hladinu, ale částečně vysychá.
U jezera Nasser je v normálně vodném roce průměrný průtok 2500 m3/s a v období záplav dosahuje během některých dní 15 000 m3/s.
Celkově by se dalo říci, že voda v Nilu, je „namixována“ z 10% z Bílého Nilu, 20% z Atbary, 70% z Modrého Nilu. V Nasserově jezeře je celkově 85% vody z Etiopských vysočin. Přehrada však také ztratí 10% vody v důsledku vypařování, některé údaje hovoří až o 40% ztrátách vody v důsledku vypařování.
Atbara taktéž odvádí vody z Etiopské vysočiny. Řeka Atbara se rozvodňuje ve stejnou dobu jako Modrý Nil. Nicméně na rozdíl od Modrého Nilu nemá Atbara v době sucha stálou hladinu, ale částečně vysychá.
U jezera Nasser je v normálně vodném roce průměrný průtok 2500 m3/s a v období záplav dosahuje během některých dní 15 000 m3/s.
Celkově by se dalo říci, že voda v Nilu, je „namixována“ z 10% z Bílého Nilu, 20% z Atbary, 70% z Modrého Nilu. V Nasserově jezeře je celkově 85% vody z Etiopských vysočin. Přehrada však také ztratí 10% vody v důsledku vypařování, některé údaje hovoří až o 40% ztrátách vody v důsledku vypařování.
Zemědělství a zavlažování
Řeka Nil je dárce života, její bahno zúrodňuje své břehy po celá tisíciletí. Již dávno si lidé všimli úrodné příbřežní půdy, ale díky suchému podnebí byli postaveni před problém, jak zajistit vláhu pro svá pole. Výsledek jejich činnosti se brzy dostavil v podobě dokonalé sítě kanálů a důmyslných zařízeních. S určitou modernizací slouží s úspěchem dodnes.
Řeka Nil je dárce života, její bahno zúrodňuje své břehy po celá tisíciletí. Již dávno si lidé všimli úrodné příbřežní půdy, ale díky suchému podnebí byli postaveni před problém, jak zajistit vláhu pro svá pole. Výsledek jejich činnosti se brzy dostavil v podobě dokonalé sítě kanálů a důmyslných zařízeních. S určitou modernizací slouží s úspěchem dodnes.
Přehrady a hráze
První moderní nádrž byla na Nilu postavena v roce 1861. Staří Egypťané dokázali budovat přehrady také, nebyly však postaveny přímo na životodárné řece, ale chránily strže před přívalovými dešti z okolních hor.
Další hráze byly postaveny v roce 1902-1930. Zlom však nastal s rokem 1959. To začaly práce na Asuánské přehradě, která byla dokončena v roce 1970. Měla sloužit jako zdroj energie, zásobárna vody pro zavlažování, jako ochrana úrody a lidí žijících na březích. Hráz je 3 828 km dlouhá a 110 metrů vysoká. Hydroelektrárna přehradní hráze má výkon 2100 MGW. Přehled přehrad na Nilu.
První moderní nádrž byla na Nilu postavena v roce 1861. Staří Egypťané dokázali budovat přehrady také, nebyly však postaveny přímo na životodárné řece, ale chránily strže před přívalovými dešti z okolních hor.
Další hráze byly postaveny v roce 1902-1930. Zlom však nastal s rokem 1959. To začaly práce na Asuánské přehradě, která byla dokončena v roce 1970. Měla sloužit jako zdroj energie, zásobárna vody pro zavlažování, jako ochrana úrody a lidí žijících na březích. Hráz je 3 828 km dlouhá a 110 metrů vysoká. Hydroelektrárna přehradní hráze má výkon 2100 MGW. Přehled přehrad na Nilu.
Doprava
Dopravní lodě byly dlouho jediným možným spojením v okolí řeky Nilu a svou nezastupitelnou roli hrají i dnes. Například v Súdánu je na 40 tisíc kilometrů vodních cest. Pouze v místech velkých 5 peřejí a v některých místech v období záplav není lodní doprava možná. Lodě – parníky a jachty – jsou pro plavbu po Nilu výborně přizpůsobeny, mají velmi mělký ponor.
Dopravní lodě byly dlouho jediným možným spojením v okolí řeky Nilu a svou nezastupitelnou roli hrají i dnes. Například v Súdánu je na 40 tisíc kilometrů vodních cest. Pouze v místech velkých 5 peřejí a v některých místech v období záplav není lodní doprava možná. Lodě – parníky a jachty – jsou pro plavbu po Nilu výborně přizpůsobeny, mají velmi mělký ponor.
Historie objevování pramenů Nilu
Roku 460 př.n.l. napsal Herodotos, že prameny Nilu nikdo neobjeví. Po dalších 2 000 let se objevitelé pramenů Nilu snažili seč mohli. V devatenáctém století se o to pokoušely série objevitelských cest německých a anglických dobrodruhů. Angličan John Hanning Speke se v roce 1858 dostal až do oblasti jezera Viktoria a do okolí dnes již zatopených vodopádů Ripon Falls dorazil v roce 1862. Prohlásil, že Nil začíná jezerem a prý tak objevil jeho pramen. Přesto oponenti – Richard Burton, David Livingstone a Henry Morton Stanley – trvali na svém, že prameny Nilu leží dále po proudu. Sir Samuel White (Angličan), který v roce 1864 pojmenoval Albertovo jezero, a Němec Georg August Schweinfurth, se v letech 1868-1871 dostali k západním zdrojnicím Bílého Nilu. Teprve v roce 1937 označil německý objevitel Dr. Burkhart Waldecker jednu jižněji ležící zdrojnici malou pyramidou. Doufejme, že tu správnou. Dnes je již pramen znám – řeka Ruvironza.
Roku 460 př.n.l. napsal Herodotos, že prameny Nilu nikdo neobjeví. Po dalších 2 000 let se objevitelé pramenů Nilu snažili seč mohli. V devatenáctém století se o to pokoušely série objevitelských cest německých a anglických dobrodruhů. Angličan John Hanning Speke se v roce 1858 dostal až do oblasti jezera Viktoria a do okolí dnes již zatopených vodopádů Ripon Falls dorazil v roce 1862. Prohlásil, že Nil začíná jezerem a prý tak objevil jeho pramen. Přesto oponenti – Richard Burton, David Livingstone a Henry Morton Stanley – trvali na svém, že prameny Nilu leží dále po proudu. Sir Samuel White (Angličan), který v roce 1864 pojmenoval Albertovo jezero, a Němec Georg August Schweinfurth, se v letech 1868-1871 dostali k západním zdrojnicím Bílého Nilu. Teprve v roce 1937 označil německý objevitel Dr. Burkhart Waldecker jednu jižněji ležící zdrojnici malou pyramidou. Doufejme, že tu správnou. Dnes je již pramen znám – řeka Ruvironza.
