Národní parky a přírodní krásy Súdánu a Jižního Súdánu I.

Svou rozlohou a členitostí zasahují státní útvary bývalého Súdánu do několika biotopů a mají několik krajinných rázů. Většina území Súdánu je poušť a polopoušť, na jihu se nachází pásmo Sahelu, který postupně přechází v suchou savanu. V Jižním Súdánu se lze setkat se savanou, vlhkou lesnatou savanou přecházející v deštný prales, bažiny a mokřady. V tomto článku představíme národní parky severního Súdánu – Dinder a Radom.

 

Nachází se na hranicích s Etiopií, přibližně 400km jihovýchodně od Chartúmu. Byl založen v roce 1935 a jeho rozloha činí 7 123km². Jedinečnost tohoto parku způsobuje fakt, že se nachází na úpatí etiopských hor, které tvoří východní hranici parku, severní a jižní hranici parku pak tvoří řeky Rahad a Dinder, které vytváří množství meandrů a mrtvých ramen, podél kterých rostou lužní lesy (Hyphaene thebaica, Acacia nilotica), západní hranici tvoří semiaridní pásmo Sahelu. V parku se proto střídají vegetační pásma akáciových lesíků (Acacia seyal, Balanites aegyptiaca a tamarind indický (Tamarindus indica)), pobřežní a galeriové lesy (duma thébská (Hyphaena thebaica) a Acacia nilotica) a lužní lesy, kde dominuje rákos a divoký čirok. Z fauny zde žije 27 druhů velkých savců, více než 160 druhů ptáků, 32 druhů ryb a blíže nespecifikované množství malých savců, plazů, obojživelníků a bezobratlých živočichů. Kromě toho zde roste kolem 58 druhů keřů a stromů. Území parku hraje i důležitou roli jako jedna ze zastávek migrujících ptáků.

Úhrn ročních srážek se pohybuje kolem 600-800mm. Hlavními hrozbami, které ohrožují park, jsou narůstající populace pastevců v okolí parku, nedostatečná infrastruktura a blízkost hranic tří států, což ztěžuje kontrolu pytláctví na chráněném území. Vzhledem k tomu, že na súdánském území navazuje na park aridní pásmo nebo intenzivně obdělávaná zemědělská půda, dochází k častým střetům mezi pastevci a státními orgány pro správu parku.

Park je zcela uzavřen během období dešťů, od června do října, kdy jsou silnice v parku nesjízdné. Nejlepšími měsíci k návštěvě by měly být od prosince do května. Pro pohyb po parku je nejlepší terénní vůz s náhonem na všechny kola. Ten se nejlépe najímá v Chártúmu, avšak nevýhodou je den cesty do parku a den cesty z parku, což se stejně musí absolvovat, ale nemusíte platit za vůz, palivo a řidiče. Park je poměrně odlehlý, proto je nutné mít sebou základní vybavení pro první pomoc a další nezbytné věci, nutné pro přežití v divočině. V období dešťů bývá časté, že přívalové deště zcela zatopí komunikace a způsobí lokální povodně.

 

Obrázky: Slon africký, lesoň, oribi.

 

V parku se vyskytují predátoři jako jsou lvi, gepardi, levharti, šakali, hyeny, krajty, antilopy, varani, snad i psi hyenovití, kteří jsou v poměrně nízkých počtech a jejich spatření je velmi vzácné, ale možné! Žirafy byly v parku vyhubeny k roku 1985. Sloni migrují do parku během období dešťů a zůstávají většinou až do prosince, jejich počty však nejsou vysoké. Žijí zde různé druhy antilop, vodušky jelenovité, vodušky kob, oribi, impaly, kudu velký (Tragelaphus strepsiceros chora), lesoň, dik-dik, skálolez… a prasata bradavičnatá. Z primátů se zde vyskytuje pavián anubi a kočkodan obecný. Park také disponuje poměrně širokou škálou stálých i tažných ptáků, které zde hodují na pestré paletě bezobratlých živočichů.

 

Území národního parku Radom se nachází na hranici Súdánu, Jižního Súdánu a Středoafrické republiky, kde pokračuje jako chráněné území národního parku Andre Felix. Plocha národního parku leží v provincii Jižního Dárfúru.

Rozkládá se na ploše okolo 11 344km². Park je členitý a kopcovitý, vegetace odpovídá pásmu lužních lesů, galeriových lesů a lesnaté savany. Hranici parku tvoří řeka Adda a Umbelasha. Zajímavostí je, že vrchovina parku tvoří přirozený předěl, mezi povodím řeky Nil a Kongo, proto lze pozorovat říční faunu a floru typickou pro Kongo, ale i pro Nil.

V dřevinách (přesněji křovinatých porostech) zde převládají vrcholáky Terminalia brownii, rostliny rodu Combretum, rodu Anogeissus a rodu Isoberlinia. Podobné složení je i stromů v lesnaté savaně, navíc se zde hojně vyskytuje i vrcholák Terminalia laxiflora. Na travnatých loukách převládají trávy rodu vousatice Hyparrhenia, Chloris gayana a divoká prosa Megathyrsus maximus a troskut prstnatý Cynodon dactylon. Všechny výše zmíněné rostliny mají v oblibě sloni.

 

Obrázky: Levhart, prase savanové, žirafa kordofanská (Autor: Mathae).

 

Park byl založen v roce 1979. Dlouholeté válečné spory v okolí parku jsou důvodem nízkého prozkoumání fauny a flóry parku, proto jsou informace o parku značně strohé.

Infrastruktura parku prakticky neexistuje a park čelí vysokému tlaku pytláků. V parku by se měli vyskytovat žirafy, sloni, vodušky, lesoni, antilopy. Pakoně a buvolce se již patrně podařilo vyhubit.

Safari v tomto parku je zatím jen hudbou budoucnosti, stejně jako udržení jedinečného prostředí parku a jeho ochrana před pastevci, pytláky a lovci.