Wildlife – Conservation – Adventure. Rádi bychom Vám představili dalšího nadšence do Afriky. Většinu svého putování uskutečnil za pomoci kola. V tomto článku se Vám představí se svým projektem a plánovanou cestou. Během ledna a února následně vyjdou další tři články z předchozích cest Arthura F. Sniegona. Nyní však k aktuální cestě, kterou se afrikaonline.cz rozhodla mediálně podpořit a propagovat.
Dobrý den,
jmenuji se Arthur F. Sniegon, jsem student biologie a je mi 24 let. Když jsem se narodil, žilo v Africe asi 700 000 divokých slonů, dnes je jich méně než 450 000. A to i přesto, že od roku 1989 je obchod se slonovinou celosvětově zakázaný! Vybíjení slonů profesionálními pytláky ale pokračuje a zejména ve střední Africe se v posledních letech stává masovou záležitostí. Existují lidé, kteří se proti tomu snaží bojovat. Jsou úspěšní! Je jich ale málo…
Obrázek: Mapa mého plánovaného cyklistického putování 2012-2013.
Rozhodl jsem se, že se záchraně slonů také pokusím pomoci!
Minimálně na rok přerušuji vysokoškolská studia a vybaven videokamerou se na kole vydávám do zemí střední Afriky. Na těch nejohroženějších místech se připojím k týmům přírodovědců, zdokumentuji jejich práci a divočinu, kterou chrání. Měsíce se budu pohybovat v přírodě s hlídkami, jenž zajišťují ochranu zvířat před pytláky. Zapojím se do osvětové činnosti mezi místními lidmi a získaný materiál, téměř ročního působení v Africe následně použiji u nás doma v Česko-Slovensku k propagaci ochrany slonů. Nastartuji tím kampaň, kdy budu chtít širokou veřejnost upozornit na tento obrovský problém a ukázat možnosti, jak efektivně pomoci konkrétním ochranářským opatřením.
Do ochrany se zapojím ve třech národních parcích – v Kongu, v Čadu a v Demokratické republice Kongo, kde dochází ročně k tisícům případů zabití slonů.. Na své cestě mezi těmito parky ujedu na kole přibližně 5 000 km. Při své cestě projedu také Kamerun, Středoafrickou republikou a Jižní Súdán.
Afrika je mým druhým domovem. V posledních letech jsem tam opakovaně a mé dosavadní cesty jsou vyznačeny na druhé mapce. Loni jsem cestoval také na kole a během téměř 2 500 ujetých kilometrů jsem projel celé Kongo a jih Kamerunu. Do Afriky nejezdím jen jako nezávislý cestovatel a dobrodruh, ale také jako dobrovolník. Aktivně se podílím na fungování dvou humanitárně-ochranářských projektů:
„Kamba-Ti-BaAka“ podporuje soběstačnost několika pygmejských vesnic v deštném pralese Středoafrické republiky, zajišťuje přístup domorodců ke zdravotní péči a chrání divoké populace ohrožených goril.
Občanské sdružení „Kedjom-Keku“ – všichni jsme studenti – chráníme horský mlžný les v Kamerunu. Současně zajišťujeme vzdělávání místních obyvatel a podporujeme trvale udržitelné zemědělství. Letos jsme v oblasti postavili školu, ve které se od září bude učit.
Poté, co jsem se při svých cestách v Kongu a v Čadu setkal s několika ochranáři a dozvěděl se o gradujícím vybíjení slonů, okamžitě mě napadlo, že se aktivně zapojím také do jejich ochrany.
Minimálně na rok přerušuji vysokoškolská studia a vybaven videokamerou se na kole vydávám do zemí střední Afriky. Na těch nejohroženějších místech se připojím k týmům přírodovědců, zdokumentuji jejich práci a divočinu, kterou chrání. Měsíce se budu pohybovat v přírodě s hlídkami, jenž zajišťují ochranu zvířat před pytláky. Zapojím se do osvětové činnosti mezi místními lidmi a získaný materiál, téměř ročního působení v Africe následně použiji u nás doma v Česko-Slovensku k propagaci ochrany slonů. Nastartuji tím kampaň, kdy budu chtít širokou veřejnost upozornit na tento obrovský problém a ukázat možnosti, jak efektivně pomoci konkrétním ochranářským opatřením.
Do ochrany se zapojím ve třech národních parcích – v Kongu, v Čadu a v Demokratické republice Kongo, kde dochází ročně k tisícům případů zabití slonů.. Na své cestě mezi těmito parky ujedu na kole přibližně 5 000 km. Při své cestě projedu také Kamerun, Středoafrickou republikou a Jižní Súdán.
Afrika je mým druhým domovem. V posledních letech jsem tam opakovaně a mé dosavadní cesty jsou vyznačeny na druhé mapce. Loni jsem cestoval také na kole a během téměř 2 500 ujetých kilometrů jsem projel celé Kongo a jih Kamerunu. Do Afriky nejezdím jen jako nezávislý cestovatel a dobrodruh, ale také jako dobrovolník. Aktivně se podílím na fungování dvou humanitárně-ochranářských projektů:
„Kamba-Ti-BaAka“ podporuje soběstačnost několika pygmejských vesnic v deštném pralese Středoafrické republiky, zajišťuje přístup domorodců ke zdravotní péči a chrání divoké populace ohrožených goril.
Občanské sdružení „Kedjom-Keku“ – všichni jsme studenti – chráníme horský mlžný les v Kamerunu. Současně zajišťujeme vzdělávání místních obyvatel a podporujeme trvale udržitelné zemědělství. Letos jsme v oblasti postavili školu, ve které se od září bude učit.
Poté, co jsem se při svých cestách v Kongu a v Čadu setkal s několika ochranáři a dozvěděl se o gradujícím vybíjení slonů, okamžitě mě napadlo, že se aktivně zapojím také do jejich ochrany.
Obrázek: Mapa mých dosavadních cest.
V každém národním parku strávím dva měsíce. Dlouhodobý pobyt mi umožní získat daleko více lepších příležitostí ke zdokumentování divoké přírody, kde je dostatek času jednou z klíčových podmínek úspěchu. V parcích se budu pohybovat v doprovodu místních strážců. V konžském pralese se tito ozbrojenci vždy po dvou týdnech v terénu střídají. Chodí pěšky nebo se plaví na kánoích, zatímco v savanách Čadu se strážci přemisťují na koních a v nejvzdálenějších oblastech i na motorkách. K dispozici je také ultra-light letadlo, které strážci využívají při sledování pohybu sloních stád a odhadování přítomnosti polovojensky organizovaných i vyzbrojených pytláckých band. V parcích je ideální místo pro pozorování zvířat, ať již jsou to napajedla nebo přírodní saliny – právě na těchto lokalitách budu v úkrytu trávit dny a noci čekáním na příležitost blízkého setkání se zvířaty.
Ostrým protikladem živé přírody budou má setkání se zabitými slony, jejichž těla leží bez vysekaných klů a někdy i chobotů na pospas mrchožroutům. Rád bych se k těmto krutým následkům řádění pytláků dostal co nejčastěji a veřejnosti o nich přinesl nezkreslená svědectví. Jen vědomí o probíhajících masakrech může něco změnit…
Ostrým protikladem živé přírody budou má setkání se zabitými slony, jejichž těla leží bez vysekaných klů a někdy i chobotů na pospas mrchožroutům. Rád bych se k těmto krutým následkům řádění pytláků dostal co nejčastěji a veřejnosti o nich přinesl nezkreslená svědectví. Jen vědomí o probíhajících masakrech může něco změnit…
Významné posuny k lepšímu jsou díky většímu zájmu a podpoře veřejnosti i místních politiků patrné například v parku Zakouma v Čadu, kde bylo v loňském roce odhaleno „jen“ 7 zabitých slonů, zatímco v předchozím roce jich bylo více než 200! Já chci probíhající ochranářská opatření dokumentovat a představit o další plánované akce v parcích, které dosud žádnou finanční podporu nemají a nutně jí potřebují!
Vedení všech tří parků jsou k mému záměru nakloněna a mou snahu zvětšení publicity pytláckého problému velice vítají. S některými představiteli organizace „African Parks“, která ochranářskou činnost řídí, jsem se již osobně setkal. Tito lidé, kteří obětují vlastní pohodlí a velmi často riskují také život, mi chtějí v uskutečnění mého plánu co nejvíce pomoci. Společně oslovujeme různá ministerstva, aby mi vydala veškerá nutná povolení k pobytu a natáčení. Zatím jsme úspěšní.
Cestování na kole mezi parky jsem zvolil z několika důvodů. Během mé loňské cesty přes Kongo a Kamerun jsem se díky tomu dostal na místa, kam bych se jinak nepodíval a setkal jsem se s zajímavými lidmi. Místní, kteří mě potkávali byli mou cestou nadšení, moc mi fandili a pomáhali, zvali na jídlo a nocleh, byl jsem jim tak zkrátka blíže, než kdybych jel autem. Další výhodou je to, že na bicyklu dojedete takřka všude, bez ohledu na to, jak je špatná cesta, jestli je k dostání benzín a jestli jsou tam vůbec motorová vozidla k dispozici. Úsek trasy mezi Čadem a Demokratickou republikou Kongo je stále hodně divoký a nepředvídatelný, vozem tam již roky nikdo nejel. Na kole budu sám, budu nezávislý a ve špatném terénu i rychlejší než kdejaké auto.
Tu největší výhodu použití kola v rámci tohoto projektu ale vidím v potenciálu vzbudit tak v české veřejnosti o můj počin a tedy i celou problematiku zájem. Absolvovat vytyčenou trasu sólově na kole bude něco neobvyklého a pokud budu úspěšný, věřím, že bych mohl širokou skupinu lidí i media zaujmout. Šílený nápad projet Afriku trabantem si našel své diváky, a že jich není málo! Doufám, že moje dobrodružná cesta daleko nejprobádanější oblastí než východoafrická highway a to ke všemu na kole, v podání osamoceného mladíka, vzbudí neméně velkou publicitu.
Obrázek: Pralesní sloni (Loxodonta cyclotis) u napajedla uprostřed pralesa.
Jaké jsou mé konkrétní cíle?
- Videomateriál pořízený během cesty a v parcích zpracuji do formy asi hodinového dokumentu. Měl by být jakousi přechodnou formou mezi outdoorovým filmem a přírodopisným dokumentem. Záběry zvířat v parcích, dobrodružné příhody během cestování a života v lese a v savaně, setkávání s místními lidmi, zajímavé rozhovory s ochranáři, bývalými pytláky i vojáky, pohled na životem kypící přírodu i místa masakrů. Film se budu snažit nabídnout regionálním TV stanicím, které by jej mohly odvysílat třeba po částech, ale hlavním cílem je dosáhnout jeho vysílání v ČT.
(S natáčením a zpracováváním cestovatelského materiálu pro televizi mám již dílčí zkušenosti.) - Fotoreportáže v několika časopisech nejen cestovatelského, ale i celospolečenského zaměření.
- Moje účast na festivalech a dalších akcích s cestovatelskou, outdoorovou, humanitární i vzdělávací tématikou.
- Přednášky a promítání fotografií a videí na středních školách jako součást vyučování a na vysokých školách pro zájemce.
- V případě zájmu institucí uspořádání fotografické výstavy.
- Samozřejmostí bude má snaha o co největší šíření mého dokumentu i kratších video-upoutávek na internetu. Již během samotné cesty budu prostřednictvím blogu – http://save-elephants.org/ – vkládat na internet průběžné reportáže, fotky a videa. (Na aktuality vás upozorníme na naší facebookové stránce)
- Přímo na místě během pobytu v parcích jsem s ochranáři domluvený na natáčení a zpracování kratších tematických videí, které parky využijí ke svým propagačním účelům a při osvětové a vzdělávací činnosti.
Co budu pro zdárný průběh a úspěch projektu potřebovat?
Africká fáze mého projektu má některé specifické požadavky. Finančně nejnákladnější položkou jsou poplatky za různá povolení, většinou se jedné o nutné permity k dokumentační činnosti. Všechny tři parky mě na svém území budou vést jako dobrovolníka a platit parkům samotným jako návštěvník tedy nemusím.
Jednotlivé položky (v Kč):
Letenka + víza do šesti států: 40 000
Pořízení jízdního kola a příslušenství: 40 000
Dovybavení dokumentární technikou: 8 000
Nutné náklady při využívání aut a letadel v parcích: 15 000
Životní náklady během cestování a pobytu v parcích: 30 000
Povolení k filmování ve všech zemích a parcích: 70 000
Pořízení jízdního kola a příslušenství: 40 000
Dovybavení dokumentární technikou: 8 000
Nutné náklady při využívání aut a letadel v parcích: 15 000
Životní náklady během cestování a pobytu v parcích: 30 000
Povolení k filmování ve všech zemích a parcích: 70 000
Celkové náklady projektu v rozsahu 9 měsíců a přibližně 5 000 ujetých km činí 203 000Kč.
Co by Vám podpora mého projektu přinesla?
V případě zájmu a podpory z Vaší strany bych Vám svůj vděk rád vyjádřil formou uvádění jména nebo loga ve všech mediálních výstupech, které jsme popsal výše. O rozsahu a přesné formě jsem přístupný diskutovat a jsem otevřený mnoha možnostem. Cílem projektu samotného je zasáhnout co nejširší skupinu lidí a zejména také osoby, které mají nějaký společenský, politický nebo ekonomický vliv. Právě oni by díky svým dalším kontaktům mohli ochraně slonů pomoci nejvíce a budu s tedy na tuto skupinu lidí soustředit. Kromě fanoušků cyklistiky, cestovatelů, biologů, ochranářů a studentstva se budu snažit o co největší rozšíření do povědomí o mém počinu mezi skupinu společensky významných osobností kulturního i sportovního života, mezi regionálně i celostátně činné politiky, konzuly různých zemí (Francie, Japonsko, Čína – kde většina slonoviny končí) a také mezi obchodníky a podnikatele. Tyto lidi mám v plánu oslovovat, ať už formou žádosti o podporu konkrétních ochranářských akcí v parcích nebo – a to převážně – jednoduše tak, že jim zašlu stručný propagační materiál a DVD s mým dokumentem jako snahu rozšířit všeobecné povědomí problému. Při všech těchto aktivitách se budou moci oslovení lidé a tedy třeba Vaši potencionální partneři nebo zákazníci dozvědět o Vaší podpoře mého projektu.
Mou snahu můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet účet: 1818619023/0800
Věřím, že nepochybujete o významu rychlých a efektivních ochranářských opatření, která jako jediná mohou pytláctví slonů omezit. Zároveň doufám, že v mém plánu spatřujete potenciál změnit tyto věci k lepšímu. Pokud ano, prosím Vás a Vaši podporu.
S vřelými pozdravy
Arthur F. Sniegon; Třinec a PřF UK v Praze.