Mizející sloni – 3 národní parky – jeden muž na kole…
Wildlife – Conservation – Adventure. Rádi bychom Vám představili dalšího nadšence do Afriky. Většinu svého putování uskutečnil za pomoci kola. V tomto článku se Vám představí se svým projektem a plánovanou cestou. Během ledna a února následně vyjdou další tři články z předchozích cest Arthura F. Sniegona. Nyní však k aktuální cestě, kterou se afrikaonline.cz rozhodla mediálně podpořit a propagovat.
Dobrý den,
jmenuji se Arthur F. Sniegon, jsem student biologie a je mi 24 let. Když jsem se narodil, žilo v Africe asi 700 000 divokých slonů, dnes je jich méně než 450 000. A to i přesto, že od roku 1989 je obchod se slonovinou celosvětově zakázaný! Vybíjení slonů profesionálními pytláky ale pokračuje a zejména ve střední Africe se v posledních letech stává masovou záležitostí. Existují lidé, kteří se proti tomu snaží bojovat. Jsou úspěšní! Je jich ale málo…
Rozhodl jsem se, že se záchraně slonů také pokusím pomoci!
Minimálně na rok přerušuji vysokoškolská studia a vybaven videokamerou se na kole vydávám do zemí střední Afriky. Na těch nejohroženějších místech se připojím k týmům přírodovědců, zdokumentuji jejich práci a divočinu, kterou chrání. Měsíce se budu pohybovat v přírodě s hlídkami, jenž zajišťují ochranu zvířat před pytláky. Zapojím se do osvětové činnosti mezi místními lidmi a získaný materiál, téměř ročního působení v Africe následně použiji u nás doma v Česko-Slovensku k propagaci ochrany slonů. Nastartuji tím kampaň, kdy budu chtít širokou veřejnost upozornit na tento obrovský problém a ukázat možnosti, jak efektivně pomoci konkrétním ochranářským opatřením.
Do ochrany se zapojím ve třech národních parcích – v Kongu, v Čadu a v Demokratické republice Kongo, kde dochází ročně k tisícům případů zabití slonů.. Na své cestě mezi těmito parky ujedu na kole přibližně 5 000 km. Při své cestě projedu také Kamerun, Středoafrickou republikou a Jižní Súdán.
Afrika je mým druhým domovem. V posledních letech jsem tam opakovaně a mé dosavadní cesty jsou vyznačeny na druhé mapce. Loni jsem cestoval také na kole a během téměř 2 500 ujetých kilometrů jsem projel celé Kongo a jih Kamerunu. Do Afriky nejezdím jen jako nezávislý cestovatel a dobrodruh, ale také jako dobrovolník. Aktivně se podílím na fungování dvou humanitárně-ochranářských projektů:
„Kamba-Ti-BaAka“ podporuje soběstačnost několika pygmejských vesnic v deštném pralese Středoafrické republiky, zajišťuje přístup domorodců ke zdravotní péči a chrání divoké populace ohrožených goril.
Občanské sdružení „Kedjom-Keku“ – všichni jsme studenti – chráníme horský mlžný les v Kamerunu. Současně zajišťujeme vzdělávání místních obyvatel a podporujeme trvale udržitelné zemědělství. Letos jsme v oblasti postavili školu, ve které se od září bude učit.
Poté, co jsem se při svých cestách v Kongu a v Čadu setkal s několika ochranáři a dozvěděl se o gradujícím vybíjení slonů, okamžitě mě napadlo, že se aktivně zapojím také do jejich ochrany.
Minimálně na rok přerušuji vysokoškolská studia a vybaven videokamerou se na kole vydávám do zemí střední Afriky. Na těch nejohroženějších místech se připojím k týmům přírodovědců, zdokumentuji jejich práci a divočinu, kterou chrání. Měsíce se budu pohybovat v přírodě s hlídkami, jenž zajišťují ochranu zvířat před pytláky. Zapojím se do osvětové činnosti mezi místními lidmi a získaný materiál, téměř ročního působení v Africe následně použiji u nás doma v Česko-Slovensku k propagaci ochrany slonů. Nastartuji tím kampaň, kdy budu chtít širokou veřejnost upozornit na tento obrovský problém a ukázat možnosti, jak efektivně pomoci konkrétním ochranářským opatřením.
Do ochrany se zapojím ve třech národních parcích – v Kongu, v Čadu a v Demokratické republice Kongo, kde dochází ročně k tisícům případů zabití slonů.. Na své cestě mezi těmito parky ujedu na kole přibližně 5 000 km. Při své cestě projedu také Kamerun, Středoafrickou republikou a Jižní Súdán.
Afrika je mým druhým domovem. V posledních letech jsem tam opakovaně a mé dosavadní cesty jsou vyznačeny na druhé mapce. Loni jsem cestoval také na kole a během téměř 2 500 ujetých kilometrů jsem projel celé Kongo a jih Kamerunu. Do Afriky nejezdím jen jako nezávislý cestovatel a dobrodruh, ale také jako dobrovolník. Aktivně se podílím na fungování dvou humanitárně-ochranářských projektů:
„Kamba-Ti-BaAka“ podporuje soběstačnost několika pygmejských vesnic v deštném pralese Středoafrické republiky, zajišťuje přístup domorodců ke zdravotní péči a chrání divoké populace ohrožených goril.
Občanské sdružení „Kedjom-Keku“ – všichni jsme studenti – chráníme horský mlžný les v Kamerunu. Současně zajišťujeme vzdělávání místních obyvatel a podporujeme trvale udržitelné zemědělství. Letos jsme v oblasti postavili školu, ve které se od září bude učit.
Poté, co jsem se při svých cestách v Kongu a v Čadu setkal s několika ochranáři a dozvěděl se o gradujícím vybíjení slonů, okamžitě mě napadlo, že se aktivně zapojím také do jejich ochrany.
V každém národním parku strávím dva měsíce. Dlouhodobý pobyt mi umožní získat daleko více lepších příležitostí ke zdokumentování divoké přírody, kde je dostatek času jednou z klíčových podmínek úspěchu. V parcích se budu pohybovat v doprovodu místních strážců. V konžském pralese se tito ozbrojenci vždy po dvou týdnech v terénu střídají. Chodí pěšky nebo se plaví na kánoích, zatímco v savanách Čadu se strážci přemisťují na koních a v nejvzdálenějších oblastech i na motorkách. K dispozici je také ultra-light letadlo, které strážci využívají při sledování pohybu sloních stád a odhadování přítomnosti polovojensky organizovaných i vyzbrojených pytláckých band. V parcích je ideální místo pro pozorování zvířat, ať již jsou to napajedla nebo přírodní saliny – právě na těchto lokalitách budu v úkrytu trávit dny a noci čekáním na příležitost blízkého setkání se zvířaty.
Ostrým protikladem živé přírody budou má setkání se zabitými slony, jejichž těla leží bez vysekaných klů a někdy i chobotů na pospas mrchožroutům. Rád bych se k těmto krutým následkům řádění pytláků dostal co nejčastěji a veřejnosti o nich přinesl nezkreslená svědectví. Jen vědomí o probíhajících masakrech může něco změnit…
Ostrým protikladem živé přírody budou má setkání se zabitými slony, jejichž těla leží bez vysekaných klů a někdy i chobotů na pospas mrchožroutům. Rád bych se k těmto krutým následkům řádění pytláků dostal co nejčastěji a veřejnosti o nich přinesl nezkreslená svědectví. Jen vědomí o probíhajících masakrech může něco změnit…
Významné posuny k lepšímu jsou díky většímu zájmu a podpoře veřejnosti i místních politiků patrné například v parku Zakouma v Čadu, kde bylo v loňském roce odhaleno „jen“ 7 zabitých slonů, zatímco v předchozím roce jich bylo více než 200! Já chci probíhající ochranářská opatření dokumentovat a představit o další plánované akce v parcích, které dosud žádnou finanční podporu nemají a nutně jí potřebují!
Vedení všech tří parků jsou k mému záměru nakloněna a mou snahu zvětšení publicity pytláckého problému velice vítají. S některými představiteli organizace „African Parks“, která ochranářskou činnost řídí, jsem se již osobně setkal. Tito lidé, kteří obětují vlastní pohodlí a velmi často riskují také život, mi chtějí v uskutečnění mého plánu co nejvíce pomoci. Společně oslovujeme různá ministerstva, aby mi vydala veškerá nutná povolení k pobytu a natáčení. Zatím jsme úspěšní.
Cestování na kole mezi parky jsem zvolil z několika důvodů. Během mé loňské cesty přes Kongo a Kamerun jsem se díky tomu dostal na místa, kam bych se jinak nepodíval a setkal jsem se s zajímavými lidmi. Místní, kteří mě potkávali byli mou cestou nadšení, moc mi fandili a pomáhali, zvali na jídlo a nocleh, byl jsem jim tak zkrátka blíže, než kdybych jel autem. Další výhodou je to, že na bicyklu dojedete takřka všude, bez ohledu na to, jak je špatná cesta, jestli je k dostání benzín a jestli jsou tam vůbec motorová vozidla k dispozici. Úsek trasy mezi Čadem a Demokratickou republikou Kongo je stále hodně divoký a nepředvídatelný, vozem tam již roky nikdo nejel. Na kole budu sám, budu nezávislý a ve špatném terénu i rychlejší než kdejaké auto.
Tu největší výhodu použití kola v rámci tohoto projektu ale vidím v potenciálu vzbudit tak v české veřejnosti o můj počin a tedy i celou problematiku zájem. Absolvovat vytyčenou trasu sólově na kole bude něco neobvyklého a pokud budu úspěšný, věřím, že bych mohl širokou skupinu lidí i media zaujmout. Šílený nápad projet Afriku trabantem si našel své diváky, a že jich není málo! Doufám, že moje dobrodružná cesta daleko nejprobádanější oblastí než východoafrická highway a to ke všemu na kole, v podání osamoceného mladíka, vzbudí neméně velkou publicitu.
Obrázek: Pralesní sloni (Loxodonta cyclotis) u napajedla uprostřed pralesa.
Jaké jsou mé konkrétní cíle?
- Videomateriál pořízený během cesty a v parcích zpracuji do formy asi hodinového dokumentu. Měl by být jakousi přechodnou formou mezi outdoorovým filmem a přírodopisným dokumentem. Záběry zvířat v parcích, dobrodružné příhody během cestování a života v lese a v savaně, setkávání s místními lidmi, zajímavé rozhovory s ochranáři, bývalými pytláky i vojáky, pohled na životem kypící přírodu i místa masakrů. Film se budu snažit nabídnout regionálním TV stanicím, které by jej mohly odvysílat třeba po částech, ale hlavním cílem je dosáhnout jeho vysílání v ČT.
(S natáčením a zpracováváním cestovatelského materiálu pro televizi mám již dílčí zkušenosti.) - Fotoreportáže v několika časopisech nejen cestovatelského, ale i celospolečenského zaměření.
- Moje účast na festivalech a dalších akcích s cestovatelskou, outdoorovou, humanitární i vzdělávací tématikou.
- Přednášky a promítání fotografií a videí na středních školách jako součást vyučování a na vysokých školách pro zájemce.
- V případě zájmu institucí uspořádání fotografické výstavy.
- Samozřejmostí bude má snaha o co největší šíření mého dokumentu i kratších video-upoutávek na internetu. Již během samotné cesty budu prostřednictvím blogu – http://save-elephants.org/ – vkládat na internet průběžné reportáže, fotky a videa. (Na aktuality vás upozorníme na naší facebookové stránce)
- Přímo na místě během pobytu v parcích jsem s ochranáři domluvený na natáčení a zpracování kratších tematických videí, které parky využijí ke svým propagačním účelům a při osvětové a vzdělávací činnosti.
Co budu pro zdárný průběh a úspěch projektu potřebovat?
Africká fáze mého projektu má některé specifické požadavky. Finančně nejnákladnější položkou jsou poplatky za různá povolení, většinou se jedné o nutné permity k dokumentační činnosti. Všechny tři parky mě na svém území budou vést jako dobrovolníka a platit parkům samotným jako návštěvník tedy nemusím.
Jednotlivé položky (v Kč):
Letenka + víza do šesti států: 40 000
Pořízení jízdního kola a příslušenství: 40 000
Dovybavení dokumentární technikou: 8 000
Nutné náklady při využívání aut a letadel v parcích: 15 000
Životní náklady během cestování a pobytu v parcích: 30 000
Povolení k filmování ve všech zemích a parcích: 70 000
Pořízení jízdního kola a příslušenství: 40 000
Dovybavení dokumentární technikou: 8 000
Nutné náklady při využívání aut a letadel v parcích: 15 000
Životní náklady během cestování a pobytu v parcích: 30 000
Povolení k filmování ve všech zemích a parcích: 70 000
Celkové náklady projektu v rozsahu 9 měsíců a přibližně 5 000 ujetých km činí 203 000Kč.
Co by Vám podpora mého projektu přinesla?
V případě zájmu a podpory z Vaší strany bych Vám svůj vděk rád vyjádřil formou uvádění jména nebo loga ve všech mediálních výstupech, které jsme popsal výše. O rozsahu a přesné formě jsem přístupný diskutovat a jsem otevřený mnoha možnostem. Cílem projektu samotného je zasáhnout co nejširší skupinu lidí a zejména také osoby, které mají nějaký společenský, politický nebo ekonomický vliv. Právě oni by díky svým dalším kontaktům mohli ochraně slonů pomoci nejvíce a budu s tedy na tuto skupinu lidí soustředit. Kromě fanoušků cyklistiky, cestovatelů, biologů, ochranářů a studentstva se budu snažit o co největší rozšíření do povědomí o mém počinu mezi skupinu společensky významných osobností kulturního i sportovního života, mezi regionálně i celostátně činné politiky, konzuly různých zemí (Francie, Japonsko, Čína – kde většina slonoviny končí) a také mezi obchodníky a podnikatele. Tyto lidi mám v plánu oslovovat, ať už formou žádosti o podporu konkrétních ochranářských akcí v parcích nebo – a to převážně – jednoduše tak, že jim zašlu stručný propagační materiál a DVD s mým dokumentem jako snahu rozšířit všeobecné povědomí problému. Při všech těchto aktivitách se budou moci oslovení lidé a tedy třeba Vaši potencionální partneři nebo zákazníci dozvědět o Vaší podpoře mého projektu.
Mou snahu můžete podpořit zasláním libovolné částky na účet účet: 1818619023/0800
Věřím, že nepochybujete o významu rychlých a efektivních ochranářských opatření, která jako jediná mohou pytláctví slonů omezit. Zároveň doufám, že v mém plánu spatřujete potenciál změnit tyto věci k lepšímu. Pokud ano, prosím Vás a Vaši podporu.
S vřelými pozdravy
Arthur F. Sniegon; Třinec a PřF UK v Praze.