Zahraniční osobnosti 6.ročníku festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani – Marie-Leontine Tsibinda Bilombo.
Marie-Leontine Tsibinda je básnířka, uznávaná průkopnice a novátorka současné konžské poezie. Žena, kterou nezlomila životní, společenská či politická příkoří, ani hrůzy války a která se dokázala prosadit v oblasti umění a literatury. Kromě poezie píše Marie-Leontine Tsibinda také povídky a věnuje se novinářské práci. V letech 1979 a 1987 byla herečkou slavné divadelní skupiny Sonyho Labou Tansi – Rocado Zulu Théâtre. Od roku 1992 je členkou Mezinárodního PEN Klubu, od roku 1994 Sdružení konžských literátů. Angažuje se také v oblasti ženských práv. V současné době pracuje jako knihovnice.
Narodila se v konžském Girardu, v oblasti Kouilou. Její rodiče se živili zemědělstvím. Marie-Leontine vystudovala střední školu a univerzitu v Brazzaville, obor Amerických literatur a civilizací. V hlavním městě Konga Brazaville pracovala v knihovně Amerického kulturního centra a žila se svým mužem, rovněž významným básníkem jménem Bilombo-Samba, a dětmi do roku 1999, kdy ji z rodné země vyhnala sílící občanská válka. Marie-Leontine se vydala cestou exilu : nejprve pobývala v Niamey (Niger), posléze v Cotonou (Benin). V roce 2001 ji přijala Kanada, kde nedávno získala kanadské občanství.
Ve svém dosavadním díle se Marie-Leontine Tsibinda často obrací k zemi a přírodě. Její první verše, které vyšly v roce 1980 v Konžském nakladatelství v Brazzaville, se jmenují symbolicky : Básně země (Poèmes de la terre). V témže roce vydala v pařížském nakladatelství Editions Saint-Germain-des-Prés sbírku s názvem Mayombe. V roce 1981 získala autorka Národní cenu poezie. Z jejích dalších poetických prací připomeňme sbírku Ret zrozený ze rtu (Une Lèvre naissant d´une autre, nakladatelství Bantoues, Heidelberg, 1984), Zítra je jiný den (Demain, un autre jour, Silex, Paříž 1987) či Pták bez zbraně (L´Oiseau sans arme, s ilustracemi Michela Hengo, Jouy-Le-Moutier (France) : Bajag-Meri, 1999).
Úloha ženy ve společnosti je jedním z dalších témat, která autorku výrazně zajímají. Ženy či dívky jsou častými hlavními hrdinkami jejích povídek. Tak například povídka Mayangi z roku 1981 vypráví příběh ženy, která opouští svého záletného muže. Když bouře burácí (Quand gronde l´orage, 1982) je název příběhu dívky znásilňované svým otcem, za nějž autorka získala Cenu za nejlepší povídku v soutěži vyhlašované rádiem RFI). Za povídku Mokré suknice (Les Pagnes mouillés), jež líčí prostřednictvím osudu mladé ženy skrývající se před nepřáteli, hrůzy občanské války, byla v roce 1996 oceněna Cenou Unesco-Aschberg.