Mangovník (Mangifera)

je stále zelený, dlouhověký, tropický strom, oblíbený jak pro své plody, tak pro stín, který poskytuje. Jejich nedozírný význam sahá až několik tisíc let před naším letopočtem. Plody jsou důležitým zdrojem živin, oblíbeným nejen pro lidi, ale i pro zvířata.

Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Rosopsida (vyšší dvouděložné rostliny)
Řád: Sapindales (mýdelníkotvaré)
Čeleď: Anacardiaceae (ledvinovníkovité)
Rod: Mangifera (mangovník)
Mangovník je rod dlouhověkých tropických stromů, původně se vyskytujících v tropické Asii a Africe. Jejich nedozírný význam sahá až několik tisíc let před naším letopočtem. Plody jsou důležitým zdrojem živin, oblíbeným nejen pro lidi, ale i pro zvířata. Nezapomenu, když jsem v Ugandě zapomněl ve stanu svačinu s plody manga a po návratu z recepce tábora viděl kočkodany prchající ze stanu, nebo když jsme stanovali ve stínu mangovníků v Tanzanii, a každou noc na plodech hodovali kaloni. No ostatně, ani můj stan na to nezapomněl, jelikož zaschlá šťáva plodů z látky stanu nezmizela ani po několika vypráních.
Krom plodů jsou mangovníky pěstovány pro bujný růst a poskytující stín. Říká se, že pod mangovníkem meditoval i Buddha. Nejrozšířenější druh, mangovník indický, je původem z jihovýchodní Asie, pravděpodobně z podhůří Himaláje. Do východní Afriky se mango dostalo s arabskými obchodními loděmi. O tomto ovoci se zmiňuje marocký cestovatel při návštěvě Mogadiša v 15. století. Do tropické Afriky se dostal až na přelomu 16. a 17. století, nicméně mango ochutnal již Alexander Makedonský a dostalo se i na stůl faraonům a to pravděpodobně již před 17. dynastií, kde se našly zbytky pecek mangovníků v jedné z hrobek. Není jisté, zda se sem dostalo v rámci obchodu, jako exotické zboží, nebo zda se již jednalo o zdejší plodinu.

Obrázky: Květenství mangovníku s nedozrálými plody a sad mangovníků v Burkině Faso.

Rostlina

Mangovníky jsou stále zelené tropické stromy. Pro množství druhů a poddruhů se budu blíže věnovat nejznámějšímu a nejrozšířenějšímu druhu – mangovníku indickému. Jsou to mohutné stromy, dorůstající do výšky až 25m, s košatou korunou, mívající průměr až 20m. Jsou to dlouhověké stromy, některé jsou až 300 let staré. Rostou od pobřeží moře do nadmořské výšky kolem 1 200m, v závislosti na klimatických podmínkách lokality. Nejsou náročné na živiny v půdě, vyžadují však dostatek vody, světla a tepla. V humózních půdách bujněji rostou, lépe kvetou a vydatně plodí. Kmen je šedočerně zbarvený, s hladkou kůrou, robustním kmenem a rozvětvenými kořeny mnohdy i do hloubky větší jak 6m, v závislosti na velikosti stromu.
Listy jsou podlouhlé, zašpičatělé, mírně eliptické, kopinaté, jednoduché, s dlouhým řapíkem, podobně jako má například mandloň. Mladé listy jsou zrzavé až červené, postupně přechází v tmavě zelenou barvu. Povrch je voskově lesklý. Listy mají poměrně výraznou žlutou žilnatinu.
Květenstvím je obrovská lata o velikosti až 50cm. Obsahuje mnohdy i tisíce květů, oboupohlavných nebo samčích, které výrazně převyšují přibližně v poměru 35-75:1. Kvetení nastává z pravidla u stromů starších 15 let. Je nepravidelné s ohledem na počasí a místní podmínky. Může nastat i dvakrát do roka, nebo i jednou za dva roky. Kvetení bývá mnohdy v období dešťů. Nejlepšími opylovači jsou včely, pak další hmyz a menší druhy kaloňů a netopýrů. Samosprašnost nepřipadá vzhledem k podmínkám kvetení v období dešťů příliš v úvahu. Z jedné laty bývá jeden plod. V případě větších květenství se za nejideálnějších podmínek může vyvinout až 5 plodů.
Plodem jsou peckovice, vejčitého až eliptického tvaru, velikost 15-25 na 10cm. Zralost nastává do pěti měsíců od opylení. Exokarp je pevná lesklá slupka, v nezralosti zelenomodrá, ve zralosti červenožlutá. Mezokarp je žlutá šťavnatá dužina, která obsahuje 0,5% bílkovin, 10-20% sacharidů, včetně glukózy a fruktózy, 0,5% kyselin, do 1% tuku, vitamin A,B a C. Endokarp je téměř plochá pecka, mnohdy stěží oddělitelná od dužiny. Tvoří až 25% hmotnosti plodu.

Obrázky: Mangovník, květ a plody v Entebe v Ugandě.

Využití

Mango bývá konzumováno v několika stupních zralosti.
Nezralé a nedovyvinuté mango – je štiplavé, kyselé, suše trpké chuti. Některé odrůdy mají plody silně cítit po terpentýnu. Říká se, že konzumace nakládaných nezralých plodů manga pomáhá ke zlepšení trávení, odstranění nechutenství, léčbě anorexie… V této úpravě je známo především z Indie.

Nedozrálé vyvinuté mango – je intenzivně kyselé, není však již tak trpké. Říká se, že má negativní vliv na dnu, menstruaci a srážlivost krve. Naopak prý prospívá srdeční činnosti, posiluje imunitu a celkovou kondici, zlepšuje stav pleti, prospívá trávení… Je hojně využíváno v africké kuchyni, po povaření změkne a konzumuje se jako příloha (mangová kaše), nebo jako omáčka, případně chutney (čatní) s kasavou, yamem, banány plantainy…

Zralé mango – je mírně sladké až velice sladké, aromatické, intenzivní chuti připomínající přezrálé broskve. Říká se, že funguje jako afrodiziakum, pomáhá trávení, zásobuje tělo spoustou živin, vlákninou, působí jako silný antioxidant. Obsahuje významné množství vitaminu C. Své nezastupitelné místo má proto v mnoha světových kuchyních jako důležitá ingredience, koření, dezert či pro přípravu nápojů. Na své kvalitě neztrácí ani při zmražení. Výtažky z manga jsou používány v mnoha odvětvích potravinářského, chemického i farmaceutického průmyslu. V souvislosti s mangem se často hovoří o protizánětlivých a antivirových účincích, léčbě cukrovky, pomoci při uklidnění zažívání a při nachlazení.

Z kořenů se připravují léčivé odvary proti průjmu a jako dezinfekce.
Listy a mladé výhonky mohou posloužit pro stejné účely a navíc bývají používány k urychlení hojení ran. Jsou močopudné a bývají mnohdy zkrmovány dobytku.
Z květů se připravují přípravky pro čištění krve, detoxikaci organismu a zlepšení zažívání.
Olej z jader manga se používá při orálních problémech. Bývá využíván pro výrobu čokolády, másla a margarínu, v kosmetice pak na výrobu krémů na pleť se zjemňujícím účinkem. Samotná jádra se mohou konzumovat podobně jako hořké mandle, jimž se chuťově podobají, nebo se z nich může mlít mouka.
Kůra může obsahovat až 20% tříslovin, mnohdy se používá jako přírodní barvivo.
Dřevo není příliš kvalitní a je náchylné k houbovým chorobám. Někdy se používá pro výrobu nábytku, či jako stavební prvek. Při spalování dřeva vzniká štiplavý dým, proto jeho využití jako otop, nebo pro výrobu dřevěného uhlí je spíše okrajového významu.

Kontakt citlivějších osob s některými druhy manga může způsobit vyrážku a kožní problémy, horečku, krvácení, zažívací obtíže, zácpu či nadýmání, v případě kontaktu s okem jeho silné podráždění. Ze stonku nezralého ovoce, či při zlomení větévek, vytéká míza, způsobující vyrážku, otoky kůže a poškození sliznic. Silice z květů mají dráždivý charakter, projevující se zejména na zraku a dýchání.