Mandril rýholící (Mandrillus sphinx)

 

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: i(strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Mandrillus (dril)
Druh: Mandrillus sphinx (mandril rýholící)

 

 

Žije v hustých tropických primárních deštných lesích podobně jako dril, ale obývá i sekundární deštné lesy a galerijní lesy Kamerunu, Konga, Rovníkové Guiney a Gabunu. Hranicí výskytu je na severu řeka Sanaga a na východ řeky Ogooue a Ivindo. Dle nedávného genetického výzkumu bylo zjištěno, že populace mandrila na sever a na jih od řeky Ogooue jsou tak rozdílné, že by mohly být rozdělené na dva poddruhy.

Je to polo-stromový primát, jenž se vyskytuje mimo lesní vegetaci pouze v období sucha, kdy navštěvuje plantáže, na kterých je pěstována kasava (maniok nejužitečnější Manihot utilissima) a banánovník (Musa paradisiaca). Od paviánů, kterým se velmi podobá (proto se lze setkat s označením pavián mandril), se liší delší čelistí, většími štíhlejšími špičáky a výraznějším zbarvením, především ve splanchnokraniální části. Hned po velkých lidoopech ( gorila, orangutan, šimpanz) jsou největšími primáty. Mají poměrně velkou hlavu, kompaktní tělo se silnými a dlouhými končetinami a redukovaný ocas, dlouhý kolem 5-8cm. Dospělý samec může v průměru dosáhnout výšky kolem 80 cm, délky 610 – 765mm a hmotnosti 25kg. Byl zaznamenán případ, kdy samec vážil 54kg! Samice jsou drobnější, v průměru o hmotnosti okolo 11,5kg a nemají tak pestře zbarvený obličej. Srst je tvořena z tmavě šedé podsady, překryté olivově zelenou srstí. Ventrální partie jsou bílé. Samci mají individuálně rozeznatelnou hřívu tvořenou bílou nebo žluto-zelenou srstí. Obě pohlaví mají bílou, popřípadě nažloutlou, bradku. Nosní kosti jsou po délce doprovázeny šesti rýhovanými kostmi. Kůže, pokrývající tuto část, je v dorzální části karmínově červená a v dorzo-laterální části modrá. Probarvení je sytější v období páření. Tváře obsahují lícní vaky, do kterých se ukládá během pastvy potrava. Ušní boltce jsou růžové. Anogenitální partie jsou u samic růžové, v období páření přibírají na sytosti v důsledku zvýšeného prokrvování a zbarvení přechází do červené, někdy až fialové barvy. U samců převažuje v této části modré zbarvení.

 

Obrázek: Samec mandrila v ZOO Tenerife.

Mandrilové žijí v zralých primárních a sekundárních deštných pralesích, galeriových lesech, v pobřežních vegetacích a v ojedinělých případech i v lesostepi. Jejich aktivita je denní. Vzhledem ke své hmotnosti starší samci setrvávají po většinou na zemi, samice, mláďata a dorost se nacházejí v nižších partiích lesního porostu, většinou do deseti metrů nad zemí. Přes noc spí na stromech v husté spleti lián, listí a rostlinstva ve výšce mezi 5 až 10 metry nad zemí, čímž se brání před dravci. Pohyb po zemi je kvadrupední. Protistojný palec jim umožňuje dobrý úchop větví. Nejsou příliš dobří skokani, ale v případě nebezpečí přeskakují ze stromu na strom ve výšce mezi dvěma až třemi metry nad zemí. Jejich pohyb v klidném stavu bývá, jak na zemi, tak i po stromech, dosti pomalý.

Vytvářejí většinou malé skupiny čítající okolo 20 – 50 jedinců, vedené jedním dominantním samcem, ale vyskytují i v početných smíšených (samco-samicových) komunitách. Dochází i případům, kdy se menší skupiny spojují a vzniká až 250 členná tlupa. Toto uskupení je však dočasné a před obdobím páření se rozpadá na menší podskupiny. Tento jev hraje významnou roli především v obnově genového fondu. V Gabunu v N.P. Lopé-Okanda byla pozorována tlupa čítající 1300 jedinců, což je vůbec největší zaznamenané seskupení primátů. Dominantní samec často vyhledává potravu i na okraji teritoria své tlupy, v jakémkoli náznaku nebezpečí se vrací. Ostatní dospělý samci žijí většinou samotářsky a k tlupě se snaží připojit jen v období páření, které nastává mezi červencem a říjnem.

Pohlavní dospělost nastává u samic již čtvrtým rokem, zatím co u samců většinou až šestým rokem života. Po 168 – 176 dnech se narodí většinou pouze jedno mládě o hmotnosti okolo 610g. Narození druhého potomka bylo sledováno pouze při chovu v zajetí. Po narození jsou mláďata tmavého, dalo by se říci černého, zbarvení srsti a růžového zbarvení kůže, které jim vydrží dva měsíce od porodu. O mládě pečuje především matka, ale pomáhají i ostatní členové tlupy a to většinou formou hry, poponášením při přesunu a dozorem. Samci mají funkci především ochranou, s péčí o mláďata pomáhají pouze mladší jedinci. Mládě je odstaveno 16. měsícem. Samice se může opět pářit po dvou letech, minimálně však po 14 měsících od porodu. Mláďata přichází na svět nejčastěji v období mezi prosincem a dubnem. Průměrná délka života je v divočině kolem 30 let a v zajetí 40 let.

 

Obrázek: Samec a samice mandrila v ZOO Tenerife.

 

V potravě převažuje rostlinná složka a to především ovoce, listy, kořeny a houby. Svůj jídelníček si s oblibou zpestřují o bezobratlé živočichy, především o mravence, termity, červi, pavouky, veleštíry obrovské (Pandinus imperator) a o menší obratlovce, jako je například chocholatka černohřbetá (Cephalophus dorsalis), nebo i korýše, žáby, housenky, malé hady a velké šneky rodu Achatina. Pokud najdou ptačí hnízdo, zkonzumují jeho obsah. V Gabunu bylo při pozorování zjištěno, že zhruba 75% potravy získají na zemi a 25% pochází ze stromů. V této stravě představovaly 51% plody, 32% semena, 8% listy stromů, 4% živočišná strava, 3% travní vegetace a 2% nespecifikovaná potrava. Z plodů striktně vybírali ke konzumaci plody zralé. V Kamerunu se potrava mandrilů skládala z 84% ovoce, 8% živočišné složky, 6% listů stromů, 1% hub a 1% hrabanky. Za potravou mnohdy navštěvují plantáže s maniokem či palmou olejnou, což zapříčiňuje nevraživost a následné hony těchto primátů od místních obyvatel.

Komunikace mezi mandrily může být vokální – vřeštění, chroptění, vrčení, krákání, štěkání, skřípot zubů…, vizuální – úsměv, přikrčení, předvádění špičáků, naježení, výhružné přískoky, demonstrace anogenitální oblasti v rámci připravenosti k páření, třesení větvemi, hlasitý dopad na zem při zastrašování… Vizuální komunikace mívá vokální doprovod. Chemická komunikace spočívá v zanechávání značkovacího sekretu vyvinutého prsními žlázami na větvích stromů. Tuto komunikaci praktikují všichni členové tlupy starší sedmi měsíců. Velmi důležitá z hlediska sociální hierarchie je doteková komunikace. Nejznámějším projevem je vzájemná péče o srst.

Obrázek: Samice mandrila v ZOO Tenerife.

 

Pro lesní ekosystém jsou především důležití jako přenašeči semen. Bývá pozorován sympatrický výskyt ve smíšených tlupách s kočkodanem muido (Cercopithecus cephus) a kočkodanem pruhohřbetým (Cercopithecus pogonias). Mandrilové bývají loveni leopardy, výjimečně se mláďata mohou stát kořistí šimpanzů, orlů korunkatých (Stephanoaetus coronatus) nebo krajt, ale velice často jsou loveni lidmi pro maso.

V rámci IUCN jsou řazeny mezi ohrožené druhy.