Mamba černá (Dendroaspis polylepis)
je nejdelší jedovatý had Afriky. Patří mezi nejjedovatější a nejrychlejší hady světa a setkání s ní může být osudným. Jejich pověst je předhání a i v místech, kde se nevyskytují, mnohým při vyslovení jejich jména tuhne krev v žilách. Bodejť by ne! Mezi hady je pravděpodobnost smrti po uštknutí zde nejjistější. Odhaduje se, že dávka 10-15mg jedu spolehlivě zabije dospělého člověka. Jedno uštknutí obsahuje přibližně 100-120mg jedu. Pro jistotu černá mamba zpravidla uštknutí několikrát opakuje.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Reptilia (plazi)
Podtřída: Amniota (blanatí)
Řád: Squamata (šupinatí)
Podřád: Serpentes (hadi)
Čeleď: Elapidae (korálovcovití)
Podčeleď: Elapinae (korálovci)
Rod: Dendroaspis (mamba)
Druh: Dendroaspis polylepis (mamba černá)
Vyskytuje se od Senegalu po Kamerun, v západní Africe je poměrně vzácná, a pak od Eritrey po JAR na jihu a Angolu na západě. Vyhýbá se deštným pralesům v DRK. Preferuje světlé lesy, savany a sušší místa se zdrojem vody. Zcela si libuje v keřovitých porostech, které poskytují dostatečný úkryt. Mnohdy se vyskytuje poblíž opuštěných termitišť, jelikož se zde může ochladit, aniž by ztratila cenné tekutiny nadměrným prouděním okolního vzduchu. Pokud najde místo, které ji vyhovuje, neopouští ho a je stanovištní. Vyhovuje jí jak plochá krajina lužních lesů s dostatkem kamenů a padlých kmenů, tak i členitá kopcovitá krajina do nadmořské výšky okolo 1 800m.
Dorůstá velikosti 2 – 3m, výjimečně i více. Barva těla je šedá, na břiše světle šedá. V některých oblastech může mít šedá výrazný nádech hnědé, khaki, olivově zelené až zelenožluté. Název černá pochází od barvy dutiny ústní, které má modročernou barvu. Pohlaví se mezi sebou ve vzhledu neliší.
Černá mamba se živí převážně malými savci. Většinou se jedná o veverky, damany, myši, komby, ale i ptáky a ještěrky. Kořist vždy několikrát uštkne a nechá jed působit. Již mrtvou kořist polyká hlavou napřed. Silnými žaludečními šťávami potravu rozloží za 8-10 hodin.
Mamby jsou proteroglyfní hadi, kteří mají jedové zuby v přední části tlamy, pevně spojené s kostí. Jed mamby černé se skládá z několika složek. Je zde mnoho neurotoxinů, způsobující kolaps nervového systému a selhání životně důležitých funkcí a myotoxinu, působící na svalovinu. Smrt nastává udušením, kvůli ochrnutí dýchacích svalů.
Obrázky: Mamba černá, ústa černé mamby (Autor: Tad Arensmeier) a hlava černé mamby.
K páření dochází v jarních měsících, aby mláďata měla zajištěna dostatek potravy. V tomto období dochází k bojím mezi samci o samice. Vítěz má pak právo pářit se s samicemi v okolí. Při tomto aktu mají oba aktéři zvednuté hlavy zhruba metr nad zemí a vzájemně se proplétají. Během dvou měsíců po páření samice naklade 6-17 vajec. Doba inkubace je kolem tří měsíců. V tomto období jsou mamby nejzranitelnější, jelikož samice vejce nehlídá a tak si na nich mohou pochutnat jiní hadi, šakali, krokodýli, varani nebo draví ptáci. Krátce po vylíhnutí se již mohou háďata bránit silným jedem. Mamby se dožívají přes deset let.
Mamby černé jsou velice tiché a plaché a zpravidla se dají při nebezpečí na útěk. Pokud se tak nestane chovají se velmi agresivně. To se většinou stane, když se oběť dostane mezi mambu a její úkryt. Had se výhružně vztyčí a za syčení otevře svá ústa. Pokud se začne narušitel pomalu vzdalovat, had se většinou zklidní, pokud ne, následuje série rychlých výpadů. Pokud jedinec nemá po ruce protijed, do dvaceti minut dojde k selhání nervového systému a smrti. Mamby se s oblibou vyhřívají na slunci. Jejich aktivita je denní. Pohybují se rychle po zemi, kdy mají vztyčenou hlavu nad úroveň terénu, ale jsou obratné a rychlé i ve větvích stromů.
Obrázek: Ulovená mamba černá poblíž Mongu, Zambie (Autor: Jaromír Němec)
Dospělé mamby nemají žádné přirozené nepřátele, kteří by vážně ohrožovali jejich stavy, až na člověka. Proto jsou ohrožené jen nárůstem populace lidí na africkém kontinentu, jelikož lidé je jako vážnou hrozbu zabíjejí. Kombinace velikosti, výbušné agresivity, která se projevuje množstvím útoků, rychlosti a silného jedu, dala vzniknout mnoha příběhům, které se v Africe vypráví od nepaměti z generace na generaci.
Setkání s hadilovem, medojedem nebo některými promykovitými šelmičkami (např. surikatami), může pro mambu končit smrtí. Nejedná se však o cílený útok, ale spíše obranu, nebo záměnu za jiného hada.
