Pokud chcete letěl po 25. srpnu 2025 do Etiopie kouknout se na LUCY, tak musíte. Jděte do Národního muzea v Praze. Jeden z nejcennějších a nejstarších paleoantropologických exponátů světa bude od 25. srpna tohoto roku vystaven v úvodním sále Člověk a jeho předchůdci nové expozice Lidé v Historické budově Národního muzea. Jedná se velkou událost evropského významu a Národní muzeum připravilo k této události novou stálou expozici s názvem Lidé, která bude tvořit jednu z nejvýznamnějších expozic na světě věnovanou člověku a zároveň přinese nejucelenější prezentaci v oblasti antropologie, prehistorie a hmotné kultury v České republice.
Lucy (v Etiopii známá jako Dinkinesh, což v amharštině vyjadřuje „jsi překrásná“) a Selam jsou naši předchůdci druhu Australopithecus afarensis. Lucy objevil před více než 50 lety paleoantropolog Donald Johanson z Clevelandského přírodovědného muzea a jeho student Tom Gray v etiopském Afarském trojúhelníku poblíž vesnice Hadar. Nález vzbudil v roce 1974 obrovskou senzaci.
Zástupci druhu Australopithecus afarensis žili před 3,8–2,9 miliony let na území dnešní Etiopie. Tento druh obýval Zemi nejméně 700 000 let, což je dvakrát déle než náš vlastní druh. Australopithecus afarensis patří do rodu Australopithecus, skupiny raných druhů homininů s malým tělem a malým mozkem, kteří již byli schopni vzpřímené chůze. Objev potvrdil, že naši dávní příbuzní měli ve zvyku chodit vzpřímeně a že tento rys lidské linie se vyskytl dlouho před evolucí větších mozků. Vzpřímená chůze pravděpodobně představovala evoluční výhodu, že to uvolnilo ruce pro jiné úkoly, jako je nošení jídla a používání nástrojů. Malá lebka, dlouhé paže a kuželovitý hrudní koš připomínal opice, zatímco páteř, pánev, kolena i zuby se podobaly spíše lidským. Australopithecus afarensis si zachoval pohlavní dimorfismus, kdy samci byli mohutnější než samice (lidé mají malý pohlavní dimorfismus).
Australopithecus afarensis obýval pestrá prostředí, ale stále pravděpodobně preferoval lesy. Pravděpodobně byl většinou býložravý. Na tendence k využívání živočišné potravy a postupný přechod ke všežravosti by mohly ukazovat nálezy pořezaných zvířecích kostí z oblasti Dikika (místo nálezu Salema). Obecně se předpokládá, že afarští australopitékové již mohli využívat jednoduché nástroje – větve, klacíky nebo neupravené valouny, ale moderně stavěná ruka přesto postrádá předpoklady pro jemnou motoriku.
Stáří Lucy vědci určili podle vrstvy vulkanických hornin, v níž byla fosilie nalezena. Lucy byla vysoká zhruba 106 centimetrů, vážila 28 kg a po sestavení kostí (zachovalo se jich 47, cca 40 procent kostry) se podobala šimpanzovi. Malý mozek a stavba horní části těla byly podobné šimpanzům, lidoopům, zatímco kosti pánve a nohou byly ve své funkci již velmi podobné kostem zástupců rodu Homo, což s jistotou značí, že Lucy druhově spadá mezi předchůdce moderních lidí, kteří již chodili vzpřímeně po dvou končetinách. Pohlaví bylo určeno na základě stavby pánevních kostí. Podle dalších znaků bylo určeno, že Lucy již dosáhla dospělého věku, i když jí bylo pouhých 15–16 let, protože ranní hominidé dospívali dříve než moderní lidé. Selam, ačkoliv podle kostry dítě, je přibližně o 100 000 let starší než Lucy a byl nalezen ve stejné lokalitě.
Oba exponáty jsou nejcennějšími předměty národního kulturního dědictví Etiopie zapůjčenou z Národního muzea Etiopie v Addis Abebě a poprvé budou vystaveny v Evropě na základě dohody obou zemí za podpory Ministerstva kultury ČR a Ministerstva cestovního ruchu Etiopie. Zápůjčka obou exponátů je prvním krokem ve vzájemné spolupráci muzeí obou zemí. Národní muzeum se bude podílet na modernizaci a rozvoji muzeí v Etiopii.