je velice vzácnou endemickou palmou za Seychelských ostrovů. Její plod se podobá dvou srostlým kokosovým ořechům a je největším rostlinným semenem vůbec. Své oblibě a vzácnosti se těšily plody této palmy i v minulosti a tak se dostal jeden z plodů do sbírky Rudolfa II. I přesto, že se ze Seychel nedostane ročně více jak deset ořechů, lze tento plod obdivovat ve sbírce Botanické zahrady v Praze.
Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Liliopsida (jednoděložné rostliny)
Řád: Arecales (arekotvaré)
Čeleď: Arecaceae (areakovité)
Rod: Lodoicea (lodoicea)
Druh: Lodoicea maldivica (lodoicea seychelská)
Roste planě již pouze na Seychelském souostroví, konkrétně na ostrově Praslin a sousedním menším ostrově Curieuse. Asi nejkrásnější místo, kde lze tyto palmy obdivovat je Vallée de Mai, kde roste více jak 4 000 těchto palem a vytváří originální tropický les. Od roku 1983 je toto údolí zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Jedná se o štíhlou, až 30m vysokou dvoudomou palmu se dlanitě dělenými vějířovitými listy o délce 7-10m a šířce do 5m. Nejvyšší známá palma tohoto druhu měřila úctyhodných 56,7m. Samčí květenství je podobné obrovské jehnědě, která může produkovat pyl až 10 let! Samičí květy mají obrovské kalichy a jsou největší, jaké palmy mají. Květy jsou větrosprašné. Plodem jsou peckovice, podobné zdvojeným kokosovým ořechům, proto bývají přezdívány „mořské kokosy“, Šalamounovy“ nebo „maledivské ořechy“. Právě s vyplavenými semeny Lodoicey se setkávali mořeplavci u Malediv, ještě před objevením Seychel. Proto je i v názvu uvedeno nepřesně označení Terra typica, kdy se předpokládalo, že palma plodící tyto ořechy se nalézá někde na souostroví Malediv, nebo dokonce se jedná o podmořskou palmu, jejíž plody se uvolní a vyplavou. Na rozdíl od plodů kokosovníku nejsou ořechy vytažené z mořské vody schopny klíčení. Tím nejsou široce rozšířeny v okolí, ale rostou pouze v původní lokalitě, nebo tam, kde byly vysazeny člověkem. Na Seychelských ostrovech nerostou přímo na pobřeží, ale spíše ve vnitrozemí, jelikož nesnáší slanou vodu. I přes jistou podobnost kokosovníku jsou nejbližšími příbuznými lodoicií palmy rodu lontar.
Semena dorůstají do průměru až okolo čtyřiceti centimetrů a hmotnosti k šestnácti kilogramům, ale i pětadvaceti kilogramům. Svým tvarem mohou semena připomínat ženský klín nebo ženské pozadí. Stejně tak v samčím květu mnozí vidí falický tvar. Proto jsou tyto ořechy považovány za symbol lásky a plodnosti. Ze svých líbánek na Seychelských ostrovech si tento suvenýr odvezl i britský princ William se svou chotí.
Plody dozrávají šest až sedm let a klíčení může pak probíhat i déle jak dva roky. Klíček v měkčím substrátu může kořenit do hloubky až 4m. První se vyvíjí kořenový systém a až po té nadzemní část. Je to adaptace na to, aby se palma ani při silné bouři nevyvrátila. Semenáčky rostou z pravidla poblíž kmenů rodičovských palem, které v okolí svých kmenů udržují vlhkost i vyšší koncentraci živin v půdě. Je to jedna ze zajímavosti tohoto druhu, která je v rostlinné říši zcela vzácná, ale pravděpodobně pomohla palmě přežít. Tím, že palmy vyčerpávají živiny z půdy vzdálenější kmenu, nedovolují bujný růst jiné vegetaci a ve svém stínu rostou nové palmy stejného druhu. Tak se může v řádu několika let stát se zranitelné palmy dominantní druh. Lodoicea má mezi rostlinami nejvyšší procento využití živin z vlastních odumřelých listů.
Loidoicea seychelská je jedním z případů ostrovního gigantizmu. Mezi nejznámější případy patří madagaskarská fosa, vyhynulí obří lemuři z Madagaskaru, Aepyornis, dronte samotářský, dronte mauricijský (dodo), Orel Haastův, varan komodský a další. Loidoicea seychelská se dožívá tří set let, nicméně je znám i exemplář jehož věk je odhadován na 800 let! Současný počet planě rostoucích palem je jen málo přes 4 000 a jejich počet nadále klesá a tak jako v živočišné říši je symbolem ohrožení panda velká, v rostlinné je to loidoicea seychelská (palma seychelská).
Obrázky: Palma loidoicea seychelská a plod (Autor: Reed Wiedower).