Leptis Magna jsou ruiny starověkého města na území dnešní Libye. Město se nacházelo poblíž současného města Al-Khums v ústí údolí Wadi Lebda v přírodním zálivu, což zde tvořilo ideální podmínky pro chráněné přístaviště. Jeho význam narostl především díky tomu, že v přístavišti končila jedna z transsaharských cest. Do dnešní doby se zachovalo v úžasném stavu díky tomu, že bylo donedávna zaváto pod nánosy písku, které zabránily erozi materiálu vlivem přírodních sil.
Historie města
Osídlení v oblasti Wadi Lebda sahá do období více než před dvěma tisíce lety. Kolem roku 1 000 př.n.l. zde bylo vybudováno Féničany menší rybářské přístaviště, při němž se nacházelo menší město, nebo ještě spíše osada zdejších Berberů – Lpqy. Samotný útvar, kdy jde s jistotou tvrdit, že se již jedná o město, pravděpodobně vznikl v 7. století před naším letopočtem v období, kdy Kartáginci budovali přístavy po severní Africe. V Libyi založili tři města => Oea (Tripolis), Sabartha a Leptis Magna. Leptis Magna v držení Kartága zůstalo až do konce Třetí punské války, kdy po porážce Kartága se v roce 146 př.n.l. stalo součástí Římské říše.
Spojenectví s Římem představovalo pro Leptis Magnu zlatý věk. Došlo zde k usídlení římských vojenských jednotek, přestavbě významného přístavu a růstu moderního města oné doby. Libye v starověku představovala sýpku Říma, jelikož zdejší klima prospívalo pěstování zemědělských plodin a chovu hospodářských zvířat. Skrze Leptis proudilo zboží z karavan, potraviny, slonovina, drahé kovy a kameny, divoká zvěř a otroci pro gladiátorské turnaje, koření, datle, olivy, atd. Představovalo důležitou zdrojnici pro rozkvět a blahobyt Říma, který měšťany za věrnost a oddanost odměňoval ochranou před nájezdy kmenů z vnitrozemí Afriky, římskými architekty a staviteli, kteří pomohli vybudovat město do obrazu srovnatelného s Římem.
Nacházelo se zde největší tržiště mezi Afrikou a Evropou, jehož základy byly vybudovány již v 8. století př.n.l. Roku 109 n.l. císař Traján udělil městu titul Colonia, čímž povýšil práva všech obyvatel města, kterých v té době bylo již neskutečných (pro danou dobu) 80 000. Pěstování oliv bylo pro město tak výnosné, že na město byla uvalena roční daň v podobě tří milionů liber olivového oleje. V roce 120 n.l. zde byl vybudován akvadukt, jenž dokonale zásoboval město vodou. Mezi lety 126 a 127 n.l. byly dostavěny Hadriánovy lázně, které byly druhé největší v Římském impériu (po veřejných lázních v Římě), velký circus – hipodrom, který je 146m dlouhý a řada dalších veřejných staveb.
Největší důležitosti se město těšilo, když se zdejší rodák, Lucius Septimus Severus, stal římským císařem roku 193 n.l. Právě během jeho vlády proudilo do města nejvíce prostředků pro rozvoj města a kultury.
Na počest Septima Severa město dostalo přívlastek „Magna“. Jméno „Leptis“ má původ v latinizaci fénického jména Lebda.
Císař začal budovat nový obranný systém Tripoliska, ve kterém pokračoval jeho syn Caracally a byl dobudován až za vlády Alexandra Severa. Zvelebením Leptisu za vlády Septima Severa bylo městu po právu přezdíváno „Perla Afriky“. Není divu! Díky Severovi byla Leptis jedním z nejkrásnějších měst římského světa. V tomto období byla Leptis považována za nejdůležitější město na africkém kontinentu. Do vlády S. Severa byla za nejdůležitější města považována – Alexandrie a před třetí punskou válkou Kartágo.
Leptis Magna za římské vlády disponovalo neobvyklým stupněm autonomie. Oproti jiným koloniím nemuselo Leptis podstoupit žádné pozemky, ani nemuselo přijímat římské osadníky a přesto bylo pod ochranou římských vojsk, které držely rabující místní kmeny a nájezdníky dál od města.
Město bylo zprvu opevněno pouze valem zeminy, ale mezi roky 230-350 byly postaveny obranné hradby (Římská zeď), jejíž dnešní zbytky částečně naznačují někdejší velikost Leptis Magna. Přístav svou rozlohou zabírá území o velikosti 102 000m2. Přístaviště je obklopeno sklady a budovami sloužícími k obchodní a výrobní činnosti města. Na západním břehu přístaviště se nachází zbytky majáku. Potok protékající Wadi Lebda má několik hrází a bariér, aby v období přívalových dešťů nedošlo k zaplavení města. Přesto město bylo několikrát zaplaveno, poslední zaznamenané případy pochází z dešťů v roce 1987 a 1988.
Obrázky: Mozaika v loveckých lázních, detail jednoho z artefaktů v Basilice Septima Severa, hlavy Medúzy v Hardianových lázních (Autorem všech tří fotografií: Jacqueline Poggi)
Po pádu Severovy dynastie začal význam Leptis Magny postupně upadat. Za vlády císařů Diokleciana a Konstantina došlo lehce k pozvednutí významu Leptis Magny, ale následně úpadek města o to rychleji pokračoval. Během 4. století kmeny severní Afriky výrazně zesílily. Změna klimatu přeměnila někdejší obilnici v polopouštní krajinu. To vedlo k nárůstu útoků pouštních kmenů na okolí Leptis Magny. Samotné město chránily hradby. Ty však poškodilo v roce 365 n.l. zemětřesení, stejně jako většinu města. Díky problémům v evropské části Římského impéria došlo ke stažení velké části vojsk z celé severní Afriky a tím i slábla moc Říma.
Hlavního slova se v severní Africe ujal germánský kmen Vandalů, který postupně obsadil většinu území od Maroka po Alžírsko. Paradoxem je, že Vandalové byli pozváni do severní Afriky Římany. Postupně zde vybudovali mocné království a v roce 455 n.l. město obsadili, dokonce ve stejném roce dobyli Řím. Vandalské království postupně upadalo, trpělo povstáním Berberů i zhoršení dosavadních spojeneckých vztahů s Goty v Itálii. To vše přineslo největší ránu obchodu a prosperitě města.
Když se roku 533 n.l. stalo město součástí Byzantské říše, jeho význam již byl zanedbatelný. Došlo k postupnému opuštění města a postupnému zavátí nánosy písku. Po arabské invazi roku 642 již bylo město téměř opuštěné. Nájezdy barbarů donutily zbytky obyvatel v 11. století k úplnému opuštění města. Leptis Magna pak nikdy nebylo osídleno. I přes tento fakt historie, existence velice významného města přesahuje 2 000 let.
Nánosy písku zakonzervovaly ruiny Leptis Magna do dnešní doby v neobvykle zachovalém stavu.
První zmínky o Leptis Magna pocházejí od neznámého cestovatele, který svou zprávou vzbudil zájem učenců i archeologických raubířů. V tomto období se dostalo mnoho krásných artefaktů z Leptis do Muzeí. Rabování města zastavila až italská okupace v roce 1913. Archeologický průzkum města započal od roku 1920, když byla Libye italskou kolonií. Po Druhé světové válce v průzkumu pokračovali Britové.
Obrázky: Sochy neznámých Římanů, nalezené v Leptis (Autor: Sebastià Giralt); socha bohyně Arthemis (Autor: David Stanley); artefakty z Baziliky Septima Severa (Autor: Fang-Yu Lin)
Archeologický průzkum odkryl v několika vrstvách stavby z různého data osídlení oblasti. Pod ruinami velkého divadla postaveného v 1. století n.l. je hřbitov datovaný pravděpodobně do 4 století př.n.l. Lovecké lázně, pojmenované podle krásné fresky, jsou také v pozoruhodně dobrém stavu a lze obdivovat úchvatné mozaiky antických mistrů. Zajímavým je například římský dům, kde se dochoval důmyslný podzemní rozvod vody.
Od roku 1982 jsou ruiny historického města Leptis Magna zapsány na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Struktura města
Na stavby ve městě se používal vápenec a pískovec, které se těžily nedaleko Leptis Magny. Tvrdým vápencem obkládaly a zdobily stěny významných budov a prostranství. Pískovec se používal spíše jako technický a levnější materiál na místech nižšího významu. Začátkem druhého století, začíná být používán barevný mramor, který byl dovážen ze středomoří a působil o poznání dekorativněji. Bloky mramoru se dovážely již na míru upravené. Hlavním důvodem byla váha lodního nákladu. Zajímavostí je, že cihly a beton se používali jen velice vzácně, na rozdíl od tehdejšího Říma, odkud pocházeli architekti. Stavební styl kopíroval právě trendy Říma. Výjimkou jsou Lovecké lázně.
Obrázek: Mapka Leptis Magna
Ruiny města jsou ze západu ohraničeny římskou zdí a z východu byzantskou zdí. Podél koryta vyschlého potoku od Hadriánových lázní k přístavu vede impozantní sloupová kolonáda. Ve městě se nachází několik vítězných oblouků – Marka Aurelia, Septima Severa, Antonia Pia, Tiberův a Trajánův. Oblouk Septima Severa obklopovaly fontány s basreliéfy. Mnoho chrámů má překrásnou výzdobu, působivými reliéfy, vyobrazením božstev a mytologickými motivy.
Do dnešní doby se zachovaly z římského období obytné bloky, přístav, sklady, trh, chrámy Venuše a Roma, fórum Septima Severa a Caracally, cirkus a amfiteátr. Některé sochy ze Severovy baziliky jsou stále v Leptis, zatímco sochy ze Severova oblouku a menší sochy z baziliky jsou k vidění v muzeu v Tripolisu. Zajímavé je i tržiště, kde se mimo jiné dochoval kámen s vyobrazením různých jednotek délky, používaných v dané době ve Středomoří. Dle toho lze usuzovat jak důležitost Leptis, tak i rozsah území, se kterými obchodovalo. Stejně tak se zde nachází kámen s vyvrtanými dutinami pro odměřování obilí -například pšenice a ječmene, které se prodávali ve větším množství, a dále fazole, či jiné plodiny, které se prodávali v menším množství.
Obrázky: Koloseum (Autor: Luis Casas Luengo); kámen pro převody délek na tržišti (Autor: Jess ); divadlo v Leptis Magna (Autor: Rob Glover)
Spojení z přístavu do centra města bylo 410m dlouhou promenádou podél říčky Lebda zdobenou sloupořadím. Ulice končí ve městě kruhovým náměstím, při kterém stojí poměrně složitě vybudované Nymphaeum. Leptis má vlastně dvě hlavní ulice, jednu vedoucí z přístavu k Nymphaeu a druhou, kolmou k první, vedoucí od Oblouku Septima Severa, tetrapylonu, znázorňující artefakty slávu Severa a jeho rodiny, a Římské zdi, k říčce Lebda. Další zajímavou stavbou je z velké míry dochovaný 19km dlouhý akvadukt, jenž zajišťoval žíznivému městu zásobu vody. Výjimečně dochované jsou i Lovecké lázně, kde jde na mozaikách sledovat výjevy z lovu, nádherně je zde dochovaná i mozaika levharta.
Ke komplexu v Leptis Magna bylo přemístěno i mauzoleum Qaser Duirat, které se původně nacházelo přibližně 2km jihozápadně od Leptis. Jedná se o nejzdobnější a zároveň nejlépe dochované mauzoleum v Libyi.
Mezi největší památky patří bazilika vysoká 27,5 metrů, 160m dlouhá a 69m široká. Stojí na západní straně sloupové ulice. Byla zasvěcena Severovi pět let po jeho smrti a jednalo se o jednu z největších budov v Leptis. Bazilika je trojlodní, se sloupovým sálem a apsidou na každém konci. Apsidy jsou lemované pilastry s výjevy ze života Dionýsa a Herkula – obě mytologické postavy jsou velice oblíbenou symbolikou dynastie Severů. K bazilice přiléhá fórum zdobené mramorem a žulou. Uprostřed fóra se nacházel chrám, postavený na počest císaře Severa a jeho rodiny. Dále pak Hadriánovy lázně, které byly hned druhé největší po veřejných lázních v Římě. Mezi turisticky nejfotografovanější místa patří arkádami lemovaná třída k přístavu.
Villa Silene
Jedná se o soukromou vilu, zámožné rodiny z Leptis. Je postavena impozantně na vrcholu útesu, čímž se majiteli naskýtal překrásný výhled na moře. Stavba je zajímavá především překrásnými mozaikami na podlaze i na stěnách, které se zachovali téměř neporušené. Představuje styl absolutního luxusu antiky. Vila má poměrně velkou zahradu, knihovnu, police zabudované ve zdech a vlastní koupelnu. Má klenutou střechu, čímž je nezaměnitelná. Interiér obsahuje bohaté dekorace v podobě fresek a nástěnných mozaik. Vyobrazeny jsou různá zvířata jako například kachny, krokodýli, levharti, různé rostliny, lidské postavy, mytologické výjevy, andělíčci, nymfy, božstva, výjevy z každodenního života a geometrické a abstraktní vzory. Vila disponuje také vanou a několika koupelnami s vodními nádržkami (bazénky). Koupelny jsou zdobeny tématicky k vodě a moři. Svým lázeňským vybavením odpovídá dnešním vilám s vlastní přistávací plochou a v hangáru několika tryskáči…☺
Obrázek: Mozaika v jedné z koupelen (Autor: Frederique Harmsze)
Prostor celého města je patrně stále uzavřen pro veřejnost, jelikož zde probíhají restaurátorské a výzkumné práce. V roce 2000 zde našli archeologové z Hamburku obrovskou mozaiku, dlouhou 9,2m! Pochází z 1. až 2. století a je na ní vyobrazen zápasník bojující s jelenem. Tento objev, nalezený u stěny bazénu, drželi archeologové v tajnosti, jelikož se báli možného poškození vandaly, toužícími po suvenýru. Jedná se o skutečně mistrovské dílo!
Leptis Magna dohromady s vilou Silene představují unikátní archeologický komplex, dokonale představující antická města v plné jejich kráse a možném přepychu.
Barče k svátku