Ledvinovník západní (Anacardium occidentale)
Známější spíše pro svůj zajímavý plod – oříšek kešu.
Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Rosopsida (dvouděložné rostliny)
Řád: Sapindales (mýdelníkotvaré)
Čeleď: Anacardiaceae (ledvinovníkovité)
Rod: Anacardium (ledvinovník)
Druh: Anacardium occidentale (ledvinovník západní = kešu ořech)
Ledvinovník západní pochází z Jižní Ameriky, odkud byl mořeplavci v 16. století rozšířen zprvu do jihovýchodní Afriky a Indie, následně skrze tropy známého světa. Díky své původní domovině, kde se vyskytoval v semiaridním pásu mezi Venezuelou a Brazílii, je tento tropický strom poměrně odolný a tak mnohde zplaněl až v ledvinovníkovité háje. Jeho původní využití bylo hlavně pro zpevnění terénu, podobně jako třeba irvingie, či k vytvoření ideálního polostínu pro kakaovníky, banánovníky, či kávovníky. Až později se staly semena vyhledávanou gastronomickou lahůdkou a tím i cennou potravinářskou komoditou.
Jedná se o stálezelený tropický strom o výšce kolem 7-17m, pokřiveného růstu, šedými větvemi a rozložitou korunou. Listy jsou ve střídavém postavení, celokrajné,obvejčité, eliptické s krátkými řapíky, 10-20cm dlouhé a 6-8cm široké. Květenstvím je terminální lata, až 25cm dlouhá. Asi jen 15% je oboupohlavných, jinak jsou laty pouze se samčími květy. Kalich a koruna jsou pětidílné, tvar květu je zvonkovitý a velikost kolem 10mm. Svrchní semeník se zužuje v dlouhou čnělku. Tyčinek může být v květu až deset, přičemž pouze jedna bývá fertilní. I proto z celé laty bývá pouze jeden až dva plody. Po oplození se vyvíjí semeno, které tvarem odpovídá ledvině, odtud pojmenování stromu, a zduřuje stopka s květním lůžkem, výsledkem čehož je 4-8cm velký nepravý plod, mající tvar hruštičky a barvu jablíčka. Na konci hruštičky (nepravého plodu) se nachází pravý plod se semenem – kešu oříškem. Hruštičky jsou oranžovo červené barvy, jsou sladko kyselé chuti, lehce škrobnaté a snadno se kazí. Proto se s nimi lze setkat zejména tam, kde se pěstují a nebo v zemích, které s pěstitelskými zeměmi jsou v úzkém kontaktu, nejlépe leteckém. Poprvé jsem ochutnal hruštičku kešu v Kolíně nad Rýnem a pak až ve Vietnamu, kde se pěstuje. Od Tomáše jsem se před svou návštěvou Ghany dozvěděl o plantážích poblíž města Techiman, nicméně i zde se jednalo pouze o sezónní ovoce. Ale zpět k plodu, obsahuje přibližně 0,80% bílkovin, 0,6% tuku, 12% sacharidů, 0,8% vlákniny, vitamin C a vitamin B2. Zajímavostí je, že vitaminu C má přibližně 4 násobek obsahu v pomeranči. Vzhledem ke špatné skladovatelnosti se plody zavařují, kompotují, vyrábí se z nich džemy, šťávy a kvasí se na vína a pálenky. Nezralé plody obsahují síran železnatý.
Obrázky: Plod kešu, (Autor: Scamperdale, flickr.com), strom ledvinovníku a hruštičky ledvinovníku.
Kešu oříšek má tlustou rohovitou skořápku hnědozelené barvy, které je nepukavá. Oříšky obsahují 10-30% těkavého kardolu, smolného oleje na bázi fenolického lipidu, který je dráždivý a při manipulaci tak osobám může způsobovat vyrážku, puchýře a záněty. Odstraňuje se záhřevem na 110°C. Samotný kardol je sice v plodech nežádoucí, nicméně může být využíván jako dezinfekce, antiseptický přípravek, či v průmyslu jako insekticid, přísada do laků a fermeží, barev, plastů, izolaci a podobně, v místním využití nachází uplatnění v konzervaci dřeva proti termitům a mravencům, používal se i k odstraňování bradavic, kuřích ok a podobných kožních neduhů.
Samotné semeno je bělavé barvy a váží 5-10g. Vzhledem k obsahu kardolu se na trh dostává až po tepelném opracování či pražení jako oříšek kešu. Může obsahovat až 47% tuku.
Strom poskytuje velice tvrdé a kvalitní dřevo, kterému se přezdívá bílý mahagon, míza má podobný význam jako arabská guma, listy se konzumují povařené a mohou se přidávat do zubních past a květy jsou důležitým zdrojem nektaru pro včely, tzn. jedná se i o významnou medonosnou rostlinu.
