Při rychlých přesunech skáčí mezi větvemi. Bylo pozorováno, že při skocích z konců větví se jim občas nepovede doskok a nešťastník končí na zemi či ve vodě. Nebylo zjištěno, že by tyto případy končili zraněním a jedinec bezprostředně po pádu vyšplhal na nejbližší strom a připojil se zpět ke skupině.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Cercopithecus (kočkodan)
Druh: Cercopithecus mona (kočkodan mona )
Kočkodan mona je typovým druhem skupiny kočkodana mona.
Patří sem:
- kočkodan mona (Cercopithecus mona)
- kočkodan Wolfův (Cercopithecus wolfi)
- kočkodan Campbellův (Cercopithecus campbelli)
- kočkodan Dentův (Cercopithecus denti)
- kočkodan pruhohřbetý (Cercopithecus pogonias)
Kočkodan mona se vyskytuje v primárních a sekundárních deštných lesích, galeriových pralesích i pobřežních mangrovech Guinejského zálivu, od Ghany po Kamerun, na Svatém Tomášovi a Princově ostrovu. Vyskytuje se ve středních a nižších patrech stromů.
Mimo Afriku se lze s divoce žijícími kočkodany mona setkat na karibském ostrově Grenada, kam se dostali společně s otroky.
Vyskytuje se ve dvou poddruzích:
- Kočkodan mona „pravý“ (Cercopithecus mona mona) – vyskytuje se na východ od řeky Volta, na bocích má výraznější bílý pruh, celkové zbarvení spíše dohněda.
- Kočkodan mona Lowéův (Cercopithecus mona lowei) – vyskytuje se na západ od řeky Volta, některými systematiky bývá považován za samostatný druh. Celkové zbarvení je na rozdíl od předchozího podruhu spíše šedé.
Kočkodan mona má ventrální a kaudální partie bílé, přes hřbet má delší srst hnědé barvy, končetiny jsou černé. Okolí očí a nosu je modrošedé, okolí úst a apex nasi jsou růžové. Nad obočím je bílá linka, krk, tváře a dlouhé husté licousy jsou žluté. Neurocranium je hnědočerné. Okolo uší má dlouhé žluté střapce, od očí k uším se táhne linka černé srsti. Ocas je u kořene černý, následně šedý, na špici opět černý. Pohlavní dimorfismus se projevuje velikostí, kdy samci dorůstají k 5kg, samice pouze 4kg. Délka těla se pohybuje od 35-50cm a délka ocasu 70-90cm.
Obrázek: Kočkodan mona (Cercopithecus mona mona), zoo Wroclaw.
Kočkodan mona vytváří jednosamcové skupiny o velikosti od 5 do 50, kdy ve větších skupinách může být přítomno i více dospělých samců. Bývá časté prolínání několika skupin, což umožňuje genetickou variabilitu. Období říje je určeno dostupnosti potravy. Po pěti až šesti měsících samice rodí většinou jen jedno mládě, zpravidla v noci, o hmotnosti kolem 280g. Laktace bývá průměrně kolem jednoho roku a matka o mládě pečuje kolem dvou let, do narození dalšího mláděte. Bylo pozorováno i tetičkovské chování, kdy o mládě pečují i mladší samice, které nedosáhly pohlavní zralosti. Tato péče má význam především v předávání znalostí a udržování sociální hierarchie skupiny. Pohlavní dospělosti samci i samice dosahují mezi třetím a pátým rokem. V zajetí se dožívají i více jak 26 let.
Aktivita je denní a svou potravu hledá v pralesních porostech i na zemi. V honbě za potravou mnohdy urazí i značné vzdálenosti. Při rychlých přesunech skáčí mezi větvemi. Bylo pozorováno, že při skocích z konců větví se jim občas nepovede doskok a nešťastník končí na zemi či ve vodě. Nebylo zjištěno, že by tyto případy končili zraněním a jedinec bezprostředně po pádu vyšplhal na nejbližší strom a připojil se zpět ke skupině.
Živí se jak rostlinou potravou, ovocem, listy a semeny stromů, tak i živočišnou, především hmyzem a menšími obratlovci. Ze všech pralesních kočkodanů Cercopithecus má kočkodan mona nejvyšší procentuální zastoupení hmyzu v potravě a nejnižší zastoupení listů. Další zajímavostí je i velikost lícních torb, do kterých se vejde stejné množství potravy jako do žaludku.
Obrázek: Kočkodan Lowéův (Cercopithecus mona lowei), západní Ghana.
Vizuální komunikace je poměrně často užívána v ohrožení. Akustická komunikace je poměrně bohatá a zvukově se projevuje hlavně samec ve skupině. Zajímavostí tohoto druhu je, že se neprojevuje tak výrazně jako u ostatních kočkodanů anogenitální otok, proto disponuje bohatší vizuální komunikací než jiní kočkodani.
Potencionálními predátory jsou kromě člověka hadi, orli, kočky zlaté, šimpanzi a levharti. V rámci IUCN je kočkodan mona hodnocen na nižším stupni ohrožení. Kočkodani mona jsou imunní proti některým nemocem, například žluté zimnici.