Kočkodan červenonosý (Cercopithecus erythrotis)
Pralesní kočkodan obývající pralesy od delty Nigeru po horu Kamerun a na ostrově Bioko.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Cercopithecus (kočkodan)
Druh: Cercopithecus erythrotis (kočkodan červenonosý)
Kočkodan červenonosý obývá lesy východní Nigérie, jihozápadního Kamerunu a území Rovníkové Guiney v deštném pralese na ostrově Bioko. Největší denzitity dosahuje v národních parcích Cross River, Korup a na ostrově Bioko v N.P. Pico Basile a v rezervaci Caldera de Luba. Vyskytuje se v prostředí nížinných deštných lesů a galeriových lesů.
Tělo je šedé, dorsální partie jsou olivově zelené. Faciální část hlavy a končetiny jsou při narození světle růžové, během ontogenese tmavnou, takže končetiny jsou černé, ústa a nos zůstanou růžové, okolí očí se přebarvuje do modrošedé, dle staří jedince však může vysvítat růžové zbarvení. Na čenichu mají červenou skvrnu, odtud i české pojmenování tohoto kočkodana, štětičky na uších jsou červené, odtud zase anglické pojmenování „Red-eared guenon“, srst na ušních boltcích je šedá, licousy a okolí úst je žlutobílé, spodní část licousů je černá, takže se zde vytváří dragounský knírek, na krku je ze bílý bryndáček. Abdominální partie jsou bílé až světle šedé. Končetiny jsou tmavě šedé. Ocas je delší než tělo, pokrytý zrzavě hnědou barvou. Pohlavní dimorfismus se projevuje velikostí, kdy samci dorůstají k 4kg, samice pouze 2,5kg.
Tento druh se rozeznává ve dvou poddruzích:
- Kočkodan červenonosý biocký (Cercopithecus erythrotis erythrotis) – endemický poddruh na ostrově Bioko, dorůstá menší velikosti než pevninský poddruh, licousy a okolí úst jsou bílé.
- Kočkodan červenonosý kamerunský (Cercopithecus erythrotis camerunensis) – žijící v lesích Kamerunu a Nigérie, dorůstá větší velikosti, licousy a okolí úst jsou pokryté žlutou srstí.
Kočkodan červenonosý vytváří menší smíšené skupiny obou pohlaví o velikosti od 10 do 30 členů. Samci mohou vytvářet bakalářské skupiny a žijící na okraji teritoria a v případě narušení stability tlupy, kdy dochází k rozpadu a mohou využít příležitost vytvořit vlastní skupinu. Mohou vytvářet smíšené skupiny s kočkodany bělonosými (Cercopithecus nictitans), kočkodany mona (Cercopithecus mona), mangabeji rudohlavými (Cercocebus torquatus) a guerézami.
O rozmnožování a potravních návycích toho není moc známo, ale předpokládá se, že platí to samé jako u typového druhu skupiny. Období říje je určeno dostupnosti potravy. Po pěti až šesti měsících samice rodí většinou jen jedno mládě. Laktace bývá průměrně kolem jednoho roku a matka o mládě do narození dalšího mláděte. Pohlavní dospělosti samci i samice dosahují mezi třetím a pátým rokem.
Obrázek: Kočkodan červenonosý (Cercopithecus erythrotis erythrotis ) v záchranném středisku CERCOPAN primate sanctuary v Nigérii (www.cercopan.org; Autor: LaetitiaC)
Aktivita je denní a svou potravu hledá především v pralesních porostech, ale i na zemi. Je převážně frugivorní. Nepohrdnou ani jinou rostlinou potravou, jako ovocem, listy a semeny stromů, ale i živočišnou, především hmyzem a menšími obratlovci. Potravu při svých nájezdech na plantáže ukládají do lícních torb a po opuštění pasoucích míst ji v klidu dožvýkávají.
Potencionálními predátory jsou kromě člověka krajty, orli korunkatí, šimpanzi a levharti. V rámci IUCN je kočkodan červenonosý hodnocen jako zranitelný. Největší hrozbou pro ně představuje ztráta původní lokality, spojená s nadměrnou těžbou dřeva. Na mnoha místech je loven jako bushmeat, což se též negativně podepisuje na jejich počtech, zejména na Bioku. Stavy však nejsou zatím kritické a proto i úsilí o zachování tohoto druhu není tak vysoké jako u jiných živočichů.
