Kočkodan Allenův (Allenopithecus nigroviridis)
Rod Allenopithecus je nejstarší formou kočkodanů, kterého spojuje řada morfologických znaků, jak s ostatními kočkodany, tak i s mangabeji a makaky.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Allenopithecus (kočkodan)
Druh: Allenopithecus nigroviridis (kočkodan Allenův)
Kočkodan Allenův se vyskytuje v centrální a východní části Konžské pánve. Tento druh kočkodana upřednostňuje galeriové lesy mokřadů a bažin. Proto je v Angličtině označován jako Allen´s swamp monkey (Allenova bažinná opice – v doslovném překladu). Žije v Kamerunu, Demokratické Republice Kongo, Angole a v Kongu.
Bezesporu patří k nejstarobylejší formě kočkodanů s řadou morfologických znaků připomínající ostatní kočkodany, mangabeje, ale i makaky. Kočkodan Allenův disponuje 48 chromozómy, což je nejméně ze všech kočkodanů, a však o šest více než ostatní opice čeledi kočkodanovití.
Kočkodan Allenův má ventrální část těla a vnitřní stranu končetin pokrytou srstí bílé barvy. Zádové partie, boky, hlava a ocas jsou pokryty srstí olivové barvy. Narůžovělý obličej a uši jsou lysé. Tmavě (někdy až do černa) zbarvené licousy v průběhu stárnutí šednou. Tělo je oproti jiným kočkodanům robustnější. Tento druh má poměrně široké stoličky, jelikož převážnou část potravy tvoří rostliny. Genitálie jsou červené. Nepatrné zřasení mezi prsty jsou jednou z jejich adaptací na život ve vodním prostředí. Délka těla dospělého jedince se pohybuje od 45cm do 60cm. Ocas bývá až 50cm dlouhý. Samci dorůstají hmotnosti okolo 6kg, samice pouze 3,5kg.
Bezesporu patří k nejstarobylejší formě kočkodanů s řadou morfologických znaků připomínající ostatní kočkodany, mangabeje, ale i makaky. Kočkodan Allenův disponuje 48 chromozómy, což je nejméně ze všech kočkodanů, a však o šest více než ostatní opice čeledi kočkodanovití.
Kočkodan Allenův má ventrální část těla a vnitřní stranu končetin pokrytou srstí bílé barvy. Zádové partie, boky, hlava a ocas jsou pokryty srstí olivové barvy. Narůžovělý obličej a uši jsou lysé. Tmavě (někdy až do černa) zbarvené licousy v průběhu stárnutí šednou. Tělo je oproti jiným kočkodanům robustnější. Tento druh má poměrně široké stoličky, jelikož převážnou část potravy tvoří rostliny. Genitálie jsou červené. Nepatrné zřasení mezi prsty jsou jednou z jejich adaptací na život ve vodním prostředí. Délka těla dospělého jedince se pohybuje od 45cm do 60cm. Ocas bývá až 50cm dlouhý. Samci dorůstají hmotnosti okolo 6kg, samice pouze 3,5kg.
Kočkodan Allenův
I přesto že je tento druh z hlediska potravy omnivorní, je to výrazně plodožravý kočkodan. Plody představují asi 80% přijímané potravy, bezobratlí a ryby tvoří kolem 17% a zbytek potravy tvoří listy, kořínky, květy, traviny, míza, vodní rostliny, brouci, červi… Ryby loví především v období sucha, kdy jsou uzavřeny ve vysychajících bahnitých tůních. Svou potravu zpestřuje o nektar květů bobovité rostliny Daniellia pynaetii, což jim přináší spoustu cenných kalorií, jelikož nektar těchto rostlin je bohatý na lipidy.
Kočkodan Allenův patří k primátům s denní aktivitou. Výborně plavou a dokonce se i potápí. Svůj úkryt před dravci proto nezřídka kdy hledají ve vodě. Sociální jednotky mají v průměru kolem čtyřiceti jedinců. Při shánění potravy se rozdělují na skupinky dvou až šesti opic. Schází se až k večeru na „spacích stromech“, které jsou vždy v blízkosti vody a zpravidla se vracejí na stejné místo, ze kterého se ráno rozptýlili po okolí. Vyskytují se převážně ve spodních patrech pralesů a často sestupuje na zem, kde se pohybuje kvadrupedně.
Vizuální komunikace je podobná jako u ostatních kočkodanů. Akusticky mezi sebou komunikují v chrochtavými zvuky. Ve svém „jazyku“ mají výraz pro dravce jako je orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus), hady a šimpanze. Při nahraném zvuku, označující dravce, na záznamové médium a jeho prezentování kočkodanům, bylo zjištěno, že při zvuku označujícím orla, celá skupina přerušila svou dosavadní činnost a upjala svou pozornost k obloze. Navíc bylo zjištěno, že mláďata se těmto znakům, podobně jako lidské děti, učí. Doteková komunikace hraje svou důležitou roli především z hlediska sociálního. Nejčastějším projevem této komunikace je čištění srsti od parazitů. Své teritorium si značkují pachovými žlázami sternální oblasti těla.
Tvoří mnoho samco-samicová společenstva. Mohou žít sympatricky s kočkodanem Wolfovým a kočkodanem černolícím.
Tvoří mnoho samco-samicová společenstva. Mohou žít sympatricky s kočkodanem Wolfovým a kočkodanem černolícím.
Pohlavní dospělost nastává mezi třetím a pátým rokem života. Samice v období říje mírně otékají v anogenitální oblasti. Páří se s jedním i více samci. Délka březosti je 5-6 měsíců. Samice rodí jedno mládě od května do srpna, přičemž nejvyšší počet narozených mláďat byl zjištěn v červnu. Průměrná porodní hmotnost mláďat bývá okolo 220g. Odstavena od mateřského mléka jsou do 60 dnů od narození. Mateřská péče, kterou provádí pouze samice, spočívá v zajištění potravy, ošetřování, transportu, ochraně před dravci a povětšinou trvá od tří do šesti měsíců. Opět zabřeznout může samice až po dvou letech. Dožívají se ve volné přírodě kolem 20 let a v zajetí průměrně 23 let.
I přesto že nejsou díky svému výskytu příliš ohrožováni těžbou lesů, bývají lidmi loveni pro maso. Potencionálními predátory jsou kromě člověka hadi, orli korunkatí, šimpanzi bonobo (Pan paniscus) a levharti (Panthera pardus iturensis).
V rámci IUCN je kočkodan Allenův na nižším stupni ohrožení.