Kobra Asheova (Naja ashei)

21. 6. 2017 Vladimír Zikán

Je endemickým druhem ve východní Africe a nese jednoznačné prvenství, jako největší známá plivající kobra na světě.
Jako samostatný druh byla uznána až v roce 2007 na základě rozdílně mitochondriální DNA a několika morfologických odlišností od kobry černokrké.

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Reptilia (plazi)
Podtřída: Amniota (blanatí)
Řád: Squamata (šupinatí)
Podřád: Serpentes (hadi)
Čeleď: Elapidae (korálovcovití)
Podčeleď: Elapinae (korálovci)
Rod: Naja (kobra)
Druh: Naja ashei (kobra Asheova)

Rok 2007 přinesl spoustu novinek, byla provedena první podrobná genetická i morfologická analýza odchyceného, nebo spíše uloveného paviánce kipunji. Snad čirou náhodou se v tomto roce vyskytoval v Tanzanii i tým redaktorů AFRIKAonline, což dalo vzniknout několika článkům o výstupu na Kilimandžáro, Zanzibaru a cestování po Tanzanii. Vznikla zde i série videí zachycující Tanzanii, ale zpět k objevům. Byl zaznamenán nový druh kočkodana z konžského pralesa – kočkodan lesula. Uznán jako samostatný druh byl až v roce 2012. Kobra Asheova naopak v tomto roce slavila uznání samostatného druhu, nikoliv již jen jako poddruhu kobry černokrké.
Kobra Asheova se vyskytuje v severní Keni a Ugandě, jižní Etiopii a Somálsku. Preferuje sušší lokality v nížinách s dostatkem úkrytů a přístupem k vodě. S kobrou mosambickou a černokrkou vytváří sesterské taxony.

Jedná se o velký druh kobry, dorůstající velikosti až kolem 2m. Byl zaznamenán případ, kdy jedinec dorostl do velikost 2,7m! Velikost přes dva metry není u tohoto druhu vzácná. Mylně bývá označována za největší kobru, kterou je kobra královská. Své prvenství ve velikosti drží mezi plivajícími kobrami.

Zbarvení je šedohnědé až šedočerné. Dorsální partie jsou tmavší šedohnědé – spíše hnědé, abdominální světlejší – spíše šedé. Hlava je robustní a oči sytě černé, jak korálky. Jinak by se dalo říci, že vzhledem, až na barvu, kopíruje kobru černokrkou.
Kobra Asheova se dokáže obratně pohybovat ve stromovém porostu a umí plavat. Aktivita je převážně denní, ale může být i noční, nejaktivnější je za soumraku a úsvitu. Přes horké dny se většinou nachází v úkrytu opuštěných nor, doupat, skalních průrvách nebo termitišť, či se vyhřívá na skalách. Jed je silnější než u kobry černokrké a jeho množství je také vyšší. Bylo zaznamenáno, že při jedné aplikaci došlo k uvolnění více jak 6ml jedu obsahující cca 3g čistého toxinu. Uštknutí od tohoto druhu není až tak časté, většinou se jedná spíše o vstříknutí jedu do očí. Do rány nesmí být vpraveno větší množství jedu, které by způsobilo ochrnutí bránice a následné zadušení. Je nutná co nejrychlejší léčba, vypláchnutí očí, nebo zasaženého místa vodou. V případě uštknutí podání protijedu. Jed je směsí synaptických neurotoxinů a cytotoxinu. Tato kobra je schopna vyprodukovat dostatečné množství jedu, které by zabilo 15 lidí!
Potravní spektrum je poměrně široké. Většinou pojídá malé hlodavce, nicméně nepohrdne ani plazem, včetně menších hadů, nebo obojživelníkem, či ptáčetem.
Samice naklade do hnízda zpravidla 10 až 15 vajec. Doba inkubace je cca 60 až 70 dní. Mláďata jsou dlouhá 20-25cm a ihned po vylíhnutí soběstačná.
Predátory jsou medojedi, orli a hadilov písař. Délka života tohoto druhu je středně dlouhá a v zajetí může být cca 15 let.

Specializuje se na lov obojživelníků, zejména různých žab a ropuch. Nepohrdne ani ještěrkou, menším hadem, menším hlodavcem, nebo ptákem. Může spolknout i vejce, což je vlastnost typická spíše pro vejcožrouty.
Stejně jako ostatní kobry je i tento druh vejcorodý. Samice naklade na konci období dešťů 47 až 58 vajec, z kterých se přibližně za měsíc vylíhnou mláďata o délce 20 až 30cm. Dle IUCN je tento druh kobry řazen na nejnižší stupeň ohrožení.