Klubák (Buphagus) – upír i pečovatel
Afrika je hned po Jižní Americe nejbohatším kontinentem, co se druhové rozmanitosti týká. Je zde mnoho adaptací na potravní zdroje a životní podmínky. Klubáci se přizpůsobili k soužití na velkých savcích krátkými, silnými nohami s ostrými drápy (uspořádání prstů konvenční – 3 vpřed a 1 vzad) a zobákem, schopným vytáhnout jakéhokoliv ektoparazita. Úchop nohou je tak silný, že se udrží na svém hostiteli i při přesunu stáda. Tím se dostanou k vodě a cestují na svém otevřeném „švédském stolu“, plném výživných parazitů. Vše zní prospěšně a vypadá to tak, že by zvířata měla klubáky vyhledávat, ale většina zvířat je spíš trpí. Klubáci se totiž krom parazitů živí i ušním mazem, kůží a krví.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Neognathae (letci)
Řád: Passeriformes (pěvci)
Čeleď: Buphagidae (klubákovití)
Rod: Buphagus (klubák)
Druhy: Buphagus africanus (klubák žlutozobý) a Buphagus erythrorhynchus (klubák červenozobý)
Klubáci jsou malí ptáčci, blízce příbuzní špačkům a drozdcovitým, endemičtí v subsaharské Africe. O vývojové linii této čeledi se vedou spory a mnohdy jsou udávány jako příklad fylogenetické evoluce. Někdy jsou proto označováni jako živoucí fosilie.
Rozeznávají se ve dvou poddruzích:
Klubák žlutozobý (Buphagus africanus) – vyskytuje se v západní Africe od delty řeky Senegal, skrze otevřené savany až po deštný prales na jihu, hranici pouště Sahara na severu a na východě po mokřady Nilu v Jižním Súdánu. V severní Africe v hraničním území Súdánu, Etiopie a Eritrey. Ve východní a jižní Africe je jeho výskyt vázán na vodní zdroje a tím hlavně na zde se vyskytující stáda zvěře ve větší denzitě. V rovníkové Africe se s ním lze setkat na mýtinách v pralesech na území Rovníkové Guiney, Gabonu, Konga, DRK a Angoly.
Velikost dospělých jedinců je okolo 20cm, hmotnost od 54 do 70g. Barva peří na hlavě, zádech, letkách, horní straně křídel a rejdovací pera jsou tmavě hnědá. Zbytek peří je světle hnědého zbarvení. Duhovka očí a okruží jsou červené. Zobák je žlutý, avšak špička červená. Populace vyskytující se na pralesních mýtinách rovníkové Afriky (od Rovníkové Guiney po Angolu) bývá vyčleňována jako zvláštní poddruh Buphagus africanus langi.
Klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus) – vyskytuje se od Eritrey, přes Etiopii (vyjma horských oblastí)a Somálsko, skrze savany východní Afriky, po východní část jižní Afriky. Zbarvení je podobné jako u klubáka žlutozobého, dokonce i duhovka je červená, jen okruží okolo oka je žluté a zobák je celý červený.
Oba druhy se svým výskytem na několika místech překrývají a vzájemně se kříží. Ve Rwandě a Ugandě, největší denzita je kolem jezera Kivu, někteří systematici vyčleňují plodné hybridní potomstvo do nového poddruhu – Megarhynchus stejně je tomu tak i u populace v Zimbabwe a Botswaně – Haematophagus.
Obrázky: klubák žlutozobý (Buphagus africanus)
Klubáci se živí tím, co najdou na kůži velkých afrických savců. Nejedná se však jen o ektoparazity, ale i o ušní maz, kousky odumřelé kůže a krev. Při hlubším pozorování se může zdát, že oblastí zájmu nejsou ani tolik paraziti, ale spíše krev, proto lze sledovat klubáky jak se krmí v otevřených čerstvých ranách. Napitá klíšťata jsou patrně tedy jednou z forem, přístupu ke krvi. Oblíbené jsou klíšťata druhu pijáka dobytčího (Boophilus annulatus) a pijáka přívěskatého (Rhipicephalus appendiculatus). Všeobecně vzato, pojídají klíšťata (Ixodidae), vši (Anoplura), blechy (Aphaniptera) a larvy much, především střečkovitých (Oestridae). Bylo prokázáno, že klubák denně pozře až 100 napitých klíšťat pijáků dobytčích (Boophilus annulatus) a nebo tisíce larev kožních a podkožních parazitů. Není zcela jasné, zda klubáci v otevřených ranách pouze využívají příležitosti, jak se ke krvi dostat, nebo zda rány rozšiřují, či dokonce způsobují.
Je obtížné říci, zda se ve vztahu klubáků a velkých přežvýkavců jedná o mutualismus nebo parazitismus. Jde jen říci, že záleží na druhu zvířete. U hrocha obojživelného se pravděpodobně jedná spíše o vztah hostitele a parazita, jelikož svým pobytem ve vodě s klíšťaty problém nemá. Za to ze vzájemných soubojů mají spoustu ran u nichž se klubáci zdržují. Opačným případem jsou nosorožci, kde se jedná o mutualizmus, jelikož můžou klubáci pouze vybírat klíšťata z uší. U většiny kopytníků je to však napůl – komensalismus. Ačkoliv potravní vztah mezi kopytníky a hostiteli je diskutabilní, je pro hostitele přínosný zrak klubáků, jelikož vidí dravce jako první a řádně na něj upozorňují, čímž poskytnou svému hostiteli příležitost dravci uniknout. Vzhledem k obsahu krve v klíšťatech se jedná o velice hodnotnou stravu. Pít musí denně. Pokud nemají krev z klíšťat, mnohdy parazitují na ranách zvířat, děje se tak například u hrochů.
Obrázek: Klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus); autor: Tim Ellis (flickr.com)
Snůška je ovlivněna dle areálu výskytu a činí 3-5 vajec, hnízdo bývá umístěné v dutinách stromů, vystlané srstí zvířat.
Dle výskytu ve volné přírodě jsou řazeni v rámci IUCN mezi nejméně ohrožené druhy. Na mnoha fotkách buvolů, žiraf, nosorožců, koňů, oslů, zeber, antilop i domestikovaných turovitých se s těmito ptačími „lékaři“ lze setkat, jejich stavy však v některých oblastech podstatně klesají.
