Když kostel, tak největší

 

Kostel Faith Tabernacle je na pohled normální stavba ve stylu užitné africké architektury. Tedy betonové zdi a nad tím červená střecha z vlnitého plechu. Svou pozornost si vysloužil tím, že jeho půdorysná plocha je dostatečná k tomu, aby pobrala neuvěřitelných 54 000 osob.
Jeho „tátou“ je charizmatický biskup David O. Oyedepo familiárně nazývaný Papa.

Papa a Cannanland
Oyedepo ve svých 56 letech stihl vice než většina z nás. Vystudoval architekturu, udělal si v Americe doktorát. Ačkoliv se narodil v muslimské rodině, svou babičkou byl veden k víře Ježíše Krista. Pak, někdy v května roku 1981, když mu bylo 27, se mu na 18 hodin zjevil samotný Bůh a přikázal mu doslova: “Osvoboď svět od veškerého útlaků ďábla prostřednictvím kázání božího slova“. Mladý Oyedepo neváhal a definitivně nastoupil karieru víry. Začal kázat v Kaduně, posléze v Lagosu. Na jeho nedělní charizmatické bohoslužby chodilo tolik lidi, že doslova zaplavovali přilehlé ulice. Byl tedy čas zamyslet se nad stavbou něčeho výjimečného, tedy jak jinak než největšího kostela, psal se rok 1998.

Na předměstí Lagosu zvaném Ota byl koupen pozemek a postaven kostel, kterému dali název Faith Tabernacle. Byl dokončen za necelý rok, financován z vlastních zdrojů z již k tomu účelu dávno vzniklé evangelické církve, dnes všude po světě známé jako Winners‘ Chapel. Slavnostního otevření se účastnil i tehdejší nigerijský prezident Olusegun Obasanjo. Sám Oyedepo o stavbě řekl: „It is an engineering amazement and, what is more, done purely by Nigerians“. V překladu tedy, že stavba je inženýrský zázrak a postavena pouze Nigerijci. Fakt, že na projekt kostela nesáhla ruka bílého muže je velmi zdůrazňován. Všichni Nigerijci tedy považují stavbu za zázrak a to i kvůli rychlosti, se kterou bylo dílo vystavěno. Z pohledu architektonicko-stavařského není kostel nic výjimečného, ale řekněme na nigerijské poměry rozpony stropních vazníků můžou budit jisté rozpaky. Podnikatelský záměr se Oyedepovi a jeho církvi vydařil na jedničku – kostel je schopen každý týden naplnit, a to i několikrát. Co to znamená pro ekonomiku církve, si dovede každý spočítat, už jen z jednoduché matematiky, kdy každý věřící v Africe tradičně svému kostelu odevzdá 10% měsíčního příjmu.

 

 

Od dokončení uplynulo víc než 10 let. Samotným kostelem však projekt nebyl dovršen, ale pouze započat. Papa Oyedepo měl od počátku větší ambice. Celá oblast dnes známá jako Cannanland (Kannan – země zaslíbená) s rozlohou 20km2 není už jen samotný kostel a kiosek s občerstvením, ale je to doslova živý organizmus, kde se nachází univerzita, střední i základní škola, koleje pro studenty, nespočet malých kostelíků, ale též pekárna a továrna na výrobu balené vody, restaurace, čtyři banky, tiskárna a nakladatelství. Podnikatelský koncept je do detailu propracovaný a to od dopravy do kostela, kde ke svážení tolika věřících slouží přibližně 350 autobusů, tedy poměrně slušná dopravní kancelář, až po upomínkové předměty a kostelní literaturu (sám Oyedepo je autorem desítek knih).
Samotná pentekostální, nebo lépe charismatická církev s názvem Winners’ Chapel kázající evangelium prosperity, už dávno není populární jen v Nigérií, ale též v celé Africe. V poslední době otevírá pobočky v takových zemích jako jsou USA, Velká Británie, Belgie, v Kanada, Čína, Malaysie, Jižní Koreia nebo Japonsko. Dalším rekordem Winners’ Chapel může být i neuvěřitelných 300 000 lidí, kteří se jednorázově účastnili bohoslužby během každoročního festivalu s názvem Shiloh, což je pro mne svým způsobem větší zázrak než samotný kostel u Lagosu.

Basilika Notre Dame de la Paix je naopak vskutku architektonické dílo, budí dojem až pietní. Tyčí se v buši jako přízrak. Tedy ne přímo v buši, ale na okraji hlavního města Pobřeží Slonoviny, Yamoussoukro.

 

Samotné 200 tisícové Yamoussoukro při příjezdu budí trochu rozpaky. Jeho historie je poměrně krátká. V roce 1983 již stárnoucí prezident Félix Houphouët-Boigny učinil rozhodnutí udělat ze své rodné vesnice hlavní město Pobřeží Slonoviny. Kromě jiných rozporuplných staveb typu letiště s runwayí pro letadlo Concorde, národního divadla a luxusního hotelu, se rozhodl postavit dominantu města – naší basiliku Notre Dame de la Paix, kostel za 300 milionů USD.

 

Píše se rok 1985, přesněji 10. srpen. V ten den byl položen základní kámen ke stavbě basiliky. A první prezident Pobřeží Slonoviny Félix Houphouët-Boigny si začíná plnit svůj sen postavit největší kostel na světě a též svou hrobku v jednom. Angažoval k tomu libanonského architekta Pierra Fakhouryho, který kostel projektuje ve stylu baziliky svatého Petra v Římě, lépe řečeno nechal se volně inspirovat. Není to tedy přesná kopie, také klenba kopule je záměrně o trochu nižší, ale nejvyšší bod mohutného kříže nad klenbou ji pak pasuje na nejvyšší kostel na světě s úctyhodnou výškou 158 metrů. Stavba byla dokončena 10 záři 1990, tedy za 4 roky. Odpovídající jsou tomu i stavební náklady, které se vyšplhaly na 300 milionu USD. Po pravdě řečeno přesnou částku nikdo nezná, možná ani samotný Boigny, ale říká se, že stavba zdvojnásobila stání dluh země.

Katedrála je to monumentální už jen svou rozlohou – 8 000m² pod kopulí a celkově 30 000m² s kolonádou u vstupu a přilehlými budovami. Na materiálech se nešetřilo. Obklady jsou z italského mramoru. Světlo do ní vrhá slunce přes plochu 7000m2 barevných vitráží dovezených z Francie. Na jedné z mnoha vitráží klečí pan prezident společně s dvanácti apoštoly u nohou Ježíše Krista. Celý prostor je klimatizovaný. Do vyšších pater se jezdí výtahem umístěným v jednom ze sloupu (stále funkční). Úchvatný je pohled ze střechy na nekonečnou buš a z protější strany střechy pak na zahradu okolo katedrály, příjezdovou cestu dlážděnou mramorem a v pozadí na smutné město Yamoussoukro.

Po dokončení byla stavba předána Vatikánu. Bylo též vytvořeno speciální konto, na které Boigny uložil dostatečnou částku na údržbu areálu na několik desítek let. Údržba stojí zhruba 1.5 miliónu USD ročně.

10. září 1990 si papež Jan Pavel II přijel osobně katedrálů vysvětit a převzít. Podmínkou jeho příjezdu byl příslib postavení nemocnice v blízkém okolí baziliky. Po příjezdu ještě stačil poklepat na základní kámen. Kámen je ještě v buši viditelný, ale po nemocnici zatím není ani památka. Během návštěvy Jana Pavla II to bylo poprvé, kdy byla bazilika kapacitně plná – tedy 7000 lidí uvnitř sedících + dalších 11 000 stojících v okolních prostorách. Celkově však dorazilo 300 000 katolíků a zvědavců, kteří se srovnali do kolonády před bazilikou a podle příjezdové cesty. Po druhé a naposled se to podařilo 7. února 1994 a to při monumentálním pohřbu jejího duchovního otce Félixe Houphouët-Boignyho.

Součástí basiliky jsou dvě identické stavby – fara a privátní vila Jana Pavla II, která ovšem od první a poslední návštěvy zeje prázdnotou. Dnes mají basiliku v opatrování polští Palottines.

Společenskou nebo jakoukoliv jinou hodnotu našich dvou kostelů rozhodne až čas. Každý jistě souhlasí s otřepanou frází, že v Africe nemají co do huby, ale vždy se najdou peníze na budování nesmyslných projektů. Ten nigerijský si na sebe každopádně vydělal a dokonce zbylo i na soukromé letadlo pro Oyedipa. Na druhou stranu ten z Pobřeží Slonoviny je od počátku až do současnosti dotován ze státního rozpočtu, nicméně je to alespoň kus zajímavé architektury a možná také jediný důvod k návštěvě Yamousoukra, které by si jinak turistů moc neužilo. Nutno dodat, že je na ní každý Ivorijec opravdu hrdý.

Z odkazu dole je vidět, že bazilika v Yamoussokro není největší kostel na světě, ačkoliv se to tak nějak traduje. Přejme mu tedy alespoň to, že je zřejmě nejvyšší. Nicméně po dostatečně zdlouhavém surfování po internetu jsem tomu nakonec přišel na klub. Bazilika Notre Dame de la Paix je největší románsko-katolická katedrála.

Ten nigerijský ve statistice ani není zmíněny, asi pro svou nulovou architektonickou hodnotu. Osobně si myslím, že bude nejrozlehlejší, co do půdorysného rozměru. Každopádně se do něj vejde nejvíc lidí. Půdorysnou plochu kostela se mi nepodařilo zjistit. Dotazoval jsem se též přímo p. Oyedepa, ale nedostalo se mi odpovědi. Na internetu jsem posléze vygoogloval 280 000 m², ale to se mi zda přehnané (fotbalové hřiště má zhruba 7000m²).