Kanárské ostrovy – Tenerife – Pico de Teide I.

 

Pico de Teide se nachází na 28°16´15´´ severní šířky a 16°38´21´´ západní délky. Vyrostl uprostřed obrovské kaldery Las Caňadas. Svou výškou 3718 metrů nad hladinou oceánu je nejvyšší horou jak Tenerife a Kanárských ostrovů, tak i Španělska. Pokud by se výška tohoto stratovulkánu počítala od úpatí, bylo by Pico de Teide třetí nejvyšší sopkou na Zemi, asi 7500 metrů ode dna oceánu (nejvyšší je Mauna Loa a druhé místo zaujímá Mauna Kea). Prvovýstup (pokud nepočítáme Guanče, u kterých není znám) provedl v roce 1582 sir Edmund Scory.
 
Okolo hory se rozprostírá národní park Teide (Parque Nacional del Teide). Rozloha parku je 189,9 km2, čímž je největším parkem Španělska. Tato horská oblast byla vyhlášena národním parkem v roce 1954. Ačkoli fauna je poměrně chudá, flóra oplývá docela širokou škálou různých rostlinných druhů, z nichž je 14 zde endemických. Asi nejhezčí je na jaře kvetoucí, až tři metry vysoký hadinec Wildpretův (Echium wildpretii), či fialka chrejrolistá (Viola cheiranthifolia). Na pryšcích Euphorbia canariensis se vyskytují tesaříci Stenidea albida a Lepromoris gibba, jenž jsou na Kanárských ostrovech endemičtí. Krajina v sobě skrývá značné množství archeologických nalezišť původního obyvatelstva, Guančů. I když nejsou na mapách značeny, aby nedošlo k rabování turisty, toužícími po suvenýru, lze si poměrně snadno při cestách ostrovem mnoha obydlí všimnout. Park disponuje 21 turistickými stezkami o různých stupních obtížnosti. Není dovoleno se v parku pohybovat mimo tyto trasy. I přesto, že park ročně navštíví přibližně čtyři miliony turistů, na většině stezek potkáte jiné turisty spíše ojediněle a můžete se tak nerušeně kochat drsnou sopečnou krajinou a lávovými útvary, kterých je tu možno spatřit neuvěřitelných 80% světových druhů.

 

Celý ostrov vznikl ze tří sopečných štítů a doposavad si zachoval trojúhelníkový tvar. Utváření vulkanických čedičových masivů, na severovýchodě nejstarší Anaga, na severozápadě Teno a na jihu Roque del Conde, probíhalo od miocénu. V rannému pliocénu začal uprostřed tří štítů vyrůstat nový gigantický vulkán Las Caňadas, který spojil dřívější tři ostrovy v jeden. Ve středním pleistocénu tato sopka dosahovala výšky kolem 4500 metrů nad mořem. Eroze a explozivní erupce v pozdním pleistocénu způsobily propad kuželu této sopky a vznik mohutné kaldery. Sopečná činnost se přesunula na východ od kaldery, kde vznikl bazaltový centrální štít, spojující kalderu Las Caňadas s pohořím Anaga, a na sever kaldery, kde dala možnost vzniku několika novým kráterům, z nichž nejvyšší jsou Pico del Teide a Pico Viejo. Ve vyvřelinách okolo hlavního vrcholu se krom čediče, bohatě vyskytují trachyty s černými žílami amfibolů a znělce, podobné jako u Barafu Hut na Kilimandžáru. Tvorba láv, s vysokou viskozitou, bohatých na oxid křemičitý, plyny a vodu, byla spojena se silnými explozemi a tvorbou pemzy. Poslední erupce v kadeře Las Caňadas, byla v roce 1798. Jednalo se o erupci strombolitického stylu. I dnes lze vidět okolo trhliny, západně od Pico Viejo, Narices del Teide, kusy vyvřelého magmatu. Poslední erupce na ostrově se odehrála v roce 1909 a vznikl při ní sypaný kužel El Chinyero.

Hora Teide hrála důležitou roli i v Guančské mytologii. V El Chejre, jak byla domorodci hory nazývána, měl doupě ďábel jménem Guyota. Když vylezl ze svého úkrytu a uviděl slunce na obloze, uchvátila ho záře, jenž vydávalo a schoval si ho do nitra kopce. Tma, která pohltila celý ostrov sebou přinášela smrt a zkázu. Nebeský bůh Chamana vyslyšel modlitby Guančů a vydal se do boje s ďáblem. Vítězství přišlo, slunce se vrátilo zpět na oblohu a mohutná skála uvěznila Guyota v hoře.

Tento mýtus popisuje jednu z největších erupcí ve středověku, kdy popílek zakryl oblohu a jediné světlo vycházelo z kráteru bouřící sopky. Popílek likvidoval zvěř i rostliny. Jako souboj uvnitř sopky, pravděpodobně vnímali otřesy a hluk, spojený s erupcí. Skála, která ďábla uvěznila, byla vyvřelinou, vzniklou v dané erupci.

Co však přitahuje mnohé turisty dnes do srdce národního parku a na ostrov Tenerife vůbec? Řekl bych, že široká škála rekreačního vyžití od dovolené s dětmi, pláží, zajímavé kuchyně, třech zoologických a mnoha botanických zahrad, památek z koloniálního období, muzea, turistických tras různé obtížnosti, možností výstupu na nejvyšší horu Španělska, cyklotras, lezeckých stěn a mnoha jiného.
Pláže jsou tvořeny černým pískem, jak už to bývá na sopečných ostrovech. Nemívají strmý spád, ale oceán mívá častokráte velké vlny. Na ostrově jsou i pláže se světlým pískem, navezeným ze Sahary. Jedná se o proslulou Playa de las Américas, kde jsou davy turistů, podle mě hezčí a prázdnější Playa de las Teresitas a několik menších pláží.

Specialito kanárského jídelníčku je například gofio, pšeničná, ječná, či kukuřičná mouka se smísí s vodou a kozím mlékem a opraží. Další specialitou je ostrá omáčka mojo (koriandr, bazalka a chilli papričky).

Nejznámější zoologickou zahradou na ostrově je Loro Park, který se může pochlubit největší kolekcí papoušků, největší umělou ledovou krou v Planet Pinguin, vystoupením kosatek, delfínů, lachtanů a papoušků. Za návštěvu rozhodně stojí Jungle Park (Parque las Aguilas), kde největší atrakcí jsou orli, supi a jeřábi, kteří přelétávají pár centimetrů nad hlavami návštěvníků, a bílý lvi. Posledním parkem na ostrově je Monkey Park, kde návštěvníci prochází expozicemi a mohou krmit a dokonce se i dotknout některých ploskonosých (Ceboidea) opic.
Botanické zahrady jsou v každém větším městě a poblíž turistických center. Zmínil bych se pouze o Drago Parku, v Icod de los Vinos, kde je k vidění největší a nejstarší dračí strom (Drago milenario), který je dvacet metrů vysoký, sedmnáct metrů široký a jeho věk je odhadován na 1000 let.

Turistické trasy jsou vedeny od pobřeží až po nejvyšší vrchol, proto bych se raději zaměřil na nejzajímavější turistické cíle.